TEST: Niner RLT e9 RDO

To si takhle asi v polovině dubna voláme s kolegou, že potřebuje vrátit ebike, celopéro, které jsem si užíval v rekonvalescenci po koviďáku a na které zde nedávno vyšla recenze. „Ach jo a co máš pro mě nového?“ Odpověď je, že Niner. Očka se mi zaleskla, Niner jsem ještě nejezdil. Full? ebike?
„No, není to obyčejné kolo, je to Niner egravel“ Chvilka ticha, to jako fakt? Já ortodoxní biker, odmítač silniček a štěrkoletů. Dobrá ortodoxní… ty ebiky jsem vzal na milost… a rád. Ale já na štěrkoletu? Kovid se neptá, hlavně že se budu moct pořádně rozjezdit. Ok beru…

Přebírám si stroj vyvedený v zelené metalíze doplněný černými nosiči vpředu a vzadu a ověšený brašnami. První, co mě napadá, je to, že se jedná o služební kolo Wehrmachtu. Zelené maskování, montáž na kulomet a brašny na zásobníky….

To byl můj odlehčený úvod. Jak mi přirostl tento nezvyklý kousek k srdci, se dozvíte vzápětí. Teď se pojďme podívat na oficiální úvod, ze kterého bude patrné, pro koho a s jakým záměrem Niner takovou e-bestii vytvořil.

Americký Niner na podzim rozšířil svou tradiční nabídku kol o modely nadopované elektropohony. Nejnovějším přírůstkem v této kategorii je „čerstvá“ novinka v podobě karbonového štěrkoletu RLT. Stává se to trendem, ne-li nutností, mít v nabídce elektrifikované modely. Zatímco u horských kol, cesťáků nebo městských modelů je to trend pochopitelný, okrajové kategorie, jako jsou silničky nebo gravely, zas tak masivní nástup elektrifikovaných modelů nezažívají a o to zajímavější je, jak se k jejich vývoji designu a vůbec promování jednotliví výrobci staví.

Niner rozhodně nepatří mezi velké matadory v elektrobyznysu. Do rozjetého e-vlaku nastoupil teprve nedávno, a tak je docela s podivem, že jeho teprve třetí model ebiku je zrovna elektrický karbonový gravel. Sám k tomu říká, že dlouhodobě sleduje vývoj na poli elektropohonů, a to již od roku 2009, kdy Bosch začal s produkcí první generace svých pohonů. Se zdokonalujícími se technologiemi Niner průběžně přemýšlel, jak a pro jaké kolo využít elektropohony a s příchodem poslední, čtvrté generace pohonu CX Performance prý konečně padlo rozhodnutí jít do toho.

Elektrifikovaný gravel, model RLT, je postavený na nejnovější generaci pohonu Bosch, s integrovanou baterií s kapacitou 625 Wh. Baterie se dá z rámu snadno vyjmout ve své spodní části. Pro USA využívá zrychlené verze pohonu "Speed", který umožňuje maximální rychlost 45 km/hod. Pro Evropu se však budou kvůli jiné legislativě montovat klasické jednotky s maximální rychlostí 25 km/hod.

Nebyl by to ale Niner, aby nepřišel s nějakým originálním řešením nebo nápadem. V tomto případě je to originální cargo systém nosičů, který byl vyvinutý speciálně pro tento model. Jde o kombinaci předního a zadního hliníkového nosiče, které jsou navrženy tak, aby přesně zapadly do připravených montážních úchytů na rámu i vidlici kola a které unesou až 18 kg nákladu.

Současně s nimi přichází Niner také se dvěma speciálními brašnami nadesignovanými tak, aby tvarově přesně sedly do rámu a vytvořily s ním tak kompaktní celek. Zadní kompaktní malá brašnička vyplňuje prostor mezi kolem a rámem, který přesně postačí pro náhradní duši a nářadíčko. Druhá velká rámová brašna pak pojme v klidu i nějaké to oblečení a jídlo s tím, že pro uchycení na rám nejsou potřeba žádné suché zipy. Brašna je v rámu totiž připevněna v přesně daných místech šroubky, takže nebude docházet k ošoupání rámu v místech, kde ho běžné brašny obepínají suchými zipy. Kromě toho je to i designově povedené řešení.

Druhou zajímavostí je přední vidlice. Ta je zde sériově karbonová, ale je navržena tak, aby se dala v případě potřeby vyměnit za odpruženou s nižším zdvihem (30 mm), kterou Niner používá například u svého celoodpruženého modelu MCR.

S tím souvisí také další údaj, který se týká prostupností kol. Niner deklaruje, že lze do tohoto rámu osadit pláště v šířce až 50c, což odpovídá v podstatě bikové šíři 2". Celkem logický je tak tedy i poslední údaj, a to, že na tomto rámu najdeme boost náboje na obou kolech, což nebývá u gravelů zvykem. Výhodou tohoto řešení je plná kompatibilita s bikovými výplety i brzdami, protože současně s boostem jsou tu postmount adaptéry pro uchycení obou brzdových třmenů.

Geometrie?

Zástavba elektropohonu spolu s důrazem na komfortnější posez a schopnosti delších snadnějších cest znamená použít geometrii kola, která tomu všemu bude odpovídat. Nenajdete tady proto závodní pojetí s aero sprinterskou pozicí, ale delší rozvor s bikovým pojetím úhlů hlavovky i sedlovky. Spolu s širokými řídítky tak získáte opravdu univerzální cestovatelskou "herku", na které vás záda bolet nebudou :-).

Cílem nového elektrifikovaného gravelu RLT tak bude snazší jízda do práce po silnici, ale i v lehčím terénu. Díky použitému průměru sedlovky 30,9 mm je možné do rámu nainstalovat i teleskopickou sedlovku a udělat si z kola ještě větší teréňák. Pravda, počítat s tímto ebikem na nějaký náročnější bikepacking mimo civilizaci příliš nejde, obzvlášť když máte bike osazený plnohodnotným pohonem s "těžkou" velkou baterkou, protože když vám v lese dojde šťáva, nebudete se chtít vracet do města jen kvůli nabíječce, a představa, že si zvládnete dobít ebike fotovoltaickým mobilním panýlkem, je hodně lichá.

Jedna barva, jedna specifikace, ale dvě verze motoru, to je strohá nabídka tohoto nového elektrogravelu, který dostane šestistovkové Shimano GRX a spolu s ním buď klasický Bosch pohon pro Evropu, nebo Speed verzi s maximálkou 45 km/hod pro Ameriku.

Rám je k dispozici celkem ve čtyřech velikostech (50, 53, 56 a 59) a také v jediné představené zelené barvě. Ta je ovšem exklusivně metalicky provedená, takže se na slunci dočkáte opravdu zajímavých blýskavých efektů.

Niner RLT e9 RDO osazení

Niner nazývá svůj rám RDO, jak je patrné z názvu modelu. Mělo by to být celým jménem Raca Day Optimized. Do rámu je vetknuta integrovaná, ale snadno vyměnitelná baterie Bosch Powertube o kapacitě 500 Wh, která dává šťávu motoru Bosch Performance Line 4. generace.

Pohon zajišťuje Shimano GRX, resp. páky GRX 600, brzdové čelisti GRX 400 s kotouči Shimano RT-EM 810 o průměru 180 mm, kliky Praxis Bosch s převodníkem 42 zubů a kazetou Shimano SLX 11-42 zubů.

Vše doplněno karbonovou sedlovkou s logem Niner. A stejně tak logo Niner nese sedlo, hliníkový představec a gripy. Řídítka dodal Easton EA50 AX.

Kola jsou pak zapletena z ráfků Stans Notubes Arch D a nábojů Formula CL resp. ECT. Ta jsou obuta do plášťů Schwalbe G-ONE Speed Performance 700x50c. To vše dává hmotnost 18,75 kg včetně nosičů a brašen. Pokud by si někdo chtěl doplnit teleskopickou sedlovku, lze osadit ty s průměrem 30,9 mm. 

Konkurenční srovnání

Do dnešního srovnání jsme vybrali poměrně různorodý mix značek, přičemž každá nabízí dost odlišný bike, i technologie. Zatímco prémiový Specialized sází na odlehčenou variantu svého středového SL pohonu, Cannondale nabídne plnohodnotný Bosch a Rock Machine pro změnu nejnovější Shimano EP8, ale na rozdíl od ostatních za méně peněz, ale pouze na hliníkovém rámu...

	Niner RLT e9 RDO	Specialized Turbo Creo SL Comp Carbon EVO	Cannondale Topstone NEO Carbon 3	Rock Machine Gravelride INT E700 Di2
cena	167 000 Kč	166 999 Kč	165 999 Kč	124 990 Kč
rám	NINER RDO Carbon	Specialized FACT 11r Carbon	BallisTec Carbon	Alloy Al-6061 T6
vidlice	NINER RDO Carbon	Future Shock 2.0 w/ Smooth Boot, Boost™	All-New Lefty Oliver, 30mm	SR Suntour GVX32 50 mm
výbava	Shimano GRX 600, 400, Praxis, Niner	Shimano RX812 GX, Praxis, Sunrace,	Shimano GRX 812, Shimano SLX, KMC, Cannondale, Fabric, Promax,	Shimano GRX, WTB, ONE1,
pohon	Bosch Performance Line 4. gen.	Specialized SL 1.1, custom lightweight motor	Bosch Performance Line CX 250W	Shimano STePS EP800, 85 Nm (36 V, 250 W)
baterie	baterie Bosch Powertube 500 Wh	Specialized SL1-320 320Wh	Bosch PowerTube 500Wh	Darfon, 504 Wh
kola	Stans Notubes Arch D, Formula CL resp. ECT, Schwalbe G-ONE Speed Performance 700x50c	DT R470 Boost, Pathfinder Pro 2Bliss Ready 700x38c	WTB ST i23 STS, Formula, WTB Resolute, 650b x 42c	Shimano HB-RS470, WTB ST i23, WTB Venture TCS Light/Fast Rolling Tan Wall, 700×50C
brzdy	Shimano GRX 600/400 180/180 mm	Shimano GRX 810	Shimano GRX  160/160 mm	Shimano ST-RX815/BR-RX810 180/160 mm
sedlovka	Niner carbon	Specialized Alloy, 30.8mm	Promax SP-2032, Alloy, 27.2	Kind Shock, RAGE-i, ø 30,9 mm, zdvih 100 mm
reach	394 mm	384 mm	394 mm	432 mm
stack	598 mm	615 mm	610 mm	628 mm
úhel hlav.	71,5°	73°	71°	69°
úhel sedl.	73°	73,5°	74°	75°
zad. stavba	450 mm	427 mm	420 mm	468 mm

Jízdní dojmy

Nerad bych se shazoval hned na začátek samotného popisu jízdy na tomto štěrkoletu. Mé zkušenosti jsou se silničními koly a gravely minimální a vždy jsem tvrdil, že nejlepší silnička na české nekvalitní silnice je full 100/100 mm. Vzhledem k problémům s bederní páteří se snažím vyhýbat i hardtailům.

Ne, nebudu vás napínat. Od prvních kilometrů se snaží Niner mé obavy z nepohodlí vyvrátit. Široké pláště s rozumným tlakem poměrně dobře tlumí silniční nerovnosti a v kombinaci s karbonovým rámem, který také pobere nějakou tu vibraci, jsem celkem mile překvapen.

Co si téměř okamžitě uvědomuji s touto novou zkušeností, je nutkání k neustálému zvyšování rychlosti, kdy porušuji v rámci rekonvalescence předsevzetí, že nebudu bláznit. Seznamuji se s režimy elektropohonu a zkoumám, co to dovede. Jedno je jisté, jak je stoupání mírné, velmi rychle jedete za své. Rychlost 25 km/h (mám pocit, že 26,5 km/h) je velmi snadno překonatelná. Na rovině, pokud 18 kg vážící Niner rozdráždím, tak mi ani nepřijde, že bych jel na takto těžkém kole. Porovnávám to ale se svým fullem vážícím 12,5 kg a na 2,25“ pláštích. Pro někoho, kdo na to hupne ze silničního kola vážícího 7 nebo 8 kg, to pochopitelně bude rozdíl obrovský.

Sžití s kolem je bleskové a tím nenarážím na elektro pohon. Jediné, co mi činí problém, je v porovnání s mtb menší chuť zatáčet. Delší představec a ruce na řídítkách před představcem mne načapá v prvních zatáčkách ve sjezdu u dělicí čáry. Toto se ve vlastním zájmu velmi rychle učím korigovat. Druhou věcí je, že se mi tu a tam snaží výraznější nerovnost vyrazit řídítka z rukou. Jo chybí mi tu můj SID. Zatímco ten by mou nepozornost vyřešil lehkým zhoupnutím, gravel mne trestá a nutí k větší pozornosti. To ale není samozřejmě problém tohoto konkrétního kola, ale mým nastavením a pohodlností a blbuvzdorností celoodpruženého biku.

Během prvního švihu potkávám protijedoucího silničáře a za pár kilometrů bikera. Ani jeden neodpovídá na pozdrav. Aha, říkám si, asi vypadám bizarně. Volné kraťasy, trialová přilba, batoh, kolo s elektromotorem, berany, široké pláště, nosiče brašny. V jednom ze stoupání dojíždím dalšího silničáře a ten cítíc za sebou konkurenci, začíná přidávat a rozhoupe se v sedle. Nasadím poker face a při dojetí vysvětluji, že mám elektrodoping a že tuhle elektrostíhačku mám na test. Prohodíme pár slov o modelu a váze a jedu dál. No jo, to ale nemůžu vyprávět každému, koho si dovolím předjet. Další vyšvihaný borec se přede mnou zjeví ve stoupání z Roztok u Křivoklátu směr Nižbor. To už ale nehodlám nic vysvětlovat a poloprofesionálně vyhlížejícího borce střihnu v nejprudším části stoupání.

Přestávám mít výčitky, začíná mě to čím dál více bavit, a co si myslí o metrákovém medvědovi na elektrické silničce, je mi vlastně fuk. V těch nejprudších stoupáních vynikne síla tohoto Nineru a počítám, že i pokud bych byl plně ověšen brašnami, tak urputnost, se kterou si RLT e9 RDO pohrává s nejnepříjemnějšími stoupáními Křivoklátska, by se neměnila.

To vše se odehrává se vcelku příjemnou spotřebou šťávy z baterie. Hned první švih ve stylu „ukaž, co umíš“ končím s kombinací dvou nejsilnějších režimů po 52 km a 1 163 m a v baterii ještě dost zbývá. Další vyjížďka pak znamená 72 km a 1 200 výškových metrů a opět jsem nedojel baterii do mrtě. Zde jsem již zkoušel více režimů. Tato zmíněná vyjížďka se odehrála ve spolupráci s parťákem, který preferuje silniční kolo, váží o dobrých 30 kilogramů méně a jeho výkonnost je o dvě třídy vyšší, než mám já. Tato spolupráce funguje relativně velmi dobře. Do prudkých kopců beru ohled já na něj, tam, kde se dostáváme snadno přes 25 km/h, bere ohled on na mě. Na rovinkách se zavěsím do háku a drtím to za ním na jednou tak těžkém kole. Samozřejmě bezmotorově. Ale dá se. Ve sjezdech jsem pomalejší, to přičítám nezkušeností s konkrétním kolem jiné kategorie, než jsem zvyklý. Ve finále jsme si to užili oba dva. Ačkoli naše občasné bikové vyjížďky končí s o cca 10-15 vyšším tepovým průměrem z pohledu mého srdce, zde se karta obrací v poměru 132 vs 154, kdy vyšší tep patří chrtovi, který jede za své. „Dlouho jsem se tak nezmáčknul,“ pravil při pohledu na další jízdní statistiky vč. wattů.

A k tomuto mám další příběh, když jsem mu Ninera zapůjčil na stejnou trasu a dva dny později. Vracel Ninera s úbytkem jedné čárky a já se ptal, zda to nezapomněl zapnout :)

Ze srovnání dvou jízd na stejné trase, dlouhé 71 km s 1100 nastoupanými výškovými metry, na dvou různých kolech bych vypíchl následující poznatky:

Na závodním silničním karbonovém kole s váhou 7,5 kg jsem trasu zajel s průměrnou rychlostí 27 km/h a průměrným výkonem 192W.

Tutéž trasu jsem o pár dní později zajel o 15 minut rychleji s průměrnou rychlostí bezmála 30 km/h a průměrným výkonem 194W. Při tom jsem spotřeboval zhruba jen 1/4 baterie.

Obě jízdy jsou tedy z hlediska výkonu jezdce srovnatelné, pouze na elektrokole adekvátně přidanému motoru rychlejší. Není tedy pravdou, že elektrokolo je pouze pro lenochy. Na elektrokole se dá jet dle nálady volně, ale lze s ním zajet i intenzivní trénink. V prvním případě bude více pracovat elektromotor, ve druhém případě jezdec. 

Na rovinách a v mírnějších kopcích ztrácí pro sportovního cyklistu (opak rekreačního cyklisty) elektrokolo svůj význam, neboť by byl pravděpodobně schopen na silničním kole dosáhnout rychlosti 25 km/h nebo více i na bezmotorovém kole. 

Podle nastaveného režimu jízdy jezdec může jet stejně rychle, pouze více či méně šetří baterii. Do kopce se sklonem 8 % lze jet na režim Tour s přípomocí motoru rychlostí 25 km/h, když jezdec šlape svým vlastním výkonem přes 300W. Do téhož kopce na režim Turbo jezdci pro dosažení rychlosti 25 km/h stačí jet s vlastním výkonem jen pod 200W.

Závěrem

Jsem si vědom, že kolo tohoto typu asi nebudete potkávat silnicích a šotolině ve zvýšené míře. Pro koho je? Vlastně pro každého, kdo v něm najde smysl a zalíbení a je schopen před manželkou odklonit potřebnou částku. Pro cestovatele, pro silničáře, který ztrácí věkem síly, pro toho, kdo hledá pohodlí na silnici, aniž by utrpěla rychlost a současně potřebuje dopomoc, pro cestovatele v plné polní, pro požitkáře – není potřeba trpět hned nějakým hendikepem. Ano, zabte mě, ale je to celkem zábava užívat si prudká stoupání a nechat jazyk v hubě. A takových příkladů se najde jistě dost.

Nineru se v podobě modelu RLT e9 RDO podařilo postavit velmi odolný egravel s tuhou konstrukcí, ale díky volbě komponentů jej skloubil se solidní dávkou pohodlí. Uvolněný posez umožňuje polykat kilometry, co hrdlo ráčí a baterie dovolí. A nutno říci, že se tvářila, jako že dovolí dost.

Já bych z toho sundal ty nosiče a brašny a dlouho jsem se k tomu odhodlával. To asi aby vypadal Niner sportovněji. Nakonec jsem se k tomu nedokopal a nechtěl jsem zasahovat majiteli do jeho kola. A vlastně víte co, ty nosiče a brašny dělají z tohoto Ninera ještě osobitější věc, než jakou by byl bez nich.

O konkrétní dostupnosti a dalších detailech vás poinformují na www.bikeporn.cz.

Fotogalerie