Jan Kopka vyhrál snowbikový ultramaraton Rovaniemi 300

Po nepřetržitém organizování zimních snowbike campů, laponských expedic a letních 1000 miles si Jan Kopka vyrazil po dvou letech opět „odpočinout“ na jeden ze svých oblíbených extrémů. Tentokrát nezvolil Aljašku, ale zamířil do hlavního města finského Laponska - Rovaniemi. Startoval tam již v roce 2013 na 150 kilometrovém závodě, který tenkrát vyhrál (více jsme psali zde). Letos se do oblasti polárního kruhu na severu Skandinávie vrátil na nově vypsanou ultramaratonskou verzi dlouhou 300 km. Se svými zážitky se rozhodl podělit i se čtenáři MTBS.cz!

Na trénování díky mnou organizovaným zimním akcím moc času nezbývalo. Ani délka tréninků neodpovídala přípravě na ultramaraton. Většinou se pohybovaly kolem 2-4 hodin, jen výjimečně jsem seděl na kole déle. Nicméně pár kiláků jsem od listopadu najel a hlavně se mi vyhnuly nemoci a zdravotní problémy.

Na závod se přihlásilo asi 8 lidí z Čech a jeden Slovák. Všichni jsou „mílaři“, účastníci závodu 1000 miles, který organizuji. 

Do Rovaniemi letím o pár dní dříve a s kamarády chceme obhlédnout terén. Cesty nic moc, téměř vše nesjízdné, pohyb na kole po skútrovkách nemožný.

Míting „třístovkářů“ se koná večer před startem. Tady se dovídám, že můj tracker (na 300 km jsou povinné) nevyhovuje. Narychlo si tedy půjčuju jiný přístroj od kamaráda Kuby, který jede pouze 150, kde ho mít nemusí. Další nemilé překvapení je informace, že i když projíždíme podvakrát přes městečko a vesnici, nesmíme doplňovat vodu, jídlo a ani využít zázemí těchto pár civilizovaných míst, ani přijmout pomoc od kohokoli, koho potkáme. Je to sice zvláštní výklad přívlastku „human powered race“ (závod vlastní silou), nicméně pravidla určuje organizátor, a tak nezbývá, než to přijmout jako fakt.

Pro mě je to ale velká čára přes rozpočet. Vezu co nejméně bagáže, jedu co nejvíce nalehko. Jídla tak na 150 km s tím, že doplním právě ve vesnicích. Nemám ani vařič, abych si dělal cestou vodu ze sněhu. Jídlo musím navýšit, abych vydržel 300 km. Vůbec netuším, kolik mi to ale může v těchto podmínkách hlubokého sněhu trvat. Dám stovku denně? Tj. jídlo na 3 dny plus malá rezerva. S vodou vůbec netuším, jak to udělám, bude to o improvizaci. Buď to vyjde, nebo ne. Je večer, ráno startujeme, není už co vymýšlet.

Cestou z mítingu se stavuju v marketu a kupuju 3 balení párků. O to navýším potravu na ultrazávod. Bagáž mám ale úplně plnou, proto vyhazuju nějaké oblečení a doufám, že se bez něho obejdu a k salámu, sýrům, karamelovým tyčinkám, slaným i sladkým ořechům a čokoládě (vše připravené na sousta, zmrzlé to již nelze ukousnout ani ukrojit) docpávám ještě párky, špek nakrájený na kostičky, šest housek a další velkou čokoládu. Na záda pod bundu si připravuju 6 litrů pití do dvou vaků.