TEST: Pivot Shuttle SL Team XTR

Jízdní dojmy

Moje jízdní dojmy z tohoto e-biku bych rozdělil na dvě části. První část se bude týkat pohonu, jeho fungování a zkušeností, které jsem s ním udělal. Druhá část pak bude věnována rámu, jeho jízdním vlastnostem a fungování odpružení a vybraných komponentů.

Fazua Ride 60 - nová dimenze

Ze značky Fazua se v uplynulých letech stal jakýsi etalon univerzálních lehkých pohonů pro elektrokola. Navázat na takovýto fenomén není vůbec nic jednoduchého, ale Fazue se to stoprocentně podařilo.

Pokud bych měl její vlastnosti srovnávat s předchozí generací, musel bych jednoduše konstatovat, že je ve všem lepší. Působí daleko klidnějším dojmem, co se týká rozjezdu akcelerace i celkového fungování pohonu. Rovněž je opravdu tichá, řekl bych, že dokonce i o něco tišší než její předchozí generace. Větší kapacita baterie a větší točivý moment pak přinášejí jezdci větší podporu než dosud, a pokud budete s dostupnou energií navíc správně hospodařit, tak vyjedete výš resp. dál než předchozí generace.

Pokud bych měl novou Fazuu srovnat s obdobným pohonem TQ, který jsem měl možnost testovat minulý rok na Treku Fuel EXe, musel bych konstatovat, že jde o velice podobný charakter pohonu. Dokonce bych řekl, že se zavřenýma očima bych byl asi jen stěží schopen rozeznat rozdíl mezi oběma pohony, a to jak co se týká jejich charakteristiky, tak jejich zvukového projevu. TQ pohon je sice malinko tišší a možná bych řekl i kultivovanější zejména v náběhových křivkách výkonu než Fazua, ale rozdíl mezi nimi byste dokázali spolehlivě určit jen tehdy, když byste tato dvě kola měli současně vedle sebe.

Primárně jsem se při testování zaměřil na fungování pohonu při maximální dopomoci. Fazua je v tomto ohledu vyladěná skvěle. Při rozjezdu i v mírném kopci se pohon zapojí téměř okamžitě. Plynulý náběh točivého momentu je zde daleko více vyhlazený, než tomu bylo u předchozí generace, u které jsem navíc občas zaznamenal výrazné cvaknutí při rozjezdu či opakované akceleraci. K podobnému cvakání v nové generaci již nedochází.

Změnu režimu dopomoci provádíte prostřednictvím nového otočného ovladače. Tady si musím nejprve malinko postěžovat, že jsem měl celkem problém v okamžiku, kdy jsem kolo provětral v bahenní lázní a do úzké štěrbiny ze strany ovladače se mi dostalo bláto. To způsobilo výrazné zadrhávání otočného mechanizmu, který v tomto ohledu není evidentně úplně blbu vzdorný a blátu odolný. Vše napravilo až důkladné propláchnutí vodou, která dostala nečistoty z jemného otočného mechanizmu, ale dobrý pocit jsem z toho rozhodně neměl, protože pokud by se mi toto stalo kdesi daleko v hlubokém lese a musel jsem delší dobu používat ovladač zanesený nečistotami, obával bych se o jeho zdraví, protože celé jeho tělo je plastové a tím pádem ne zcela oděru odolné a opakované používání s brusnou pastou uvnitř by mu nemuselo svědčit.

Na druhou stranu ale musím přiznat, že ergonomie tohoto ovladače je jedna z nejlepších, které jsem na ebiku měl kdy možnost testovat. Palcem můžete buď nahoru, nebo dolů ovládat režimy dopomoci, ale odtlačením ovládacího prstence směrem od gripu k představci aktivujete dopomoc v rámci walk asistenta, což je praktické i velice ergonomické a není kvůli tomu potřeba hledat a držet nějaké speciální tlačítko, jak tomu bývá u jiných multi tlačítkových ovladačů. V neposlední řad pak tento ovladač dobře vypadá a vůbec nijak vás neomezuje při využití páčky pro ovládání teleskopické sedlovky.

Dojezd lehkých elektrokol je vždycky kapitolou samou pro sebe. Kombinace úsporného pohonu a malé baterie předpokládá větší zapojení jezdce během jízdy. Pokud se zapojit nechcete a většinu necháte na elektropohonu, dokážete 430 Wh baterii vysát rychleji, než byste čekali. Na druhou stranu ale pokud na kole používáte pohon jen pro asistenci během výjezdů a k tomu navíc šlapete i vy sami na hranici svých možností, umí s vámi tento pohon vydržet klidně celý den. Udávat zde proto nějaký rozsah možných dojezdů je podle mě naprosto zbytečné. Občas jsem se po 30kilometrové vyjížďce vrátil s téměř plnou baterií bez maximálně jednoho dílku, jindy jsem byl schopný dostat baterii do téměř vybitého stavu stavu během cca 25 kilometrů. Proto znovu říkám že posuzovat kvalitu takovéhoto kola podle jeho dojezdu prostě nejde.

Důvodem, proč si tohle kolo oblíbíte, je kombinace elektropohonu s nezvykle nízkou hmotností, díky které vás jízda na kole po trailu bude bavit výrazně víc, než kdybyste jeli na 24 kg mastodontovi. Vlastně tak dostanete charakterem i vzhledem téměř analogový bike, který dokáže zdatně kamuflovat, že v něm jsou baterky.

Rám a jeho vlastnosti

Ohledně samotného rámu a jeho jízdních vlastností jsem byl docela překvapený, jak “nepivotí“ projev kolo občas nabídlo. Na Pivot, resp. na virtuální odpružení D-Link se tady totiž poměrně často dostavovalo nezvykle aktivní propružování zadní stavby, a to jak při šlapání ze sedla po silnici, tak při jízdě a šlapání v náročnějším terénu. Asi nejvíc jsem vnímal tuto vlastnost, dáli se to tak říct, při výjezdech. U Pivotů jsem dosud v podstatě nebyl zvyklý používat lockout páčku tlumiče, nebo jinak ovlivňovat rychlost tlumení během jízdy, abych zamezil zbytečně velkému noření zadní stavby do zdvihu. Tady jsem ale páčku používat musel, resp. jejím použitím se charakter zadního odpružení výrazně zklidnil, což jsem vyhodnotil občas jako přínos a opakovaně začal využívat. Pravdou na druhou stranu je, že díky svislému umístění tlumiče je modrá páčka regulace tlumení celkem po ruce a její opakované používání tak nečinní za jízdy žádný problém.

Při prudších výjezdech jsem po delší době pociťoval sice malou, ale znatelnou tendenci zvedání předního kola, což bylo způsobeno zřejmě těžištěm posunutým více nad zadním kolem, než u jiných kol testovaných v poslední době. Myslím, že na vině bylo tak trochu i rozdílné pojetí předního a zadního zdvihu, přičemž aby k posunu těžiště dozadu nedocházelo, musel bych výrazněji snížit SAG v zadním tlumiči a to jsem z důvodu lepšího trailového využití nechtěl. Částečně na to pak mohl mít vliv také oproti fotkám přeskládaný kokpit, protože jsem si pro ježdění pár podložek přehodil pod představec, abych si zvýšil úchop tak, jak jsem zvyklý.

Ostatně pro běžnou jízdu po trailech a v méně náročném terénu velký rozdíl mezi předním a zadním ním zdvihem nečiní žádný problém. Jakmile se však chcete pustit do náročnějšího sjezdu, nebo do kamenitých pasáží, musíte si dávat větší pozor zejména na to, že velký komfort 150milimetrové vidlice vpředu nekoresponduje se zdvihem tlumiče ani s adekvátně širokým pláštěm vzadu. Pláště a jejich šířka tak do jisté míry limitují jízdní vlastnosti kola, potažmo i vaše jízdní preference. Cílem výrobce bylo pochopitelně ušetřit na hmotnosti, kde se dá, a proto použil rozměr 2,4”, který je dnes běžný i u cross country kol. Osobně bych si dokázal představit osadit kolo 2,6” plášti, které by sice přidaly nějaké to deko navíc, ale rozšířily by jak schopnosti biku v náročnějším terénu, tak tlumící schopnosti zadku. Vyměnit pláště za jiné samozřejmě bez problému můžete podle vlastních preferencí, ale za mě jsou k charakteru kola a jeho potenciálnímu využití zvoleny optimálně. Tohle kolo totiž divočinu moc často vyhledávat nebude a na běžně trailové houpání Maxxis Dissector bez problémů postačí.

Pokud bych se měl krátce zmínit ještě o komponentové výbavě, musím pochválit kompletní Shimano XTR. Na testovacím kole už jsem ho neměl ani nepamatuji a pokaždé, když moje ukazováky spočinout na brzdových pákách nebo palec pravé ruky na pogumované páčce řazení a stisknu, nezbývá mi než pět chválu, a to jak na materiály, povrchovou úpravu či ergonomii, tak na přesnost, rychlost a lehkost řazení provázenou charakteristickým cvaknutím a téměř okamžitou změnou převodu. Krátký chod brzdových pák a výborná účinnost Galfer kotoučů je něco, na co se rychle zvyká a nerado opouští :-)