TEST: Ocel, nebo hliník - 2x Qayron One.Dr

Jízdní dojmy

Dnešní nabídka gravelů je neuvěřitelně široká a snadno se v ní ztratíte. Vybírat lze podle mnoha kritérií na základě vašich konkrétních preferencí a pro každého může být ideálem úplně jiný stroj a to je na tom to nejzajímavější. Z pohledu praktického rozhodování mezi tím, jestli zvolit v tomto případě červené, nebo zelené kolo, jsem nastavil tři konkrétní hlediska, která si nyní rozebereme podrobněji.

Hledisko první: Jízdní vlastnosti rámu

A začneme u podstaty, kvůli které jsem vlastně tento srovnávací test připravil, a to jsou rozdíly mezi rámy z pohledu jízdních vlastností a to, jakou faktickou přidanou hodnotu může mít konkrétní materiál.

Qayron to udělal chytře a své štěrkolety, které pojmenoval One.Dr, postavil ve zcela identické geometrii jak v hliníkovém, tak ocelovém provedení, a navíc je osadil jak identickými karbonovými vidlicemi, tak i identickými specifikacemi, takže fakticky je opravdu jen a jen na vás, co je vám bližší nebo co vám bude více vyhovovat.

One.Dr přitom patří do řekněme nejrozšířenější kategorie klasických štěrkoletů, které svou geometrií a celkovým pojetím dokáží oslovit největší masy zákazníků. Posed tady snadno upravíte větším nebo menším množstvím podložek pod představcem a také jeho délkou lze snadno upravovat vaše konkrétní preference, takže jsem si nechal na obou testovacích kolech maximální výšku a 100 mm dlouhý představec, abych mohl přesedat mezi oběma identicky nastavenými posedy.

Nejprve jsem zkoušel, jak se budou lišit oba rámy na rozbitějších lesních cestách a ve výjezdech táhlých lesních úseků. Tady jsem během relativně krátké doby zjistil, že vlastně nic konkrétního, v čem se obě kola liší, popsat nedokážu. Čím pomalejší jízda ve více rozbitějším terénu, tím víc stejně se oba rámy chovaly. Dokonce jsem si našel místo, které jsem vyjížděl a sjížděl v rámci několika desítek metrů opakovaně a střídal přitom oba modely, ale že bych dokázal konkrétně popsat, že je jeden rám třeba tužší při šlapání ze sedla, nebo druhý že naopak lépe tlumí kameny a hrubší štěrk, to nemohu říct.

V další fázi testování následovala jízda po různých typech asfaltu a v různých rychlostech a tady už to bylo o něco zajímavější a vlastně v podobném duchu, jako když jsem před časem testoval jiné dva gravely s rozdílnými materiály rámů.

První dojem: ocel nebo titan - Javax vs. Equator

Čím rychleji jedete, tím více dokážete popsat rozdíl. Tohle byl můj první postřeh s druhého dne srovnávacího testování které jsem věnoval jízdě po asfaltu. Zvolené pláště, které byly na Qayronech obuté, jsem kvůli tomu nafoukal na 2,8 baru, aby to lépe odsýpalo, a jal jsem brousit starší rozbité i zbrusu nové silniční úseky.

Čím hladší a novější povrch silnice jsem měl pod koly, tím menší rozdíly jsem vnímal, protože opravdu hladký nový asfalt nevyrábí tolik vibrací, které by přes pláště pronikly až do samotného rámu.

Docela jiná situace ale nastala, jakmile jsem najel na starší více zvětralý úsek, který už začal "komunikovat" s rámem daleko více. Tady se ukázalo, že je ocelový rám opravdu schopný pocitově více vyhladit jemné vrnění asfaltu a subjektivně jsem měl chvílemi pocit, že rozdíl je i při přejíždění větších nerovností a záplat, které se jevily najednou jakoby o něco plošší.

Podobně jako u srovnávání titanu a oceli mi i tady přišlo, že se výsledný rozdíl dá poznat i v rozdílném hluku, který jízda na rozdílných rámech produkuje. Ocel je oproti hliníku z tohoto pohledu o něco tišší a jakoby klidnější, ale není to tak velký rozdíl jako mezi titanem a ocelí.

Zejména ve výjezdech a při zkoušení maximální akcelerace jsem měl pak pocit, že vnímám určitý handicap v neprospěch ocelového rámu co se vyšší hmotnosti kola týká. Necelý kilogram navíc sice není mnoho, ale tahejte s sebou neustále jeden velký plný bidon navíc, to se dříve nebo později prostě někde projeví.

Hledisko druhé: Cenové rozdíly

Pro velkou skupinu zákazníků, kteří uvažují o gravelu, jde o druhé kolo, na kterém se budou odehrávat pohodové výlety, případně silniční tréninky a najíždění potřebných kilometrů během zimy a jara. Nemají od něj přehnaná očekávání, nečekají rekordně nízkou hmotnost, ale spíše preferují jednoduchost, univerzálnost a minimální potřebu kolo servisovat.

S čerstvými poznatky o tom, jak a v čem se tyto dva rámy liší, přichází fáze rozhodování, a to z pohledu ceny. Tady nastupuje bohužel další dilema, protože ačkoli jsou oba štěrkolety osazené identickými specifikacemi, nejsou stejně drahé.

Není žádnou výjimkou, že jsou dnes v podobných případech ocelové rámy výrobně o dost dražší než hliníkové a najít pro ně tak rozumný prodejní argument, obzvlášť v případě, že bývají zpravidla i o něco těžší, bývá docela komplikované, pokud nejde o "oldschool zákazníka", který retro vizáž vysloveně hledá a hliníkem či karbonem doslova opovrhuje.

Body na konto ocelového rámu tak může přinést teoreticky delší životnost, lepší servisovatelnost, případně opravitelnost, ale tam už bychom zabíhali do příliš teoretických spekulací.

Suma sumárum, je prostě dobré vědět, že ocelový model stojí o cca 10 % víc než ten hliníkový v případě aktuálního srovnání akčních cenovek Qayronu a u jiných výrobců to může být podobné.

Hledisko třetí: Designové srovnání

Posledním hlediskem, které hraje ovšem nemalou roli v rozhodování mezi tím, zdali vybrat ocel nebo hliník, je design rámu, jeho robustnost, tvarování trubek, ale také další detaily, jako je například sladění vidlice s rámem a podobně.

Ocelový rám z pohledu moderních trendů bude hrát vždy "druhé housle", protože nemá líbivou robustní spodní rámovou trubku ani vnitřkem vedenou kabeláž nebo krásně zakytované sváry u hlavové trubky a působí v tomto ohledu tak trochu "předpotopně".

Na druhou stranu přístupnost bovdenů vedených vně rámu je velice praktická, nemusíte dávat pozor na jejich odhlučnění a v neposlední řadě se subtilní trubky a surové housenky svárů stále mohou někomu líbit víc než "naleštěná hlína" :-).