Tlusté ozvěny ze Snow Epicu. Odhoďme předsudky

Alfa a omega fatbiku: výplety a pláště

Dostaneme-li se k výpletům a pneumatikám, narazíme na komponenty, které velmi silně ovlivňují, zejména svou hmotností, pocit z jízdy. Snad skoro všechny firmy mají proto perforované – odlehčené ráfky, opatřené plastovou vložkou, která kryje díry a díky malým tlakům v duších není nebezpečí, že by duše prolezla ven. Avšak jsou tady tendence, které zaslouží pozornost. Třeba již zmíněná značka Borealis nabízí plné karbonové ráfky, které je také možno celkem jednoduše dovybavit tak, aby mohl být použitý set bezdušový. Borealis říká, že na jednom páru výpletů ušetří díky konstrukci z karbonu 3 lbs, což je plných 1,36 kg! Pozadu nezůstali pro nás asi více známí DT Swiss, kteří v Engelbergu vystavovali nový set výpletů, který bude možno objednat od dubna 2015. Tvrdí, že proti současně používanému kompletu dokázali ušetřit v hliníkovém provedení celý jeden kilogram.

Švýcarský výrobce Sarma, konstrukce jejichž kol údajně vzniká někde daleko na východě Ruska, jde ještě dál. Kromě kompletního fatbiku z karbonu s váhou pod deset kilogramů nabízí dokonce provedení devětadvacítkové! U něj je však šířka karbonového ráfku z obvyklých 100 mm zmenšena na 50 mm a firma uvádí, že jde o neobyčejně agilní stroj na celoroční používání.

Když se dostaneme k plášťům, zatím vede provedení s duší. Když jsem hovořil s lidmi od DT, kteří dlouhodobě spolupracují s producentem pneumatik Schwalbe, mluvili o tom, že není složité udělat bezdušový set, ale stále se testuje v praxi, protože závodní huštění je mnohdy tak nízké, že v extrémních momentech jízdy dochází k ufukování vzduchu. Konečné řešení je však prý na spadnutí. Zatímco DT testuje, plno soukromníků už dávno na bezdušovou variantu přešlo. Dlužno říct, že úspěšně. Třeba zrovna zmiňovaný Luboš Jedlička na bezdušovém setu absolvoval celý etapák.

V praxi se jezdí gumy různé šíře, počínaje čtyřpalcovými, až po pětipalcové, což je zatím hranice pro průchodnost většinou nabízených rámů. Pláště nabízí mnoho firem, výběr je už docela veliký. Jsou to ale také značky, které mnohým z nás odkojených normálním MTB celkem nic neříkají. Namátkou jmenuji VEE Tires Company, nebo 45NRTH. Pláště seženete v normálním provedení s různě vysokými segmenty běhounu, ale také opatřené hroty. Už tak poměrně drahý plášť je v provedení na led dražší, než mnohé pneumatiky na naše auta. Během závodu je využívala odhadem tak čtvrtina jezdců a na ledě měli samozřejmě výhodu. A jak už jsem se zmínil v některém ze svých příspěvků přímo ze závodu; stálým tématem je huštění plášťů. Je to alfa a omega dobrého pocitu z jízdy a vlastně fungování fatbiku. Od extrémní "bačkory" s tlakem někde kolem půl atmosféry, až po tvrdou pneumatiku někde těsně nad jednu atmosféru, samozřejmě ještě podle váhy cyklisty. S každou další desetinkou se jízdní pocity dramaticky mění a je to jen otázka zvyku, kdy se naučíme pouhým promáčknutím pláště zkontrolovat, zda-li jsem pro aktuální podmínky na správné úrovni.

Tomáš Přibyl v akci

Nepochybuji o tom, že jsem ve svém nadšení zapomněl napsat mnoho z toho, co mě v Engelbergu zaujalo. Jsem toho stále plný a přál bych si, aby fatbiky oslovily i další lidi, kteří mají doposud určité předsudky a nemyslí si, že my, kdo je chválíme, jsme úplně normální. Ale to je zkrátka život! Přináší nové věci, občas i příjemné.

Zkuste to někdy. Půjčte si kolo s tlustými plášti, dejte si nějaký pohodový trénink a teprve pak nám třeba napište, co si o jejich rasantním nástupu na scénu myslíte.

Foto: Nick Muzik / Sportzpics / Snow Epic, archiv Luboše Jedličky a Tomáše Přibyla