Člověk nesmí být šampónek, říká Vlaďka Vozáková

Rozhovor s Vlaďkou Vozákovou, úplně "obyčejnou" ženskou, která již přesáhla padesátku a která loni přijela jako první žena v historii do cíle možná nejdrsnějšího ultramaratonu v Evropě Craft 1000 Miles Adventure. Fyzicky i psychicky náročnou trať měřící 1700 km s celkovým převýšením 39 km, vedoucí napříč bývalým Československem, ujela za neskutečných 12 dní.

Ujet za 12 dní v těžkém terénu a nepříznivém počasí 1700 km z Chebského výběžku přes Čechy do nejvýchodnější dědiny Slovenska k ukrajinsko-polsko-slovenskému trojmezí s plně naloženým horským kolem, přijde spoustě lidí jako nesmysl a zůstává nad tím rozum stát. Jablonecká bikerka Vlaďka Vozáková to dokázala!!! Stala se tak první ženou v historii závodu Craft 1000 Miles Adventure, která dorazila do cíle přes 1000 mil dlouhé trasy. V současné době se připravuje na jeho již 3. ročník. Podařilo se nám Vlaďku vytrhnout na chvilku z koloběhu povinností a položit jí pár otázek...

Jak ses vlastně dostala k horskému kolu a závodění?
Na kole jezdím celý život. Kouzlo horského kola jsem objevila, když mi odrostly mé tři děti a shodou okolností jsem skončila v paneláku. Protože v paneláku není moc co na práci, tak abych z toho "nezblbla", začala jsem závodit.

Pravidelně se účastníš domácích MTB maratonů, měla jsi před startem už nějaké předchozí zkušenosti s podobným typem závodu?
Ročně absolvuji na horském kole 20–25 závodů, ale jde spíše o maratony. Před loňským startem v závodě Craft 1000 Miles Adventure jsem s podobným druhem ultramaratonu neměla sebemenší zkušenosti.

Jak reagovali tvoje rodina a přátelé, když zjistili, na jaký závod ses přihlásila?
Moje rodina o mě říká, že jsem praštěná, ale fandí mi. V telefonu mám doteďka zprávy od svých blízkých a kamarádů, které mě hodně morálně držely, nějak nemám sílu je vymazat. Hodně to člověku na trati pomůže.

Jak ses vlastně o Craft 1000 Miles Adventure dozvěděla?
O pořádaném závodě jsem si přečetla v novinách. K přihlášení mě inspirovaly poutavé knihy Honzy Kopky. A tehdy jsem si řekla, že bych něco podobného chtěla také vyzkoušet.

Jak se na závod připravuješ? Kolik kilometrů tak průměrně ročně najedeš?
Pracuji v čokoládovně v třísměnném provozu a moje časové možnosti jsou omezené. Jezdím, jak to jde, abych najela co nejvíce kilometrů. Nedávno jsem si například v rámci tréninku naložila do brašen kompoty a odvezla je synovi do Neratovic, jindy zajedu za dcerou do Přelouče. Ročně najezdím zhruba 6 až 7 tisíc kilometrů.

S jakým očekáváním jsi do závodu šla?
Nevěděla jsem, co mě při závodě čeká, věděla jsem jen, že to nebude pohodová vyjížďka. Chytala jsem moudra, kde se dalo. Závod splnil má očekávání. Ne ty špatná, ale procházka růžovou zahradou to nebyla.

Loňský ročník máš již za sebou, co očekáváš od toho letošního?
Letos jsem neměla účast v závodě jistou, díky tradičně velkému zájmu jsem byla náhradníkem. Nakonec se na mě ale dostalo a už se těším. Vím, co mne čeká, ale ono to stejně bude všechno jinak. Myslím, že při takovém závodě se celkem nedá nic naplánovat. Máš danou trasu a to je jediná jistota, jaká je. Hodně to ovlivní počasí, které se tváří, že nám to zase nedá lacino. Ale je to extrémní závod, a tak se to musí brát.

Z loňského ročníku sis odnesla řadu zkušeností, máš nějakou speciální taktiku?
Taktiku na letošní závod nemám, ona by byla stejně na prd. Prostě jet, jak to půjde, a prát se s nástrahami, o kterých nemám nejmenší pochyby. A co nevymyslí Honza Kopka, v tom ho skvěle zastoupí matka příroda. A dohromady to bude mazec. Pojedu hodně nalehko, protože každé deko, které necháš doma, je dobré. A těch zhruba 14 dní se dá přežít i s hodně málem, jenom člověk nesmí být "šampónek". Hlavně přežít, abych si ještě užila roční vnučku.

Jaké byly tvoje nejsilnější zážitky při závodě?
Nejkrásnější byla příroda a výhledy. Obzvlášť hezké byly hory, hlavně Velká Fatra. V podstatě všechna místa bez civilizace byla krásná.

Co se odehrává v hlavě závodníka při takovémto závodě?
Chvílemi jsem nevěděla ani co je za den, natož kolikátého je. Všední starosti a problémy někam ustoupily a hlava řešila jen pro ni v tu danou chvíli důležité věci. Rozhodně mi absolvování takto těžkého závodu něco dalo, něco co nedokážu popsat, ale je to něco kladného a výrazného.

Jaký byl tvůj návrat zpět do reality?
Fyzicky jsem se z toho dávala dohromady 14 dní. Týden jsem byla k nepoužití. Z hlavy to nemůžu dostat ještě teď, a už abych si udělala místo na nové zážitky. Hodně mě to "poznamenalo", ale z mého pohledu dobře. Na všechno se teď dívám jinak a snažím se neřešit blbiny. Prostě brát život tak, jak přichází a podle toho se s ním poprat.