TEST: Rock Machine Blizz TRL 70-29

Jízdní dojmy

Testovací Rock Machiny chodí k nám do redakce v obrovských krabicích, ze kterých stačí kolo vyndat, otočit řídítka a může se vyrazit. Obrovská bedna pak několik týdnů zabírá někde dost místa a všichni se někde v koutku duše těší na to, až od tama zmizí. Nový Blizz je v tomhle ohledu hodně zajímavý, protože jako deklarované XLko na výšku tedy rozhodně nepůsobí, ovšem na délku je to pravý opak. 29" kola a dlouhý rozvor, který si v ničem nezadá s největším celoodpruženým Blizzardem, který překonává mimochodem o rovných 20 mm se do zmíněné krabice vejde jen tak tak :-).

Předchozí řádkům o gigantovi ale rozhodně úplně neodpovídá první obsazení pilotní pozice za řídítky. První dojem je překvapivě pohodlný, rozhodně ne nějak natažený. Vnímám že sedím mezi dvěma vzdálenými koly. Položenou vidlici umocňuje kraťounký představec, takže před sebou krásně vidím přední kolo, ale překvapivě to není až tak velké podsazení jak jsem zažil u některých nových fullů s ještě sjezdovějším úhlem řízení.

Výjezdové opojení

Jednoznačně převládá pocit stability a přitom velkého prostoru nad rámem, který obvykle u XL velikostí nebývá tak výrazný. Zacvakávám do pedálů a vyrážím. Po několika stovkách metrů potvrzuju ještě více rostoucí pocit ze stability kola. Vnímám že jsem těžištěm více mezi koly než nad zadním kolem, ale nepůsobí to nijak rušivě, nebo neohrabaně. Mířím k prvnímu výjezdu. Tady se začíná ukazovat první velké plus a tím je naprosto stoprocentní kontrola nad bikem. Poslouchá. Zadní Trail Boss se zakusuje do čerstvě spadaného listí a drtí ho mezi svými pravidelnými špunty. Poměrně nízký úchop řídítek je naladěný přesně pro tuhle práci. Nepřekáží ani superkrátký představec. Přední kolo se nezvedá, poslušně sedí přilepené k zemi a jediný, kdo toho má plné zuby, jsem já.

Nebýt toho, že má bike na hardtail mírnou nadváhu, označil bych ho za jeho výjezdové schopnosti za jeden z nejlepších biků, které jsem letos sedlal. Jasně, nejde tu o žádnou XC raketu, ale celkový klidný pocit z výjezdu a toho, jak se v něm kolo chová, si prostě zaslouží pochvalu. Ostatně s tím tak trochu korespondují i do lehka nastavené převody. 32 zubový převodník spolu s 51 zubovým největším pastorkem nabídnou hodně slušné možnosti i zcela netrénovaným jedincům.

Jinak pokud jste to náhodou nezaznamenali, tak samostatný podrobný test nové sady Shimano Deore 1x11 která je osazena na tomto kole, jsme vydali před časem. Pokud vás zajímá, zde je odkaz:

TEST: Shimano Deore 1x11

Trailové vydýchání

Tak, ale pojďme se zpátky vrátit k biku a jeho vlastnostem. Zvýšený tep a zrychlený dech vás bude provázet zřejmě po celou dobu jízdy na tomto kole, protože hned jak na něj nasednete budete chtít zjistit, kde jsou jeho limity a jak si dokáže poradit s balancováním na jejich hraně? Poměrně rychle zjistíte, že dosáhnout jich není nic jednoduchého a často zabrzdíte, nebo jdete zbytečně moc za sedlo dřív, než to je nutné. Prostě síla zvyku. Dlouhý rozvor u tohoto hardtailu a položená vidlice vás totiž nutí předělat si v hlavě některé věci. Tou hlavní je nebát se, nechat kolo dělat svou práci, ale také netlačit se tolik za sedlo, protože bezpečná pozice je ve většině případů nad ním.

Rychlost, to je věc, kterou chcete na podobném kole zažívat. Přiznám se, že větší smysl mi v tomto duchu dává samozřejmě celoodpružený bike, ale je spousta lidí, kteří ho z nějakého důvodu nechtějí a pro ty je pak podobný hardtail ideálním nástrojem k tomu, jak překlenout chybějící zadní odpružení, ale nepřijít přitom o jízdní zážitky z trailových fullů.

Ne, nehodlám tady rozhodně tvrdit, že tenhle a jemu podobné hardtaily dokáží plnohodnotně nahradit obdobně koncipovaná celopéra. Přeci jenom vysoký zdvih přední vidlice a její schopnost utlumit poměrně velké nerovnosti už u zadního kola nepokračuje. Tam je potřeba nastavit pokud možno co nejbezpečnější ovšem i správně fungující tlak v plášti, protože pokud nabombíte plášť abyste se nemuseli bát průrazu, přijdete o trakci a grip v zatáčkách a pokud naopak upustíte tlak víc než je zdrávo, může se vám v zatáčkách stát, že žvýknete plášť nebo prorazíte. Prostě je potřeba se naladit na rozdíl mezi odpruženým předkem a tvrdým zadkem, ale jakmile se s kolem sžijete, začnete si ho opravdu naplno užívat.

Zatáčivost ano, ale...

Od začátku testovacích jízd jsem se snažil přistupovat k nim bez předsudků a nebýt ovlivněn marketingovými formulacemi poukazujícími na to že byť jde o "autobusoidně" dlouhý bike s velkými devětadvacítkovými koly, není pro něj problém stříhat jednu točku za druhou, jako bych seděl na XC kole kratším o 5 centimetrů.

Člověk, který často střídá různé biky, má podle mě dost velkou šanci poznat a popsat jak se mu ten který jeví. Jasně, je potřeba to vztahovat a srovnávat s podobnými kategoriemi biků, ale minimálně subjektivně mi z toho vždycky vyplave poměrně jasný result. A ten, který vypadl u nového Blizzu, bych popsal asi takto. Čím rychlejší jste, tím hůř se vám bude zatáčet. Výjimkou jsou pochopitelně táhlé klopenky a řízení směru bike naklápěním v zatáškách, včetně těch odklopených kde vlastně kolo zatáčí tak nějak automaticky samo podle toho jak moc to naklopíte. Pro pomalejší jízdu ale pod vámi zůstává dlouhý rám a i když půjdete s těžištěm více dopředu nad řídítka, kde je zatáčivost kola asi nejsnazší, nečekejte mrštnost hada. Zadní kolo je prostě dál a ohnou bike do utažených zatáček následujících hned po sobě chce více jezdeckého umu a trpělivosti.

Asi bych se nebál vlastně doporučit, abyste si rozmysleli jaký typ ježdění preferujete a podle toho si vybírali velikost, potažmo délku rámu. Na 17" XLko se totiž vejde klidně i biker menšího vzrůstu, který preferuje klidnější rychlejší ježdění. Pokud naopak hledáte obratnější projev v zatáčkách, popřemýšlejte o menší velikosti, než kterou byste brali normálně, tedy té písmenem značené, protože číselnou velikost budete mít v případě tohoto biku menší určitě.

Na závěr ještě jedna věc, nebo postřeh, který jsem během testu udělal, který se týká teplot. Blizze jsem měl doma několik týdnů. Během nich jsem zažil bikování ještě i za docela vysokých listopadových teplot, ale i v mrazivých dnech na začátku prosince a všimnul jsem si toho, že je poměrně dost znát kde kolo parkujete. Po pár mrazivých dnech v garáži a následné vyjížďce v teplotách kolem nuly totiž DVO vidlice celkem hodně zlenivěla a i při zcela otevřeném tlumiči působilo přetlumeně. Naopak, když jsem parkoval kolo v pokojové teplotě, a vyrazil ven v plus deseti, tlumení bylo výrazně citlivější a vidlice rychlejší. Pokud tedy patříte mezi celoroční bikery, počítejte s tím, že bude určitě lepší vyměnit ve vidlici olej za nejaký "zimní" s menší viskozitou, který bude v mrazech fugovat líp.