TEST: Marin Wolf Ridge Pro - podruhé

Ultimátně vyladěný bike pro jízdu v podstatě kdekoliv. Redakční dlouhodobý test tohoto unikátního a na zakázku postaveného biku...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
TEST: Marin Wolf Ridge Pro - podruhé

Jízdní dojmy napodruhé

Během roku v docela dost případech řeším, jakou velikost kola na test vzít. Pokud bike neznám, většinou to odhaduju podle geometrie anebo podle doporučení výrobce. U tohoto Marinu jsem měl jasno. Jelikož jsem poprvé měl na test eLko, a zkonstatoval jsem, že je na mě příliš malé. Na druhý dlouhodobější test už jsem jezdil největší z nabízených velikostí XL, a navíc s tlumičem, který na tento rám patří (Fox Float X2 Factory).

Nejenom že jsem do něj nemusel hustit tak velké tlaky jako v předchozím případě, ale i jeho detailní nastavení nabízelo o mnoho více zvídavých chvil strávených kroucením vším, čím kroutit jde a není toho málo :-).

Prozrazovat recept na optimální nastavení zadního odpružení nejde. Jednak každý preferuje něco jiného, jednak tento typ odpružení vyžaduje docela dost odlišný přístup. Tak zaprvé minimum je tu opravdu 25 % sagu. Já se posléze ustálil někde těsně pod 30 %, což poměrně vysoká čísla, na která obvykle nepadám. Tady jsem ale zjistil, že jsou plusem, a to především proto, že se díky nim dostanete k lepšímu využítí celého maxima zdvihu.

Při jízdě do kopce se systém ponoří možná víc, než jste zvyklí, ale v téhle poloze už fakticky zůstane jako přikovaný a vliv na to nemá ani jízda ze sedla nebo naopak humpolácké dupání vestoje. Je potřeba počítat s tím, že podle toho jak chcete mít nastavenu kompletní citlivost systému, bude to mít mírný vliv na posun těžiště biku.

Já jsem příznivce aktivního odpružení, které by nemělo přestávat fungovat a nejsem proto logicky ani skalním příznivcem lockoutových páček u vysokozdvihových kol, kde podle mě prostě postrádají smysl. Daní za aktivitu odpružení je zde mírně nižší střed, který se zanořením zadní stavby dostane teprve do své provozní výšky a přiznám se, že ta mě párkrát přeci jenom překvapila, a to hlavně na Rychlebských trailech, kde kliky dostaly možnost se osobně seznámit s několika obelisky.

Jakmile ale s touto vlastností počítáte, odmění se vám bike nejenom mechovým chodem odpružení, které není ani zbytečně přetlumené, ani kopavé, ale přesně takové, jak očekávám, resp. jak mám rád. Požírá od nejmenších kořenů až po velké příčné nerovnosti, aniž by jakkoliv znervóznělo nebo nestíhalo ve vyšších rychlostech.

Ještě se krátce vrátím k posezu na kole. XLko je natažené přesně tak akorát a hlavně má i něco vyšší hlavovku a s ní i stack, což udává výslednou výšku, do které si můžete dát řídítka. Osobně nemám úplně rád nízké úchopy, kde se i u kol s vyšším zdvihem ve výjezdech s vyplazeným jazykem téměř dotýkám předního kola. Ono je to dané asi i tím, že potřebuji poměrně vysoko umístěné sedlo, a pokud je stack příliš krátký, moje pozice se přesouvá do přílišného předklonu. No a to zrovna nemusím.

Pár slov o geošce

Wolf Ridge je svým délkovým pojetím geometrie optimální. Ani chrt ani štafle, i tady se utvrzuji v tom, že volba velikosti se prostě podařila a ambice cokoliv měnit jednoduše nemám. O trochu zajímavější je to s geometrií ohledně zvolených úhlů.

Pravda, od představení Wolf Ridge už uplynuly více než dva roky a někteří výrobci dnes svá endura vybavují ještě vyššími zdvihy a ještě sjezdovější geometrií. 66,5° hlava, 73,5° sedlovka, délka zadní stavby 435 mm nebo reach 476 mm ale naznačují kvality tohoto Marinu.

Musíte se totiž přenést přes to, že máte před sebou papírově enduro bike. To totiž není až tak úplně pravda, protože zdvihy jsou sice 160 mm vpředu i vzadu, ale pocitově, když chcete sprintovat na lesní cestě, vnímáte pod sebou minimálně o kategorii nižší zdvih. Navíc při vyšším sagu zadní stavby, který jsem vozil, se mírně položí i skutečný hlavový úhel, takže ve výsledku při sjezdu můžete mít klidně o stupeň položenější hlavovku.

Zatoč s tím

U vysokozdvihových devětadvacítek se hodně mluví o jejich omezených schopnostech zatáčet. Musím říct, že čím dál tím víc mám na to takový názor, že strašně záleží na tom, z jakého kola přesedáte, tedy na co jste byli konkrétně zvyklí a co od biku očekáváte. Wolf Ridge totiž, jakkoliv není prvoplánově drsným enduro bikem, tak naopak nabídne hodně rychlou změnu směru, a to v opravdu různorodých podmínkách.

Osobně bych to vyhodnotil podobně jako zdvih zadního kola, to jest, že zde ovladatelnost dostanete podobnou jako u o kategorii jiného biku, myšleno s nižším zdvihem. Jelikož jsem měl na kole navíc osazenu ještě speciální verzí vidlice Rock Shox Pike 2step s možností měnit u ní zdvih, byly možnosti využití a nastavení ještě o poznání širší. Pokud si vidlici zanoříte do nižší polohy, dostanete v podstatě reálný trailbike s doslova abnormálními schopnostmi stoupat do jakéhokoliv krpálu, aniž by se vaše těžiště posouvalo příliš nad zadní kolo.

Na rovině, resp. na trailu, jsem nižší polohu vidlice využíval jen minimálně, a to ještě jen v případech, kdy jsem z nějakého důvodu zapomněl ji vrátit zpátky na 160 mm, na což mě většinou opozornilo škrtnutí pedálu o kořen, protože při tomto nastavení už se střed biku dostane opravdu hodně nízko a na jízdu v náročnějším terénu to prostě není. Pokud jsem ale potřeboval letět chvilku po silnici nebo polňačce, tak tahle časovkářská poloha za řídítky nebyla překvapivě nijak zásadně omezující a řídit v ní bike nebyl vůbec problém.

Co se mi nelíbilo...

Doteď jsem spíš chválil a pěl ódy na některé vlastnosti, kvůli kterým jsem si tenhle rám i koupil. To ale neznamená, že bych na něm nenašel i nějaké ty stinné stránky. Není jich moc, ale jsou. Pojďme na ně.

A začnu jednou takovou humornou historkou z tripu na Rychleby. Opřel jsem si kolo vedle trailu a šel se podívat, v jakém stavu je zrovna dodělávaný nájezd na jednu z místních právě dobudovávaných atrakcí. "To má motor, že jo?" ozval se jeden ze skupinky trailbuilderů. "Ne, nemá, fakt," ddvětil jsem s úsměvem, který zřejmě v dotyčném ještě víc podpořil jeho přesvědčení. "Kecáš, tohle je jasnej elektrobike," utvrzoval se ve svém podezření a skupinka obdivujících diskutérů se pomalu začínala rozrůstat. Chvíli jsme se pak ještě bavili, ale když jsem odjížděl, fakt jsem si nebyl jistý tím, jestli se mi kluky podařilo přesvědčit, že neporušuju tenhle zákaz.

Pointa? Je potřeba se smířit s tím, že na tomhle kole budete středem zájmu, kamkoliv přijedete, protože jeho opravdu atypický design vyvolává prostě potřebu se k tomu vyjadřovat. Většinou se to lidem nelíbí, ačkoliv výjimky se najdou, ale všichni se snaží řešit, jak to funguje, a vysvětlit to není ani pro znalého majitele nic jednoduchého :-)

Další a poněkud hmatatelnější nevýhodou je větší boční torze zadní stavby. Tohle je evidentně daň za systém odpružení, protože kvůli hlavnímu pístu uvnitř zadní stavby už není moc místa kolem na tužší páky spodního vahadla, které zajišťuje přesnou kinematiku odpružení. Zajímavé je, že díky tomu jak dokáže zadní stavba eliminovat síly při šlapání, je docela těžké si toho všimnout. Nejvíce to vnímáte v zatáčkách jdoucích rychle za sebou, kde pokud se na to soustředíte, musíte uznat, že zadní kolo v nich trochu plave. Na internetu existují dokonce videa, ve kterých je zadní kolo zpomaleně natočeno kamerou, ze kterých je stranová flexe jasně patrná.

Sám jsem se ale občas potýkal spíš s tím, že jelikož jezdím bezdušáky a mám je rád docela měkké, žvejknul jsem na superflow zadní plášť tak, že jsem se až divil, že se při tom neufoukl. Když se vám něco podobného stane, vnímáte, že vám zadek plave daleko víc, než si dovolí vybočit zadní stavba, takže podle mě se i s tímhle největším mínusem Wolf Ridge dá docela bez problémů žít.

Další menší nevýhodu už jsem zmínil výš a tou je váha. Počítejte s tím, že pokud byste podobně osazený bike pořizovali od jiného výrobce, pravděpodobně se s ním dostanete na váhu o cca půl kila méně. Tenhle testovaný kousek měl v XL velikosti 14,32 kg, což není moc, ale ani úplně málo. Pokud tedy hledáte vysokozdvihovou superlight devětadvácu, tohle je omezení, které Marin prostě má a které mu jen tak neodpářete, protože za své peníze prostě dostanete pořádnou porci matroše :-)

Poslední mínus, které chci zmínit, bude pro někoho možná podstatnější než pro mě. Marin Wolf Ridge vam totiž nedovolí dát na rám ani jeden košík na láhev. Nikam. Tedy pokud pominu crazy alternativy jako za sedlo nebo na řídítka. Tlumič je totiž přesně uprostřed předního trojúhelníku a ani v největším XLkovém rámu prostor pro košík prostě nenajdete.

Přečteno - 6106x Tagy: testy marin sram komponenty syncros industry nine
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeVideotest: Specialized Epic HT Expert
    Videotest: Specialized Epic HT Expert
  2. TechnikaFotogalerie: Marin Wolf Ridge PRO
    Fotogalerie: Marin Wolf Ridge PRO
  3. Tech newsSpecialized Kenevo 2020 - První svezení
    Specialized Kenevo 2020 - První svezení
  4. VideoMarin 2020 - VIDEO
    Marin 2020 - VIDEO
  5. TechnikaFotogalerie: Rock Machine Blizzard INT e70-27+
    Fotogalerie: Rock Machine Blizzard INT e70-27+
  6. Testy - RecenzeTEST: Rock Machine Blizzard INT e70-27+
    TEST: Rock Machine Blizzard INT e70-27+

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #6 petan - vloženo: 06.10.2019 v 17:08:19

    odpověď na trance28 — #5 odpověď na Fabi — #4 Hoši až když jste to sem napsali jako poznámku, tak jsem si vlastně uvědomil, že máte naprostou pravdu :-). Vím, že jsem tenhle obrat použil párkrát v dávné minulosti u pár jiných kol, ale fakticky to nijak zásadní výhoda není.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #5 trance28 - vloženo: 05.10.2019 v 11:42:13

    odpověď na petan — #3 tak to je furt jednodussi, rozpojit rychlospojku :-)

    1. na tento komentář reaguje petan — #6
    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #4 Fabi - vloženo: 05.10.2019 v 11:27:30

    Jasanec. Já jen, že to úplně nevidím jako zjednodušení výměny řetězu. Ale proti gustu žádný dišputát...jak by řekl klasik :)

    1. na tento komentář reaguje petan — #6
    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #3 petan - vloženo: 05.10.2019 v 08:26:38

    Kladky odšroubuješ, stavbu nepřeřízneš.

    1. na tento komentář reaguje trance28 — #5
    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #2 trance28 - vloženo: 04.10.2019 v 17:27:04

    odpověď na Fabi — #1 pravdu mas :-) taky nad tim vzdycky dumam... ale uz jsem to cetl u hodne testu, mtbs neni prvni :-)

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #1 Fabi - vloženo: 04.10.2019 v 15:06:10

    Kuci, jak chcete vydělat neroznýtovaný řetěz z kladky přehazovačky? :) Jako jde to ale je to složitější než roznýtovat řetěz :) Jinak Marin je fajn.

    1. na tento komentář reaguje trance28 — #2
    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744