Konsolidace, globalizace a konkurenční tržní prostředí. Dnes jsou tyto pojmy běžně používané napříč celým světem. Trend velkých korporací, které vlastní mnohdy dominantní podíly na lokálních i globálních trzích funguje i v cyklistice...
Mnohé známé značky vystupující samostatně jsou ve skutečnosti majetkem jediného majitele. Velké korporace dnes sdružují velkou část trhu čítající desítky firem v rámci doslova několika společností. Podívejte se společně s námi, o které firmy jde a jaké značky mají pod svými křídly.
Polemizovat o tom, zdali je slučovaní kdysi přímých konkurentů pod jediného majitele při zachování specifik jednotlivých značek pro tyto přínosem, nebo nikoliv by se samozřejmě dalo, nicméně historie ukazuje, že někdy se tento krok opravdu vyplatil a obě strany z něj měly užitek, zatímco v jiných případech skončila akvizice značky neslavně buď krachem, nebo jejím řízeným uspáním.
Pokud se budeme bavit o historii poměrně nedávné, která se týká horských kol, tak zjistíme, že globalizace a touha slučovat více či méně příbuzné značky začala už na sklonku minulého století. Jako jeden z prvních začal s akvizicemi americký Trek, když postupně skoupil značky Klein, Bontrager, Gary Fisher a LeMond. Několik let to vypadalo, že se Trek rozhodl držet a dále posouvat všechny tyto značky samostatně, ale nakonec to dopadlo neslavně jak z kultovní značkou devadesátých let Klein, tak s velkým jménem v silničkách LeMond. Kola Garyho Fishera se dokázala udržet z trojice koupených značek nejdéle, ale nakonec i nápis Gary Fisher z rámů stejně jako stejnojmenná značka zmizely a zůstávají jen v archivech a vzpomínkách jejich majitelů.
Zdaleka ne všechny prodané značky ale čekal úpadek. Většinou se o nákup cyklistických firem totiž snažily buď finanční skupiny, jejichž cílem nebyla likvidace konkurence, ale naopak kumulace tržního podílu na trhu se sportovními potřebami s cílem zhodnotit co nejlépe vložený kapitál, nebo jedinci s určitou osobní vazbou k cyklistice, nebo alespoň sportu, kteří měli dostatek financí ze svého předchozího působení. Nejstaršími a současně také největšími hráči na globálním cyklistickém trhu jsou společnosti, o kterých jste toho sice možná mnoho neslyšeli, nicméně které stojí za většinou dnes nejznámějších značek. Trojice největších společností Accel Group, Dorel Industries a Pon Bicycle Group dnes ovládá více než čtyři desítky značek vyrábějících kola, doplňky a komponenty. Díky investicím těchto firem se mohly některé značky vyhnout krachu a dál existovat, jiné mohly naopak zefektivnit vývoj špičkových technologií, na který by samy bez pomoci neměly dostatek finančních prostředků. V dalších případech pak velcí investoři pomohli s expanzí na nové trhy ať již americkým značkám do Evropy, nebo naopak.
Dnes největší zámořský konglomerát Dorel Industries má pod sebou kdysi jedničku amerického trhu firmu Pacific Cycle a spolu s ní také nově založenou skupinu Cycling Sports Group (CSG), která se dnes stará o superbrandy Cannondale, GT, Mongoose a několik dalších. Evropskou jedničkou je pak s velkým náskokem skupina Accel Group. Ta před lety koupila do té doby samostatnou skupinu Winora Group a postupně k ní přidávala další značky. Dnes má pod sebou bezmála dvacet značek včetně takových jako Ghost, Lapierre, nebo Haibike. Nejmladší skupina Pon Bicycle Group vznikla na základě dlouholetých zkušeností jejích členů z průmyslu. PON se totiž etabloval nejprve jako distributor automobilů koncernu VW v Holandsku a posléze jako prodejce těžké techniky CAT a MAN. Teprve v roce 2011 se rozhodl vytvořit sportovní divizi zaměřenou na cyklistiku, která postupně převzala do té doby jednu z největších evropských firem zabývající se cyklistikou jménem Derby Cycle a po ní pak také další značky jako Cervelo, nebo kultovní americkou značku Santa Cruz, která byla prodána teprve během loňského roku.
Vedle velkých investičních skupin, které stojí v podstatě pouze na pozadí vlastnické struktury, ale fakticky příliš nezasahují do konkrétní produkce jednotlivých firem, pak existuje ještě druhá skupina korporací, resp. koncernů, která vznikla na popud samotných výrobců. Nejznámějším takovýmto koncernem je dnes Sram. Kdysi poměrně malá firma, která začala s výrobou otočných řadících rukojetí, jako alternativou k páčkovému řazení Shimana, dnes vlastní mohutné produkční továrny na výrobu nejenom řadících komponentů, ale také odpružených vidlic, tlumičů, teleskopických sedlovek, zapletených kol a dalších komponentů, nicméně pro jednotlivé kategorie produktů zachovala názvy tradičních firem, které kdysi vznikaly a etablovaly se zcela samostatně a dnes jsou nedílnou součástí jediného výrobce.
S odstupem několika let se k podobnému kroku jako Sram odhodlal další velký výrobce, Fox. Firma, která začínala s výrobou tlumičů pro auta a motorky, dnes patří mezi absolutní špičku i mezi výrobci cyklistického odpružení, a tak není divu, že má zálusk na další expanzi v branži. Její akvizice Eastonu, Race Face a Marzocchi jsou jedněmi z posledních oznámených v rámci globálního cyklistického průmyslu a můžeme zatím stále jen spekulovat o osudu všech těchto značek v budoucnu. Jisté je, že Fox chce být v blízké době schopen nabídnout výrobcům kompletní portfolio komponentů tak, aby byli schopni postavit bike téměř výlučně na produktech Fox Factory Holdingu.
Ačkoliv je Česko v porovnání s okolními zeměmi poměrně malým trhem, máme také u nás jednu, byť menší, korporaci. Její název je Bike Fun International. Jde o firmu s holandským majitelem, která je u nás známá především díky vlastnictví firem Rock Machine a Superior, nicméně v jejím výrobním závodě v Kopřivnici sjíždí kola několika dalších značek.
Globalizační a korporátní postupy se však neaplikují zdaleka jen v rámci značek pohybujících se v cyklistice a produkující jízdní kola. Např. taková firma Amer Sports má pod sebou hned několik necyklistických superbrandů jako Solomon, Wilson, nebo Atomic a k nim před časem přidala známého francouzského výrobce kol a ráfků Mavic a posléze také americkou highend značku Enve vyrábějící špičkové karbonové komponenty. Zanedlouho po akvici Enve pak Mavic představil první sériový MTB karbonový set zapletených kol - náhoda, cíl, nebo něco jiného?
Když už se bavíme o majetkovém propojení cyklistických firem, tak nemůžeme krátce nezmínit ani pozici Meridy. Ta patří již od přelomu století k největším výrobcům kol na světě a dnes vlastní kromě své hlavní tajvanské továrny ještě několik dalších továren v Číně. Díky špičkovým technologiím, které vlastní a díky obrovským kapacitám tak v minulosti vyráběla pro značky jako Scott, Trek, Mongoose a další, nicméně největší a řekněme také strategické partnerství se vyklubalo ze spolupráce s americkou firmou Specialized. Kvůli tomu, že Merida vyráběla pro vícero zámořských značek, vznikla dohoda o tom, že sama nebude těmto značkám na americkém trhu konkurovat. Nicméně Meridě nestačilo, že vyrábí pro americké firmy. Chtěla se sama podílet na americkém trhu. Výsledkem byl nákup téměř polovičního podílu ve Specialized, díky kterému se Merida v podstatě dostala na americký trh byť nikoliv se svou mateřskou značkou, ale díky Specialized. Kromě Specialized má Merida podíl také v německé značce Centurion. To má pro změnu zase souvislost s německým distributorem, který Centurion vlastnil před tím než se stal partnerem Meridy. Dnes Merida produkuje pět milionů kol ročně, přičemž díky Specialized nemalé procento vyrobených kol končí za oceánem.
Poslední doslova horkou zprávou je, že italské Pinarello zvažuje vstup cizího kapitálu do své rodinné firmy. Tajemným nápadníkem, který chce vložit rodině Pinarello na účet tučný obnos, je firma LVMH Group. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vězte, že tahle společnost vlastní značku Louis Vuitton. Business s luxusním zbožím evidentně vynáší a v managmentu je zřejmě fanda cyklistiky, protože se mluví o tom, že LVMH Group chce vytvořit dokonce celou sportovní divizi firmy a kromě snobského Louis Vuittona plánuje investice i zcela jiným směrem. Inu uvidíme.
V každém případě, pokud si dnes občas náhodou kladete otázku, proč některé firmě chybí v nabídce nějaký konkrétní model, zkuste se podívat na následující majetnické schema firem a třeba zjistíte, že kolo, které hledáte, má sesterská značka, která tak jen logicky vyplňuje uměle vytvořenou díru v nabídce své kdysi konkurenční firmy, která dnes ale pochází od stejného majitele a která prostě jen nepotřebuje parazitovat dalším stejným produktem v globálním portfoliu holdingu.
Jaká tedy je odpověď na druhou část otázky položenou v nadpisu článku? Myslím, že pozitivní. Velkým koncernům a investičním skupinám se zdá se v dnešní době daří, nic nenasvědčuje tomu, že by tomu mělo být v blízké budoucnosti jinak. Mnohdy to sice znamená, že daní za konsolidaci je skutečnost, že jednotliví výrobci používají také stejně technologie a mnohdy i stejné rámy, nicméně stále platí, že velké značky si vývoj jedou ve vlastních režiích a díky mnoha oborovým patentům se stále odlišují od "druhořadých" výrobců kupujících katalogové OEM rámy a komponenty. Na tomto trendu se, zdá se, nic nezmění ani v blízké budoucnosti...
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Nová pravidla, kvalifikace, závody jen těch nejlepších, divoké karty…..odvážný krok směrem k budoucnosti horské cyklistiky....…
Celý článek…Specialized uvedl na trh elektrokolo Vado SL 2 Carbon, které se váhou dostalo na pouhých...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
odpověď na Aleš Procházka — #14 Jak se dnes situace má s výrobci, montážníky a objednávači je jasné. Minimum samotných rámů se vyrábí jinde než na dálném východě. To, že má značka vlastní vývoj, ještě neznamená, že musí mít i svou vlastní továrnu. Ani Santa Cruz už dávno nevyrábí v USA a přitom mají vlastní patentovaný systém odpružení. Paradoxem je, že zmiňovaná Tajwanská Merida má své vlastní továrny na východě, ale vývoj sídlí v Německu. A dalo by se takhle pokračovat dál. Já jsem pochopil tenhle článek tak, jako že informaci o tom v jakých skupinách jsou některé značky seskupeny. Rozebírat tady rovinu kde jednotlivé značky vyrábějí a které z nich mají svůj vývoj a které ne by bylo zřejmě také zajímavé, třeba se toho časem od Peťana také dočkáme.
odpověz na tento komentářodpověď na erik_cely — #2 Plně s Vámi souhlasím. Na jedné straně se tento web snaží vypadat profisonálně, na druhé straně vidíme v každém článku, že jim nikdo ani nedělá korektury...
odpověz na tento komentářAle abych jen neprudil, ten grafický přehled je super, fakt!
odpověz na tento komentářMožná to celé špatně čtu, nejdřív článek vypadá, jako že jedná o výrobce celých bicyklů, pak se převalí na výrobce komponent, vrátí se přes Meridu a Specialized k bicyklům. Jedná-li se o to, že výrobce různých komponent vlastní jeden majitel/investor, pak ok, nic překvapujícího. Jedná-li se ale o výrobce celých kol, pak článku moc nerozumím, kde je Cannyon, Giant, Colnago, KTM, Look …atd? Vlastní vývoj bicyklu také přeci nemusí znamenat, že vše vyvíjím. Správná geometrie ke správným komponentám je, a já bych řekl, že jo, též vývoj a výroba. Nekritizuji, nepracuji v oboru, ale trochu vy z článku vyznívá, že pořádný velký výrobce je snad jen ta Merida (Spešl) :-) Ale snad jen špatně čtu :-)
- na tento komentář reaguje Aleš Procházka — #14
odpověz na tento komentářodpověď na panzdenda — #11 Ale tak to funguje v mnoha jiných oborech. Mnohé značkové oblečení se šije ve fabrikách, kde se šije pro kdekoho.
odpověz na tento komentářMyslím, že termín "výrobce" kol není úplně správný, neboť někteří "výrobci" kola vůbec nevyrábějí ani nemontují, jen si je nechají hotová dodat dodavatelem dle svých specifikací a prodávají je pod svojí značkou. Třeba Specialized, kterému veškerá kola (kromě dětských) dodává Merida.
- na tento komentář reaguje aladin — #12
odpověz na tento komentářodpověď na petan — #8 Neznalý je především pan Petan, který tu píše nesmysly. Poprvé si určí hranici velkého výrobce 30tisíc, podruhé 50 tisíc.:-) Tak kolik? :-) Jak jste k těm číslům dospěl? Rozšiřte si obzory především vy, než sem napíšete článek.
odpověz na tento komentářodpověď na erik_cely — #4 Toto je zajímavá otázka. Osobně si pamatuju, když před více jak dvaceti lety závodil na kole Raleigh John Tomac. Od té doby si značka ovšem prošla mnoha změnami a přiznám se, že současný stav byl i pro mne s otazníkem. Nicméně když se podíváte na dva zcela rozdílné weby http://www.raleigh-bikes.de a http://www.raleigh.co.uk tak zjistíte, že v jednom připadě jde o převážně produkci citbiků a elektrokol a v druhém případě o dětské biky a lowcost kategorie levných kol, což reprezentuje skutečnost, že značka Raleigh má dnes opravdu dvě tváře a každá z nich patří jinému majiteli. Je to zvláštní, ale je to tak.
odpověz na tento komentářodpověď na voska — #7 Ano, z pohledu tohoto článku v souvislosti s označením malý výrobce si myslím že je podobné číslo zcela relevantní. Pokud vím, tak žádná ze značek, kterou jste zde jmenoval do tohoto označení nespadá, protože jejich produkce je výrazně vyšší než uvedené číslo, byť v porovnání třeba s Meridou jsou to opravdu velice malí hráči v rámci globálního trhu. Navíc většina značek produkujících padesát a více tisíc kol ročně si již může dovolit investovat do výroby vlastních rámů ať již hliníkových, nebo karbonových, o čem zde ostatně velice často v případě jak Kellysu, tak Authoru píšeme, takže vaše slova zde vás jen usvědčují z neznalosti daného tématu a jsem velice rád, že jsem tímto mohl přispět k rozšíření vašich obzorů. Hlavně ať vám to šlape!
- na tento komentář reaguje aladin — #10
odpověz na tento komentářodpověď na petan — #6 Aha, takže jste si určil hranici 30000 pro to, kdo je a kdo není velký výrobce:-) Takže asi i Author je možná malý výrobce, Rock Machine, Kellys. Řekl jste tím, že jsou druhořadí výrobci s katalogovými rámy. Přeposlal jsem jim naši diskuzi a zeptal se, jestli se cítí jako druhořadí:-)
- na tento komentář reaguje petan — #8
odpověz na tento komentářodpověď na voska — #5 Možná se dá text vyložit i tak jak jste to udělal vy, nicméně většina čtenářů ho myslím pochopila správně. Debatovat o tom co, nebo kdo je "druhořadý" výrobce a kde je hranice mezi malými a velkými výrobci klidně můžeme, ale to je otázka z jaké strany se na to budeme dívat. Toto je možná téma na samostatný článek, protože by se do diskuse mělo pak doplnit také kdo má opravdu vlastní továrnu na výrobu rámů a kdo je musí objednávat. Vzájemných vazeb v tomto ohledu by bylo daleko více než v rámci oficiálních koncernů, ovšem najít zdroj, který by vyzradil kdo opravdu kde a jaké modelové řady vyrábí v podstatě nejde, protože to si mnoho firem drží pod pokličkou a pokud nezajedete přímo do konkrétních továren na Taiwanu, abyste se podíval jak a co tam vedle sebe leží, tak není moc šancí jak se to dozvědět. Jinak si myslím, že malý výrobce je takový, který vyrábí řekněme do 30 tisíc kol ročně. Mezi nimi jsou pak samozřejmě garážovky s produkcí třeba stovek, nebo jednotek tisíců rámů za rok a na ty se samozřejmě inkriminovaná věta také nevztahuje.
- na tento komentář reaguje voska — #7
odpověz na tento komentářodpověď na erik_cely — #2 Chyby tu už nemá cenu řešit. Autor se sice zaobírá tématem a chce oslnit, ale bohužel oslňuje svou pologramotností. To jsem opravdu nikde jinde neviděl, aby se někdo živil psaním a měl takové gramatické nedostatky.
A tímto chtěl říci, že menší, druhořadí výrobci mají jen OEM rámy. Hodil je do jednoho pytle:" Mnohdy to sice znamená, že daní za konsolidaci je skutečnost, že jednotlivý výrobci používají také stejně technologie a mnohdy i stejné rámy, nicméně stále platí, že velké značky si vývoj jedou ve vlastních režiích a díky mnoha oborovým patentům se stále odlišují od "druhořadých" výrobců kupujících katalogové OEM rámy a komponenty."
- na tento komentář reaguje petan — #6
odpověz na tento komentářJak je to se značkou Raleigh, že patří do skupin Accell a PON a má jiná loga?
- na tento komentář reaguje petan — #9
odpověz na tento komentářNo zajímavý téma. Podle mě je určitě výhodný dělit náklady mezi víc značek. Akorát se pak hůř obhajujou ty identický rámy jen jinak olepený. Nevím jestli jsem něco přehlédl ale nikde nevidím, že by autor článku tvrdil, že Author , nebo Kellys používají katalogový rámy. Řešte podstatu článku, když už něco řešit chcete 😀
odpověz na tento komentářKdyby se jednalo o aktualitu, chyby bych vám odpustil. Ale tolik pravopisných chyb, kolik jich je v tomto článku, to už je mimo moji toleranci. To je opravdu tak težké prohnat článek byť automatickou kontrolou pravopisu? Autor háže na pomyslný papír spoustu pojmů z marketingu a managementu, ale neumí si článek po sobě přečíst a chyby opravit.
- na tento komentář reaguje voska — #5
- na tento komentář reaguje rotik — #16
odpověz na tento komentář