Pokud se vám nelíbí, jak vypadají sériové verze Whizzu, tak jste tu správně, protože my jsme z něj udělali úplně jiný bike, než můžete vidět v katalozích. Vlastně jsme z něj udělali hned dva zásadně jiné biky...

Zkušenosti, které jsem nasbíral během několika měsíců ježdění na téhle vytuněné verzi Whizzu, bych rozdělil do několika oblastí.
Ale nejprve začnu celkovým dojmem. Oproti sériovému modelu působí syrový hliník v kombinaci s Factory komponenty od Foxu už na první pohled výrazně lehčím dojmem. Jasně, stále se bavíme o poměrně robustním rámu, jehož hmotnost zůstala víceméně stejná, ale první potěžkání překvapí – kolo působí mnohem lehčím dojmem, než byste čekali podle vizuální masy rámu.

Celkově zůstává bike hezky vyvážený. Když ho zavěsíte ve stojanu za přední úchyt tlumiče, tedy v místě přibližného těžiště, visí jako podle pravítka.
První šlápnutí do pedálů potvrdilo, co už jsem tušil – kinematika zadní stavby je naladěná skvěle. Ano, vzduchový tlumič X2 není stavěný na lockout a sprinty v XC stylu, ale ani při razantnějším šlapání se nijak výrazně nepohupuje. Stejně jako u sériového Whizzu oceňuju tady jeho efektivitu při šlapání, za kterou ale v tomto případě stojí i nová zapletená kola.
Kde se ovšem změna v hmotnosti projeví nejvíc, je ovladatelnost. Kolo působí mnohem živěji a agilněji – hlavně na technických trailech už nemáte pocit, že sedíte na e-biku. Odlehčený Whizz spíš připomíná ideálně vyvážené enduro kolo.

Musím říct, že jsem si jízdu na odlehčeném Whizzu začal časem hodně užívat – nejen díky funkčnímu podvozku, dlouhému zdvihu teleskopky nebo parádním brzdám Shimano XTR.
Když se bavíme o enduro kolech, téma hmotnosti je vždycky o kompromisech. Příliš lehké enduro nebude ideálně stabilní při sjezdu, příliš těžké bude zase trápit jezdce během šlapání do kopce. Těch 15,2 kg u mojí verze je podle mě ideální kompromis pro trail-enduro použití, protože není ani moc těžké, ale ani příliš lehké.
Během ježdění mě napadlo, že bych mohl kolo ještě dovybavit dvojicí praktických vychytávek, o kterých jsem psal už v článku o rámu – konkrétně integrovanou brašničkou (kterou Rock Machine vyvíjí ve spolupráci s Acepac) a stojánkem, navrženým přímo pro uchycení na zadní stavbu tohoto rámu.

Originální brašničku jsem bohužel nestihl sehnat do uzávěrky tohoto článku, ale stojánek se mi nakonec podařilo získat – a musím říct, že i když si nedovedu představit enduristu, který by s ním vyrazil na závod, pro běžné užití to je super praktická věc.
Osobně mám rád delší rámy, otevřenější geometrie a větší velikosti – takže některé moderní bajky mi velikostně připomínají menší autobusy. A jak by asi vypadal Whizz, kdybych ho poskládal jako sjezdové kolo? Tahle otázka ve mně začala hlodat.

Netrvalo dlouho a začal jsem shánět komponenty pro další stavbu – a vyústilo to v docela šílenou kombinaci moderního rámu s legendární sjezdovou vidlicí Marzocchi Monster. Tu jsem musel sundat z jednoho ze svých retro kol, ale uznejte sami – stálo to za to.

Monster T od Marzocchi byla svého času tak předimenzovaná sjezdová vidlice, že se o ní tvrdilo, že vám dříve praskne rám, než aby se cokoli stalo s Monsterem. Co ale dodnes zřejmě nikdo neví je to, že tahle vidlice dokáže pojmout i 29” plášť a při zachování zdvihu 200 mm se dá říct, že to byla v podstatě první 29” dvoukorunka – jen to tehdy nikdo nevěděl. :-) Nerozbitnost a robustnost vidlice v tomto případě ideálně pasuje k robustnímu surovému hliníkovému rámu, akorát tady už se nemůžeme bavit o váhové úspoře, protože samotný Monster váží přes 4 kg.

A protože co je sjezdové kolo bez mullet kombinace kol, rozhodl jsem se osadit nový zapletený sjezdový set – konkrétně žlutou sadu Mavic DeeMax DH, která stylově navazuje na ikonické výplety z přelomu tisíciletí a její žlutý lak překvapivě dobře sedí k surovému hliníku tohoto biku.

Tak vznikl Whizz DH – jasně, kvůli použité vidlici už to není žádný lehký bajk, ale ani 20,24 kg není žádná tragédie, ať už v historickém, nebo dnešním kontextu.

Na sjezdové verzi jsem zatím nestihl pořádně zajezdit – ale myslím, že v bikeparku by si vedla výborně. Možná by Rock Machine mohl zvážit postavit jeden z modelů rovnou na dvoukorunce – třeba i s pružinovým tlumičem, který by tomuhle rámu seděl jako ulitý.


Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…
Ještě před deseti lety stačilo, aby dětské kolo bylo lehké, spolehlivé a vydrželo několik sezón....…
Celý článek…
Jan a Josef Kohoutové mají v Praze díky Klubu českých velocipedistů svůj pomník...
Celý článek…Chybí vám už „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny? Jaké jsou možnosti cyklistického tréninku na doma a jak vybrat to pravé ořechové?
Celý článek…
odpověď na North Boy — #3 Dobrý postřeh ohledně toho Tubolita. Testuju různé verze těchto TPU duší a musím říci, že na běžné "švihací" ježdění mi to přijde jako optimální kombinace i při nižších tlacích. Jinak do bikeparku bych rozhodně volil raději bezduši s vložkou minimálně do zadního kola.
Ta problematika hmotností souhlasím, že má vztah k hmotnosti jezdce a to samé pak platí pak i na zmiňovanou hodnotu W/Kg, kde prostě velcí kluci oproti Tadejovi budou mít vždycky smolíka :-) Na druhou stranu teď třeba ORBEA odprezentovala nový Enduro/DH bike u kterého je možné kvůli stabilitě ve sjezdu přidávat ke středu poměrně velké závaží, které přidává jinak lehkému kolu váhu navíc právě proto, že některým závodníkům vadí nízká hmotnost, což mi přijde dost kontroverzní, ale evidentně jsou lidi, kteří vidí problematiku co nejnižší hmotnosti jinak...
odpověz na tento komentářZa mne další zajímavý text co přidává hodnotu nad rámec toho co si přečtu jinde. Samozřejmě se můžeme lišit a lišíme v názorech na některé prvky a vlastnosti toho bajku ale to je přirozené a patří to k dialogu. Třeba mě se rám pohledově líbí, přijde mi, že by klidně mohl být naaranžován v muzeu moderního uměni (to není sarkasmus). Naopak ta hmotnost, je naprosto otřesná (můj názor) a ani po snížení na 15,5kg to prostě není bajk pro normální hobby bajkery a to ani v rámci endura. Já jsem stlačil hmotnost mýho bajku (Hightower) z 15,5 na 13,5 a rozdíly - plusy kladným směrem, co popisujete platili stále stejně. Když měl 15,5kg tak to pro mne do kopců nebo při akceleraci bylo jako za sebou táhnout kotvu na řetězu. Nějaká hypotetická vyšší stabilita při sjezdech se zcela ztrácí v jiných proměnných co si vyladím jinde než skrze přidávání váhy. Ještě jeden obecný postřeh - prosba: zkuste hodnotit hmotnosti kol ne z pohledu 80-95kg bajkerů ale z pohledu 62-72kg kam fakt spousta vytrénovaných cyklistů patří i když měří 180cm. Poměr váhy kola a jezdce je celkem zásadní , není náhodou, že ukazatel výkonu pro kopce je W/kg a ne jen W. Jinak ještě jednou díky za supr test a práci okolo. Ps: překvapilo mne, že odstraněním laku zmizelo jen tak málo hmotnosti, často je to i půl kila. Na té fotce výpletu vidím, že je místo tubeless použité Tubolito (TPU duše) - jen by mne zajímalo jestli ta její "Spare" verze, ta už šetří celkem dost na rotační hmotnosti a má i velmi malý valivý odpor, skoro tak malý jako tubeless.
- na tento komentář reaguje petan — #4
odpověz na tento komentářTřeba si to zájemce najde, ale pro mě osobně je to těžítko - moje DHčko má s pružinou 17 kg, tohle není už daleko od full fat ebike, akorát to sice má hmotnost, ale chybí tam motor a baterka :) Design zajímavý (líbí/nelíbí je subjektivní, mě se nelíbí), ale ta hmotnost se asi úplně obejít nedá....
odpověz na tento komentářStojánek? A kde je zvoneček a odrazky ve výpletech?
odpověz na tento komentář