TEST: Specialized Enduro Expert Carbon 29

Jízda je to, co všechny zajímá

Testrider: Pavel
Poslední dobou přicházím devětadvacítkám na chuť čím dál víc i v technicky náročnějším terénu, byl tedy nejvyšší čas vyzkoušet kolo k tomu přímo určené.

A kam jinam se vypravit, než na enduro traily, navíc když mám za barákem Krušné hory. Naše východní strana Krušek je oproti německé poměrně strmá a o výživné výjezdy tedy není nouze. Dostat se až na vrchol Pramenáč (909 m.n.m.) obnáší absolvovat většinu povrchů od asfaltu, přes šotolinu až po kamenné stezky propletené kluzkými kořeny.

Díky pro mě ideální velikosti L jsem se na kolo dobře poskládal a cesty vzhůru byly víc než v pohodě. Kromě faktu, že se jedná o devětadvacítku, se o dobré výjezdové vlastnosti zasloužila i hodně zajímavá hmotnost kola. Vedení stopy při stoupání je přímé, klidné, ale zároveň přesně reaguje, když je potřeba. Tlumič jsem v terénu nechával v pozici Trail pro aktivnější pružení, na zpevněné cestě a asfaltu pak páčka putovala do krajní Climb pozice, to abych veškerou energii dostal do pohybu vpřed (síly je třeba šetřit také pro cestu dolů :-) ) Nejlehčí převod 32x42 byl dostatečný a obecně na stranu sramovského 1x11 řazení, zde v podání sady X01, musím skládat jen chválu. Nejraději mám tu jednoduchost, kdy nemusím myslet na přesmykač a prostě řadím jen to, co mám k dispozici na kazetě.

Odměnou za nastoupané výškové metry jsou zábavné traily a těch tu naštěstí díky šikovným rukám místních trailbuilderů pár máme, takže hurá dolů!

Jak dobře Enduro jede nahoru, tak dobře i valí ve sjezdu. Otřepané klišé fráze “větší kola lépe překonávají překážky” se zde maximálně potvrzuje. Jedním příkladem za všechny mi byl průjezd kamenitým korytem potoka, který je na jedné části trailu třeba překodrcat. V této pasáži jsem měl najeté dvě celkem úzké stopy, ale s Endurem jsem do kamení nalétl úplně mimo a i tak jsem byl pryč tak hladce a rychle, že mě to až překvapilo.

To, že bude Enduro dobré na přejezdy všeho možného, se dá čekat, ale co ostřejší a utažené zatáčky? I tady vše v maximálním pořádku. Zadní stavba s délkou 430 mm dává kolu parádní obratnost a není problém projet i dost zamotané pasáže čistě. Samozřejmě je třeba se nejdřív s kolem trochu sžít, protože přeci jen velká kola se ovládají jinak než 26”, nebo 27,5”, je to ale jen o chvilce zvyku.

S trochou odstupu a projetí stejných pasáží na enduro biku jiné značky s 650b koly musím uznat, že v hodně technických pasážích jsem byl na menších kolech rychlejší a s větší jistotou jsem se pouštěl i do skoků, které jsem na Enduru raději nepokoušel, ale je jen v rukou jezdce, co si s kolem dovolí, kolo to zvládne. Vezmu-li ale kolo jako celek a nástroj na to dostat se jak nahoru, tak dolů, volil bych osobně větší kola, díky kterým jsem se cítil víc v pohodě na vrcholu, což se projevilo při cestě dolů.

Abych to za sebe shrnul. To kolo je lehký, s fungujícím odpružením, dobře jede a navíc je s ním spousta zábavy, takže ideální společník na celodenní jezdění kdekoliv vás napadne.

Testrider: Petr
Můj příspěvek na téma 29" enduro je následující. Jelikož jsem měl možnost vyzkoušet opravdu mnoho kol v tomto segmentu, a to jak 26", 27.5" i 29", troufám si tvrdit, že opodstatnění pro to, takovéto kolo vyrábět, určitě existuje. Netvrdil bych o něm, že jde o superuniverzální samospasitelný bike, ale pravdou je, že na takové to pohodové jezdění je výborné.

Bez debaty má výborný grip do výjezdů i když v delších výjezdech mi trochu víc vadila až přílišná aktivita eFSRka, kterou nejde příliš utlumit ani přepnutím tlumiče do polohy Climb. Na druhou stranu ale pokud očekáváte od 160mm zdvihu, že se bude chovat jako hardtail, tak žijete někde na měsíci.

Kompliment nejvyšší úrovně musím složit před chodem vidlice Pike. Neříkám to rád, ale kam se na její sametový chod hrabe Fox. Podobně chodila naposledy snad první generace Marzocchi 66 někdy před deseti roky cca. Kolo je s touto vidlicí i díky perfektně střižené geometrii skvěle ovladatelné a nerovnosti polyká bez jediného zaváhání. Mnohdy si vlastně vybavuju, že po prvotním přemýšlení kudy sjet prudký kamenitý úsek, hledáním nejčistější stopy, už podruhé nic takového neřeším a nechávám Enduro, aby odvedlo svou práci za mě.

Vzpomínám si na starou dobrou poučku, kterou mi kdysi kladl na srdce Marosana - musíš to držet pod plynem co to de, čím rychlejš tam vlítneš, tím líp. Tohle u 29" endura funguje. Já byl překvapený hodně z toho, jak kolo umí pobrat některé pasáže, které jsem s šestadvacítkou řešil úplně jinak.

Pravdou je, že bike má i své limity a těmi jsou náhlé změny směru, resp. utáhnuté točky kolem stromů, nebo serpentiny známé z některých italských enduro tratí. Ne že byste tyhle pasáže s kolem nesjeli, ale komfort a jistota, kterou na kole máte v rovných, byť rozbitých sjezdech v utahovačkách zmizí a vy se tak trochu perete s tím, abyste bike správně ubrzdili, naklonili, zatočili, vybalancovali a následně zase pořádně rozjeli.