Co čekat od 2020?

Co čekat v komponentech a ebicích?

Každoročním hybatelem businessu jsou nejenom výrobci rámů a jejich novinky, ale také komponentové firmy, které toho na nás chrlí velkou spoustu.

Nadiktuje Shimano nový směr převodů?

Zatím se o tom příliš nemluví a čeká se na to, jak to celé dopadne. Ano, mluvím o skutečném a pro mnohé spekulanty neodvratitelném konci přesmykačů u horských kol. Zatímco americký Sram má v tomto ohledu už pár sezon docela jasno, teprve japonský gigant Shimano může skutečně rozhodnout.

Leccos Shimano naznačilo už loni, když uvedlo své nové sady XT a SLX, které navázaly na dvanáctkovou specifikaci nejvyššího XTR. Opravdu masové obchody se však odehrávají v ještě nižších cenových patrech Acera/Alivio/Deore a právě tyto sady jsou nyní na řadě v rámci klasického obnovovacího cyklu, v rámci kterého Shimano pravidelně postupuje od nejvyšších k nejnižším sadám.

Je tedy logické, že Shimano rozšíří skladbu svých dvanáctirychlostních sad směrem k ještě dostupnějším specifikacím tak, aby postavilo silného konkurenta sramáckým sadám NX a SX. Velkým otazníkem však zůstává, jakou ráži k tomu zvolí a jaké technologie ji uvolní ze svých dražších sad. Bude zajímavé sledovat, zdali dá své Deore sadě privilegium plnohodnotné dvanáctky s Micro Spline ořechem a nejmenším pastorkem 10z, k čemuž bych se přikláněl, nebo ji nechá v podobném duchu jako okleštěné NX a SX s jedenáctkou a klasickým Shimano ořechem.

Ostatně s tím úzce souvisí také to, jestli ponechá možnost použít dvoupřevodník a spolu s ním i redukovaný rozsah kazety, nebo se rozhodne opravdu pro eliminaci přesmykačů a jejich ponechání pouze pro své nejnižší sady. Zajímavé bude také sladovat, jestli zůstanou tyto sady u stávajících převodů, nebo se i u nich budou zvyšovat počty pastorků... Bude Deore nově výhradně dvanáctkové, nebo zůstane možnost volby jedenáctky případně dokonce desítky? Inu, uvidíme. Jisté je jenom jedno, Shimano začne první informace uvolňovat mezi prvními a indicií, že budeme víc než překvapeni, máme již nyní víc než dost.

Mimochodem, co se Shimana týká, bude i letos v kurzu stále nezodpovězená otázka, jaká je u bikových dvanáctkových sad budoucnost,j co se Di2 týká, nebo se konečně dočkáme odpovědi reagující na nový bezdrátový Sram AXS?

Sram také jistě něco (u)vaří

Zatímco u Shimana se dá poměrně jednoduše predikovat co je letos na řadě v ráci jeho inovačního kalendáře, tak u Sramu to zas tak triviální není. Současná nabídka Eagle sad již obsahuje poměrně ucelenou škálu pěti modelových řad a pomalu tak přichází čas na nějaký ten redesign top řady XX1. Očekávat ale její rozšíření na třináctipastorkové provedení v době, kdy ani ne rok Sram nabízí špičkový AXS bezdrát, by bylo kontraproduktivní. Proto je klidně možné, že případný redesign přijde, ale tahákem nebude více pastorků ale jiná skladba zubů.

Klidně si dokážu představit že by Sram mohl představit buď 10-52 kazetu a tím o kousek předběhnout Shimano, které svou dvanáctku nabízí v rámci 10-51z. rozsahu. Možná logičtější variantou by ale mohla být i opačná cesta, v rámci které by Sram navíc uspořil i pár gramů, když by se rozhodl naopak pro zmenšení a nabídnul například kazetu 9-48, která by atakovala jak rozsahem tak hmotností konkurenční Shimano.

Nikdo třetí se smát nebude?

Jak nakonec dopadne souboj těchto dvou komponentových gigantů na poli řadících sad si netroufnu odhadnout. Pokud bych však měl předpovědět následný trend na základě toho, kolik výrobců a v jaké míře bude osazovat komponenty od těchto dvou značek v rámci roku 2020, tak si troufám říct, že misky vah se po několika letech vlády Sramu ve vyšší i střední třídě překlopí výrazně směrem k Shimanu a tenhle trend bude dál pokračovat i v roce 2021, protože věřím tomu, že nové Deore svým provedením, kvalitou i cenou prostě převálcuje NX i SX a ujme se po boku SLX dominance napříč všemi segmenty horských kol.

Očekávat, že by ze soubojů Shimana se Sramem mohl profitovat někdo třetí, je víc než utopií. Ano, pár firem se nově snaží nabízet alternativní způsoby pro změnu převodů, ať již jde o Rotor, FSA nebo pár dalších, ale historie už pamatuje mnoho takovýchto snah a nikdy nebyla síla dotyčných firem taková, aby se někdo dokázal prosadit masověji do OEM businessu.

Elektrobiky pojedou, ale budou brzdit kvůli...

Vím, že to spoustu z vás štve, ale nikdo s tím nemůžeme nic dělat. Ebiky tu prostě jsou a budou, a jelikož je vyrábějí stejné firmy, které vyrábějí i běžná jízdní kola, tak o nich prostě psát budeme, protože to k dnešní době prostě patří a je na tom postavena jak ekonomika většiny výrobců, tak i ekonomika médií. My všichni totiž můžeme existovat hlavně díky reklamě, kterou si u nás zadávají výrobci a dovozci většiny značek a bez nich bychom rozhodně nemohli obsáhnout tolik akcí a vydávat tolik článků, jako je tomu nyní.

Ale zpátky k ebikům. Trendy v jejich vývoji jsou dnes jasné a většina značek už potvrdila jednoznačný posun v rámci modelové řady 2020. Jenomže opravdu velký inovační kolotoč nemůže sprintovat takovým tempem, jakým to předváděl v posledních 2 letech, a proto se dá očekávat, že se honba za zásadními změnami v koncepci poněkud uklidní. A hlavní měrou k tomu přispějí dvě věci.

První věcí je postupná saturace trhu s elektrokoly, a to jak těmi dostupnějšími, tak těmi dražšími. Cílová skupina elektrobikerů se totiž dost zásadně liší od cílové skupiny aktivních cyklistů, kteří mají daleko kratší obnovovací periodu svého vozového parku. Zatímco běžný biker pokukuje po výměně svého biku mnohdy v rámci jednoho až tří let, tak zejména seniorská cílovka ebikerů očekává morální životnost své investice minimálně v rámci trojnásobku této doby a s opětovnou investicí do nového ebiku tak bude převážně čekat spíše do chvíle, kdy se jí na kole něco významě pokazí a nebude možná snadná oprava, než že by spouštěčem podobných úvah bylo představení nového pohonu, nebo větší baterie. Ostatně ona cílová skupina většinou nepatří ani mezi ty, které by aktivně nové trendy v elektrocyklistice sledovaly a také proto je její role v pravideném obnovovacím koloběhu známém z veloprůmyslu spíše zanedbatelná.

Druhou věcí, která může do určité míry brzdit větší expanzi ebiků a jejich ekonomický přínos jednotlivým firmám zabývajícím se výrobou ebiků, je omezená kapacita výrobců elektropohonů, kteří mnohdy nejsou připraveni na to vykrýt skokový nárůst poptávky a musí krotit objednávky jak menších, tak větších značek v rámci jejich předběžných forecastů na další období.

Tato situace pak poměrně dost nahrává nováčkům, kteří dosud buď v segmentu elektrokol nehráli příliš velkou roli, nebo sem míří nově. Převážně jde buď o značky v rámci automotivu, které se již pár let připravují na elektroexpanzi i ve svém segmentu, ale také o nové hráče, kteří umí nabídnout zajímavý produkt za zajímavých podmínek a jsou navíc schopní být i daleko více flexibilní co do customizace než Bosch a jemu podobní giganti.

V tomto ohledu se zájmem sleduji, jak se povede české značce Comp, která má našlápnuto na hodně zajímavé pozice, ale také jsem hodně zvědavý třeba i na další vývoj a rozšíření pohonů Fazua, které nyní mají havní cíl expandovat do USA i díky nově oznámenému partnerství s firmou Trek, přitom jejich výrobní kapacity také nejsou největší. Ostatně kdo kromě Bafangu se dnes nepotýká s kapacitními problémy, že?

Olympiáda určitě přispěje

Letošek je rokem olympijským a jako takový tak bude patřit rozhodně k těm mediálně více sledovaným. Dá se proto očekávat nejenom víc závodů v televizích po celém světě, ale také snaha většiny výrobců nějak se na tom "přiživit". V minulosti jsme mnohokrát viděli nejenom různé limitované sérii kol, doplňků nebo oblečení, ale také velké premiéry speciálních designů připravených výhradně k použití v rámci olympijského závodu.

Logicky se tak dá očekávat, že i letos bude pro olympijskou sezonu nachystáno mnoho novinek napříč výrobci i závodními resp. národními reprezentačními týmy. O těch nejzajímavějších se samozřejmě u nás dozvíte. Bude to sezona novinkami určitě nabitá, takže se máme společně rozhodně na co těšit.