Gravel Blinduro popáté. Parta roste, atmoška zůstává

Pátý ročník Gravel Blinduro Česká Kanada se odehrál o uplynulém víkendu na stejném místě jako vloni, předloni, předpředloni a také v roce 2019 a v roce 2018 při své premiéře. Tedy v Bikekempu ve Starém Městě pod Landštejnem v krásné lokalitě Česká Kanada. Už počtvrté ojedinělý závod vyhrál Tomáš Paprstka (Bike Action - Rocky Mountain). Ženám stejně jako vloni kralovala Eva Krkavcová (Nusle Bejby), mimochodem 64. v celkovém pořadí ze všech 350 startujících. 

Výstižná fotografie - není nic lepšího než Gravel Blinduro a trochu té lásky...

Tradiční rozprava...

A i když se počet startujících každoročně mírně zvedá, atmosféru to nijak nerozházelo a tvrdé gravel jádro zůstává stejné a tak nějak se z něj pomalu stává parta. Spoustu tváří jsme viděli už počtvrté či popáté. Bez některých si celou akci - zvlášť tedy večírky - ani nedokážeme představit. Třeba Honza Svoboda, že jo.  

Možná to může opravdu znít už jako klišé nebo pořadatelským duem Prokop - Pól zaplacené prohlášení, ale pátý ročník Gravel Blindura se vyvedl. Znovu. A letos možná ještě o trochu víc, protože se náramně vydařilo i počasí. Těžko hledat chyby. I věčně kritizovaná restaurace a jídlo byly letos na jedničku. Třeba zásoba brambůrků zmizela hned první večer.

Část České Kanady zdecimoval kůrovec, ale pomalu začíná měnit svou tvář k lepšímu...

Někdo od startu letěl jako raketa, někdo to bral spíš pohodově...

Hledáme kritiku

Asi nejžhavější debaty a nejrůznější komentáře zaznívaly na letošní výběr tratě. Ta postrádala pravidelnou tečku v podobě technické erzety v hrabance a kořenech. Jenže co už, letos to prostě byl pure gravel. Jak říká Zdeněk Pól: "Tohle byl UCI gravel". Více méně všech deset měřených úseků hodně podobných. Když se tak ohlédneme zpět, jasně se nám vybaví sobotní trojka s technickým závěrem, ta byla nejhezčí. Pak brutální pětka na závěr sobotních 78 km. Ta byla na poblití. A pálivá desítka, to byla zrada. V ní se už jen těžko hledal morál.

Když už jsme u erzet, ještě u nich chvíli zůstaneme. Na startu každé z nich se objevila novinka. Pro ty největší drsňáky a sebemrskače to bylo zklamání, pro mnohé ale příjemná zpráva. Šlo o informační cedulku na startu, která napovídala, jak bude erzeta zhruba dlouhá a jaký bude mít profil. Pravdou je, že začátky erzet tak ztratily velkou část ze svého napětí, nevědomosti a "blindness". Člověk tak měl větší šanci rozložit si síly. Možná i díky tomu se o letošním ročníku často říkalo, že byl nejlehčí.

Cedulku s číslem erzety doplnila tabulka s parametry...

Gravel je v České Kanadě jako doma...

Zážitků hromada

Organizátoři při svém letošním minijubileu chtěli trasu natáhnout do všech zásadních míst České Kanady. Objela se tak Nová Bystřice, poprvé se zajelo až do Kunžaku, nechyběla Ďáblova prdel, poprvé se projelo kolem systému opevnění z 1. a 2. světové války, nechyběl Český Rudolec a Slavonice. Úžasný výlet s parádními výhledy do krajiny, dokonce už tolik nebolel pohled na kůrovcem spořádané lesy, které pomalinku znova začínají zarůstat. A teploty lehce nad dvacítku lákaly na občerstvovací zastávku i mimo oficiální feed zónu. Tak třeba slečny v kavárně Putovní pražírna v Nové Bystřici si asi hlasitě odfrkly, když poslední štěrkoletec s číslem na řídítkách zmizel... 

No, hodit do placu všechny zážitky je asi nemožné. Na téhle akci je zkrátka hezké to, že se ve vás vnitřně perou závodní ambice s těmi volnomyšlenkářskými. Jedu pro výsledek nebo pro zážitek? Poslední skončit prostě nechcete, ale ta pohoda vznášející se kolem, pokec se známými tvářemi, které často vidíte právě ve Starém Městě pod Landštejnem jednou za rok, vás těžko večer pustí do spacáku.    

Germáno, David, Kuba, Kamil a Áda...

Pohoda...

My jsme letos znovu spojili síly s partou kamarádů z Kokostezek i s jedním nováčkem. Osobně jsem volil dopravu z části vlakem a z části na kole. Už to samo o sobě navodilo atmosféru poznávání, která pokračovala během celého víkendu. Rozbili jsme své zázemí mezi účastníky vojenského pochodu Česko Kanadou v kanadách, kteří byli k rozeznání na první pohled. Byť několik "khaki" dresů na štěrkoletcích vidět bylo, kanady rozhodně ne. 

No řekněte, znáte hezčí kulisy feed zóny...

60 cm dokázal přeskočit jen jediný borec - Lukáš Jakubec...

Páprda did it again

Gravel Blinduro není o výsledcích, nicméně nás ti, kteří bojovali daleko od nás vepředu, zajímali. Napínavý byl souboj dnes už čtyřnásobného šampiona Tomáše Paprstky, Jana Jobánka (Superior Team) a dvojicí enduristů Vojty Bláhy (Actofive) a Kuby Říhy (N1 Team). Jenže k žádnému velkém překvapení nedošlo. Tomáš Paprstka, třetí z letošního premiérového mistrovství republiky v gravelu, vyhrál šest z deseti erzet. Čtyři pak ovládl Honza Jobánek, který je specialistou spíše na delší a méně intenzivní závodění, na Tomáše na druhém místě ztratil ve finále 15 vteřin! Třetí místo obsadila současná jednička českého endura Vojta Bláha.

Tomáš Paprstka počtvrté vítězem Gravel Blindura. Letos poprvé stál na startu i autor hlavní ceny Radek Beneš...

Mezi ženami, jichž se na start postavilo celkem 45, byla naprosto bezkonkurenční Eva Krkavcová, která za sebou nechala své soupeřky o více než 3 minuty. Vyhrála osm z deseti erzet a jako první žena obhájila své vítězství na Gravel Blinduru...

Eva Krkavcová byla mezi ženami suverénní...

"Zase parádní akce, okruh byl krásnej, zajímavý místa, spousta možností na jídlo, kafe... Měl jsem ale větší očekávání z erzet, myslel jsem, že to bude techničtější. Ohlasy už z minulých let byly takový, že je to moc po cestách a málo techniky. Tak jsem nějak předpokládal, že toho letos bude víc a třeba i z kopce. Ale bylo to, jaký to bylo, pro všechny úplně stejný. Hodně na výkonnost," uvedl v současnosti profesionální hasič Tom Paprstka, jenž přijel na svou oblíbenou akci i s tátou Romanem a bráchou Radimem.

Nejrychlejší trojice ročníku 2022

"S profesionální cyklistikou jsem skončil, ale pořád trénuju a závodím dál, pořád se držím. Přijel jsem bojovat o vítězství, doufal jsem, že se mi to zase podaří a jsem rád, že se to povedlo, ale už to nebylo s takovým přehledem. Ale aspoň to bylo trochu dramatičtější, než když jsem vyhrál o dvě minuty. Bolelo to strašně, dával jsem do toho všechno. Nebylo si kde oddychnout, já měl ještě malej převodník, takže jsem musel strašně kmitat, tím jsem si to udělal trochu složitější," sdělil nám po závodě Tom Paprstka, jenž má zkušenost i ze Světového poháru na gravelu, v Polsku dojel patnáctý.

Pohled parťáka 

Abyste si nemysleli, že ty naše superlativy jsou výsledkem lobby Prokopa s Pólem. Začtěte se do dojmů dlouholetého parťáka na kole i bez něj, Kuby Skály: 

Termín letošního Gravel Blindura jsem měl už dlouho zvýrazněn v kalendáři a nestydím se přiznat, že jsem se nemohl dočkat. Konečně to přišlo a v pátek odpoledne jsme postupně přijížděli na místo činu. Pivo po náročné cestě, příprava kempového stanoviště a hurá na tradiční vyjížďku do Slavonic. Počasí přálo a příznivá předpověď slibovala parádní víkend. Večer ještě debata nad mapkou, pozdravy s ostatními štěrkoletci, veselé historky nejen z předchozích ročníků a po několika dalších pivech a řádně vymrzlí jsme zalezli do spacáků.

V sobotu ráno nás rozehřálo sluníčko, horká káva a míchaná vajíčka a v 11:10 se náš Kokostezky - MTBS tým vydává na trať. Nikam se neženeme, ale pozvolna se dostáváme do tempa. Po necelé hodině přijíždíme na start první RZ. Novinka letošního ročníku, mapka s přibližnou délkou a profilem RZ, se potvrzuje. Ne že bych nebyl rád, že vím, co mě čeká, ale jet ze všech sil do neznáma, mělo své kouzlo a bylo to to pravé Gravel Blinduro.

Pod tíhou pocitu subjektivní formy jsem se rozhodl letos „závodit“. Moje rozhodnutí a přístup se sice moc neprojevilo ve výsledcích, ale pocitově jsem byl nadmíru spokojen. Přestože jsem se v jednotlivých RZ dostával až do nezdravého pásma tepové frekvence, transfery jsem zvládal v pohodě a s kamarády si užíval krásu České Kanady. Následovaly další RZ, které si byly vesměs podobné. Délka okolo dvou km, některá trochu do kopce, některá z kopce. Osobně mi trochu chyběla trailová RZ a z minulých ročníků byla také zajímavá čtvrthodinová stoupací agonie. Ale to je jen miniaturní piha na kráse celkově vydařeného 5. ročníku Gravel Blindura.

Stánky s nabídkou cyklo materiálu, oblečením a doplňky, soutěže, The Rocket Dogz, tanec, zábava…. Asi netřeba popisovat další dění okolo závodu a je bezva, když funguje a baví vás to, co je každý rok skoro stejné. Píšu „skoro“, protože mám pocit, že se daří vylepšovat i to, co se mohlo zdát v minulých letech bezchybné. Celkovému servisu, včetně zázemí Cyklocampu po Landštejnem dávám palec nahoru.

Velký dík organizátorům a i všem účastníků, že tvoří parádní akci, která letos byla i přehlídkou obrovské škály gravel biků a neotřelých outfitů.

Tak zase za rok!