TEST: Crussis Legend 68

Jízdní dojmy

Přiznám se, že jsem měl při přebírání tohoto kola určitý nepopsatelný respekt, který mnozí asi nepochopí, protože budou namítat, že jde přeci jenom "jen o Crussis" jenže já to měl tak nějak komplexněji asi i kvůli Jardovi a jeho jménu a číslu na rámu tohoto biku. Mimochodem už při nakládání do auta, jsem si v duchu říkal, že jsem čekal o něco lehčí bike, ale k tomu se ještě vrátím.

První nasednutí na kolo poté, co jsem si nastavil mou výšku sedla na 80 cm mi přišlo, jako bych snad ani neseděl na Crussisu. Předchozí zkušenosti s Crussis rámy totiž spočívaly v posedu výrazně vzpřímenějším, kratším, více pohodlnějším, ale současně i daleko méně umožňujícím jakoukoli volbu těžiště, nebo dokonce vyvolávající sportovnější pocit z jizdy.

"Tohle je konečně normální horské kolo", říkal jsem si v duchu, během několika prvních stovek metrů, strávených za řídítky. První dojmy jsem měl v hlavě srovnané celkem rychle a překvapivě jsem je nemusel nijak zásadně měnit ani během několika následujících zimních týdnů, během kterých jsme společně s Legendou zažili krásné slunečné, ale také zasněžené i blátivé dny, během kterých jsem si postupně skládal kompletní mozaiku dojmů z tohoto hodně specifického elektrobiku.

A začnu tím, čím obvykle končím a to úvahou na téma, pro koho Crussis Legend 68 vlastně je. Crussis udělal v posledních několika letech opravdu obrovský skok vpřed, co se týká jeho nabídky elektrokol a to prakticky ve všech směrech, designy počínaje, přes geometrie až po nové pojetí specifikací a Legend 68 je takovou špičkou ledovce, v rámci ketré se vše potkává a dává dohromady natolik odlišný celek, než byste očekávali v rámci běžné nabídky Crussisu, až je to možná nebezpečné. Nebezpečné je to podle mne v tom, že Legend 68 je naprosto konkurenceschopným ebikem, kterému nechybí nic podstatného a v některých detailech předčí i leckteré konkurenty. Otázkou je, jestli potenciál tohoto modelu dokáží plně využít zákazníci Crussisu, kteří podle mě takovýto model nečekají, nebo jestli dokáže naopak přitáhnout ke značce nové zákazníky od jiných značek, které osloví design, funkčnost, výbava, nebo třeba spojení se známým kladenským hokejistou. Sám se přikláním spíš ke druhé variantě, protože si v duchu říkám, že tohle kolo by se nemělo dostat do rukou nikomu, kdo na podobně výkonném a schopném ebiku nikdy neseděl a nedokázal by plně nevyužít jeho potenciál.

Tradiční testovací výjezdovou stojku dal Legend samozřejmě s prstem v nose a to i ve chvíli, kdy se přes ní naučili jezdit skupinky jezdců na koních z blízkého ranče. Bosch CX Performance pohon tady sehrává roli opravdu jistého a bezchybného společníka, který dokáže buď v Turbo režimu dávat maximum výkonu, nebo v chytrém e-MTB módu dávkovat energii adekvátně podle toho, jak chcete, nebo můžete dupat do pedálů vy sami.

Přiznám se, že s novými generacemi Bosche prakticky Turbo režim vůbec nevyužívám a občas dokonce přepínám ještě i do nižších režimů, v rámci kterých sice pohon nedává maximum dopomoci, ale kolo se více zklidní, a také ztichne, protože jediné co mi opravdu na Boschi vadí je intenzita bzukotu pohonu při maximálním nasazení v prudkém kopci, na lehký převod, kdy při frekvenčním šlapání sice dává dostatek výkonu ale je to prostě slyšet v podobném duchu, jako když na Dakru sviští v dunách vítězné Audi eTron.

Ale teď pár konkrétnějších poznatků, týkajících se rámu. Posed na něm bych vyhodnotil jako kompromis mezi komfortnějšími SUVéčky a naopak zejména u některých značek výrazně progresivnějšími enduro geometriemi, které sice posouvají sjezdové schopnosti kol, ale naopak ztrácejí část přirozené ovladatelnosti. Crussis navíc na svých stránkách neuvádí ani geometrie svých kol, takže jsem byl nucený si své doměnky potvrdit, alespoň přibližným odměřením úhlů z profilové fotky biku a ačkoli to není úplně přesná metoda, mou teorii to potvrdilo. (Po dopsání testu jsem nakonec od Crussisu tabulku geometrie dostal, takže přesné hodnoty najdete jak v rámci poslední kapitoly, tak v konkurenční tabulce).

Výjezdy zvládá bike bez náznaku problémů. Ani s měkčím zadním tlumičem, který má tendenci ve výjezdech propružit a posouvat těžiště více dozadu jsem neměl problém s nějakým zvedáním předního kola případně s potřebou přesouvat se kvůli správnému těžišti na špičku sedla. Odpružení samotné funguje i přes celkově vyšší hmotnost biku perfektně, Chod je mechový a citlivý přesně tak, jak si ho pamatuji z jiných kol.

Inverzní otočení tlumiče je zde z jednoduchého důvodu a to kvůli trunion specifikaci uchycení tlumiče. Přináší to s sebou bohužel obtížnější dostupnost ovládací páčky na tlumiči, která je utopena hodně nízko v rámu, těsně nad středem, ale na druhou stranu - potřebujete na ebiku přepínat tlumič za jízdy do tužšího režimu? Nepotřebujete...

Při běžné jízdě po rovině a v lehkém terénu jsem měl pocit, že je zde střed zbytečně vysoko a řídítka naopak příliš nízko na to, kolik jsem pod nimi nechal podložek, a že šlo o plnohodnotné enduro vlaštovky s 35mm průměrem. Někdy je příliš nízký střed důvodem k častým kontaktům s kořeny, tady jsem pedálem snad o nic nezavadil ani jednou, během celého testování a to se mi nestává zas tak často :-).

Na trailu, v zatáčkách, při rychlejší jízdě i v klopenkách bike poslouchá a zatáčí přesně tak, jak čekáte. Řízení není nijak zbrklé, nebo nepředvídatelné, naopak. Manévrovatelnost i při pomalejších "vyhýbačkách" je tady perfektní. Jakmile se rozjedete nad rámec dopomoci motoru a svah se před vámi sklopí do prudšího padáku, uvitali byste možná o jeden dva stupínky položenější vidlici, ale upřímě řečeno, pak už by to nebylo tak obratné a pohodové kolo na běžné ježdění a to evidentně nebylo cílem.

Geometrie a jízdní vlastnosti tohoto modelu jsou prostě sladěny tak, aby pokrývaly většinu požadavků potenciálních zákazníků Crussisu a to nejsou skalní enduro ani DH jezdci, kteří by hledali stroj pro EWS. Mimochodem tak trochu to potvrzuje i volba plášťů, protože zatímco více do gravity mířící biky mnohdy disponují výraznějšími vzorky jako Minion, nebo Vigilante, v Crussisu vsadili spíše na rychlejší trailový vzorek Maxxis Rekon, byť v poměrně robustním provedení o šířce 2,6", kterému to určitě bude pěkně odsýpat v létě na prašných tvrdých cestách, ale na sněhu a v blátě se občas ocitl za hranicí svých schopností.

Jo a když už jsem u toho bláta, tak musím zmínit ještě jednu věc a to docela malou světlost zadní stavby. Mám takové podezření, že by to vyřešila pro podzimní a jarní vyjížďky užší než 2,6" pneumatika, protože bakule za středem, plná listí a bláta se vytvořila v tomto místě poměrně rychle a bez klacíku a manuálního vyčištění jsem se jí opakovaně nemohl zbavit a jelikož jsem nechtěl nový testovací rám v tomto místě zbytečně odírat, raději jsem kvůli tomu párkrát zastavil a místo alespoň nahrubo očistil.

Jinak co se týká osazení a dalších komponentů, tak jsem si díky tomuto biku obnovil vzpomínku na to, že i Sram umí udělat opravdu funkční mechanické řazení, a byť se někomu bude možná zlaté XX1 provedení zdát jako kýč, tak tomuto biku opravdu sedí a co víc, má něco do sebe právě jeho mechanická verze, která se dnes z kol pomalu ale jistě vytrácí na úkor nových elektrických AXS sad, a to je podle mě škoda.

Gripy od Race Face se drží krásně ale i jejich hladký vzorek naznačuje, že se tu moc nepočítá s žádnou velkou gravity divočinou. Naopak sedlo od Fiziku patří k těm, které se objevují napříč různými segmenty kol a musím říct, že patří alespoň z mého pohledu k těm, které bych si okamžitě dokázal představit na svém biku.