TEST: Specialized Turbo Levo SL Comp Carbon

Jízdní dojmy

Jízdní dojmy v tomto případě začnu netradičně nakládáním a vykládáním z auta. To je totiž překvapivě snadné, tedy co se ebiků týká. Obvykle se u plnokrevných elektrických fullů musíte vypořádat s hmotností kolem 25 kg, tady je to o 6,5 kg méně a to je při manipulaci s kolem sakra znát.

Pocitově je tenhle ebike opravdu lehký, na druhou stranu si říkám, proč se konstruktéři ve Specialized nepokusili ještě více optimalizovat velikost pohonu a středové části rámu, protože zatímco dolní rámová trubka je na ebike opravdu super štíhlá, tak středová část, skrývající elektrický pohon, jasně prozrazuje, že máte pod sebou ebike a nikoli klasické kolo. Tady bych naopak Spešlu strhnul pár bodů, protože zástavby konkurenčních TQ, nebo Fazua Ride 60 jsou o poznání měně viditelné.

Posed. Tady se na chvilku zastavím, protože velikost S4, kterou jsem dostal na test, osciluje po staru někde kolem eLka a to znamená, že je v rámci mého dosahu spíše kratší a obratnější než by byla S5, ale ne každý preferuje reach kolem 500 mm takže jsem se zájmem vzal S "čtyřku" a to i s vědomím, že bude mít o něco nižší hlavovku.

První dojem po nasednutí je standardně progresivní. Vnímám těžiště více nad řídítky, po nastavení optimální výšky sedlovky ale zůstává poloha stále příjemně komfortní a nestěžuju si ve finále ani na nízká řídítka, ani na zbytečně velký předklon.

Jízdu na většině lehkých elektrokol už jsem měl v minulosti možnost vyzkoušet, takže jsem byl v tomto případě hodně zvědavý na to, jak se bude chovat v podstatě aktuálně nejslabší "SL" ebike s nejmenší baterií, který sice dostal oproti předchozí generaci Leva SL zvýšený výkon i točivý moment, nicméně přesto zůstává nejslabším ebikem mezi lehkými konkurenty.

Nasedám na kolo a mířím do lesa vyzkoušet, jak je na tom bike ve výjezdu a to nejenom co se síly motoru týká, ale co do jízdních vlastností a geometrie rámu. Samotná pozice nad řídítky velice usnadňuje prudké výjezdy, které v pohodě dáte v sedle bez nutnosti se na něm posouvat dopředu. Stejně tak platí také, že kolo ve výjezdech nemá tendenci stavět se na zadní a poslouchá jako ovečka a to vnímám jako jednu s hlavních předností v rámci toho, že se zde Spešlu podařilo oproti předchozí generaci zkrátit zadní stavbu.

Zajímavá jsou zjištění, týkající se síly motoru. Ten je totiž v nižších režimech dopomoci opravdu téměř na hranici vnímání. Nejenom, že ho neslyšíte, ale moc nevnímáte ani jeho dopomoc, která je podle mě nastavená tak, aby jen eliminovala vyšší hmotnost kola, ale přitom nechala jezdce šlapat jakoby téměř "za své". To se mění až s příchodem nejvyššího Turbo režimu, který při správném převodu a kadenci nejenom že znatelně oživí váš bike, ale také o sobě dává vědět díky bzučení, které vydává v intenzitách odpovídající vydávané síle.

Tady si neodpustím malou odbočku k předchozí generaci Leva SL. Ta byla totiž ještě o poznání slabší a línější, ale přitom dokázala stále znatelně tlačit do kopce. Tady je tlačení o poznání silnější, ale je potřeba přiznat, že nedosahuje pocitově síly některých konkurenčních pohonů, zejména nového Bosche SX.

Nerad bych, aby toto srovnání ale vyznělo jako kritika, protože Specialized od počátku avizoval, že má nové Levo SL být jakýmsi mezistupněm pro ty, co nechtějí plnohodnotný ebike s maxi bateriemi, ale stačí jim poloviční pohon s poloviční baterkou, která jim pomůže se dostat na kopec, ale zbytek vyjížďky si klidně odjedou za své. A tady musím souhlasit, protože jsem sám často během testování jezdil "za své" a kolu to nedělalo žádný problém. Zapojování a odpojování pohonu v rychlostech kolem 25,5 - 26 km/hod probíhalo hladce a překvapivě také hodně tiše. Občas jsem měl problém rozeznat jestli jedu s pomocí motoru nebo už je odpojený.

Výborný je zde také nový barevný LCD displej, na který si můžete nastavit několik různých obrazovek, v rámci kterých máte stále na očích nejdůležitější jízdní data. Na řídítkách přitom zůstává uklizeno a to se mi líbí. Jen tak ze zvědavosti jsem si ale zkusil připojit k ebiku svůj Garmin, který mi pak přehledně ukazoval jak je na tom baterie kola i zvolený režim dopomoci a to díky bluetooth komunikaci, kterou pohon Specialized spolu s Garminem podporuje. Vyseknout poklonu pak musím také ergonomii ovladače ebiku, který je jednoduchý, snadno i poslepu na něm nahmátnete obě nejdůležitější tlačítka a více od něj nepotřebujete. Nezabírá ani zbytečně moc místa takže se k němu bez problémů vejde i páčka teleskopky.

Samozřejmě mi to nedalo a jedno odpoledne jsem si vyčlenil na můj oblíbený hardcore test dojezdu. Ve finále jsem ho musel nakonec kvůli defektu zopakovat ještě jednou, ale musím říct, že jsem byl spokojený s tím, jak se mi během 18 km podařilo odrovnat jak baterku, tak i sebe a za necelou hodinu a půl nastoupat celkem 852 m. Takovou porci převýšení jsem, přiznám se, u Levo SL nečekal, obzvlášť, když byl bike po celou dobu na nejvyšším Turbo módu dopomoci. Pravdou je, že ke konci, před tím, než pohon vybitím úplně zdechnul, se síla dopomoci automaticky snižovala a systém o to intenzivněji a opakovaně začal pípat a varoval, že se blíží jeho odpojení.

Pokud vám přijde 18 km dojezdu málo, máte pravdu, ale to byla ten den hodnota odpovídající téměř i mému maximu, protože jsem se pohyboval v maximálních tepovkách nejenom při výjezdech, ale také sjezdech, v rámci kterých jsem si pro změnu mohl vyzkoušet i další vlastnosti tohoto Leva SL. Jindy jsem naopak neměl problém s kolem ujet přes 30 km s úbytkem jen dvou čárek na baterii, takže předpokládám, že nebude problém dát na tomhle kole klidně celodenní pohodový švih aniž byste se museli nějak zásadně omezovat.

Pokud bych měl zhodnotit elektrickou část kola, tak bych to asi shrnul následovně. Levo SL je stále na půl cesty mezi ebikem a klasickým šlapacím kolem. V porovnání jinými lehkými ebiky je více kolem šlapacím než elektrickým, ale právě to může být pro mnohé prodejním argumentem, protože pro silný ebike jsou prostě jiné kategorie a Levo SL si nehraje na to být náhradou lanovky, kde od biku očekáváte maximální dopomoc, abyste si ve výjezdech mohli odfrknout. Na Levu SL se musí šlapat a čím větší kopec, tak tím víc budete muset šlapat i vy sami :-).

A jakoby se závěr předchozího odstavce propsal i do samotné koncepce odpružení, protože je zde patrné, že nové SLko je jakoby v první fázi odpružení méně aktivní, nebo spíš lépe vyladěné pro šlapání. Tolik se nehoupe například při jízdě ze sedla a dokonce jsem se přistihl, že ani nemusím pravidelně regulovat tlumení před výjezdy protože je kinematika nastavena tak nějak jinak, než jak jsem zvyklý třeba z klasického Stumpjumpera. Mimochodem, páčka tlumení je velice jednoduše přístupná, a přitlumit odpružení je zde i během jízdy velice snadné.

Bohužel, jak byla na tomto kole skvělá zadní stavba, tak jsem nebyl úplně happy z toho, co předváděla Fox vidlice. Základní Rhythm model třicetšestky sice nabízí dost zdvihu v rámci své kategorie, tady konkrétně 160 mm, ale kvůli tupému a jakoby houbovitému tlumení, které jsem už několikrát u této verze vidlice i u obdobného levného ZEB modelu od Rock Shoxu zažil, jsem prostě potenciál předního odpružení nedokázal využít naplno, ač jsem se snažil sebevíc. Naopak manévrovatelnost biku, schopnost rychle měnit směr jízdy a pokládat kolo jak do zatáček tak se s ním spouštět klikatými traily je zde skvělá. Oproti jiným dlouhým ebikům tady doslova cítíte kratší zadek a agilitu menšího zadního kola. Přiznám se, že jak mullety příliš nemusím v rámci klasických trailbiků, tak v tomhle případě musím ocenit jak skvěle padne do ruky.

Kombinace zdvihů 160/150 mm naznačuje, že by bike mohl mít docela slušné terénní ambice. A on je opravdu má. Položená vidlice dokáže nabídnout hodně jistoty ve sjezdech a také přesné vedení stopy. Na jeden problém jsem však narazil, a to jsou pláště. Potřeba co nejvíce redukovat hmotnost totiž vedla k nasazení na můj vkus docela "papírových" plášťů bez větší ochrany boků a to bych čekal, že bude u kola s takovýmito zdvihy ošetřeno lépe. Na druhou stranu chápu potřebu zachování nízké hmotnosti, takže ve Spešlu nemohli osadit 1,3 kg těžké pláště, protože by se tabulkově dostali na hmotnosti, které nechtěli. Pozor na to, počítejte s tím, že pláště matou vzhledem a šířkou.

Když už jsme u poznámek, týkajících se použitých komponentů, tak tu mám ještě takové dvě drobnosti. Zaprvé, je opravdu nutné šetřit u kola za 200 tisíc na plastové páčce teleskopické sedlovky, která na omak připomíná nejpodřadnější řazení z dětských kol? Zadruhé, výborný nápad uložit SWAT nářadíčko do představce, kde ničemu nepřekáží a je skvěle uchyceno prostřednictvím pružinky. Není to sice nic nového, Specialized to nabízí mnoho let, ale pokaždé mě takovýto detail a nápad utvrdí v tom, že Specialized umí nabídnout i opravdu chytré a praktické vychytávky dotažené do detailu.