Kdo s kým a proti komu, aneb jaká je budoucnost koncernů?

Mnohé známé značky vystupující samostatně jsou ve skutečnosti majetkem jediného majitele. Velké korporace dnes sdružují velkou část trhu čítající desítky firem v rámci doslova několika společností. Podívejte se společně s námi, o které firmy jde a jaké značky mají pod svými křídly.

Koupit a zavřít, nebo koupit a posunout dál?

Polemizovat o tom, zdali je slučovaní kdysi přímých konkurentů pod jediného majitele při zachování specifik jednotlivých značek pro tyto přínosem, nebo nikoliv by se samozřejmě dalo, nicméně historie ukazuje, že někdy se tento krok opravdu vyplatil a obě strany z něj měly užitek, zatímco v jiných případech skončila akvizice značky neslavně buď krachem, nebo jejím řízeným uspáním.

Pokud se budeme bavit o historii poměrně nedávné, která se týká horských kol, tak zjistíme, že globalizace a touha slučovat více či méně příbuzné značky začala už na sklonku minulého století. Jako jeden z prvních začal s akvizicemi americký Trek, když postupně skoupil značky Klein, Bontrager, Gary Fisher a LeMond. Několik let to vypadalo, že se Trek rozhodl držet a dále posouvat všechny tyto značky samostatně, ale nakonec to dopadlo neslavně jak z kultovní značkou devadesátých let Klein, tak s velkým jménem v silničkách LeMond. Kola Garyho Fishera se dokázala udržet z trojice koupených značek nejdéle, ale nakonec i nápis Gary Fisher z rámů stejně jako stejnojmenná značka zmizely a zůstávají jen v archivech a vzpomínkách jejich majitelů.

Zdaleka ne všechny prodané značky ale čekal úpadek. Většinou se o nákup cyklistických firem totiž snažily buď finanční skupiny, jejichž cílem nebyla likvidace konkurence, ale naopak kumulace tržního podílu na trhu se sportovními potřebami s cílem zhodnotit co nejlépe vložený kapitál, nebo jedinci s určitou osobní vazbou k cyklistice, nebo alespoň sportu, kteří měli dostatek financí ze svého předchozího působení. Nejstaršími a současně také největšími hráči na globálním cyklistickém trhu jsou společnosti, o kterých jste toho sice možná mnoho neslyšeli, nicméně které stojí za většinou dnes nejznámějších značek. Trojice největších společností Accel Group, Dorel Industries a Pon Bicycle Group dnes ovládá více než čtyři desítky značek vyrábějících kola, doplňky a komponenty. Díky investicím těchto firem se mohly některé značky vyhnout krachu a dál existovat, jiné mohly naopak zefektivnit vývoj špičkových technologií, na který by samy bez pomoci neměly dostatek finančních prostředků. V dalších případech pak velcí investoři pomohli s expanzí na nové trhy ať již americkým značkám do Evropy, nebo naopak.

Dnes největší zámořský konglomerát Dorel Industries má pod sebou kdysi jedničku amerického trhu firmu Pacific Cycle a spolu s ní také nově založenou skupinu Cycling Sports Group (CSG), která se dnes stará o superbrandy Cannondale, GT, Mongoose a několik dalších. Evropskou jedničkou je pak s velkým náskokem skupina Accel Group. Ta před lety koupila do té doby samostatnou skupinu Winora Group a postupně k ní přidávala další značky. Dnes má pod sebou bezmála dvacet značek včetně takových jako Ghost, Lapierre, nebo Haibike. Nejmladší skupina Pon Bicycle Group vznikla na základě dlouholetých zkušeností jejích členů z průmyslu. PON se totiž etabloval nejprve jako distributor automobilů koncernu VW v Holandsku a posléze jako prodejce těžké techniky CAT a MAN. Teprve v roce 2011 se rozhodl vytvořit sportovní divizi zaměřenou na cyklistiku, která postupně převzala do té doby jednu z největších evropských firem zabývající se cyklistikou jménem Derby Cycle a po ní pak také další značky jako Cervelo, nebo kultovní americkou značku Santa Cruz, která byla prodána teprve během loňského roku.

Cyklistické korporáty

Vedle velkých investičních skupin, které stojí v podstatě pouze na pozadí vlastnické struktury, ale fakticky příliš nezasahují do konkrétní produkce jednotlivých firem, pak existuje ještě druhá skupina korporací, resp. koncernů, která vznikla na popud samotných výrobců. Nejznámějším takovýmto koncernem je dnes Sram. Kdysi poměrně malá firma, která začala s výrobou otočných řadících rukojetí, jako alternativou k páčkovému řazení Shimana, dnes vlastní mohutné produkční továrny na výrobu nejenom řadících komponentů, ale také odpružených vidlic, tlumičů, teleskopických sedlovek, zapletených kol a dalších komponentů, nicméně pro jednotlivé kategorie produktů zachovala názvy tradičních firem, které kdysi vznikaly a etablovaly se zcela samostatně a dnes jsou nedílnou součástí jediného výrobce.

S odstupem několika let se k podobnému kroku jako Sram odhodlal další velký výrobce, Fox. Firma, která začínala s výrobou tlumičů pro auta a motorky, dnes patří mezi absolutní špičku i mezi výrobci cyklistického odpružení, a tak není divu, že má zálusk na další expanzi v branži. Její akvizice Eastonu, Race Face a Marzocchi jsou jedněmi z posledních oznámených v rámci globálního cyklistického průmyslu a můžeme zatím stále jen spekulovat o osudu všech těchto značek v budoucnu. Jisté je, že Fox chce být v blízké době schopen nabídnout výrobcům kompletní portfolio komponentů tak, aby byli schopni postavit bike téměř výlučně na produktech Fox Factory Holdingu.

Ačkoliv je Česko v porovnání s okolními zeměmi poměrně malým trhem, máme také u nás jednu, byť menší, korporaci. Její název je Bike Fun International. Jde o firmu s holandským majitelem, která je u nás známá především díky vlastnictví firem Rock Machine a Superior, nicméně v jejím výrobním závodě v Kopřivnici sjíždí kola několika dalších značek.

Globalizační a korporátní postupy se však neaplikují zdaleka jen v rámci značek pohybujících se v cyklistice a produkující jízdní kola. Např. taková firma Amer Sports má pod sebou hned několik necyklistických superbrandů jako Solomon, Wilson, nebo Atomic a k nim před časem přidala známého francouzského výrobce kol a ráfků Mavic a posléze také americkou highend značku Enve vyrábějící špičkové karbonové komponenty. Zanedlouho po akvici Enve pak Mavic představil první sériový MTB karbonový set zapletených kol - náhoda, cíl, nebo něco jiného?

Když už se bavíme o majetkovém propojení cyklistických firem, tak nemůžeme krátce nezmínit ani pozici Meridy. Ta patří již od přelomu století k největším výrobcům kol na světě a dnes vlastní kromě své hlavní tajvanské továrny ještě několik dalších továren v Číně. Díky špičkovým technologiím, které vlastní a díky obrovským kapacitám tak v minulosti vyráběla pro značky jako Scott, Trek, Mongoose a další, nicméně největší a řekněme také strategické partnerství se vyklubalo ze spolupráce s americkou firmou Specialized. Kvůli tomu, že Merida vyráběla pro vícero zámořských značek, vznikla dohoda o tom, že sama nebude těmto značkám na americkém trhu konkurovat. Nicméně Meridě nestačilo, že vyrábí pro americké firmy. Chtěla se sama podílet na americkém trhu. Výsledkem byl nákup téměř polovičního podílu ve Specialized, díky kterému se Merida v podstatě dostala na americký trh byť nikoliv se svou mateřskou značkou, ale díky Specialized. Kromě Specialized má Merida podíl také v německé značce Centurion. To má pro změnu zase souvislost s německým distributorem, který Centurion vlastnil před tím než se stal partnerem Meridy. Dnes Merida produkuje pět milionů kol ročně, přičemž díky Specialized nemalé procento vyrobených kol končí za oceánem.

Poslední doslova horkou zprávou je, že italské Pinarello zvažuje vstup cizího kapitálu do své rodinné firmy. Tajemným nápadníkem, který chce vložit rodině Pinarello na účet tučný obnos, je firma LVMH Group. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vězte, že tahle společnost vlastní značku Louis Vuitton. Business s luxusním zbožím evidentně vynáší a v managmentu je zřejmě fanda cyklistiky, protože se mluví o tom, že LVMH Group chce vytvořit dokonce celou sportovní divizi firmy a kromě snobského Louis Vuittona plánuje investice i zcela jiným směrem. Inu uvidíme.

V každém případě, pokud si dnes občas náhodou kladete otázku, proč některé firmě chybí v nabídce nějaký konkrétní model, zkuste se podívat na následující majetnické schema firem a třeba zjistíte, že kolo, které hledáte, má sesterská značka, která tak jen logicky vyplňuje uměle vytvořenou díru v nabídce své kdysi konkurenční firmy, která dnes ale pochází od stejného majitele a která prostě jen nepotřebuje parazitovat dalším stejným produktem v globálním portfoliu holdingu.

Jaká tedy je odpověď na druhou část otázky položenou v nadpisu článku? Myslím, že pozitivní. Velkým koncernům a investičním skupinám se zdá se v dnešní době daří, nic nenasvědčuje tomu, že by tomu mělo být v blízké budoucnosti jinak. Mnohdy to sice znamená, že daní za konsolidaci je skutečnost, že jednotliví výrobci používají také stejně technologie a mnohdy i stejné rámy, nicméně stále platí, že velké značky si vývoj jedou ve vlastních režiích a díky mnoha oborovým patentům se stále odlišují od "druhořadých" výrobců kupujících katalogové OEM rámy a komponenty. Na tomto trendu se, zdá se, nic nezmění ani v blízké budoucnosti...