Vlasta a Petr Hynčicovi - velký rozhovor nejen o začátcích MTB

Další výzvy v podnikání a v marathonech

Petře, měl jsi slibně rozjetou profesionální kariéru, proč si vlastně přestal tehdy se závoděním, co se zvrtlo?

PH: No nepodařilo se mi sehnat sponzory na další rok. Chvilku jsem měl sice slíbený to KHS ještě na další rok, ale pak mi ho nedali a tak jsem začal podnikat s prodejem kol. To mi zabralo hodně času, ale na kole jsem furt jezdil. Sice ne už sjezdy, ale marathony. Začaly se rozvíjet Šela Marathon, Král Šumavy a já se vždycky nějak vyvezl na kopec a ve sjezdech jsem všechny předjížděl, protože jsem to uměl. Třeba na Šele jsem dojel desátý někdy v druhém, nebo třetím ročníku.

Podnikání mi ale zabíralo docela dost času, takže jsem systematicky netrénoval a ty marathony jezdil spíš tak nějak pro zábavu, protože mě to bavilo a ne na výsledky kvůli sponzorům.

Profesionální sportovci to mají tak, že když se blíží konec jejich závodní kariéry, přemýšlejí o tom, co vlastně budou dál dělat. Vy oba jste zůstali u kol, ale ty Vlasto částečně i trénuješ mlaďasy?

VH: Já měl výhodu v tom, že když jsem byl posledních pět let podporovaný firmou Specialized, tak chtěli, abych vychovával nějaké nové závodníky. Zdeněk Florian to umí dobře a já jako ambasador jsem učil mladé kluky v týmu jezdit a předával jim své zkušenosti. Zdeněk vlastně teď dělá i celej českej pohár ve sjezdu.

Fakticky to předávání zkušeností probíhalo hlavně při závodech, kdy jsme s děckama v tréninku jezdili a já jim ukazoval jak číst trať a volit nejrychlejší stopy. Oni byli nadšení z toho, že jim ukazuju stopy, který by možná nikoho nenapadly. V zimě a na jaře pak byly i přípravy na silničkách a najíždění kilometrů a zakončeno to bylo výkonnostními testy. Prostě kompletní moderně pojatá příprava.

K tomu mám u sebe doma v garáži provozovnu, kde dělám servis a k tomu nějakých třicet kol v sezoně na prodej. Jezdí za mnou na servis i ze Slovenska, ze Skalice i dalších měst. Schází se u mě na servis i docela drahá kola, protože jak máme ze závodů zkušenosti s drahými komponenty, musíme si je být schopni i sami servisovat na závodech a podobných servisů tady na východě moc není.

PH: Já si servisuju vlastní kola už od dvanácti let, takže mi rukama prošlo už opravdu hodně kol. Jak na těch enduro kolech jezdíme a ničíme, tak prostě už spoustu věcí z praxe a zkušenosti víme jak opravit, nebo kdy vyměnit ložiska, nebo když maník přijde s tím, že mu v kole něco lupe, tak už dokážeme celkem spolehlivě přijít na to, kde a proč je problém.

Letos byl ale špatný rok. Mám zhruba 50 % prodaných kol oproti loňsku, ale zase před coronou byl hodně dobrý rok, kdy všichni měli o trochu víc. Pokud to bude ale jenom jeden slabý rok, tak přežijeme. Pokud by to bylo víc roků, už by to problém byl, ale vždycky se to dá nějak řešit a ušetřit, když to dělám jen na sebe. Pravda, teď dva roky pomalu zaučuju manželku, že mi pomáhá s prodejem, abych mohl lépe stíhat servisy, ale další zaměstnance nemám ani nehledám.

Servisovat bude vždycky co, i když kola třeba nebudou...

VH: Lidi jsou schopní si kolo sehnat kdekoli, ale pak už nepřemýšlí nad tím, kdo jim tam vymění desky, kdo jim to odvzdušní, kdo jim to předělá na nový řetěz a vymění kazetu.

PH: Lidi si nechají poslat kolo klidně z druhé části republiky, ale pak hledají někoho, kdo by jim to spravil. K nám chodí i lidé s drahýma kolama, ale samozřejmě i lidé od nás z dědiny, kteří mají kola levná.

VH: Lidi dokáží ocenit dobrou práci a dokáží ocenit, když jim vyjdu vstříc. Zavolají třeba o víkendu, že by něco potřebovali a když jsem doma, tak se snažím jim pomoci.

Nezvažovali jste, že byste víc využili svoje jméno? Hynčica přeci má mezi závodníky už dneska svou váhu a třeba by vás to mohlo posunout i daleko za hranice Hodonínského kraje?

PH: já nejčastěji vydělávám na kolech kolem 15-20 tisíc. To lidi chtějí, to jsou víkendoví jezdci nebo sezónní jezdci, kteří jezdí jenom když je pěkně. Neřeší slevy, co jim doporučím to si vezmou. Nemá moc smysl mít tady nějaké drahé komponenty, nebo kola pro závodníky. Většinou chce každý nějakou slevu a "že to jinde viděl levněji". Na to jim většinou říkám, tak si to tam kup. Na to už jsem takový trochu alergický.

Měj jsem před deseti lety takovou tendenci. Jeden můj obchodní partner mě navrhoval, ať si postavím někde na kraji města montovanou halu, X stovek metrů čtverečních. Že uvidím, jak se tím posune prodej. Jenomže to je už o velké investici a také o tom, že přeci jenom nejsme v Praze, ale na poměrně malé dědině. Navíc jsme neměli žádný velký kapitál, začínali jsme od nuly, takže nejsme ani pro banku bohužel zajímaví a otázka je, jestli by nám takovou sumu vůbec půjčila. Navíc já mám problém ještě v tom, že bych nemohl mít cizího mechanika, nebo dokonce víc mechaniků. Nedokázal bych se spolehnout na to, že by to udělal dobře. Já stavím nová kola, spravuju ty stará, vezmu si toho tolik kolik zvládnu a vím, že je to udělané dobře. Dneska už i ta nová kola od výrobců rozdělávám, kontroluju středy, náboje, prostě neprodám kolo, aniž by bylo stoprocentně zkontrolované. Ti výrobci to kolikrát nahážou na ten rám, mnohdy úplně na sucho, pak to je po čase problém to povolit. Mít mega prodejnu by znamenalo mít víc prodavačů i mechaniků a celkově víc komplikací. Mně to takhle stačí, jsem spokojený.

VH: My jsme tak naučení, že si to děláme více méně sami na základě vlastních zkušeností a děláme jen to, na co máme.