TEST: Orbea Gain - tajný "powerhelper"

Jízdní dojmy

Elektrobiků jsem měl v rukou za posledních pár let už poměrně dost, ale zatím nikdy jsem ještě neměl na delší dobu půjčený takovýto typ biku. On totiž nejenom že na první pohled nevypadá jako elektrobike, ale on se jako elektrobike vlastně ani nechová.

První dojem už při nakládání a vykládání kola z auta udělá jeho hmotnost. U elektrobiků jsem tak nějak vždycky připravený na dvacetikilovou hajtru, ale tady manipulujete s výrazně lehčím bikem. Vlastně by se to dalo tak trochu s přimhouřeným okem třeba s legendárním ocelovým Roninem od Authoru, který dosahuje téměř stejné hmotnosti.

Druhý dojem na vás kolo udělá svou subtilností a tím, jak promyšleně klame tělem. Na první pohled na něm totiž vůbec nepoznáte, že by mělo jít o elektrobike, protože spodní rámová trubka není o moc větší než u běžných silniček, u středu nenajdete žádnou bakuli s integrovaným motorem a zadní náby, ve které je motor ukrytý, si prostě v první chvíli nevšimnete. Všechno ostatní pak vůbec ani nenaznačuje přítomnost motoru a bateriových článků v tomto biku.

To všechno má pochopitelně své důvody. Aby mohl být elektropohon takto neviditelný, musel být prostorově co nejmenší a tím pádem logicky i méně výkonnější s menší kapacitou baterie a naladěním tomu odpovídajícím. Tenhle elektrobike vás proto nevystřelí v boost režimu dopředu jako u jiných ebiků, ale jen tak nějak decentně příjemně potlačí nejen do kopce, ale i v rozjezdech.

Souhlasím, že principielně nabízet elektro-silničky s plnohodnotným pohonem, ale rychlostním limitem 25 km/hod nemá příliš hlavu ani patu, protože většinu času jízdy na silničce strávíte ve vyšším tempu, zejména na rovině a z kopce a musíte se tak přetahovat s vypnutým pohonem, který vám pomůže jen při jízdě v kopci tak, že hravě ujedete svým elektrikou nevybaveným kolegům. Výsledek? Pokud nepojedete společně s partičkou elektrobikerů, budete trápit sebe i ostatní.

Koncepce Gainu je ale od počátku postavená jinak. Primárně totiž počítáte s tím, že pojedete většinu vyjížďky tak říkajíc "za své" bez elektropomoci, v kadencích a rychlostech převyšujících rychlostní limit 25 km/hod a jenom v kopcích využijete možností elektropohonu. Ten vám ale navíc nadávkuje jen opravdu decentní příděl wattů nad rámec těch, které sami vložíte, a to způsobem opravdu téměř neviditelným.

Pohon nejenom, že není téměř slyšet, pravda, jemné tiché bzučení po chvilce možná zavnímáte, ale rozhodně nebude nijak rušivé ani zřetelné pro okolí. Dávkování probíhá samozřejmě v závislosti na vaší síle potažmo zařazeném převodu a u tohoto elektrobiku platí, že tahat pomalu se na těžký převod v kopci nevyplácí. V prudších stoupáních, ve chvílích, kdy jsem si opravdu musel navolit nejlehčí převod, abych byl schopen kopec vyšlápnout, jsem sice cítil, jak je i motor na svém maximu a opravdu se snaží točit zadním kolem, co to dá, jsem ale jasně vnímal výrazně menší dopomoc, než jakou by mi na stejném místě nedělil plnohodnotný elektrobike, a to i na nejmenší ECO režimy.

Po rovině a na silnicích jsem pak pochopitelně chtěl zjistit, jak je to v těch vyšších rychlostech. Jasně, hliníkový rám průměrných vlastností nemůžete srovnávat s karbonovými raketami, postavenými na maximální tuhost a rychlost, přesto pokud si odmyslíte tenhle handicap a přimhouříte oko nad vyšší hmotností, která však mimochodem výrazně nepřekračuje váhu většiny běžných celoodpružených horských kol, musíte konstatovat, že kolo prostě příjemně jede, v řídítkách skoro ani necítíte, že by mělo jít o elektrobike a hlavně, při jízdě bez motoru ve vyšších rychlostech nemusíte překonávat prakticky žádný odpor motoru.

Ono je to dílem dané i tím, že na kole jsou úplně běžné kliky a středové složení spolu s přehazovačkou, přesmykačem a klasickým napřevodováním. Mimochodem, testovací bike, který jsme měli k dispozici, byl ve specifikaci 2018. Letos už Orbea nabízí sériově tenhle typ kola s jednopřevodníkovými sadami, ale to už by bylo na další samostatný článek :-).

Zkrátka a dobře řekl bych, že tady, když vám náhodou dojde kapacita baterky, nemůsíte vůbec zoufat, protože i s vypnutým pohonem můžete bez většího omezení pokračovat v jízdě, a to nejenom po rovině, ale i do slušného kopce, protože koncepce a převody biku vám to prostě dovolí a házet klacky pod nohy v podobě abnormálně velkých odporů při šlapání, vám rozhodně nebude.

Co se týká ovládání, to je tady vymyšleno geniálně jednoduše. V horní rámovce najdete hned kousek za hlavovou trubkou jediné velké hliníkové tlačítko, kolem kterého je integrovaná led dioda. Podle počtu stisknutí a barvy diody se snadno zorientujete v aktuálním stavu a nastavení a dál už je to jenom na vás a vašich nohách. Orbea Gain nepočítá s tím, že byste několikrát za minutu museli nebo chtěli přepínat mezi jednotlivými režimy, prostě dává tak akorát energie podle toho, kde a jak jedete a víc ani ťuk :-). Úrovně dopomoci jsou tři a přepíná se mezi nimi podle toho, kolikrát krátce stisknete zmiňované tlačítko.

Po několika kilometrech jsem si všiml určitého specifika, a to, že elektromotor má v okamžiku, kdy z nějakého důvodu přestanete šlapat, výrazně delší "dojezd" dopomoci před tím, než se odpojí. Díky tomu, že jeho výkon není velký, to rozhodně není záporná vlastnost, ale u klasických elektrobiků jsem prostě zvyklý, že systém reaguje na vypuštění šlapání výrazně rychleji, než je tomu tady.

Když tedy teď uvažuji zpětně o tom, co vlastně tenhle typ biku opravdu přináší, tak se skoro zdráhám přemýšlet o něm jako o klasickém elektrobiku, protože svými vlastnostmi a chováním mě daleko víc připomíná klasické kolo. Ano, je v něm ukryta jistá porce výkonu "navíc", ale pokud se na tenhle bike posadí člověk zvyklý na Bosch nebo Shimano STEPS, tak z něj po chvilce sleze se slovy "dyť to vůbec nejede". A to je přesně ta věc, která je pro Gain charakteristická a s tímto konstatováním se dnes rozejdeme...