2010: Revoluce, evoluce, hrom do poklice? #2

Bylo, nebylo?
Cannondale přichystal na veletrh Interbike do Las Vegas (proběhl až po evropské mega show Eurobike) překvapivou pecku v podobě elektronického tlumení 130mm vidlice Lefty. Koncept nazvaný Simon upomíná nejen na elektrický lock out Cannondale ELO, především ale na K2 Smart Shock. Projekt Simon je sice — i po pěti údajných letech vývoje — stále v předprodukční fázi a jakákoliv konkretizace produkce je zatím v nedohlednu, nicméně již způsobil slušný rozruch. Jde o vytyčení nového směru? Anebo se Big C spálí, jako kdysi K2? To prezentovalo ve druhé polovině devadesátých let paralelogramové vidlice s tlumícími jednotkami a tlumiče s tlumením komprese ovládaným piezoelektrikou. Superrychlý senzor modifikoval bleskurychle v řádech zlomků vteřin průtok oleje (a tuhost komprese) v závislosti na rychlosti pohybu pístnice tím, jak pouštěl do krystalu trysky proud a ten měnil její propustnost změnou své velikosti. Dnes na produkty Smart Shock sedá prah v lapidáriu. Cannondale jde na věc lehce jinudy: jedinou průtokovou trysku v pístu uvnitř vidlice Lefty ovládá elektromotor reagující s rychlostí šesti milisekund mezi úplným otevřením a uzamknutím.

Díky několika senzorům je tak vidlice automaticky nastavována dle terénu každé dvě milisekundy dle předem nadefinovaných parametrů. Je libo lineární pérování ? Tryska zůstává takřka v celém rozsahu kroku hodně otevřená. Progresivní krok? Ve druhé půlce zdvihu je tryska přivírána. Je libo imitovat ProPedal? Počáteční odpor je kontrolován více, než následná fáze komprese. Až 10 000 kombinačních možností je software schopen nabídnout, základních je potom pět: cross-country, all mountain, downhill, lock out a management zdvihu. Podle prvních zpráv je ovládání skrze obrazový display srovnatelný s větším cyklocomputerem jednoduché a přehledné, systém se ptá uživatele po jeho hmotnosti, spolupracuje s ním na hodnotě tlaku vzduchu pro daný účel a sonduje i požadované chování a charakteristiku vidlice a toho pomáhá dosáhnout. Software je v budoucnu snadno přehratelný vyspělejší verzí, motor má vydržet 30 milionů cyklů a až 8 hodin v akci (Záleží ale na členitosti terénu a tedy nutnosti systému pracovat — pak může být zatím funkční i jen hodiny dvě.).
Díváme se tu tedy budoucnosti přímo do tváře? Doba a její elektrizace, softwarizace a robotizace se zdá skutečně fandit spíše Simonu, než mechanickým řešením podložkami. Skeptiky možná také odbude nekonaná averze cyklistů k elektronice na silnici — filozofická debata se skoro nerozhořela, většina nevěřících Tomášů byla umlčena s prvními testovacími jízdami — alespoň se to zdá. Jistě, bikeři sice mají singlespeedy a retro kult, silniční svět je přeci jen trochu jiný šálek kávy, nicméně dopředu nelze Simon odepsat jako nepřijatelný. Větší zádrhel se zdá být jinde: sjezdové a freeridové mašiny dávno opustily v drtivé většině onu paletu možností nastavení zdvihů a charakteristik, většina bikerů pak se zdá mít dle zkušeností servismanů potíž s nastavením obyčejného RP23 tlumiče, natož aby volili mezi padesátkou charakteristik vidlice. Neříkej ale hop, dokud jsi nepřeskočil a tak se možná za rok, dva budeme po testu Simona divit. A MTBS vám jej samozřejmě zprostředkuje v domovině první.

Deset, jedenáct, dvanáct...
Když SRAM vyrukoval s novou řadou XX s desetipastorkovou kazetou, nejeden biker se jen líně převalil z boku na bok před obrazovkou s the Collective v plné akci — vždyť běží o super-duper závodní náčiní s pouhými dvěma převodníky. Možná, snad, každopádně již několikrát vzpomínaný Specialized tuto kazetu s maximálně 36 zuby nasadil na super-trail bike Stumpjumper S-Works se standardním trojpřevodníkem. Již bylo napsáno výše, že tenhle stroj svými 140 mm zdvihu a tedy levitací mezi rádoby kategoriemi motá hlavy škatulkářům jako ubohému Wertherovi zbožňovaná Loty. Šestatřicetizubý pastorek pak činí z tohoto stroje zubačku, která se vyháčkuje do neuvěřitelných stoupání. Nový trend? Legrácka? Uvidíme. Deset nebo devět převodů sice není pro terénáře takové drama, co silniční Campa 11 pro silničáře s pevným rámem a staletí neměnným vzhledem celku, ne nepodstatný přelom to ale být může.

A kdyby se to zdálo ještě málo
O dvacetdevítkách se sice stále mluví a mluví, v praxi je však používá či alespoň mělo možnost řádně okusit v Evropě jen mizivé procento lidí. Vezmeme-li ale v úvahu, že parametr kola je čímsi jako identitou jednotlivých typů bicyklů, pak běží o zcela zásadní věc. Silným argumentem přitom je, že takový Fisher přechází na 29“ parametr takřka dominantně, že výhradně devětadvacetipalcový Niner dosahuje mezi bikery popularity Marka Ebena u našich matek přisátých k TV a každá značka již má minimálně hardtail nebo dva ve svém portfoliu. Finále „kdo z koho“ sice ještě není na pořadu dne, nicméně již je cítit ve vzduchu. A když si uvědomíme, že Haro nabízí 650B, tedy 27,5“ alternativu kombinující údajně to nejlepší z obou paramatrů, dokonce i na XC fullu, časy se skutečně mění a o nudě mezi stánky výstavišť i na půdě bikeshopů může mluvit jen vtipálek (nebo Neználek).