Díky Jardo! Kulhavý pověsil kolo na hřebík

 
Jaroslav Kulhavý se rozloučil s profesionální kariérou. Na exhibiční závod, jenž se uskutečnil v pátek v podvečer, se s ním přijelo rozloučit mnoho současných i minulých závodníků, kamarádů a fanoušků. Po závodě, který vyhrál před Markem Rauchfussem a Janem Zatloukalem, pak na stupních vítězů učinil definitivní kariérní tečku - svůj závodní stroj pověsil na hřebík. Do sportovního důchodu se odebral muž, který svými výkony výrazně ovlivnil mountainbiking, a to nejen v Česku. 

Díky Jardo!
 

Ve svých osmnácti letech se stal juniorským mistrem světa, v devatenácti letech získal angažmá v profesionálním týmu Siemens Cannondale a poprvé startoval na olympijských hrách. To se psal rok 2004, kde v Aténách startoval spolu s Radimem Kořínkem, svým pozdějším manažerem, jenž při něm stál na sklonku skvostné kariéry a právě i při režírování rozlučkového závodu - Velké ceny Jaroslava Kulhavého v areálu bývalých železáren v Dolních Vítkovicích.

Během dvaceti sezon toho stihnul tolik, čím se může někdo jiný sotva pochlubit. Startoval na čtyřech olympijských hrách, v roce 2012 se stal olympijským vítězem, v roce 2016 přidal stříbro na OH v Riu. Na svém kontě má titul mistra světa v cross country i v maratonu, ve stejných disciplínách vyhrál i mistrovství Evropy. V roce 2011 ovládl v celkovém hodnocení světový pohár, třikrát vyhrál nejslavnější etapový závod Cape Epic. Sedmkrát vyhrál mistrovství ČR v cross country, čtyřikrát se stal mistrem ČR v maratonu /naposledy letos.../. Čtyřikrát se stal Králem cyklistiky, v roce 2012 pak skončil těšně druhý v anketě Sportovec roku....   

Na startu hned mistrovské dresy - maratonský a XCO...

Marek Rauchfuss často udával tempo...

Jeho kariéru lemovaly úspěchy, ale i méně šťastná období, zejména kvůli zranění nebo jiným zdravotním neduhům. Jára se přes většinu z nich ale dokázal přenést a znovu se vrátit. Dokázal to i letos, kdy vyhrál domácí šampionát v maratonu, třetí skončil na mistrovství Evropy XCM a druhý na cross country šampionátu ve Stupně. Nevyšel mu jen vrchol - mistrovství světa v maratonu v Dánsku, na které se velmi dlouho a pečlivě připravoval...

Járo, bylo Dánsko velkým zklamáním?
Možná jen jeden den. Ale samozřejmě ano, zklamání to bylo. Fakt jsem se připravoval de facto už od Stupna, ale věděl jsem, že je tam i nějaký limit. V podstatě celou sezonu jsem trénoval na devadesát procent, protože jsem věděl, že když budu jezdit na sto, tak se mi vždy něco kousne. V té maximální intenzitě zkrátka cítím limit. Na Dánsko jsem se však chtěl připravit tak, abych byl konkurenceschopný i pro ty závodníky z cross country.  Dopadlo to, jak to dopadlo. Tu sezonu beru jako celek. Mohl to být bonus navíc, který nevyšel, ale já si to vynahradím dnes tady na rozlučce...

Vypadáš hodně hubený...
Možná jsem to trošku přehnal, ten trénink byl těžký, možná jsem moc zhubnul, nevím... Zároveň jsme připravovali tuhle dnešní akci, ty poslední dva měsíce toho byla prostě hromada. Poslední dvě měsíce jsem trávil pět dnů v týdnu v posilovně, aby vše drželo pohromadě. Před týdnem jsem byl ještě kousek pod tou olympijskou váhou, od té doby jsem zase něco nabral, v tomto týdnu jsem byl na kole pořádně jen jednou, takže to zase letí nahoru. 

Díky Jardo! Ihned po průjezdu cílem dostal Jára pořádnou sprchu šampaňským...

Dnes je ten zlom, tečka, konec? Nebo jsi v hlavě ukončil kariéru už dříve?
Nevím, zda dnes, nebo před týdnem po mistráku světa (v maratonu), ale věděl jsem, že ještě tuhle jednu sezonu chci jet na nějaké úrovni, kdy s tím budu spokojený, což si myslím, že mi vyšlo. Snad kromě toho minulého týdne, kde to prostě nevyšlo. Ale já počítal s tím, že to bude padesát na padesát, i tím, jak byla těžká ta příprava.

Hodně dotazů od novinářů, ale i kamarádů směřuje na to, zda je to opravdu definitivní. Hodně sportovců se rádo vrací a mění plány...
Když jsem nad tím přemýšlel, je možná i trošku dobře, že ten mistrák světa nevyšel. Měl jsem takovou myšlenku, že kdyby vyšel suprově, tak bych určitě ještě nějakou akci jel i příští rok, možná třeba dvě tři akce. Věděl jsem ale, že už to nebude profi, protože z mé strany už to profi není už tak dva roky od toho covidu, kdy jsem si k tomu vzal další aktivity. Už to nebylo ráno vstát a hned jako první se věnovat tréninku. Byla to nějaká práce a pak trénink. 

Znamená konec kariéry i úlevu?
Víceméně asi jo. Teď se to všechno alespoň urychlí a rychleji se překlopím do normálního života. Ve sportu si ale určitě nějakou výzvu najdu, jen to nebude těch sto procent, jak tomu bylo dřív.

Jak dlouho se konec kariéry plánuje?
U mě to všechno zkomplikoval covid, který to celé posunul možná o dva roky. Plány byly samozřejmě jiné. V plánu bylo Tokio, ale vše se tam zkomplikovalo. Pak jsem se víceméně rozhodl, že v cross country už nemá smysl pokračovat, protože skrze vyjíždění bodů a dalších věcí by to byla ztracená sezona. Takže jsem se pomalu rozjížděl a řešil fakt hlavně tento rok. I co se programu týká, protože mistrovství Evropy (v maratonu) bylo doma a byl tam předpoklad, že i mistrovství světa (v maratonu) by mi mělo sedět, plus další závody jako Stupno (mistrovství republiky) a tak dále. Myslím, že to vyšlo suprově.

Co bude nyní hlavní náplní tvého života?
Dobíhají mi nějaké ambasadorské věci a podobně, pak mám rozjeté nějaké plány s nemovitostmi, takže do toho skočím naplno, dokončím, co dokončit mám, na stole pak mám i nějaké větší projekty, vedle toho byl ale rád zůstal i u toho sportu. Děláme s Radimem (Kořínkem) pro firmy různé cyklistické akce, tak uvidíme, zda třeba bude i něco v rámci Dukly či reprezentace. Je to všechno hodně otevřené, budu to řešit na podzim a v zimě. Když bude zájem a vše si dokážu dobře poskládat, tak bych u toho určitě rád zůstal, nechci z toho úplně vypadnout.

Ještě jednou: Díky Jardo!