Ve druhém dílu našeho plášťového seriálu se podíváme na to, jak je to dnes s šířkami ráfků a plášťů, protože se situace oproti minulosti začíná poměrně zásadně měnit. Proč?

V minulém díle jsme si objasnili, jak je to se značením plášťů, co znamenají jednotlivá čísla v jejich specifikacích a jak jsou konkrétně interpretována jednotlivými výrobci u konkrétně vybraných plášťů.
Dneska si rozebereme problematiku týkající šířek ráfků a také plášťů a začneme nejprve obecně. Je to už pěkných pár let, kdy se na trhu místo jednoho průměru 26" postupně velice rychle zažily průměry dva. Menší z nich 27,5" a větší pak 29". Jsme na MTBS, proto se budeme logicky bavit o horských kolech, resp. nejčastěji používaných průměrech v této souvislosti.
Zprvu se devětadvacítky etablovaly jako univerzální průměr pro nejběžnější kategorie hardtailů a nízkozdvihových celoodpružených modelů a v sedmadvacítkách výrobci spatřovali jen jakousi alternativu napříč celou nabídkou ale zejména i trailových a enduro kol s vyššími zdvihy, kde tehdy výrobci ještě neuměli postavit kloudně fungující bike na 29" kolech.
Z logiky věci a díky dlouholetým zkušenostem tak výrobci vlastně jen vzali stejné profily, které používali do té doby a ve stejných šířkách začali vyrábět jen nové, větší průměry, a to jak ráfků, tak plášťů. Závodníci si museli s příchodem větších průměrů zvyknout logicky i na větší hmotnost kol, protože s větším průměrem přichází logicky i více materiálu, který je potřeba pro výrobu. Aby se váha celku nezvyšovala ale příliš, nejenom že se nerozšiřovaly ráfky, ale hledaly se pochopitelně i způsoby, jak udržet v rozumné míře hmotnost i u plášt'ů. Většina výrobců tak začala laborovat s vysokým TPI, to znamená s co možná nejhustší konstrukcí kostry pláště, aby mohla zmenšit množství gumy a dalšího materiálu, a tím snížit hmotnost.
Fajn, docílilo se relativně nízké váhy, ale na oplátku se zjistilo, že většina takto koncipovaných kol je poměrně dost náchylná na defekty, a pokud jim chcete předejít, musíte do plášťů foukat klidně 2,5 a víc barů, podle vaší hmotnosti a tím do velké míry přijdete nejenom o jejich optimální funkci, ale také o pohodlí. Co s tím?
Řešení je nasnadě. Zbavit se duše jako nejslabšího článku způsobujícího defekty. K tomu, aby to fungovalo, ale musí být dva; výrobce ráfku a výrobce pláště, kteří se musí domluvit na tom, aby to fungovalo. Vznikl tedy nový bezdušový standard, v rámci kterého se přizpůsobil profil ráfků tak, aby plášť mohl po prvotním nafouknutí zacvaknout do těsné patky a nepropustit tak ven vzduch. Výrobci plášťů to v tomto ohledu měli relativně jednoduché, protože bylo potřeba jen mírně upravit tvar patky a bylo hotovo.
Super, konečně se zdálo, že jsme v cíli a konstrukce plášťů i ráfků doznala svého maxima, resp. optima, ale opět chyba lávky. Ve světovém poháru začínají těžknout tratě, a to tak, že velmi. Výsledkem jsou opět vyšší nároky na pláště, a to nejenom z pohledu defektů, ale především trakce a komfortu jízdy. Standardem už přestává být šíře 2,1" ale 2,2" - 2,25".
V tomto duchu jdou nejenom XC pláště, ale také ty trailové a enduro. Stále častěji se na kolech objevují i do té doby nevídaně široké 2,35, nebo dokonce 2,4" pláště.
To už ovšem naráží na limity samotných rámů i vidlic, kde logicky není příliš místa pro takto široké balóny. Výrobci ale mají řešení, které se během několika let stane standardem. Jmenuje se boost a spolu s rozšířením přírub a os nábojů přináší jak více místa v zadních stavbách, tak předních vidlicích. Je tu rok 2015 a začíná se psát nová éra rámů, plášťů a vůbec geometrií a všeho, co s tím souvisí, včetně změn v pláštích.
S masivním rozšířením boost standardu v následujících letech jde ruku v ruce trend jednopřevodníků a dvanáctkových sad. Stále častěji tak výrobci začínají tvořit rámy uzpůsobené pouze pro jednopřevodníky a díky tomu je najednou v zadní stavbě u středového složení daleko více místa i pro opravdu široké pláště. Co bylo ještě před rokem nemyslitelné, se stává realitou a výrobci plášťů na to ihned reagují. Představují mnoho nových širších plášťů. 2,25" zůstává doménou X-Country strojů, ale u dalších biků se začínají prosazovat naprosto běžně pláště v šířce 2,35" a občas na drsnějších kolech i 2,4" vzorky.
Boost standard odstartoval také další fenomén, a to tak zvaná plusková kola. Tady je potřeba říct, že pluska jsou doménou 27,5" kol a vznikla jako taková alternativa k devětadvacítkám, kdy výrobci pneumatik zjistili, že když dají na 27,5" plášť 3" širokou pneumatiku, dostanou vnější obvod kola téměř totožný s 2,2" širokým 29" pláštěm. Jen šířka pláště ale pro dosažení optimálního fungování takového kola nestačila. Aby kolo optimálně využilo všechny své výhody jak co se týká gripu, tak pohodlnosti jízdy na něm, muselo být obuto na adekvátně širokém ráfku. Ráfkařské firmy proto nakupují ve velkém 30, 35mm profily a točí z nich speciální ráfky pro pluskové sedmadvacítky.
Nemalou roli v boomu plusek ale obecně i širších plášťů pak začínají hrát obrovským způsobem expandující elektrobiky. Vysoký výkon a mnohdy až motorkové ambice některých e-modelů doslova potřebují široké pláště. Nevadí jim jejich vyšší hmotnost, nevadí jim větší valivý odpor. Potřebují maximální trakci a tu jim 2,6" nebo 2,8" pláště dávají měrou vrchovatou.
No a teď si představte situaci, že výrobce už má konkrétní široký profil ráfku a začne si pohrávat s tím, jak by asi fungoval takový ráfek, kdyby ho dal na úplně normální trailbike s adekvátně širším pláštěm? Skousnou zákazníci nárůst hmotnosti jako daň za výrazné zlepšení jízdních vlastností? Kde je vlastně optimální hranice související s vazbou širší ráfek/širší plášť? Tohle jsou aktuální otázky dneška, na které sami výrobci dnes hledají odpovědi. Proto je dobré pozorovat, jak se který z výrobců staví k trendu zvyšování šířky ráfků u jednotlivých modelových řad. Kde je pomyslná hranice mezi XC a trailovým bikem z pohledu šířky ráfků a je vůbec nějaká? Odpovědi dostaneme zřejmě až za několik let, poté co výrobci zjistí, co si trh opravdu žádá a jaké kombinace budou úspěšné co do své prodejnosti.

Dnes je například v devětadvacítkových pláštích situace taková, že výrobci představují běžné jezdivé vzorky v šířkách 2,4, a dokonce už i 2,5" a u gravity plášťů pak nejsou výjimkou ani 2,6" pláště. A to nemluvím pochopitelně o pluskových 27,5" modelech, kde dlouhodobě kralují dva rozměry 2,8" a 3,0".
Rekordmanem, ale současně i tak trochu "kůlem v plotě" pak zůstává Trek, který si pro svůj specifický model Stache musel už před dvěma roky navrhnout a vyrobit vlastní devětadvacítkový pluskový plášť v rozměru 29x3,0", Nicméně kdo nikdy nevyzkoušel jízdu na takovémto biku, tak nemůže hodnotit a o to méně kritizovat jeho přidanou hodnotu.
Geneze vývoje šířek plášťů i ráfků má své souvislosti, o kterých jsme si řekli výše, pojďme se ale teď podívat na to, jaký je výsledek mnohaleté cesty, kterou si výrobci ráfků i plášťů prošli. Jestliže jedni se snaží trendy tvořit a někdy je i tak trochu předbíhat, jiní si naopak počkají a bez riskování do rozjetého vlaku nastoupí až později. Proto dnes v nabídce kol na trhu můžete bez problému najít jak úzké pláště na úzkých ráfcích, tak jejich zásadně širší alternativy, a to přitom na stejném typu kola.
Navíc to, co platí pro dražší biky za mnoho desítek tisíc, již platit nemusí u nejprodávanějších kategorií kol za dvacet tisíc, kde se jejich majitelé spokojí se základní výbavou a rozhodně neřeší bezdušové pláště a nelaborují, jestli jsou široké 2,1", nebo 2,35".
Ve všech případech by ale měla platit jakási nepsaná přímá úměra, která přímo souvisí s vlastnostmi kompletu plášť/ráfek a která v podstatě říká, že byste neměli na široký ráfek dávat úzký plášť, ale ani naopak na úzký ráfek široký plášť.

V prvním případě se vám totiž úzký plášť na širokém ráfku příliš roztáhne a nebude tak 100% plnit funkci, pro kterou byl navržen, protože roztažením boků od sebe se částečně změní rádius vzorku a ten pak nemusí optimálně fungovat v zatáčkách. Navíc může dojít k zhoršení valivého odporu, protože větším roztažením pláště přijdou i při rovné jízdě do kontaktu s povrchem i postranní figury (špunty) pláště, které nemají pro tuto funkci optimalizovaný svůj tvar.

V opačném případě, že byste použili široký plášť na příliš úzký ráfek, zhoršíte především jeho stabilitu v zatáčkách, protože při správném nafouknutí (na nižší tlak) se vám bude plášť tak zvaně "žvýkat" a je dost pravděpodobné, že kvůli tomu občas dojde i k nechtěnému ufouknutí bezdušáků, nebo výrazně častějším defektům v případě dušových verzí.
Oficiálně neexistuje žádný normativní předpis, který by jasně stanovoval, jaká šířka pláště se dá nasadit na jakou šířku ráfku, ale z logiky věci se většina výrobců drží zhruba této tabulky:

Nás zajímalo v praxi, jak se bude lišit nasazení různých šířek plášťů na různě široké ráfky, a tak jsme se na to podívali opět pěkně konkrétně s šuplérou a komperesorem :-)
Z testovací sady plášťů jsme vybrali nejužší a naopak nejširší a křížem je nahodili na různě široké ráfky a pro zajímavost vše oměřili pro jistotu ještě při použití dvou různých tlaků vzduchu. Jako úzkou alternativu ráfku jsme použili starší model českého Remerxu s vnitřní šířkou lehce nad 21 mm a jako širokou alternativu pak z minula dobře známý Race Face s vnitřní šířkou 30 mm.

Na výsledky se můžete podívat v následující tabulce

Z toho vyplývá, že pokud pomineme již zmiňované změny jízdních vlastností, které budou hlavně limitovat jezdce při nevhodné kombinaci ráfku a pláště, tak nesprávnou kombinací šířek nic zásadního nezískáme, ale ani neztratíme. Úzký plášť použitý na širokém ráfku sice zvětší celkový objem, ale na komfort "odpružení" to vliv mít příliš nebude. Naopak široký plášť použitím užšího ráfku příliš nezúžíme.
Nasnadě je tedy jediný závěr. Volba šířky pláště dnes do velké míry souvisí s typem konkrétního kola, potažmo se stylem jízdy na něm. S tím pak částečně souvisí i skutečnost, že na X-Country speciálech najdete spíše užší pláště zejména kvůli minimální hmotnosti, zatímco třeba na takových elektrobicích jsou mnohdy neprůrazné široké pneumatiky vážící víc než dvojnásobek.
Jediné, na co byste měli brát ohled, je odpovídající šířka pláště danému ráfku. Toto dilema za vás vyřeší výrobci tím, jak kola navrhnou a vyspecifikují, ovšem pokud se pustíte do individuální stavby, u které chcete typicky použít třeba starší typ zapletených kol, měli byste si právě na tuto problematiku dát pozor.

Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…
Ještě před deseti lety stačilo, aby dětské kolo bylo lehké, spolehlivé a vydrželo několik sezón....…
Celý článek…
Jan a Josef Kohoutové mají v Praze díky Klubu českých velocipedistů svůj pomník...
Celý článek…Chybí vám už „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny? Jaké jsou možnosti cyklistického tréninku na doma a jak vybrat to pravé ořechové?
Celý článek…