TEST: Rock Machine Blizzard dvakrát jinak

Jak to jezdí?

Poté, co jsme si představili oba biky všeobecně i komponentově, je na čase se posadit do jejich sedel. A co nás na nich zajímalo hlavně? Dalo by se ve stručnosti shrnout do následujících tří bodů:

• Jak a kam se posunula geometrie kol díky nasazení mulletu?
• Co přináší nový podvozek od DVO a jak s ním chodí rockmachinní virtuál?
• Má pět let starý rám dneska ještě šanci?

Výjezdové snažení

U enduro kol nejsou výjezdové schopnosti tím, co by patřilo mezi hlavní priority konstruktérů. Daleko důležitější jsou schopnosti sjezdové. Přesto v posledních letech mnoho výrobců upravuje neustále proporce svých rámů k ještě progresivnějšímu pojetí, jehož výsledkem je mimo jiné právě výrazně lepší stoupací schopnost kol.

Rock Machine v rámci obou Blizzardů ve výjezdech nejsilnější rozhodně není, to si nebudeme nic nalhávat. Nemohou za to v tomto případě ale pružinové tlumiče, jejichž všudypřítomné aktivní pohupování prostě k tomuto typu odpružení patří, ale mohou za to relativně výrazně položené sedlové trubky, které spolu s krátkou zadní stavbou způsobují to, že sedíte více nad zadním kolem, tím posouváte těžiště více dozadu a logicky tím přicházíte o stabilitu. Ve strmějších stoupáních se tak má tendence poměrně záhy zvedat přední kolo, a abyste jej udrželi na zemi, musíte se adekvátně posunout na špičku sedla.

Díky koncepci rámu a jeho geometrii bych řekl, že čím víc vyšší jste a čím větší velikost rámu máte, tím horší budou výjezdové schopnosti analogu. Při mých skoro 190 cm a XLkovém rámu s hodně vytaženou sedlovkou jsem pocitově pracoval tak se 72° sedlovým úhlem a to si přiznejme, že spolu s kratším reachem už dnes v tomto segmentu není žádná velká hitparáda.

Pochopitelně je v tomto ohledu o poznání pohodlnější elektrifikované verze, která vás zdaleka tolik nenutí soustředit se pouze na šlapání a nechává víc prostoru pro nalezení pohodlnější pozice. Tady je poměrně velkou výhodou delší zadní stavba ebiku, díky které nešlapete zdaleka tolik před sebe jako u analogové verze tohoto endura. Samozřejmě si i tady musí člověk dávat pozor na intenzivnější zátah pohonu v nejvyšších modech dopomoci, kdy akcelerace dokáže zatlačit jezdce pěkně do sedla a pod ním i ocelovou pružinu tlumiče.

Oba biky jsem schválně chvíli zkoušel na jednom výjezdu a vzájemně je střídal a nejhorší pocit jsem měl v okamžiku, kdy jsem přesedlal z ebiku na klasický model a v sedle jsem se na něm jal zdolávat nejprudší část stoupání. Tohle zkrátka není revír, kde by nový enduro mullet vynikal.

Ve sjezdu si libuje

Jestliže výjezdy ani rychlé přesuny nejsou tím, v čem by si endurka Blizzard libovala, pak v obráceném směru z kopce dolů už jsou na tom o poznání lépe. Větší přední kolo nejenom víc položilo vidlici oproti 27,5" předchůdci, ale také mírně zvýšilo stack. Díky tomu máte pocitově víc pod kontrolou přední kolo, a navíc jeho větší průměr výrazně lépe dokáže vyrovnávat menší hrboly.

Navíc se před vámi kolo jako by víc vzdálí směrem dopředu a vytvoří tak pocit větší jistoty a klidu. Ani v prudších pasážích se zdaleka tolik nebudete bát, že byste přelítli přes řídítka.

Hravost a obratnost analogové verze biku je z kopce dolů o poznání větší především díky menšímu zadnímu kolu a kratší zadní stavbě. Vlastně kombinaci, co jsem tak trochu proklínal při cestě na kopec, jsem musel naopak ocenit v opačném směru. Některé biky se snaží být dobré ve všech způsobech jízdy a výsledkem jsou často průměrné schopnosti, kdy bike nevynikne ani v jedné z disciplín. Blizzard takto vyvážený rozhodně není, ovšem nezapírá to a naopak říká "já chci jezdit dolů, nahoru si to budeš muset nějak přetrpět."

Ohledně sjezdů je ještě jedna věc, která mně osobně u Blizzardů vadí, a to poměrně vysoko položené středové složení. Jelikož jsem během zimy i jara souběžně sedlal několik obdobných kol i ebiků od konkurence, musel jsme konstatovat, že Rock Machine co do jízdních vlastností a především optimálního pozicování těžiště bohužel patřil mezi nejslabší.

Tuhle vlastnost jsem si při testování sjezdů kompenzoval větším sagem na zadním tlumiči, takže se bike více nořil do zdvihu, těžiště biku se při jízdě přeci jenom mírně snížilo, ale jakmile přišel nějaký drop nebo větší rockgarden, cítil jsem, že jsem na hraně a chtělo by to přitvrdit. Kluci z Rock Machinu tuhle "chybku" určitě vnímají a i proto snížili zdvih vidlice ze 170 na 160 mm při použití předního většího kola. A výšku pak kompenzují v rámci možností ještě i užším 2,5" předním pláštěm (zadní má 2,6"), ačkoli obecným trendem často bývá, že naopak vpředu je plášť širší než na zadním kole. Vše se odvíjí od toho, že rám už má na krku pět křížků a původně byl stavěn výhradně pro 27,5" kola. Větší kola a vyšší zdvihy prostě buď zvednou střed, nebo vyžadují přepracovat uložení zadní stavby a uchycení tlumiče.

Pérování, které chceš

Doteď jsem se bavil spíše o kolu, potažmo rámu a jeho jízdních vlastnostech, ale co zde stojí za samostatnou stať, je rozhodně i volba odpruženého podvozku. Blizzard je totiž od prvopočátku koncipovaný jako enduro kolo a jako takové, pokud chce být opravdu zábavné a skorosjezdové, musí mít adekvátně aktivní odpružení a to mu nemůže dát jiný než pružinový tlumič.

Rock Machine v tomto ohledu už má poměrně značné zkušenosti, kterým vděčí v posledních letech také úzké spolupráci s americkou značkou DVO. Produkťáky Rock Machinu musím v tomto ohledu pochválit, a to nejenom za volbu značky, ale také za rozdílný pohled na osazení ebiku a analogu, kde ebike dostal obyčejnější variantu DVO Jade R Coil, zatímco analogové endurko pracuje s tlumičem DVO Jade X Coil.

Rozdíl mezi oběma tlumiči je hlavně v tom, že Xko umí díky páčce jako by lockoutovat tlumič, zatímco na Rku žádnou páčku nenajdete. Ono na ebiku upřímně řečeno lockout vůbec nepotřebujete, protože to, že pod vámi kolo pracuje i ve výjezdech, vám plně vynahradí motor a jeho síla, která vás do kopce dotlačí. Zatímco u neelektrického modelu byste se s tlumičem bez výraznějšího tlumení komprese do kopce a především do delších stoupáků zbláznili.

Ostatně "páčkové" verze pružinových tlumičů mají v posledních letech nově v nabídce jak Rock Shox, tak Fox, a objevují se většině závodně pojatých enduro kol.

Musím říct, že jak jsem byl poměrně dost kritický k výjezdovým schopnostem Blizzardu, musím naopak pochválit možnost přiškrcení tlumiče za jízdy. Nezabráníte tím sice zanoření pružiny do zdvihu, což bych u Blizzardu ve výjezdu docela přivítal, ale výrazně tím ztlumíte pohupování kola a celkově tak zklidníte jeho projev při šlapání. Malá páčka je zde snadno přístupná, díky tomu, že tlumič je umístěný těsně pod horní rámovkou a páčku tak nahmátnete bez většího předklánění a ztráty stability.

Motor versus člověk

Cílem tohoto testu mělo být několik věcí. Srovnání jízdních vlastností, vrchařských i sjezdových schopností, ale také to, jak se Rock Machinu daří obstát se svými letitými harcovníky na poli současného stále náročnějšího trhu.

V rámci dnešního testu výjimečně nebudeme rozebírat samostatně vlastnosti Shimano STEPS EP8 pohonu, který je nově použit na ebicích této značky. To, že jde o špičku v oboru, není potřeba zdůrazňovat. Rock Machine byl navíc první značkou, díky které jsme měli možnost se na sériové produkci tohoto pohonu svézt, a to, jak se chová, jste si už na MTBS mohli přečíst před časem. Pokud jste to neudělali, pak klikněte na následující odkaz.

TEST: Shimano EP8 - První dojmy

Blizzard je i po letech od představení stávající generace úspěšným modelem značky. Vždyť jaký výrobce se může chlubit nulovými reklamacemi svých celopér? Nahradit tuhle osvědčenou platformu, která dokázala stoprocentně splnit svůj původní cíl podobně úspěšným následovníkem, bude pro kopřivnickou značku velká výzva. Kdy se tak stane, je ve hvězdách. Do té doby, budeme muset Blizzardům odpustit pár neduhů a doufat, že na rýsovacích prknech vznikne podobně úspěšná novinka, jakou byl nový Blizard v roce 2016.