TEST: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS

Jízdní dojmy

Podobný bike do testu dostávám jen párkrát do roka. Někdy by se jejich počet dal spočítat na prstech jedné ruky nešikovného truhláře, nicméně v posledních letech, s blížící se olympiádou, kolem mě závodní XC fully chodí logicky poněkud častěji a já tak mám daleko více různých vjemů z jejich používání a i rozdílů a o to zajímavější pak bylo usednout na další z nich.

Trek patří prémiovým brandům, které dlouhodobě jedou závodní podporu na mnoha frontách. Mezi hoskými koly patří podobně jako na silnici k nepřehlédnutelným značkám, nicméně je až s podivem, že i tak se v rámci svého špičkového závodního modelu ubírá malinko jiným směrem, než většina ostatních značek a to díky tomu, že vše sází právě na Supercaliber, což byl vlastně původně bike, koncipovaný více jako hardtail, ale s možností "pustit" si zadní odpružení, když bude potřeba, byť v rámci redukovaného zdvihu a tím pádem i komfortu.

Pamatuji si, že už v rámci první generace, kterou Trek představil v roce 2019, jsem bral Supercalibera více jako hardtail, než celoodpružený model a tak mě docela hodně zajímalo jak moc, resp. jestli se tenhle pohled nějak změnil, nebo jestli se Trek rozhodl v rámci druhé generace Supercaliberu posunout nejenom vlastnosti, ale také charakteristickou DNA tohoto unikátně pojatého modelu.

Geny hardtailu pokračují

Hned první "zalehnutí" za kokpit tohoto biku vám dá najevo, že to tady bude o rychlosti, závodním nasazení, aero pozici a intenzitách, ve kterých můj Garmin zpravidla přepíná do "recsue" režimu a posléze pohladí informací o několikadenní klidové rehabilitaci :-)

Nízko položená integrovaná karbonová řídítka jsou zde v ostrém kontrastu se standardně nastavenou výškou sedla a pozor, sériově je tu teleskopka a to i u nejvyššího modelu 9.9, což lecos naznačuje. Mimochodem, o teleskopce ještě budu mluvit později...

Bike jsem měl možnost testovat během několik zimních týdnů a jezdit na něm jak na sněhu, tak i za klasických jarních podmínek a musím říct, že jsem si po čase zase pořádně užil testování výjezdových schopností kola, protože tenhle bike k tomu opravdu vybízel, nejenom kvalitní specifikací kol a výbavy, ale také skvělou hmotností pod 10 kg, kterou u 29" fullu dnes už jen tak nenajdete. Výsledkem bylo, že jsem si na Supercaliberu poprvé v letošním roce střihnul jeden z oblíbených výjezdů na Svárovskou Lípu, který je nejenom v zimě na pár místech opravdu výživný.

Akcelerace, práce s těžištěm, jízdní komfort, ale také jízdní pozice za řídítky během stoupání si během testování vyžádaly jedinou korekci, která spočívala v mírném sklopení sedla tak, aby jsem ho mohl ponechat ve škatulce špičkových ale současně také komfortních sedel. Zajímavé na novém modelu Supercaliberu je to, že ačkoli Trek výrazně změnil dispozice rámu a hlavový úhel, sedlový úhel upravil jen minimálně, což se mi musím říct líbí oproti některým jiným bikům, které mají kolmější sedlovku a tím pádem těžiště více vpředu. To je sice dobré ve výjezdech a táhlých stoupáních, ale ve sjezdech to nemusí vyhovovat všem.

Položenější sedlový úhel přitom nijak zásadně neomezuje vrchařské schopnosti biku. Sám jsem něměl nikde problém s hledáním optimální polohy, ani v sedle ani při šlapání ze sedla. Níže položenější horní rámovka přináší více jistoty a lepší manévrovatelnost zejména během zatáčení, ale také pocitově nižší těžiště je fajn, zejména když se dostanete s kolem do technického sjezdu, kde zaúřaduje teleskopická sedlovka.

Co naopak zůstává oproti předchozí generaci prakticky nedotčeno jsou "hardtailoidní" schopnosti biku. Ve chvíli, kdy ho otočným gripem přepnete z odpruženého režimu do pevného, získáte nekompromisně sprinterský bike. Opakovaně jsem si to vyzkoušel na rovných úcecích výšlapů, kde současně zkouším, jak se tlumiče zanořují při různém způsobu a intenzitách šlapání a Supercaliber v tomto ohledu dokazuje, že ze schopností HT biku nezratil vůbec nic.

Více "akční" odpružení

Jakmile se na Supercaliberu s lehkostí jemu vlastní ocitnete na vrcholu kopce, nebo horizontu, je radno nezapomenout na otočení gripu na levém řídítku, abyste si otevřeli odpružení. Nazanedbatelné navýšení zvihů obou kol jsem více vnímal v rámci o poznání aktivnějšího zadního odpružení, které sice stále nenabídne ani celých 100 mm, ale přesto už dokáže pohltit o dost víc než předchozí 60 mm model.

Na trailu, nebo při jízdě v kořenech a jiných nerovnostech pak spíš něž o 10 mm vyšší přední zdvih oceníte 67,5° hlavovku, která vám podstatně uklidní řízení a přitom nijak výrazně neomezí zatáčecí schopnosti kola. Tady ale musím zmínit jeden malý detail, který mne překvapil a to, že se Trek z nějakého důvodu rozhodl, že nový rám nevybaví Knock Blockem, bránícím protočení řídítek a velikost L bohužel nemá tak nízký rám, aby se řídítka vešla při protočení nad horní rámovku bez toho, aby přitom nedošlo ke kontaktu s řadící páčkou (u menších velikostí je to možná jinak).

Tahle věc mě osobně při jízdě sice navadí, ale čas od času se vám může stát, že při opírání nebo převážení kola se mohou řídítka převážit a opakované cvaknutí o horní rámovku nemusí udělat dobře ani rámu, ale ani samotné páčce. Testbike měl naštěstí v inkriminovaném místě ochrannou fólii, ale pokud si pořídíte funglovku, vřele doporučuju si na tohle místo dávat pozor, případně ho také nějak ochránit.

Jak jsem byl nadšený z toho, že tenhle Trek má více zdvihu a požere tím pádem víc nerovností a díky nové geometrii se na něm cítím o poznání jistěji ve sjezdech, tak mě opravdu dost trápila zvolená teleskopická sedlovka. Je mi jasné, že prim v rozhodování, proč Fox tento SL model navrhnul a vyrobil hraje potřeba nabídnout minimální hmotnost. Jenže nemůžu si pomoct, absence hydrauliky a nemožnost volby jiných než krajních poloh v rámci poměrně velkého zdvihu, do značné míry degraduje schopnosti tohoto biku v této konkrétní specifikaci. Důvodem je nemožnost aretovat výšku sedla "někde mezi" jejími krajními polohami.

Jestliže se totiž bavíme o XC závodním kole na kterém většinou potřebujete šlapat, nebo alespoň počítáte s určitou oporou sedla i ve sjezdech, tak tady rychle zjistíte, že spodní poloha sedla je natolik nízká, že o nějakém šlapání v ní nemůže být ani řeč, a tento režim je tak vhodný pouze pro opravdu extrémní technické pasáže před kterými si ale musíte včas prosednout sedlovku až úplně dolů, aby se v ní sedlo zaaretovalo. Pokud se vám to nepovede, což se občas u této mechanické sedlovky stane, a ona se nezacvakne v dolní poloze a místo toho se vysune do polohy nejvyšší další pokus už nebude úplně optimální.

U trailových nebo i enduro kol velice často využívám jen drobného snížení zdvihu třeba pro jízdu po rovině, nebo při méně strmém sjezdu, kde si tím posouvám těžiště a současně třeba i ulevuji zádům, ale to s touto Foxkou není jednoduše možné, což u mě jednoznačně znamená, že bych raději preferoval těžší sedlovku, ale s možností lépe volit proměnlivou polohu sedla, nebo zvolit alespoň verzi s menším XC zdvihem 75 nebo 100 mm.

Problém jak poskládat lockout páčku s ovládáním teleskopky k levému gripu řeší mnoho výrobců. Trek to vyřešil lišácky kombinací lockoutovacího gripu a klasické spodní páčky pro teleskopku. Čisté, ergonomické a perfektně fungující řešení, které nevím proč nemají všechny XC fully.

Když už jsem u komponentů a jejich fungování, tak k řazení nemám absolutně žádné výtky. Sram XX za mě funguje brilantně a 34 zubový jednopřevodník bude vyhovovat většině běžných jezdců. Řetěz mi během testu sice ani jednou nespadl, přesto si dovolím malou výtku k absenci vodítka, které bývá na závodních kolech často nejen psychologickou pojistkou.

Čtyřpístkové brzdy jsou tady za mě pro většinu situací a XC použití nadimenzované a zcela bez problémů dokáží kolo zastavit. S jemně zapečenými kotouči, jsem je na testovacím kole už dostal, ale ačkoli bych sám pro jistotu preferoval pro mou 95 kg těžkou schránku raději větší přední průměr kotouče, 160mm na obou dvou kolech je zde úplně v pohodě.