TEST: Wilier Rave SLR ID2

08. 05. 2026
Jakub Jirků
Testy - Recenze
Foto: Jan Němec

Po třech letech jsme se prolétli na vylepšené gravel krásce z Benátska.

Jízdní dojmy

Na testovacím gravelu nemáte s nastavením příliš mnoho práce. Posed jsem si připravil instantně. Pomohlo tomu, že jsem z předchozí řady znal specifickou wilierskou vložku, která v rámu drží sedlovku, a kouknul jsem se na fotky, kolik čárek ze sedlovky jsem do rámu zasunul. Následně jsem se podíval do kalkulačky Vittorie, jak moc mám padesátky pláště nafouknout, a s duší to vyšlo kolem 1,9 baru. Není to úplně komfortní, ale jelikož jsem byl na duších a absolvoval náročné švihy, chtěl jsem zmenšit riziko defektu. Skutečně jsem neprorazil.

Posed rozhodně není nepříjemný, ale hned v úvodu vás zaskočí zmiňovaná úzká řídítka. Na tomhle kole nejde nesedět aerodynamicky. Už jenom pokrčit lokty, zakousknout se do terénu a držet na tachometru alespoň třicítku... Samotné kolo je po nasednutí srovnatelné se závodní silnicí. I když širší, 50mm pláště logicky kladou o něco větší valivý odpor než užší varianty (třeba 40 nebo 45 mm), v praxi to není zásadní handicap. Celkový projev kola – hlavně jeho rám – totiž tenhle rozdíl do velké míry vyrovnává a kolo působí stále rychle a efektivně.

Po asfaltu jde skutečně o nejrychlejší gravel, který jsme tu měli, a kdyby dostal silniční obutí, tak by se rozhodně neztratil ani v balíku. Kromě aerodynamiky rámu svoji roli hrají 48mm výplety. Užší řídítka začnou hrát roli i při jízdě ze sedla. Stroj se snadno rozkývá, jako když si na kolo nasadíte těžké brašny na bikepacking. Je třeba pár výjezdů, než si na to zvyknete a začnete z pedálů tančit tak, jak se má.

Jsme ale pořád web o MTB, takže jsme stroj vzali i do náročnějšího terénu. Hned první specifikum je kokpit. Řídítka jsou spíše užší, což odpovídá celkovému aerodynamickému zaměření kola – a jak se ví, aero je nejvíc. V terénu to znamená, že nejjistější úchop je za páky, které jsou naštěstí robustnější než u klasických silničních kol, takže držení působí stabilně. Zde je třeba vyzdvihnout i hravost a obratnost kola, občas jsem si přišel jako na carvingových lyžích - zatáčky kolo projíždělo s podobnou jistotou, kdy ochotně drželo "zakrojený oblouk".

Oblouky beranů nejsou výrazně vytočené do stran, takže nejsou primárně určené pro technické sjezdy, spíš pro dynamickou jízdu a spurt. Úchop na horní části řídítek ale zůstává překvapivě komfortní – i přes aerodynamické zploštění se dá dobře využít třeba ve stoupáních.

V terénu je potřeba počítat s tím, že charakter kola je jiný než u klasického MTB. Není to „gauč“ typu odpruženého e-biku, ale spíš rychlý, efektivní stroj. Širší, 50mm pláště sice nepřinášejí dramatický nárůst komfortu v rozbitých pasážích, ale citelně zvyšují jistotu a stabilitu. Kolo dobře drží stopu, má solidní trakci a i v zatáčkách působí velmi čitelně. Jezdce tak odměňuje přesnou jízdou – čím lépe volíte stopu, tím víc si jízdu užijete.

Vyzdvihněme řazení Sram Force. Byť je to původně silniční řada, tak se ukázalo, že i v MTB terénu funguje skvěle díky rychlosti a přesnosti. Jediným malým zádrhelem může být poloha tlačítek na pákách, kterými také můžete řadit (kromě klasických pák těmi brzdovými). Jejich poloha bohužel není nejšťastněji zvolena, protože při přehmatávání o ně můžete snadno zavadit. V těžkém terénu jsem si tak několikrát nechtěně přeřadil. Po pár kilometrech jsem si ale na to zvykl, začal páky držet trochu jinak a už jsem na to ani nemusel myslet. Pro jízdní vlastnosti je velice důležitý rozsah 13pastorku (10 až 46 zubů v kombinaci s převodníkem 40 zubů). Je vhodný pro rychlosti, které lze definovat jako chůze až po vlak na trati v otevřené krajině. Shody mezi jednotlivými převody navíc nejsou příliš hrubé, kazeta poskytuje stále silniční pocit detailního výběru. Ani mezi nejlehčími převody nejsou brutální skoky, a tak v 15% stojkách jsem mohl pohodlně střídat dva nejlehčí převody. Vyzní to možná komicky, ale až teď mám pocit, že dvouplacka už absolutně nemá význam. Toto nastavení žádnou jinou alternativu nepotřebuje.

V neposlední řadě potěšilo opětovné nasazení sedla Prologo Dimension T4.0. Díky tomu, že je kratší, umožňuje i pohodlné aerodynamické zalehnutí. Zároveň je tuhé, ale přitom pohodlné. Sedla Italové zkrátka umí.