Gravel Burn odstartoval: De Marchi a Laing vítězí, tři Češi hlásí první zážitky z Afriky

26. 10. 2026
Jan Němec
Gravel
Foto: archiv Jana Matějů a

Druhý ročník Gravel Burn má za sebou úvodních 90 km.V elitě slavili De Marchi a Laing, trojice českých amatérů úspěšně zvládla první den. Fišnar dojel třetí ve své věkové kategorii, Matějů sedmý a Kugler bojoval s defektem. A dozvěděli jsme se také, na čem a s jakou výbavou Češi závodí...

Sedm etap, 750 kilometrů, drsná krajina Jihoafrické republiky a více než 400 účastníků ze 33 zemí. Druhý ročník Nedbank Gravel Burn, za kterým stojí zakladatel slavného Cape Epicu Kevin Vermaak, se v neděli rozjel první etapou z Graaff-Reinet do Blaauwater Farm. Závodníky čekalo 90 kilometrů s převýšením 1 450 metrů, prašné cesty, technické pasáže a především spalující africké slunce.

Závod, který loni při své premiéře vyhráli domácí Matt Beers a Francouzka Axelle Dubau-Prévot, si rychle buduje pověst jednoho z nejzajímavějších gravelových etapáků světa. Spojuje špičkové profesionální závodění s dobrodružstvím, při němž elitní jezdci i amatéři sdílejí stejné zázemí v odlehlých kempech uprostřed africké divočiny.

A právě mezi amatéry letos najdeme také tři Čechy – Jana Matějů, Jana Fišnara a Zbyňka Kuglera. Všichni tři mají za sebou první etapu a rozhodně se v početné mezinárodní konkurenci neztratili.

De Marchi rozhodl v závěru, Avancini doplatil na defekt

V elitní mužské kategorii se o první oranžový dres lídra postaral Ital Mattia De Marchi z týmu The Grip. Úvodní etapa přitom nabídla řadu útoků a dlouhý únik pěti závodníků, v němž nechyběl ani pozdější vítěz.

Na stoupání ke Conical Peak se vedoucí skupina zredukovala na trojici, zatímco za ní se postupně formovala početná skupina pronásledovatelů včetně obhájce vítězství Matta Beerse, Filippa Colomba či Henriqueho Avanciniho. Zhruba 30 kilometrů před cílem se obě skupiny spojily a zdálo se, že o vítězi rozhodne hromadný finiš.

De Marchi však pět kilometrů před cílem nastoupil, soupeři zaváhali a v posledním kilometru Ital svůj náskok ještě zvýšil. Do cíle dorazil osamoceně s náskokem 13 sekund před dvojicí Jihoafričanů Marcem Joubertem a Travisem Stedmanem.

„Na začátku jsem se vůbec necítil dobře. Protože jsem trať znal z loňska, věděl jsem, že bude důležité získat náskok před velkým stoupáním. Dostali jsme se do úniku, ale teprve postupně jsem se začal cítit lépe. Pět kilometrů před cílem jsem zkusil zaútočit a ostatní přestali spolupracovat. V posledním kilometru jsem ještě přidal a vyhrál. Pěkný začátek, co?“ popsal De Marchi.

Smůlu měl dvojnásobný mistr světa v maratonu Henrique Avancini. Brazilec prorazil bok pláště a musel pokračovat na ráfku. V cíli nakonec ztratil na vítěze jedenáct a půl minuty.

Laing přespurtovala Skardu

Také mezi ženami se rozhodovalo až v samotném závěru. Němka Nele Laing z týmu Canyon DT Swiss ATR zaútočila v hlavním stoupání dne a postupně si vypracovala přibližně čtyřicetisekundový náskok.

Američanka Alexis Skarda však dokázala ztrátu smazat a posledních čtrnáct kilometrů už obě závodnice absolvovaly společně. V závěrečném sprintu měla více sil Laing, která zvítězila o pouhé tři sekundy. Třetí skončila domácí Hayley Preen se ztrátou 1:18 minuty.

„Na hlavním stoupání jsem jela opravdu naplno a podařilo se mi odjet. Ve sprintu jsem se trochu bála, že mě Alexis porazí, protože jsem byla úplně vyřízená. Na takové horko už nejsem zvyklá. Nakonec jsem se rozhodla nastoupit jako první a vyšlo to,“ radovala se vítězka.

Češi začali výborně. Fišnar na pódiu, Matějů sedmý

Pro české fanoušky je ovšem zajímavé také dění v amatérských kategoriích, kde letos startují tři naši zástupci.

Nejvýraznějšího výsledku dosáhl hned v úvodní etapě Jan Fišnar startující na stroji Trek Checkmate SLR v provedení ProjectOne, v kategorii mužů 45–49 let obsadil třetí místo. Devadesátikilometrovou trať zvládl za 2:59:29 hodiny, tedy ve stejném čase jako vítězný Jihoafričan Craig Uria a druhý, legendární německý biker Karl Platt, jenž nastoupil s novým "moustache image".

View this post on Instagram

A post shared by Karl Platt (@karlplatt1403)

Velmi dobře si vedl také Jan Matějů, který v kategorii mužů 40–44 let dokončil etapu na sedmém místě. Na vítězného Jihoafričana Wernera Deona Rouxe ztratil 25:25 minuty a cílem projel v čase 3:20:39.

Třetí Čech Zbyněk Kugler jedoucí na stroji Avona Callis, obsadil v kategorii 45–49 let 28. příčku s časem 4:11:42. Jeho výsledek však výrazně ovlivnily technické problémy.

„Fišin třetí v age group, ale všichni tři byli pohromadě. Platt jim odpadl v kopcích, ale na rovinách si je zase dojel. Já snad ostudu neudělal, sedmý v kategorii,“ napsal nám po první etapě Jan Matějů.

„Zbynda říznul gumu, takže tam hodinu bojoval s duší a vším, co měl po ruce, aby se nějak dostal do servisu pro nový plášť. Pak si to dojel. Zítra snad pojedeme spolu,“ doplnil.

Argon 18, široké pláště a pořádná porce cukru

Jan Matějů nám kromě výsledků prozradil také něco o technice, kterou si pro africké dobrodružství připravil. Zvolil gravel Argon 18 Dark Matter, zbrusu nový model představený teprve letos v květnu, který pořídil prostřednictvím společnosti Future Cycling Kristiána Hynka.

Základem je aerodynamicky tvarovaný rám, do kterého se však naštěstí vejdou i pořádně široké pláště. „Jedu Argon Dark Matter, je to aero rám, ale naštěstí se tam vejdou 2,1palcové pláště Schwalbe Thunder Burty, což mi poradili kluci ve Future Cycling. Jede to neuvěřitelně, ale musíš to tady do Afriky poladit gumami a rukavicemi. Jinak si to moc nedovedu představit,“ popisuje Matějů, upozorňující na poměrně drsné štěrkové cesty plné nepříjemných rolet.

Pláště Schwalbe Thunder Burt, které jsou primárně určené pro horská kola, obul na široké ráfky Zipp. První etapu absolvoval s tlakem 1,5 baru, ale plánuje jít ještě níže. „Ty široké Zippy tomu dost pomáhají. Zatím jedu 1,5 baru, zítra dám ještě míň,“ dodává.

Pohon využívá jednopřevodník se 44 zuby, který se podle Matějů pro zdejší profil zatím ukazuje jako ideální. Jedinou výraznější změnou oproti původní specifikaci kola bylo sedlo, protože mu nevyhovovalo řešení s jedinou výrazně definovanou polohou posedu.

Pět gelů, cukr v bidonech a vak pod dresem

Zajímavou kapitolou je také výživa a logistika. Vysoké teploty, dlouhé etapy a odlehlá krajina totiž vyžadují pečlivou přípravu. „Kristus s Matouchem a Škarnou* mě zaškolili, takže vezu v bidonech nějaké to cukrolepidlo a pod dresem mám malý vak s 1,5 litrem. Pět gelů mám po kapsách a nářadí v ledvince. Takže stavím jen na čurání,“ vysvětluje s nadsázkou Matějů.

Přiznává také, že současný trend vysokého příjmu sacharidů během závodu představuje pořádnou logistickou výzvu. Už jen dopravit potřebné množství výživy do Jihoafrické republiky nebylo úplně jednoduché.

Zajímavým detailem je i speciální 3D tištěný držák startovního čísla, který si čeští závodníci připravili ještě doma. „Nakonec nás ale převezli, protože všichni, kdo závod jedou, dostali stejný držák taky,“ směje se Matějů.

A jedna věc ho v Africe překvapila snad ještě více než samotné závodění – množství influencerů. „Jak jsem dlouho nebyl nikde na takovém výletě, tak je to fakt velký skok. Borec jede špici, vytáhne GoPro z kapsy a začne něco recitovat do kamery. Tomu jsem teda musel ujet, protože jsem se styděl,“ uzavírá s humorem své první africké postřehy.

Druhá etapa zavede závodníky do hor

V pondělí pokračuje Gravel Burn druhou etapou, která nabídne 105 kilometrů a dalších 1 450 výškových metrů. Závodníci absolvují okruh z Blaauwater Farm kolem masivu Compassberg a přírodní rezervace Sneeuberg.

Nejvyšším bodem trasy bude průsmyk Kom Pass v nadmořské výšce 1 894 metrů, kde by se mohly začít tvořit výraznější časové rozdíly. Technický sjezd a závěrečná stoupání pak slibují další náročný den.