TEST: Canyon Lux World Cup CFR Team

Jízda jen pro trénované

Jelikož byl letošní rok, resp. spíše jeho první polovina, poněkud skoupější na testbiky, byl tenhle Lux po celkem dlouhé době dalším vítaným XC kolem v naší redakci. Jelikož jsem na něj ale přestupoval vesměs z ebiků a gravelů, bylo to pro mne pořádným procitnutím, tedy co se týká posedu. Zvyklý na komfortnější vzpřímenější pozice, delší rozvory a položenější vidlice jsem si hned při prvním nasednutí na tohle kolo uvědomil, jak rozdílné jsou světy závodů a výletů :-).

Přesto, že zde byly pod představcem něco jako tři podložky, úchop řídítek mi zpočátku připadal hodně nízký. Na druhou stranu velikost L u Canyonu nepřináší nijak zásadně dlouhý reach (mám vyzkoušeno, že bych zvládnul i velikost XL) a proto celkový posed a pozice na kole, byť byla hodně sportovně pojatá, nepůsobila nijak zvlášť krkolomně.

Všímavější jedinci si v tomto ohledu asi uvědomí, o čem mluvím, pokud se zaměří na kontrast výšky posedu nastaveného na 81 cm a kokpitu, který se nachází o dost níž.

Výjezdy s lehkostí

Pravdou je, že tahle pozice doslova vybízí ke sprintům, různým silovým nástupům a výjezdům, které jsou s tímhle kolem čistě testem vaší odolnosti a fyzické kondice, protože kolo pod vámi jede jako raketa a dokáže reagovat a akcelerovat hned, jakmile mu k tomu udělíte povolení a spolu s ním i patřičné záběrové watty.

Sám už dobrovolně nevyhledávám intervalové tréninky a nějaké cílené rychlostní nástupy si sice občas dávám, abych viděl, jak kolo reaguje na silové šlapání a okamžitou změnu a akceleraci, ale s tímhle kolem jsem se dostával téměř do transu, protože jsem nejednou zapomínal ubrat.

Ať jedete po rovině, nebo do kopce, kolo má obrovské ambice vás zrychlovat. Při opravdu silovém šlapání po silnici nebo rovné lesní cestě sice vnímáte určité propružování, které je však možné během sekundy plně eliminovat, díky lockout páčce na řídítkách. V terénu jsem po lockoutu nesahal, protože 100mm zdvihy jsou natolik malé, že je podle mě větším přínosem nechat je aktivní a uspořit síly, než je zavřít a drkotat zuby.

Jen malou výtku bych si dovolil zmínit v případě vidlice. Chápu, že třicetdvojka je stavěna pro subtilní závodníky a na hmotnost, ale u mě s 95 kg živé váhy se prostě malinko projevuje zejména v zatáčkách její menší boční tuhost. Samozřejmě, že je potřeba to brát jako moji chybu a impulz redukovat přebytečné tuky, toho jsem si vědom. Jenže pokud by Canyon osadil robustnější třicetčtyřku, tak by zase rázem narostla hmotnost biku a to nebylo v této kategorii přípustné.

Sjezdy pro hvězdy

Jakkoli musím opakovaně vyseknout poklonu výjezdovým a sprinterským schopnostem kola, jeho sjezdové ambice bych přirovnal k účinkování MVDP na olympijských hrách, kde v prvním kole na prvním dropu skončil v kotrmelcích a závod pro něj skončil. Jistě, byla to primárně jeho jezdecká chyba a kolo za to nemohlo, ale vždy, když jsem se dostal při testování tohoto biku do nějaké sjezdové sekce, tak mi nekompromisně pevně ukotvené sedlo v rámu připomnělo, že si mám dávat bacha, s těžištěm pracovat včas a počítat s tím, že místo, abych měl prostor pro manipulaci s ním, musím počítat se sedlem u břicha proklatě vysoko.

Absence teleskopky je tady z mého i kolegova pohledu jasným mínusem přesto, že oba jsme museli souhlasit s důvody, proč na tomto kole není. Vše je o prioritách a tady dostala prostě před vším ostatním přednost nízká hmotnost.

Vysoko vysunuté sedlo a jeho destabilizační účinky na můj mozek ale neznamenaly, že bych kvůli němu tenhle závodní Lux musel shodit ze skály. Kombinace nízkého kokpitu a relativně malých zdvihů se mi totiž docela zadřela pod nehty a spolu s tím i takové blízké sepětí s terénem a jiné čtení stopy, po celou dobu podporované dloubavým nutkáním neustále šlapat, zrychlovat a někoho dojíždět.

Pravdou je, že na traily bych oželel pár kilo navíc a raději bych měl více zdvihu hrubší obutí a teleskopku. Přiznávám, že i na svěťákovou trať v Novém Městě bych raději nasadil teleskopku, ale pro takové případy má Canyon prostě v nabídce jiné Luxy a není třeba láteřit nad tím, že právě tahle raketa něco z toho postrádá. Třeba na takové maratony, kde nejsou tak náročné technické pasáže, jako na některých tratích svěťáku, bych si tohle kolo klidně pod sebou dokázal představit, protože když potřebujete, udělá ze sebe prakticky desetikilový hardtail, což se občas hodí.

Vytýkat něco Shimanu XTR opravdu nemůžu. Mechanicky přesné řazení i schopné brzdy plnily svou roli na výbornou.

Jedinou výtku, kterou bych však měl k fungování ovládání, ovšem musím směřovat na celkem tužší chod lockoutové páčky. Jednak je to dáno tím, že zde ovládáte současně lockout vidlice i tlumiče, ale podle mě má větší vinu na tužším ovládání lomený bovden vstupující do rámu hlavovkou před představcem a pokračující dál horní rámovou trubkou k tlumiči. Není to bohužel ojedinělý jev. S podobným tužším chodem této páčky bojují i některé další značky, využívající tento typ integrace vnitřního vedení.

Hlavním posláním tohoto kola je rychlost, závodění a výborná schopnost akcelerovat. Vše ostatní je tomu přizpůsobeno, a tak je potřeba se na tento bike také dívat. Kupovat si ho na rodinné výlety, nebo na jízdu do práce po cyklostezce by pro něj bylo degradací jeho schopností. Na druhou stranu, kdo pochopí jeho nejlepší vlastnosti a dokáže je využít na maximum, bude nadšený.