TEST: Crussis E-Largo 8.5 S

V sedle

Téměř vždy dám na první dojem. Na první nasednutí. Jsou kola, kde už od pohledu vím tak nějak předem. Věděl jsem to i u Crussisu a nemýlil jsem se. První úchop řídítek a první šlápnutí do pedálů nebylo takové, na jaké jsem zvyklý. Úzká řídítka - ale pozor - se super příjemnými silikonovými gripy vlastní značky - i když výrobce uvádí 740 mm, mně přišla minimálně o 5 cm užší. Asi je to síla zvyku. Ano, asi i to je zkrátka daň tomu, že se vozím na nových modelech kol s moderní geometrií. Když už jsem s dotkl geometrie, tak tu Crussis záměrně neuvádí, tipoval bych to na klasiku 71° hlava / 73° sedlovka se zadní stavbou kolem 460 mm.

Pravdou je, že jsem si po pár kilometrech i ve vzpřímenějším posedu zvykl. A protože jsem se chtěl vžít do situace cyklisty, který cílí na podobnou kategorii kol, nechal jsem v klikách červené platformy s ostrými piny a nenamontoval jsem své SPD. Crussise jsem pak vzal do svých oblíbených Voděradských bučin a prohnali jsme ho společně s kolegyní na trailech okolo Hostivařské přehrady.

A protože mám sportovní elektrokola spojená hlavně se zábavou, rozhodně jsem červeného draka s podpisem hokejového boha Jágra, nešetřil. Nakládal jsem mu podobně, jako na fullech renomovaných značek. Díky velmi krátkému rozvoru je kolo neuvěřitelně hravé a dobře ovladatelné, nakonec jsem si zvykl na ta úzká řídítka. Každopádně širší by to chtělo, prosím! Ve stoupáních se kolo nestavilo nijak na zadní, pravdou ovšem je, že do extrémů jsem se nepouštěl. Myslím, že to ani zákazník Crussisu vyhledávat nebude.

Stejně jako další elektrokola, tak i Crussis má těžiště hodně nízko, a tak v terénu má člověk pocit tanku. E-Largo tady ale trochu ztrácí levnějšími brzdami a také přeci jen užšími plášti, které jsou ve spojení 22,6 kg těžkým bikem, málo. Jinak s Maxxis Forekaster jsem maximálně spokojen, jen chybí dvě desetinky palce do šířky.

Řazení Sram Eagle SX mě nezklamalo, bylo to mé první setkání a to jsem ho opravdu nešetřil. Nejlevnější přírůstek do "orlí" dvanáctirychlostní rodiny vydržel i naše 14 denní testování. Ve spojení s převodníkem se 38 zuby vypadá Crussis sportovně.

Co je ale v terénu málo, je vidlice. 100mm chod je na sportovní elektrobike málo. Tečka. Na lesních cestách či polňačkách ještě dostačující, nicméně vydrncaný jsem byl kvalitně. Ale to zpátky narážím i na užší pláště. Navíc citlivost ani tlumící schopnosti vidlice s ocelovými vnitřními nohami neslibují žádný velký komfort a vlastně tak trochu sázejí na to, že na hmotnost se u ebiků příliš nehraje a víc komfortu, ovšem za příplatek, zákazník ne vždy ocení.

Kde musím Crussis hodně pochválit, je motor a asistence. Kromě toho, že motor byl tichý, na kole nic necvakalo, nechrastilo, všechny krytky držely tam, kde držet měly. A věřte, že na tohle mám ouška a zmíněné kvality nejsou zrovna pravidlem ani u mnohonásobně dražších kol. Ale zpátky k motoru, který nabízí celkem 5 stupňů dopomoci. Nejčastěji jsem jezdil na dvojku a na pětku. Na dvojku po rovinách a na pětku v terénu. Musím uznat, že Bafang Max Drive 400 je plně dostačující motor, možná i předimenzovaný, který dává sílu plynule bez nějakých škubanců, či nepříjemných přechodů. Ty doby jsou už dávno pryč. Opravdu velmi příjemná jízda. Po dosažení 25 km/h je přechod hladký, téměř neznatelný.

Ovládání v rukavicích sice nebylo zcela přesné, byť je ovládací port celkem velký, tlačítka jsou zbytečně malá a hlavně blízko u sebe, často jsem tak přehmátl. To se ovšem dělo v teplejších podzimních rukavicích...

Dojezd. Další velmi diskutované téma a jedna z prvních věcí, která zájemce o elektrokola zajímá. Jaká tedy byla zkušenost s Crussisem? Rozhodně nečekejte žádné překvapení, a to ani v jednom směru. Udávaný dojezd až 150 km je opravdu míněn za ideálních podmínek, tedy teplota kolem dvaceti stupňů, vaše váha by neměla přesáhnout 60 kg a šolíchat si to po cyklostezce podél Labe z Poděbrad do Ústí nad Labem na první, maximálně druhý stupeň přípomoci.

Já se svými 80 kily a venkovní teplotou kolem pěti stupňů jsem ujel 60 km, běžný výlet po lesních cestách. Když jsem ale zařadil pátý, nejvyšší stupínek dopomoci a zkusil z kola vymačkat maximum v kopcích kolem Zvánovického potoka, domů jsem se vracel bez šťávy. Měl jsem přesně 29 km. Dobrou zprávou ale je, že kolo jede i bez motoru celkem rozumně, žádný velký odpor jsem necítil. Baterii jsem v teple nabil z nuly na 100 % za necelých pět hodin.