TEST: Canyon Spectral CF 9

Jízdní dojmy

Když jsem letos koncem zimy otevíral druhou z dvojice krabic, které nám do redakce dorazily z Canyonu, říkal jsem si "tak pojď ven ty obludo a ukaž co v tobě vlastně je". Nový Spectral nám totiž dorazil ještě pár dní před jeho oficiálním embargem a tak jsem mohl jeho vlastnosti a schopnosti vstřebávat celkem dlouhou dobu i v porovnání s několika dalšími trailbiky od jiných výrobců.

Předně musím říct, že jsem celkem dlouho zvažoval, jakou velikost si do testu vzít. Canyon totiž umí zpravidla dodat jekoukoli velikost včetně mého stále oblíbenějšího XLka, jenže tady díky novému pojetí sizingu je XL velikost opravdu hodně dlouhá (reach 525 mm) a jelikož jsem nechtěl zbytečně riskovat autobusoidní ovládání, zvolil jsem raději velikost L (reach 500 mm), postavenou v atraktivním mullet setupu. Mimochodem, současné eLko se svými hodnotami geometrie dost podobá XLkovému provedení starší generacce tohoto rámu z MY23.

Osobně mám Spectral zařazený blízko Neuronu a tak nějak je vnímám jako příbuzné modely, byť už neplatí, že jde o 29" vs. 27,5" model. Vlastně si říkám, jaký smysl má mít vedle sebe dvě devětadvacítky, které se od sebe liší jen o centimetr zdvihu, což dokážete v terénu sotva rozeznat? Proto podle mě dává smysl, postavit si nový Spectral právě na mullet setupu s menším zadním kolem a většími zábavnými ambicemi.

První dojem z nasednutí je docela příjemný. Lko se jeví jako příjemně komfortní, ale přitom s delším posezem a tak akorát širokými i vysokými vlaštovkami. Foukám tlumič i komplet vzduch do vidlice, která byla v krabici úplně vyfouklá, aby se do ní rám vešel a vyrážím vyzkoušet jak Spectral jede po rovině a do kopce.

Pocitově mi přijde že je bike na to jak robustně působí docela lehký, jsem zvědavý kolik bude přesně vážit, říkám si v duchu, ale bude to určitě o dost víc, než Lux Trail, který jsem poprvé provětral před pár dny a který se vlastně řadí do stejné kategorie trailových kol, jen na její opačnou stranu.

Posez je pocitově vyvážený, jsem uprostřed kola, ale ve výjezdu jakobych se více posouval dozadu nad zadní kolo. Nevím do jaké míry je to skutečnost a do jaké jen placebo efekt vycházící z informace, že mám pod sebou vzadu menší kolo? Co je ale jasně patrné je pohupování kola při šlapání, které výrazně ochabne jen tehdy, když tomu pomůžu páčkou, škrtící tlumení. Dlouhý zdvih vysunuté sedlovky pak v kombinaci s malým zadním kolem a nízkým ale dlouhým rámem působí sice na pohled divně, ale optimální posed bez problému zajistí a to je hlavní.

Jaké mají být hlavní přednosti trailbiku? Říkám si v duchu. Za mě to má být agilní lehký rám s dostatkem zdvihu, oscilujícím kolem +/-140 mm, který pod vámi dokáže letět. Spectral v tomto svém provedení ale naznačuje, že XC genů moc nenabízí a spíš se cítí silný v kramflecích pro jízdu z kopce, což podporují i osazené hrubší Minion pláště a motorkoidní menší zadní kolo. Ne, že by se s tímto bikem nedalo jezdit i do kopce, ale není v tom prostě žádný velký přeborník takže cestu na start trailu si budete muset prostě nějak přetrpět.

Karta se však začne obracet se změnou profilu tratě. Jakmile přestane být prioritou zdolávání výškových metrů, směrem nahoru a kopec a sklon se obrátí směrem dolů, začíná nový Spectral ukazovat svá hlavní pozitiva, kterými je především jeho ovládání. Zjistil jsem, že až když si člověk pořádně zvykne na devětadvacítku dokáže poznat a docenit přínos sedmadvacítky na zadním kole. Spectral, tak jak jsem ho měl možnost navnímat, sice nekraluje v akceleraci a výjezdech, ale díky menšímu zadnímu kolu je s ním hodně zajímavé "shredění". Zatáčky má rád. Zadní kolo se do nich skládá o poznání dřív než větší devětadvacítka. Navíc mi přijde, že je tu znát i níž položené těžiště celého kola.

Samostatnou kapitolou je pak ještě řízení resp. systém jeho stabilizace K.I.S. Když ho Canyon před bezmála dvěma roky představoval udělal pro to speciální novinářskou akci. Čas běžel a žádný zásadní boom tahle vychytávka alespoň podle mě nezažila a tak jsem byl docela rád, že jsem ji mohl na tomhle kole na vlastní kůži vyzkoušet.

Zpočátku jsem si nastavení stabilizace ponechal v tovární prostřední poloze. Konkrétní rozdíly v chování řídítek jsem ale začal vnímat až poté, co jsem si s nastavováním začal hrát a posouval ho do jeho krajních pozic. Teprve pak jsem si dokázal uvědomit jak jsou řídítka v určitých situacích stabinější a o kolik se vám posune určitý pocit jistoty a většího klidu. Zajímavé na tom bylo, že jsem změny ve stabilitě vnímal možná o chlup víc během výjezdů než sjezdů a většinou jsem si rozdíl v chování řídítek plně uvědomil až poté, co jsem stabilizaci "vypnul" (zcela povolil). Nedokážu říct, zdali a o kolik procent vám tahle věc pomůže, ale musím podepsat tvrzení, že K.I.S. opravdu určitým způsobem řízení zklidňuje.

Další novinkovou, kterou najdete na rámu, a o které musím říct pár slov, je nový systém vnitřního úložiště, který najdete pod plastovými dvířky košíku na láhev. V principu nejde o žádnou velkou revoluci, protože obdobné "cargo" systémy používá dnes již mnoho výrobců, nicméně Canyon se od nich liší v tom, že má výrazně menší resp. užší vstupní otvor do rámu. S tím jsou spojeny dvě zásadní vlastnosti. Tou první je, že díky menšímu otvoru netrpí tolik tuhost rámu, a tudíž nemusí být tolik posílena konstrukce dolní rámové trubky v tomto místě.

Tou druhou vlastností ja pak bohužel výrazně horší přístup do rámové dutiny. Vyndat speciální vak, který slouží pro uskladnění všech věcí, které potřebujete do rámu dostat, sice nečiní vůbec žádný problém, protože dlouhé praktické poutko nahmátnete na první dobrou, zatáhnete a v okamžiku je dlouhá nudle venku, ale jakmile ji potřebujete vrátit nazpátek, budete se muset obrnit trpělivostí, protože nasunout vak zpět do rámu poměrně malým otvorem, vyžaduje nejenom trpělivost, ale také pokud možno rovnoměrné zabalení obsahu vaku tak, aby cestou do nitra rámu nic nebránilo jeho zasunutí. V duchu si říkám, že to Canyon určitě také zjistil a proto dal alespoň malý multiklíč dospodu horní rámovky, abyste kvůli němu nemuseli pokaždé chodit dovnitř rámu a zdržovat se jeho vytahováním a následným vracením zpět.

Dalším detailem, který mě tady trošku překvapil, byla kombinace T-Type elektronické přehazovačky z nové generace Sram řazení se starším kolébkovým ovladačem řazení. Díky tomu jsem si uvědomil, že nový ovladač, není zas tak špatný, jako se někomu může zdát a ačkoli jsou rozdíly mezi nimi velké, zvyknete si bez problémů na oba.