TEST: Kross Earth 4.0

Jízdní dojmy

První dojmy? Super pohodlí, patičky v akci a kravál v křivoklátských hvozdech. Co se musí Krossu Earth nechat, je od prvních okamžiků dech beroucí aktivita, resp. pohodlí, které je schopna zprostředkovat zadní stavba a její zero pivot. Jedná se o jedno z nejpohodlnějších kol, která se ke mně zatím s tímto systémem odpružení dostala v kategorii 100 mm zadního zdvihu.

Bike si pohrává se spletí kořenů a vidlice se zadní stavbou drží vzorně krok. Na první pokus jsem, zdá se, naladil tlaky dobře. Co musím po pár kilometrech upravit, je otočení představce. Mám tu stejný problém jako u Superioru XF, na můj vkus příliš závodní natažený posed. No ale u Earthu nemáte takové předsudky otočit představec jako u XF, kdy na konkrétním modelu byl tvar představce vyveden opravdu tak, aby chuť k otočení zablokoval. Zde to taky nedopadá vzhledově dobře, krása nestřídá nádheru, ale získal jsem tím nesrovnatelně pohodlnější posez a ruku v ruce s tím ještě lepší ovladatelnost biku.

Užívám si kličkování po singlu mezi stromy a po chvilce mne to vykopne opět na šotolinovou lesní cestu. Lesní klid doplňuje vůně moře medvědího česneku. Za nekonečnou plantáží uhýbám opět na lesní stezku a vtom to přichází. Brzdy Sram přerušují lesní pohodu a všechny zvířátka z okolí berou nohy a křídla na ramena. Ta křídla, to už jsem trochu uletěl, ale takový je to kravál. Já si prostě s brzdami Sram většinou nerozumím. Před další vyjížďkou, která se odehrává výjezdem na Klínovec a sjezdem po Rubin Trailu dochází k poctivé očistě, vyndání destiček i smirek jsem si na ně pochystal. A opravdu to na chvilku pomohlo. Po cestě na Klínovec, ano, do kopce, jsou brzdy potichu. No nic, třeba brzdit neumím. Když jsem u směru vzhůru- stoupací schopnosti Earthu v tomto osazení a váze jsou příkladné. I když je kolo lehké na předek, ve stojkách se nezvedá na zadní. Pod kopec to mám z chaty 10 km a pak 14 km víceméně do kopce na začátek trailu na špičce Klínovce. Na asfaltu a lesních cestách pomáhá snadnosti stoupání uzavírání sjednocenou páčkou jak pro tlumič, tak pro vidlici. Co je nutno zmínit a možná to bude jen konkrétní kus - páčka jde velmi, ale velmi ztuha. Lehkosti pohybu nahrávají i pláště Schwalbe Racing Ralph a Ray. Sice po cestě vzhůru chytám defekt, ale alespoň si odfrknu.

Nahoře i přes „koviďák“ je plno. Z toho důvodu už kolem 15 h u lanovky došlo pívo. Leju Pomelo a alespoň budou bystré smysly na cestu dolů. Na startu kroutím hlavou ze strany na stranu a rozhoduji se mezi Baronem a Rubin trailem. Pošetřím svůj tenisový loket a vydám se po červené.

Earth se krásně pokládá do zatáček, občasné poskočení kvituje radostí jít do vzduchu. Což s mojí váhou zase nijak nepřeháním. Ale ovladatelnost je opravdu skvělá. Tu a tam vystraším nějakého kolegu zakvílením Sramů, nicméně vždy, když potřebuji, zpomalím, nebo dokonce zastavím.

Pokud patříte jen k občasným návštěvníkům bike parků, rozhodně se nechá potrápit v takovýchto lokalitách. Vždyť dnešní závodní stroje jsou konstruovány na zvládání nástrah XC tratí světového poháru a to nejsou žádné cyklostezky. Vlastnosti tohoto Krosse jsou vyvážené.

Tuhost Earthu je v mezích XC kol a nemám k ní připomínku. Zadní stavba potěší dokonalou prací a opravdu super pohodlím, které ale neznamená přílišné propadání se při nástupu ze sedla intenzivním bušením do pedálů nebo pohupováním. A pokud si chcete maximálně užít jízdu ze sedla, stačí zavřít odpružení a letíte. Takže konstruktérům z oddělení zadních staveb letí do Krossu jeden palec/kudos kladný. Druhým palcem a druhou polohou už bych si tak jistý nebyl. U dnešních biků, kdy se nám tak nějak zkrátily zadní stavby, občas dochází ke kontaktu paty s horní vzpěrou zadní stavby. Je to v extrému a vychýlení paty dovnitř. Ano, občas to je pozorovatelné. Tu více, tu méně. U Eartha to bylo „tu více“. Prostě od první jízdy jsem si nemohl nevšimnout častějšího kontaktu mých botek velikosti 45,5, což ale není žádný extrém, s karbonem zadní stavby. Chtělo se to více soustředit na rovnou pozici na pedálu a další a další jízdou jsem toto přestával vnímat.

K pohonu nemám připomínek. Z vlastní zkušenosti vím, že kazeta GX není žádný velký držák, ale pár řetězů na tom odjedete. Zvolený převodník 34 zubů je pro tento typ a hmotnost kola velmi dobře hratelný. Kazetu s padesáti zuby po ojetí budete moci vyměnit a přidat další 2 zuby od Sramu.

Zapletená kola DT Swiss X-1700 jsou zárukou dobré kvality za rozumné peníze. Kdo by to ale s odlehčováním a zdokonalováním Earthu myslel vážně, může začít právě na pozici kol. Schwalbe Racing Ralph je starý známý rychlík, který exceluje na sušším povrchu, poslat jej do haldy kamení nebo hromady bláta chce pevnou a zkušenou ruku, nebo si říci „no co, nějak to dopadne“.