Test: Kellys Hacker 90

Kellys je na českých trzích slovenskou stálicí už po víc jak dvě desetiletí. Firmu založili před více než 25 lety bratři Divinecovi. Společnost začala nápadem na pouhou půjčovnu, ale postupně její otcové došli k závěru založit si vlastní produkci kol. V současnosti značka exportuje do více než 35 zemí na světě a pro cyklisty je velmi zajímavá poměrem cena-výkon, kterým skoro vždy výrazně předběhne konkurenci. Avšak občas se u ní objevují některé drobné háčky.

Hacker je řada sportovních, takřka, nebo u nejvyšší řady i čistě závodních hardtailů, které by ale přeci jen měly přinést trochu více zábavy než loňský devětadvacítkový topmodel Stage. Což je možná trochu překvapivé, neboť Stage prezentovali na českých kolbištích i jezdci týmu Bike Ranch. Hacker 90, jako vrcholný model, tak má uspokojit i čisté závodníky a také tak jsme ke kolu přistupovali. Ale vzhledem k této charakteristice je to trochu zvláštní, neboť na první nasednutí se jeví jako „velice lehké kolo vhodné spíš pro sportovní, ale i zábavnou jízdu, ale bez výraznějších ambic na vrcholový sport.“

O čem je potřeba se zde zmínit, je rozhodně geometrie kola. Konstruktéři si totiž dali za cíl dosáhnout nejkratší zadní stavby na trhu co se týká 29" kol a to se jim v podstatě podařilo. Absolutní primát sice v tomto ohledu drží Trek Stache, ovšem ten úplně nepatří do kategorie závodních XC hardtailů, protože jde o specifickou pluskovou devětadvacítku. Zatímco Trek disponuje pouze 420mm délkou řetězových vzpěr, Kellys postavil svou novinku na 422,5 mm dlouhé zadní stavbě.

To si vyžádalo rozlousknout několik speciálních konstrukčních oříšků, díky kterým získala zadní stavba u řetězu jak specifické prohnutí směrem dolů, tak spodní oplastování, zabraňující poškození karbonu od plandajícího řetězu. Spodní oplastování pak z části svou šířkou zakrývá i samotnou mezeru mezi převodníkem a rámem a zabraňuje tak i pokusu o zasukování řetězu.

Zajímavé je, že si při tom rám zachoval možnost použití přesmykače s dvojpřevodníkem. Tohle řešení má ovšem i své mínusy. V místě, kde se převodník kříží se zadní stavbou, je minimum místa. Kellys sem kvůli tomu nemohl přidat ani jindy běžně používaný plíšek ochraňující toto místo před poškozením při zasukování řetězu.

Pravdou na druhou stranu ale je, že samotná blízkost převodníku u rámu vytváří jakýsi integrovaný antisuk, který je o to účinnější, o co větší převodník použijete. Kellys uvádí, že je rám kompatibilní až s 36z. jednopřevodníkem, přičemž sériově osazuje třicetčtyřku.

Mimochodem, ačkoliv jde o zbrusu nový rám, a u těch se dnes výrobci poměrně často přiklánění k návratu k závitovému BSA středu, tady se Kellys rozhodl zachovat robustní lisovaný Pressfit.