TEST: DJI Air 2S aneb bike z ptačí perspektivy

Praktické zkušenosti

Nabídku na otestování nového DJI Air 2S jsem vlastně dostal shodou několika náhod, které zde nebudu pitvat, nicméně rád jsem ji přijal, protože jako dlouholetý uživatel Dronů DJI se vždy zajímám o to, jaké jsou jejich přidané hodnoty a kam se tento technologický směr posouvá. Sám mám momentálně doma druhým rokem Mavic 2 Zoom, a tak budou některé mé postřehy současně i malým srovnáním s tímto modelem.

Test jsem pojal s ohledem na to, jak většinou dron sám využívám. Zajímalo mě proto primárně několik věcí.

• Provedení dronu, jeho hlučnost, rychlost a snadnost manipulace
• Výdrž dronu ve vzduchu
• Kvalita komunikace s dronem a jeho dolet
• Kvalita obrazového výstupu
• Fungování autonomních a bezpečnostních funkcí a čidel

Systém skládání dronu a zajištění gimbalu s kamerkou je zde velice podobný s Mavicem. Dvě ramena jsou otočná, dvě sklopná a jejich manipulaci zvládnete téměř okamžitě. Oproti Mavicu 2 je celková velikost a hmotnost menší a současně nižší, což znamená, že pokud nemáte k dispozici speciální mobilní přistávací port, musíte počítat s tím, že jsou vrtule níže a tím pádem potřebujete na vzlet a přistání najít rovnější plochu, abyste zbytečně vrtulkami nesekali trávu nebo kořeny na lesní cestě.

Samotná manipulace a příprava dronu před vzlétnutím je poměrně jednoduchá. Chytrý telefon připojíte k dálkovému ovládání a zaklapnete do skládacích držáčků. Spustíte dálkové ovládání a na telefonu následně speciální DJI aplikaci, která je sice jiná než ta určená pro Mavic, ale funguje na obdobném grafickém rozhraní. Poté spustíte tlačítkem na baterii dronu i samotný dron a necháte systém, aby se spároval, a je hotovo.

Tady jen krátkou vsuvku ohledně automatických procesů v rámci aplikace. Dron si okamžitě po spárování a spuštění aplikace automaticky kontroluje své letové funkce a čidla, ale také aktuálnost software a letových databází. Pokud zjistí, že je k dispozici nová verze, nabídne vám její stažení a následnou aktualizaci. Čas od času vás může vyzvat také ke kalibraci kompasu, pomocí kterého spolu s GPS signálem zajišťuje samotný let. Je dobré proto čas od času spustit dron doma, kde jste na rychlém wifi signálu a udělat případné aktualizace před tím, než vyrazíte létat ven. Většina aktualizací sice není povinně vyžadována před letem, ale odmačkávání výstražných hlášek v terénu při každé výměně baterie zbytečně obtěžuje.

Když už jsem zmínil baterie, tak s nimi a DJI nemám bohužel úplně dobré zkušenosti. Ostatně majitelé Maviců mi asi dají za pravdu, protože jejich kapacita u nových kusů je sice dostatečná a naprosto plní sliby, která výrobce dává s ohledem na avizovanou výdrž, ale v čase se jejich kapacita celkem  rychle snižuje, což byste u produktu za poměrně dost peněz neočekávali. Bohužel tuhle minelu těžko vyzkoušíte během dvoutýdenního testování, takže tvrdit, že tuhle záležitost DJI vyřešilo u nových modelů lépe, si rozhodně netroufnu. Během krátké doby používání jsem žádný úbytek kapacit baterií u Air 2S nezaznamenal, ale pokud si pohráváte s myšlenkou si dron od DJI pořídit, měli byste o tom vědět, případně se zkušenosti jiných poinformovat na dronařských fórech a psychicky se na to připravit :-).

Letová doba dronu ve vzduchu u testovaného kusu dosahovala vždy opakovaně 25-30 min. Osobně mám raději nastavení menšího zbytkového limitu baterie před tím, než vás dron začne sám upozorňovat na to, že se chystá k automatickému návratu. Pokud létáte v bezprostřední blízkosti a natáčíte třeba sami sebe, jak jedete na kole, pak se nebojte klidně nechat na toto upozornění jen 10 %. Defaultně je totiž nastaven dvojnásobek, což zbytečně zkracuje dobu letu.

Jen ze zvědavosti jsem zkusil, jak je na tom nový Air 2S s doletem. Tady je potřeba říci, že během provozování letu dronu byste neměli létat dál než do takové vzdálenosti, na kterou dron vidíte. Fakticky to znamená odhadem tak několik stovek metrů, protože pak vám dron díky své velikosti v podstatě zmizí z dohledu, i když mezi vámi a dronem není žádná překážka. Komunikace s dronem ovšem pokračuje i na výrazně větší vzdálenost, a tak je možné s dronem fakticky odletět výrazně dál a výš, než byste správně měli. DJI to má navíc pojištěno sofistikovaným návratovým režimem, takže i když by vám náhodou vypadla vizuální i elektronická komunikace s dronem, dron to pozná a sám se vrátí do původního místa vzletu.

Z doletu jsem byl nicméně malinko zklamaný, protože ačkoli DJI uvádí hodnoty v řádu mnoha kilometrů, fakticky jsem se na hranici vizuální ztráty signálu dostal někde kolem 1,3 až 1,5 km a to ve stejném místě Mavic 2 umí prakticky dvojnásobek. Nicméně nijak zvlášť jsem tuhle vlastnost neřešil a ani nechci kritizovat, protože maximální dolet nikdy nevyužívám a pro autonomní funkce a natáčení cyklistiky není absolutně důležitá. Navíc vlastně využíváním delších vzdáleností porušujete platnou legislativu, takže tohle vždy beru jen jako ověření si možností, nikoliv jako přidanou hodnotu dronu.

Pravým opakem je ovšem použitý obrazový čip. Ten je zde opravdu na špičkové úrovni a v porovnání s mým Mavicem 2 Zoom jde opravdu o poměrně velký krok vpřed. Větší plocha čipu s vyšším rozlišením přináší nejenom více detailů do obrázků, ale také daleko větší citlivost a méně šumu ve světelně horších podmínkách. Pravda, při natáčení v letních měsících většinou se sníženou viditelností nebojujete, a jasnější záběry a sytější a přirozenější podání barev je prostě viditelné a úplně chápu, proč se DJI rozhodlo nabídnout tenhle čip i v rámci menší řady dronů. Za kvalitu výstupu si totiž nechá řádně zaplatit a poměrně malý cenový rozdíl mezi Mavicem 2 a Air 2S je tak zohledněn v podstatě jen určitými omezeními v případě kodeků a možností videa upravovat v rámci určitých aplikací, ke kterým se však běžný amatérský uživatel dronu stejně nedostane a mnohdy raději využije automatické chytré stříhací aplikace, které mu samy vyrobí krátký klip z jeho materiálů.

Nakonec jsem si nechal to nejzábavnější, samotné létání. Dost lidí se dronů bojí, že jsou složité na ovládání. DJI ovšem pro své drony vyvíjí a neustále vylepšuje chytré autonomní funkce, díky kterým je pro uživatele daleko snazší pořídit dronem video téměř v profesionálním podání. Chce to pochopitelně znát alespoň základy létání a vědět, jak nastavit konkrétní funkci snímání v dodané aplikaci.

Funkčnost dronu je v podstatě rozdělená na dvě části. Jedna zajišťuje vlastní snímání, skenuje a vyhledává snímané objekty a zajišťuje jejich sledování, a to jak ve statickém režimu, tak v pohybu. Druhá část systému se pak stará o bezpečnost samotného dronu a to, aby nedošlo k nechtěné kolizi ať už s terénem, snímaným objektem, nebo například s blízko letícím dalším subjektem.

Kvůli bezpečnosti má dron k dispozici několik čidel, která monitorují okolí dronu, a v případě, že se dron přiblíží k nějaké překážce, zabrání kolizi tím, že dron zastaví. Tady bych Air 2S vytknul jediné, a to absenci postranních čidel. Dron umí velice přesně kontrolovat let dopředu i dozadu, čidla má vespod kvůli přistávání nově i na vrchu kvůli vzletu například v lese, ale ke karambolu může dojít například při natáčení z profilu, kdy se dron snaží obletovat sledovaný objekt a kvůli tomu letí občas bokem. Ostatně jednou se mi podařilo tenhle neduh ověřit v praxi, když nestihlo spodní čidlo zareagovat včas, nezvedlo dron do vyšší výšky a let předčasně skončil po kontaktu s vysokou trávou.

Nastavení autonomních i bezpečnostních funkcí je tu, řekl bych, o něco odvážnější než u Mavicu 2, se kterým toho mám odlétáno už docela hodně a občas mně jeho "bojácnost" lehce limituje. U nového Air 2S mi přijde, že můžete letět níž a blíž a také korekce systému na případné překážky jsou plynulejší a takové intuitivnější. Zajímavé pak je také to, že v dronu můžete nastavit automatický tracking, ale korigovat ho manuálním ovládáním dronu s tím, že letí kam řeknete, ale současně se natáčí tak, aby mu sledovaný objekt nezmizel.

Naprosto dostatečné jsou ale plně automatické režimy, v rámci kterých si navolíte typicky sledování sami sebe a necháte dron, aby vás sledoval nebo obletoval, a přitom natáčel i okolní panoramata. Nebo ho můžete nechat pracovat jen jako chytrý stativ, který z jednoho místa sleduje, kam zrovna jedete. Výhodou velkého čipu u Air 2S pak je, že v rámci určitých záběrů můžete v případě potřeby i kreativně digitálně zoomovat a na kvalitě záběru to přitom nepoznáte.