TEST: Whyte eLyte 150 Works

Jízdní dojmy

Novinku Whyte ELyte povází hned od jejího představení aura nedostižného v podstatě bezchybného kola, o kterém titulky odborných magazínů hlásí jen samé superlativy, což neznamená, že to nemusí být pravda, ale o to víc bývám zvědavý na to, jak takový bike zapůsobí na mě osobně. V poznámkách z jízdy a fungování kola jsem měl poměrně dost záznamů, ale začnu hned mírnou kritikou samotné koncepce kola...

ELyte se tváří jako lehký ebike, ovšem 19,7 kg zas tak úplně nízká hmotnost není, podívámeli se na to optikou, že zde dostáváme odlehčený pohon s kompaktní "malou" baterií, karbonový rám a celkem značně prémiové osazení. Upřímě řečeno, 18,5 kg by se mi líbilo víc. Takto se tenhle ebike příliš hmotnostně neliší od nejlehčích plně výkonných ebiků s velkými bateriemi, což je škoda.

Testované eLko je na můj vkus a především na Whyte jako průkopníka dlouhého reache překvapivě kompaktní (nechci úplně říkat krátké). Posez na něm registuji jako velice komfortní, ale nijak vysloveně sportovně natažený. Jeho limity během testování mě až na jeden techničtější výjezd, kdy jsem se málem kopnul o řídítka, nijak zvlášť neomezovaly, nicméně dokázal bych si asi jako optimálnější velikost pro mých 189 cm v tomto případě představit XLko.

Co mě naopak hodně potěšilo, bylo pocitově nízké těžiště biku,o které se stará nejenom, výrazně slopingová horní rámovka, ale také maximální snaha dostat co nejníže baterii i pohon kola, o jehož pootočení oproti standardu už byla řeč.

Strmý úhel sedlovky spolu s rozumně dlouho/krátkou zadní stavbou nijak nelimituje ani v prudších výjezdech. Ať už je zdoláváte v sedle, nebo v pedálech vestoje, drží přední kolo spolehlivě stopu a zadní maká přesně tak, jak zrovna makáte vy společně s pohonem.

Jakmile se terén více narovná a začne překlápět do sjezdu, začnete vnímat vyvážení geometrie i na opačné straně, kolem řídítek. Celkově vás kolo jako by nutí být neustále více nad řídítky, aby vám mohlo ukázat, jak snadné pak bude zatáčení a vůbec ovládání kola v této pozici. Za poslední roky už jsem si asi pro sebe našel optimální kombinaci úhlů a délky rámu, od kterých se odvíjí následně i odlišné niance v chování různých biků. Tady se Whyte trefuje hodně blízko k mému optimu mimo jiné i díky ideálně položené vidlici, která tak zvládá opravdu citlivě reagovat a okamžitě měnit směr jízdy ale také vézt kolo v rámci speed rovných úseků.

Pocitově se kolo na trailu vůbec nechová tak "traktoroidně" jako podobně zdvihové enduro ebiky. Je hezky obratné, v zatáčkách příjemě čitelné a převídatelné a překvapila mě dokonce i jeho ochota jít bunny hopem do vzduchu.

Tady se ale musím na chvilku zastavit, abych vyseknul poklonu podvozku. Nevím, jak to Whyte udělal, ale vyladění podvozku, tedy vidlice a tlumiče je tady dotaženo k absolutní dokonalosti. Nejde ani tak o to, že téměř nevnímáte rozdíl mezi předním a zadním zdvihem, který se liší jen o necelý centimetr, jako o to, jak mechový a citlivý dokáže být nezávisle na tom, do jakého terénu se s kolem vydáte. V duchu přemýšlím nad tím, jestli jsem v poslední době měl ebike s takto skvěle vyladěným odpružením. Myslím, že ne.

Na druhou stranu ale musím říct, že díky čtyřčepu má ELyte přeci jenom v terénu, během šlapavých výjezdů, tendenci se mírně pohupovat, a byť vám drobná ztráta výkonu ebiku nemusí úplně vadit, není od věci občas sáhnout po modré páčce na tlumiči, která dokáže houpací efekt spolehlivě "vypnout".

Pohon, který se (vás) rád vytočí

Whyte zvolil pro svů ELyte pohon Bosch SX. Řečeno o něm bylo již asi vše, nicméně v souvislosti s tímto ebikem musím opět vyzdvihnout jeho agilitu a to, jak jsou společně vyladěny na stejnou vlnu. ELyte, jakkoli je to ebike, vás totiž nenechá vůbec vydechnout. Pokud si s ním chcete užít, připravte se na tepovky v těsné blízkosti červené zóny. Na těžký převod vás motor do kopce tlačit nebude, ale bude schválně jen tak šolichat, aby se neřeklo. Pokud po něm budete chtít, aby se zapojil pořádně do akce, budete muset pořádně roztočit i vy své nohy a to myslím přesně tak, jak říkám, protože znatelné watty a točivý moment navíc vám tenhle pohon dá až ve chvíli, kdy se kadence šlapání překlopí přes 85 otáček za minutu.

Jakmile se dostanete do fáze, kdy budete řádně vytočeni jak vy, tak i samotný pohon, stanou se dvě věci. Zaprvé o sobě dá vědět do té doby poměrně tichý a kultivovaný motor, jehož bzučení o poznání zesílí, ale stále to nebude nic dramaticky obtěžujícího. Zadruhé, začnou téct z baterie do motoru výrazně vyšší proudy a tím se její kapacita začne znatelně rychleji odčerpávat, což nás přesouvá do další části testu a tou je dojezd a obecně výdrž baterie.

Bosch, resp. výrobci ebiků dnes v podstatě ke všem SX pohonúm dodávají 400 Wh baterku integrovanou do rámu, která zajistí jednak poměrně subtilní spodní rámovou trubku a rozumnou hmotnost, a jednak by se měla postarat i o "dostatečný dojezd". Dojezd ovšem samozřejmě závisí na profilu trati, hmotnosti jezdce a způsobu využívání biku.

Pokud bych měl být konkrétní, tak jsem dokázal na jedno nabití vyjet téměř celou baterku během 40 km s převýšením lehce přes 800 výškových metrů, v hodně svižném tempu a boost režim, takže si myslím, že obligátních 1000 metrů převýšení by baterie zvládla bez větších problémů v klidnějším tempu, nebo by se nechala vysát klidně během necelých 30 km za hoďku a půl, max dvě hoďky, ale stejně tak byste byli přitom vysátí i vy sami :-).

Samostatným tématem je tady přídavný akumulátor, který Whyte v tomto případě dává ke kolu jako součást sériového balení. Vlastně si tím tak trochu ale sám podráží nohy, protože od počátku nutí zákazníkovi aby přemýšlel o tom, jestli ho na kole nechá zapojený a tím pádem částečně zabije lehkost biku, nebo ho na kolo nezacvakne, a věc v hodnotě špičkové GoPro kamery odloží nevyužitou do skříně.

Za mě osobně, nejsem příznivcem nucení batery extenderů zákazníkům u těchto modelů, protože všechny lehké ebiky jsou postaveny tak, aby ten který je znalý jejich výhod s nimi byl spokojený tak, jak jsou koncipovány a nemusel a ani nechtěl je dopovat směrem ke klasikým ebikům a zabíjet tak jejich vlastnosti. I proto jsem převážnou část testovacích jízd trávil bez tohoto přídavého akumulátoru, byť jsem ho kvůli focení samozřejmě také zapojil a jízdu s ním si vyzkoušel.

Mimochodem, přitom jsem zjistil, že v okamžiku, kdy bateriový extender připojíte, nemá Whyte úplně ideálně vyřešeno co s vyklopenou krytkou nabíjecího konektoru. Ta je zde totiž poměrně velká, ale v případě, že ji odklopíte, zjistíte že se obtížně otáčí směrem nahoru a že při tom docela trápíte malou plastovou spojku s rámem, o jejíž životnost, vedoucí až k případné ztrátě během jízdy, bych se časem docela obával.

A ještě poslední zmínka o Boschi na závěr této části. Líbilo se mi, že zde Whyte ponechal úplně čistý kokpit a necpe na řídítka žádný z velkých Bosch ovladačů či samostatných LCD displejů. Praktické dvoutlačítkové ovládání dopomoci je zde ideálně zaintegrované do kokpitu a jeho ergonomie je podle mě nejlepší ze všech ovladačů, které má Bosch k dispozici. Obyčejné LED zobrazení zbývající kapacity baterie v rámci modulu integrovaného do horní rámové trubky, zcela postačuje pro orientaci týkající se dojezdu a velký plastový rámeček kolem něj pak naznačuje zřejmě to, co u Whytu již vědí, ale ještě nemohou prozradit a to, že je zde příprava pro lepší zobrazovač, který by měl být časem připojitelný ke stávajícímu Bosch Smart Systému a kdo si ho bude chtít dopřát, bude tady mít díky rámu možnost.

O Hope

Na Whytu je mi sympatické to, že jako britská značka pracuje s britským výrobcem komponentů Hope. Zastavím se u dvou konkrétních, které se na tomto kole vyskytují.

Prvním z nich jsou krásné frézované hliníkové kliky, samozřejmě ve specifikaci středu, určeného pro Bosch pohony. Jenže tím výčet vlastností nekončí. Hned jak jsem poprvé šlápnul do pedálů, jsem poznal i další specifickou věc, kterou tyto kliky disponují a ta spočívá v tom, že jsou opravdu hodně kátké. Ještě nikdy jsem neměl na kole tak krátké kliky. Zajímavé na tom bylo, že jsem vlastně během testování prakticky nepostrádal delší kliky tedy jen do chvíle, než se pohon odpojil. Jakmile totiž potřebujete šlapat tak říkajíc plně "za své" bez dopingu pohonné jednotky, což je s tímkle ebikem poměrně častý případ, protože se přes 25km/hod dostanete poměrně často, zjistíte, o kolik menší páka na klikách zde je, zejména u vyšších lidí, běžně zvyklých na 170 nebo 175mm kliky, je to opravdu hodně znát na síle, kterou musíte na pedály působit.

Přiznám se, že tady bych si dokázal představit změnu, nebo alespoň možnost volby. Whyte sice říká, že zde krátké kliky dávají více prostoru k tomu pracovat s nízkým těžištěm, potažmo nížším středem, ale když to porovnám třeba se středem u Turbo LEVO SL, tak by tady by klidně mohly být 165 mm kliky a riziko trefení kamene, nebo kořenu by bylo zhruba stejné.

Druhým bodem, který jsem si ohledně Hope poznamenal bylo to, jak pracují nové kotoučovky, které sem Whyte vyspecifikoval. Kromě jejich tradičního smyslu pro detail, jak na pákách tak i na samotných třmenech, musím vyzdvihnout jejich skvělou dávkovatelnost a průběh brzdění. Ten se výrazně liší jak od Shimana, tak od Sramu a trochu připomíná nové modely od Magury. Krok je tady výrazně měkčí a jakoby houbovitější, bez výrazné polohy, ve které dochází ke kontaktu brzdových destiček s kotoučem. Až na občasné zapískání je však brzdný účinek zcela dostatečný a ergonomie dlouhých pák příjemná.

Ohledně dalších komponentů pak musím zmínit jednu malou minelu, a to, že sem Whyte k prémiově elektronické sadě Sram XO Eagle AXS T-Type montuje levnější tlačítkový ovladač řazení, patřící do sady GX, který nemá zdaleka tak ergonomická tlačítka a působí jako jeden z hlavních ovládacích bodů více "plastověji" než by člověk čekal u kola za čtvrt milionu.

Na druhou stranu chválím skvělá zapletená karbonová kola, která se podílejí jak na nižší hmotnosti tak i na jízdních vlastnostech. Téměř neslyšitelný cvrček v zadní Hope nábě pak může být pro mnohé také důvodem pro pořízení tohoto exklusivního ebiku.