TEST: Kross Esker 7.0 - karbonová prvotina

Jízdní dojmy

Pokaždé, když se ke mě dostane nějaký nový model gravelu, který jsem ještě neměl možnost vyzkoušet, jsem zvědavý na to, kam ho konstruktéři napozicovali a jaké DNA mu vtiskli. Štěrkolety jsou dnes totiž k dispozici v obrovském množství a přitom pro ně neplatí žádná univerzální šablona, podle které by se měly navrhovat. Existují cestovatelské superpohodlné kočáry, existují rámy, které se hodně podobají progresivitě horských kol, existují i různá aktivní odpružení, prostě co si kdo vymyslí, to se dá mezi výrobci zpravidla dříve nebo později najít.

Karbonový Esker nezapře sázku na pohodlí. Výška hlavové trubky zde sice patří k průměru nebo je spíš o něco nižší, ale rozhodně nejde o silničářsky krátkou verzi. Ostatně vyšší polohu řídítek zde zajišťuje také vyšší hlavová miska a podložky pod představcem. Hlavní věcí, která určuje komfortní posed je kratší horní rámovka a také reach.

Sympatický po prvním nasednutí na kolo je také poměrně velký prostor nad rámem díky slopingu. Celkově bych tak posed karbonového Eskeru označil za klasický gravelovský. Žádný extrém s příklonem k závodní silničce ale ani vysloveně adventure bike, na kterém byste jako v křesílku chtěli objet zeměkouli.

Švihák lázeňský

První šlápnutí do pedálů dává tušit, že nepůjde o žádného loudala. Hodně svižný odpich s nutkáním zkusit pokořit rychlostní limity biku se dostavuje na nejednom horizontu. Už je to nějaký ten pátek, co jsem na kole jezdil, takže jsem si na něm mohl vyzkoušet jak tvrdou pistu a prach v zatáčkách, tak namrzlo se sněhovým popraškem a řeknu vám, Esker si poradil s obojím.

Pravdou je, že limity plášťů končily podstatně dříve na sněhu a v lesním blátíčku, ale to tak nějak předpokládáte na gravelu s plášti, které mají sice poměrně velkou šířku, ale jemný spíše na rychlé přesuny vhodný vzorek. Daleko více zábavy a rychlosti jsem si s kolem užíval během prvních letošních jarních slunečních dnů.

Ještě pár slov k tomu "švihákovi" z nadpisu. Kross zvolil zajímavou temně fialovou metalickou barvu laku pro tento model, kterou si ve stínu sklepa snadno splete s černou. Jakmile ale vyrazíte na kole do slunečného dne, odmaskuje se před vámi jeho pravá tvář a věřte, ta temně se lesknoucí barva má něco do sebe.

Rám se pod vámi ani při silovějším šlapání nijak nekroutí. Střed tady působí opravdu tuhým dojmem. Pokud bych měl ale na stupnici od jedné do desíti hodnotit schopnost kola tlumit vibrace, víc jak pět bodů bych mu nedal, protože jsem jako větší přínos odpružení hodnotil pláště. Přiznám se, že v tomto ohledu mne ani vidlice nijak zvlášť neohromila svými anti vibračními schopnostmi. Dílem to ale může být způsobeno také tím, že jsem Eskera jezdil střídavě vedle minulý týden publikovaného celoodpruženého Ninera MCR s karbonovým Laufem, který nabídne o hodně víc pohodlí pro vaše ruce.

Komponentová klasika

Pokud bych měl říct pár slov o výbavě kola a o tom jak funguje, tak jsem si poznamenal pár následujících věcí:

GRX a jeho prostřední verze funguje jak má. Tady asi v rámci zvolené cenové hladiny biku nešlo zvolit lepší kompromis. Osobně jsem příznivcem jednopřevodníkové verze, takže její volbu na tomto kole chválím, ale je potřeba počítat s tím, že nejtěžší převod 40-11 prostě v pelotonu silničářů nebude stačit na to, abyste dokázali komfortně držet tempo nad 40 km/hod.

Co bych vyměnil jsou řídítka. Zaprvé mi přišla na velikost L poměrně úzká byť s mírně vyhnutými oblouky do stran, ale hlavně mi vadilo, že jsem při horním úzkém úchopu vnímal výrazný hrbol v jejich spodní části způsobený bovdenem přehazovačky. Hadice brzd jsou evidentně lépe situovány do prolisů, ale absence přesmykače a jeho vedení pod omotávkou divně asymetrizovala úchop.

Když už jsem zmínil vedení, tak k němu mám ještě jednu výtku a tou je hluk. Při rychlejší jízdě po nerovném povrchu se totiž ze spodní rámové trubky ozývalo bohužel nepříjemné cvakání vnitřního vedení. Jelikož jsem nenašel způsob, jak dotáhnout vstupní průchodky nebo vedení externě fixovat, nezbylo mi než se s tím smířit.

Naopak velkou pochvalu zaslouží zvolené sedlo. Fizik se dlouho bránil drážkovým a děrovaným designům, ale když už se konečně uvolil a zařadil je do svého portfolia, nadesignoval je skvěle. Kombinace kratší délky s širší zadní částí v podobě sedla Terra Argo skvěle vypadá, ale dokáže nabídnout i dost komfortu pro vaši sedací partii.

Osobně bych si dokázal spolu se sedlem na tomto kole představit i lepší karbonovou sedlovku, která by dokázala ještě o kousek dál posunout komfortní vlastnosti tohoto kola. Ta hliníková, kterou pod sebou máte, je až moc tuhá, ale v dané cenové kategorii prostě karbon nedostanete nikde, to budiž omluvenkou.

Komfortní, rychlé, švihací, ale bez větších terénních ambicí - asi tak bych stručně charakterizoval zvolené pláště od Schwalbe. Jejich šířka 40 mm dokáže kolu dát velkou porci pohodlí a klidu na polňačkách a přitom si to na nich dokážete slušně svištět i na silnici bez toho abyste slyšeli nějaký velký bzukot vzorku. Do rámu i do vidlice se vejdou určitě i o poznání širší pneumatiky a dokázal bych si ho klidně představit i osazený šestsetpadesátkami s 2" balony, to by pak teprve byla jízda v terénu :-).