TEST: Canyon Neuron AL - nejmladší hliníkový full

Jízdní vlastnosti

Už jsou to zhruba dva měsíce, co jsme měli možnost naposledy vycestovat na zahraniční presslaunch. Na přelomu února a března jsme tehdy prožili pár hodně intenzivních dní, během kterých jsme měli možnost otestovat dvě novinky od německého Canyonu a jednou z nich byl právě tento hliníkový full.

Hoši z Canyonu naší skupině testování naplánovali zajímavě. První den jsme totiž strávili na enduro ebicích, na kterých nás proháněli krkolomnými výjezdy i sjezdy. Během necelých čtyř hodin jsme první den nastoupali cca 1600 výškových metrů. No jo, ale druhý den už to bylo kompletně za své, navíc po bohatém nočním programu...

Přesedlat z endura na trailbike mi obvykle nedělá problémy ani jedním směrem. Navíc naši průvodci nás předem uklidňovali, že se nemusíme obávat, že bychom museli jezdit stejné kolmé výjezdy jako předchozí den a nelhali. Na kopec jsme se ale nějak dostat museli a tak nás čekal půlhodinový výšlap na hřeben po jedné z místních prašných dopravních tepen, během kterého byl čas nejenom na důkladné prověření funkce zadní stavby, ale také sem tam na nějaké to panorama pod námi se rozpostírající Barcelony.

Nohy řádně protažené z předchozího dne překvapivě poslouchaly a s rostoucí teplotou vzduchu se dostávaly do tempa. Oproti předchozímu dni jsme nastoupali zhruba polovinu výškových metrů, ale padlo na to minimálně stejné množství kalorií. Absence motoru byla znát.

Chytrou léčkou, kterou na nás organizátoři Canyonu schválně nachystali bylo, že předmětem našeho druhého testovacího dne nebyl karbonový lehoučký topmodel dané modelové řady, ale hliníkový full, který doplňuje již dříve představenou karbonovou nabídku stejnojmenného modelu. Takže jsme nemuseli být ve stresu kvůli velkému rozdílu hmotností, nebo v šoku jak pod námi bike excelentně akcejeruje.

První překvapení nás čekalo hned při setupu testovacích kol, kdy jsem do tlumiče musel nabouchat o dost vyšší tlak než je běžné. Přiložená tabulka doporučených hodnot tlaků nešla ignorovat, kdybych nechal v tlumiči obligátních 200-220 psi, ocitl bych se na velké houpačce a já přitom potřeboval nějaký rozumný 20-25% sag s ohledem na profil plánovaného hřebenu, který jsem znal z předchozího dne :-).

Hned první nasednutí a rozjezd na Neuronu okamžitě potvrdil typickou DNA této značky, připadá mi totiž relativně krátké a zbytečně X-Country vratké. Jasně, částečně za to mohou ještě doznívající vjemy z enduro motorky, které se nám vryly pod kůži během předchozího dne, ale stejně si neodpustím rýpnutí, že trailové modely už by dnes mohly mít přeci jenom plošně nižší hlavový úhel než 67,5°, a nebo možnost si ho alespoň nastavit.

Vyšší pozice řídítek a menší délka rámu přispívají k pohodlnému posezu na kole a to byl evidentně cíl. Tady nemá jít o bike pro skalního závodníka, který potřebuje hned od začátku zalehnout a dupat. Tady dostáváte něco úplně jiného. Na kochání se okolní přírodou zejména v horních otevřenějších pasážích rozhodně chválím a stejně tak i celkem hodně slušné stoupací ambice. Příkladná je zde tuhost rámu. Nové vahadlo a umístění tlumiče se na tom zřejmě podílejí lví měrou, jak avizovali konstruktéři na prezentaci. Jenomže bezmála 14,5 kg hmotnost biku vás prostě k nějaké extra závodní vrchařské poloze nepustí - "gravitaci nevočůráš" :-).

Jak čas ubíhá a my se různě houpáme na kopcích tu nahoru, tu zase dolů, dostávám Neurona stále víc do ruky. Nacházím pozici za řídítky takovou, abych ani v kamenitých sjezdech netrpěl mořskou nemocí a nový trail s množtvím kamenitých pasáží i klopených zatáček si dokonce tak užívám, že chvilkami zapomínám na kritiku geometrie ze začátku. Chce to být důsledný, řízení mít na rovných úsecích v paži a nedávat biku prostor pro jeho vlastní přemýšlení. On se vám odvděčí opravdu snadným naklápěním do zatáček a rychlými přechody mezi nimi.

130 mm zdvihu je v této kategorii naprosto dostačujících. Musíte s nimi pracovat zodpovědně a nečekat, že pod vámi bike požere nějaké dvoumetrové dropy. Vyhlazení kořenových lesních pasáží zvládne naprosto v klidu a strávit na něm celý den nebo dva není žádný problém. Přiznám se, že jsem trochu bojoval s účinností osazených brzd, které zpočátku připomínaly cantilevery ve sněhu, to znamená, že byť jsem plnou silou stlačoval jejich páky, kolo téměř nezpomalovalo. V průběhu dne se to sice dost zlepšilo, ale hovořit o nějakém jistém účinku, bych si rozhodně netroufal ani v okamžiku odpoledního vracení biků do depa.

Druhý postřeh, který jsem si ale potvrdil také až v depu, týkající se tohoto biku, je ten, že eLko je na hranici svých možností směrem k mé 189 cm vysoké postavě. Velikost XL bych si pochvaloval víc především proto, že je o dost delší při zachování nízko položeného těžiště.

Drobné výtky k obrovské vůli ovládací páčky teleskopky, či naopak ztuha polohovatelné sedlovky v rámu i při úplně povolené sedlové objímce asi také mohou zaznít, na druhou stranu tady musíme brát ohled na to, že jde bike za polovinu ceny karbonových modelů a je tedy logické, že náročnější zákazník musí sem tam přimhouřit oko.