TEST: Mondraker Chrono Carbon

Mondraker dost razantně zaútočil na český trh před několika lety. Díky tomu jeho kola už nejsou v tuzemsku žádnou exotikou, ale naopak docela běžnou záležitostí. Chrono pro rok 2021 můžeme považovat za bratříčka docela známého hardtailu Podium, nicméně při jízdě se o totéž kolo nejedná.

Abychom ale trochu pochopili, z čeho se Mondraker u kola pro širokou veřejnost odrážel, podívejme se na slavnější Podium, jež nám padlo do rukou vloni na podzim. Jedná se o velice hbitý hardtail, jenž se ale z všeho nejvíce vyznačuje rekordně nízkou váhou rámu (775 gramů), jehož horní trubka je naprosto minimalistická. Krátkým posedem a nízkou vahou tak vyniká na náročných tratí, kde se často mění směr a sklon jízdy. Zkrátka moderní XC trať.

Kolo pak ztrácí ale na pohodlnosti, kdy je pro rekreačního jezdce možná až příliš neposedné a docela přísně trestá chyby. Chrono trochu výhody i nevýhody neutralizuje, díky čemuž je výrazně univerzálnější.

V hierarchii firmy najdeme závodní Podium v řadě XC Race, od něhož se odvozuje i podobně laděný full F–Podium, zato Chrono se nachází v řadě XC Pro, která je určená pro lidi, kteří cyklistiku pojímají kondičně, ale nikoliv závodně. Zaostřili jsme navíc na Chrono v nejnižší výbavě, díky čemuž ho lze sehnat od 45 500 korun. Hledejte si levnější podobně lehký karbonový bajk… Pod řadou Pro se nachází ještě série Sport, která představuje Chrono na hliníkovém rámu, tu využijí především rekreanti.

Rám

Vizuálně se vracíme do minulých let, neboť rámu Chrona nechybí typické zlomení horní rámové trubky nějakých 15 centimetrů od hlavy. Mohlo by to dávat pocit, že se Mondraker snaží na kolo napasovat agresivnější posed, ale úplně tomu tak není. Výsledné nastavení je docela neutrální a výška řídítek nepřekvapí. Je skoro komické, že horizontální vzdálenost mezi sedlovou a hlavovou trubkou by měla být ve vybrané velikosti M o milimetr větší než u rámu Podia. Takový rozdíl, pokud máte stejný představec, opravdu nepoznáte. Celý „rozvor“ rámu je pak o dva centimetry kratší než u Podia, protože kolo má zkrácenou zadní stavbu. Přesto v jízdě ale nepůsobí trailovějším dojmem.

Pokud bychom se striktně drželi srovnání se závodním modelem, tak další rozdíl je ve využitém karbonu, jelikož pro nejlehčí rám se využila speciální směs, kterou Mondraker nazval Air Carbon. Zadní kolo pak drží na standardní pevné ose Boost 12x148 mm. I nejlevnější karbonový model disponuje vnitřním vedením kabeláže. Nemůžeme tady ale čekat žádnou nadstavbu v podobě teleskopické sedlovky; zde máme dokonce prostou hliníkovou od vlastního komponentového dodavatele Onoff. Patku k přehazovačce si Mondraker dělá sám.