TEST: Lapierre Zesty TR 5.9

Jízdní dojmy

Přiznám se, že mám pro Zesty slabost. Svým specifickým přístupem, velikostí a především jízdními vlastnostmi mi sedí ještě od dob, kdy měla většina horských kol výhradně 26" kola. Od té doby sice uplynulo mnoho let a konstruce tohoto modelu se zásadně změnila, ale přesto jsem zase docela dost těšil, až budu moci usednout za řídítka tohoto stroje a okusit, co umí jeho poslední, nejnovější generace.

Hned první dojmy po sestavení kola z krabicového transportu naznačovaly, že sice nejde o žádný superlight, ale jeho rám je sympaticky nízký i dlouhý.

Hned první nasednutí a uvelebení se za řídítky mi tento dojem potvrzuje. Navíc, jakmile si nastavuju posed na svou výšku, musím konstatovat, že konstruktéři evidentně dělali maximum pro to, aby snížili jeho těžiště. Horní rámovka je protáhlá, přitom výrazně klesající směrem k sedlové trubce a těsně před ní se jen mírně ohýbá směrem nahoru. Pro mě to znamená, že musím celkem dost vysunout teleskopickou sedlovku, abych mohl nastavit sedlo do patřičné výšky, ale osobně mi to nijak nevadí.

Tenhle typ lomených sedlových trubek docela dost mate tím, jak je sedlovka ve skutečnosti hodně položená, reálný sedlový úhel je obvykle o poznání strmější, protože se počítá z průsečíku středu a bodu, kde se protíná vodorovná spojnice vedoucí od hlavy k sedlovce se skutečnou sedlovkou. Prostě řečeno, občas to mate, ale je potřeba si na to sednout, zkusit a zhodnotit.

Tady musím říct, že mi přijde, že se Lapierre snaží držet stále stejnou linku, co se týká jízdních vlastností. Velký důraz klade na sportovní stránku věci tak, aby se na kole tohoto typu dal objet klidně i nějaký ten maraton, ale současně jste se s ním nemuseli bát i do nějakého toho trailparku. Ostatně tohle potvrzuje "TR" označení v názvu tohoto modelu.

Zesty je léta letoucí čtyřčep a zůstává jím i v této poslední generaci. Musím říct, že se konstruktéři evidentně hodně snažili, aby bylo odpružení co možná nejcitlivější, ale současně nepropružovalo při šlapání, ale stoprocentní to prostě není, a nikdy nebude. Přesto mně osobně neustálé propružování při otevřeném tlumiči nevadí, protože není nějak zvlášť obtěžující. Při delších štrekách po silnici ale doporučuju tlumič raději zavřít, protože tady jeho funkce ztrácí smysl a zbytečně ubírá malé jednotky wattů.

Operaci se zavíráním a otevíráním tlumiče ale bohužel nechcete dělat příliš často. Tlumič je totiž uložen těsně nad středem a jeho ovládací páčka je tak poměrně nízko a za jízdy jí sice nahmátnout dokážete, ale není to nic ergonomicky příjemného a v terénu si musíte dávat sakra pozor na to, abyste udrželi kontrolu nad řídítky. Tady si neodpustím ještě jedno malé rýpnutí. Nemyslím si, že by bylo potřeba ovládat lockout přední vidlice dálkově z řídítek, pokud nelze dálkově ovládat tlumič. Tady z nějakého důvodu je páčka zamykání vidlice, ale tlumič dostupný daleko hůře musíte ovládat ručně. Zbytečné, resp. nedotažené.

Do kopce je Zesty sympaticky živá a dokáže si to slušně letět i po lesní cestě plné příčných kořenů, které spolyká jako malinu. Dlouhý rám vám dává dostatek prostoru pro to vymyslet si takové těžiště, které vám bude nejlépe vyhovovat a současně nebude omezovat ovládací jistotu i v prudkých stojkách.

Rychlé traily, svižné sjezdíky a občas nějaká ta překážka nedělají Zesty problém. Z počátku jsem si říkal, že 140 mm zdvihu mi tady přijde pocitově málo, ale po pár vyjížďkách jsem si zvykl a naučil se nechávat zadní stavbě jen takovou volnost, jakou zvládne sama pobrat. Až zpětně jsem při psaní recenze zjistil, že bike má jen 120 mm zadního zdvihu, takže jsem si svůj původní názor v duchu musel poopravit a konstatovat, že na stodvacítkový zdvih to pocitově funguje skvěle.

Ovládání kola v zatáčkách ale i rychlé změny směru v klopenkách mi nedělaly žádný problém. Níže položený střed pak dával kolu jistotu i v rychlých speed pasážích, kde vynikala i na trailbike docela dost položená vidlice (66°).

Co mě naopak trošku vadilo, byl na Lko poměrně nízko položený kokpit. V kombinaci s nižším zdvihem vidlice jsem si občas připadal, že jsem váhou moc nad předními řídítky a na tenhle pocit je potřeba si zvyknout i jakmile jedete z kopce dolů. Vím, tahle jízdní pozice je v tomto segmentu spolu s novými progresivními geometriemi normální, ale za mě bych dal na kolo raději 140 mm vidlici a o 20 mm vyšší hlavovou trubku a bylo by vyřešeno :-).

K vidlici se ještě krátce musím vrátit. Fox Rhythm jsem jezdil už hodněkrát, ale tady mi přišla taková nějaká houbovitá s lineárním chodem téměř bez progresivního konce. Dvakrát se mi tak stalo, že jsem jí dostal dokonce na doraz a to se o podobné věci v praxi cíleně rozhodně nepokouším. Mírné navýšení tlaku sice trochu pomohlo, ale zase ubralo citlivosti. Na laborování s tokeny nebyl čas, tak jsem to nakonec nechal v kompromisním nastavením, ale pro dlouhodobější používání bych určitě volil jiné vnitřní nastavení.

Když jsem přemýšlel o tom, jaký verdikt kolu dát, zjistil jsem, že vlastně nevím, co mám chválit, ale současně ani nemůžu nic vysloveně zkritizovat. Čekal jsem, že bude Zesty dobrá a to je. Na druhou stranu jsem možná čekal, že přijde s něčím ještě lepším, zajímavějším, novějším, nebo originálním a to nepřišla. Jede si prostě tak nějak ve svých kolejích, a ten kdo ji zná, tak si může být jistý tím, že neudělá chybu, když do ní půjde. Ten, kdo ji nezná, tak to bude mít docela těžké, protože podobně fungujících rámů je dnes na trhu poměrně hodně a u každého rozhodují jiná kritéria.

Zesty není ani levná, ale ani nijak předražená. Po designové stránce potěší jak příznivce klasiky v podání černostříbrné kombinace, tak zastánce barev díky decentním oranžovým doplňkům. Čtyři nabízené velikosti dokáží obsloužit opravdu širokou skladbu bikerů a jediné, co brání ve větším XC rozletu, je vyšší hmotnost kola.