TEST: Rock Machine Blizzard e10-29

Jízdní dojmy

Už když jsme v Rock Machinu letos na jaře řešili, jestli vůbec a proč testovat tento model, dostali jsme se do poměrně zajímavé debaty na téma, pro koho je tenhle bike vlastně určený. Desítkový Blizzard totiž na první pohled vypadá jako loňský topmodel nabušeného elektrického trailbiku, který se nebál v podstatě ničeho a kombinoval v sobě lehký hliníkový rám, klasickou pětistovkovou baterii a výkonný elektropohon Steps E-8000.

Jenomže uplynul rok a Rock Machine přišel s novou spodní rámovkou, do které integroval nové baterie a z topmodelu se stal rázem vstupní model, který bylo potřeba zlevnit, a proto dostal ekonomickou verzi Stepsu se základní výbavou a cenovku, která najednou dává tomuto kolu úplně jiný smysl a určení. Jaké? To si řekneme hned vzápětí.

Pokud alespoň něco víte o elektropohonech, tak vám mnohé objasní informace, že použitý pohon na tomto biku, kterým je Shimano STEPS E-5000, dosahuje kroutícího momentu pouhých 40 Nm, což je hodnota, která se blíží zhruba polovině nejvýkonnějších dnešních pohonů při identickém výkonu 250 W.

Hlavním cílem tohoto testu tak bylo zjistit, jak se tenhle ebike chová v terénu, do kterého ho předurčuje jeho celoodpružený rám a jaké jsou v něm jeho limity a naopak i výhody.

Hned při nasednutí musíte konstatovat, že posez je sice docela sympaticky pohodlný na celoodpružený trailbike, ale ke vzpřímenému výrazně kratšímu posezu z cestovních kol má stále poměrně daleko. Mírně se dá pracovat s podložkami pod představcem, ale spíše kratší hlavová trubka zde prostě má své limity a kolo, resp. jeho rám a koncepce, prostě nezapře své výrazně sportovnější DNA.

Na druhou stranu hned, jak vyrazíte na kole směr les, objevíte první limity v podobě celkem hladkých neterénních plášťů WTB Nine Line, se kterými bych rozhodně nechtěl sjíždět třeba sjezdovou trať v Peci charakteristickou díky blátivým i kamenitým sekcím. Kdesi uvnitř hlavy se mi tedy spíná EKO režim. "Buď v klidu," říkám si a mířím k prvnímu výjezdovému místu...

Cestou k němu schválně na mírně zvlněném profilu zkouším, jak reaguje nejnižší režim dopomoci a jak se liší od prostředního trailového. Boost nejsilnější režim si chci nechat až na zmíněný výjezd. To, co Steps v nejslabším režimu nabídne za dopomoc, je takové mírné "šolichání". Cítíte, že se vám jede snadněji, než když pohon úplně deaktivujete, ale je to spíš dopomoc, která tak akorát vymaže váhový rozdíl těžkého ebiku a normálního biku. Šlapat tady musíte skoro stejně intenzivně, jako kdybyste jeli na normálním kole. A víte co? Není to vůbec blbý pocit :-).

Prostřední trailový mód je tady už podstatně více znát v čilosti biku, a pokud se opřete do pedálů silněji, tak už vám dá pocítit, že pod vámi je nejenom hliníkový rám, ale i pár deka vinuté mědi navíc. To už se ale blížím k výjezdu. Před ním přepínám na Boost v očekávání, že přijde raketový nárůst síly a bike bude pode mnou potřeba krotit jako splašeného koně. To se ale neděje. Pohon sice opět navyšuje na síle, ale boost, tak jak ho znám z osmitisícovky, se nedostavuje. Řadím optimálně lehký převod, abych z méně výkonného pohonu dostal maximum a šlapu, šlapu a šlapu, dokud nejsem na vrcholu stoupání.

Mezitím si dávám dohromady další dílčí poznatky. Zadní odpružení funguje stejně chytře jako u neebiku. Na virtuál je poměrně aktivní, ale nijak nepříjemně se nepohupuje. Hodnotit u ebiku to, jak moc a rychle akceleruje, je spíše záležitostí zvoleného módu dopomoci, nicméně co bych tady rozhodně chtěl ocenit, je pocitově nižší hmotnost. V poslední době jsem sedlal několik nových celopér a ta byla výrazně těžší. Pravda, šlo výhradně o biky s plně integrovanými bateriemi a vyššími zdvihy. Proti nim je ale dnes testovaný Rock Machine váhově výrazně lehčí.

A rozumná hmotnost se projeví zejména na trailu a v zatáčkách, kde se tolik nemusíte prát s hmotností biku a můžete se více soustředit na hledání stopy a užívání si zatáček. Tady je vám úplně fuk, že pod sebou nemáte nejvýkonnější motor, stačí si jen užívat šelest větru a občas probleskující paprsky slunce mezi stromy.

Osobně bych si tenhle stroj asi přezul na ostřejší vzorek plášťů, ale to už bude individuální věcí každého uživatele. Sériovou specifikaci tady naprosto chápu a musím přiznat, že by mi v tomhle případě snad nevadily ani blatníky a nosič, protože jejich použití bych na tomto typu ebiku viděl jako často výrazně potřebnější než možnost pravidelně seřizovat pomalou či rychlou kompresi vidlice, případně tlumiče.

Mimochodem, když už jsme u těch komponentů, tak musím přiznat, že mě docela příjemně překvapila použitá Rock Shox Judy. Nejde sice o žádný hightech produkt, ale v rámci dané cenové relace bych ji klidně bral a do celkové koncepce tohoto ebiku mi prostě docela sedí, ostatně stejně tak jako devítkové řazení, které pro daný pohon podle mě také zcela postačuje, protože s tímhle ebikem prostě jeho majitel nebude atakovat pasy v Dolomitech, ale spíš jen mírně zvlněné cyklostezky podél řek a silnic.