Dva dny s dream teamem Scott Sram

Zhruba dvacítka novinářů z celého světa měla možnost strávit dva dny s týmem snů. Možná to zní až příliš nadneseně, ale taková formace Scott Sram je. Který z ostatních týmů se může pochlubit tolika úspěšnými závodníky...? Ti se poprvé letos sešli v kompletní sestavě (téměř kompletní, chyběl cyklokrosař Marcel Wildhaber) v Jižní Africe, těsně před startem etapového závodu Cape Epic. To jsme ještě vůbec netušili, jaký vichr tým Scott Sram na etapovém závodě udělá. Ne náhodou se setkání konalo ve Stellenboschi, kde příští rok odstartuje světový pohár. My jsme mohli být u toho, a byly to náročné dva dny v okolí vinařství De Kleine Zalze.

Precizně promazaný stroj. "Jako švýcarské hodinky!" jak mnohokrát zaznělo z úst mnoha účastníků, kteří měli sotva chvíli si sednout a v klidu vydechnout. Do minuty naplánovaný program od rána do večera. Že to všechno skončilo, si museli oddychnout i samotní týmoví členové, kteří se kromě tiskových konferencí, pohovorů s novináři, fotografování do oficiálních materiálů a tréninku ještě stále usmívali.

Tým pod vedením Thomase Frischknechta jsme vám v nové podobě představili už před dvěma měsíci /podrobný článek najdete ZDE/, ale pojďme si připomenout ty nejdůležitější novinky:

- změna názvu ze Scott Odlo na Scott Sram
- nový člen týmu je Matthias Stirnemann ze Švýcarska
- galusky Dugast vystřídaly pláště Maxxis

Zažít pár dnů s oběma olympijskými šampiony Jenny Rissveds a Nino Schurterem se asi nemusí za život už vydařit. A vlastně se všemi dalšími členy Michielem van der Heijdenem, Andri Frischknechtem a Matthiasem Stirnemannem byla čest sdílet čas, a to od rána do večera. Člověk zjistí, že i hvězdy jejich formátu nemají jen kolo a mají běžné lidské potřeby, problémy a radosti. Třeba to, že Nino jí kuře rukama a pak si s chutí olíže prsty nebo že syn Thomase Frischknechta Andri je bavič, a i když mu u stolu vylítnul sopel z nosu, proměnil trapnou situaci ve vtip. Nebo že se Jenny cítí v partě chlapů daleko lépe než mezi dámami anebo to, že Matthias Stirnemann slavil narozeniny hned dvakrát.

Nedat si k obědu skleničku vína ve vinařství byl byl hřích....
Jenny změnila účes, ale jinak prý zůstala sama sebou...

Více fotografií

Ale vážněji. Opravdu ne nadarmo se o Švýcarech říká, jaké jsou to pečlivky a puntíčkáři. Přesně to platí o týmu Thomase Frischknechta, který stojí za úspěchem své formace od samého začátku. Dnes by si mohl lehnout na záda, vždyť má dva olympijské vítěze, všichni o nich vědí a všichni o nich píší. Ne, on si pozve novináře do africké Mekky bikingu Stellenbosche a stará se o ně jako o další členy týmu. Frischi moc dobře ví, že sponzorství není jen o materiálním či finančním zabezpečení. Je to o dlouhodobém vztahu, důvěře a vývoji. Je to zcela patrné z jeho dosavadní práce, jen si vemte, jak dlouho je věrný týmovým partnerům, jako je Scott, Sram, Odlo, DT Swiss, Syncross. Už jen to, že Frischi svou profesionální kariéru strávil pouze na dvou značkách: Ritchey a Scott. A pak už je jen krůček k tomu, co vlastně sponzoři chtějí. Chtějí být vidět. 

"Se Scottem jsme od roku 2002 ušli neuvěřitelně dlouhou cestu; ano, tým pochopitelně měnil partnery, to za patnáct let fungování ani není možné jinak, ale nebylo to často. Jsem neuvěřitelně pyšný a hrdý na to, kam tým vyspěl. Nyní se Sramem, který byl s námi od samého počátku, ale dnes je titulárním partnerem, to je zdárný příklad toho, kam se spolupráce vyvinula. Nino byl vůbec prvním bikerem, který testoval a pak nasadil jednopřevodník, a tak bych mohl pokračovat," řekl Frischi, který má čuch na talenty a dobré parťáky. A o týden později svůj dar vybírat si výjimečné osobnosti dokázal na Cape Epic. 

Na trailech Murattie

Můj parťák na dva dny: Scott Spark 710 Plus

"Tehdy v roce 2002 jsme začínali jako tým nadějí, já ani původně nechtěl mít tým elitních závodníků. Nino nastoupil v roce 2003 a tak nějak to společně táhneme dál, vyhovuje nám to," říká dál Thomas.  

Proto ten, kdo vstoupí na loď jménem Scott, má své místo jisté minimálně na několik let. Thomas a jeho ovečky by si mezi sebe nějakou škodnou nepustili. Pro sezonu je to Matthias Stirnemann, pětadvacetiletý Švýcar, bratr exmistryně světa ve sprintu Katrin. Šestý muž loňského světového poháru si své místo zaslouží. A na Cape Epic ukázal, že je obrovsky silný, jak fyzicky, tak psychicky.

"Je to pro mě splněný sen. Stát se členem takového týmu a jezdit po boku olympijských vítězů, co víc by si člověk mohl přát?" říká sympaťák, který se neúnavně pošťuchuje s Andrim a tak trochu se na vyjížďce předvádí udýchaným novinářům. Delší wheelie nebo protaženější whip. Na slavném trailu G-Spot se před fotografy šponovali jako malí kluci, včetně Nina a Frischiho. Bavili se. A popravdě my také.

Nerozlučná dvojice, která to společně dotáhla na hodně daleko... Nino a Frischi

Tak i jednu fotečku s dovolením...

Radost na Cape Epic

Tým Scott Sram na slavném závodě zahrál opravdu epické představení. Nino s Matthiasem 14. ročník Cape Epic ovládli, doslova zahnali do kouta všechny favority. Krok s nimi stačil držet jen Jaroslav Kulhavý a Christoph Sauser, ale ti také nakonec podlehli. Jenny s Thomasem zase nenašli přemožitele v kategorii Mix. Vyhráli všechny etapy! Andri s Michielem vyhráli dvě etapy. Dres Scott Sram byl zkrátka vidět každý den, skoro se až nechce věřit předchozím prohlášením, že tým přijel na Cape Epic jen na zaučení, že jejich cílem bude až příští rok. Co nám tedy předvedou za rok?

Dream Team!

Jenny a Frischi v cíli Cape Epic 2017

"Byl to asi nejkrásnější týden v celé mé 30leté kariéře," řekl po závodě Frischi a bylo vidět, že k slzám neměl daleko. "Přesně tohle jsou pocity, které si nekoupíš za žádný peníze. Jsem neuvěřitelně pyšný na to, co náš tým dosáhl."

A Frischi může být po právu pyšný. V osmi dnech nám všem ukázali, že slova, která pronášel na týmovém setkání ve Stellenboschi, nebyla jen prázdnými frázemi. Jsou živá a pravdivá. My děkujeme, že jsme mohli být u toho. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek, který se jen těžko převádí na "papír".