Petr Vavrys: Elektrokolo je osvobozující

Petr Vavrys, legenda orientačního běhu, bývalý reprezentant a mimo jiné také vášnivý cyklista, vlastní zavedenou firmu Vavrys, která na český trh dodává prestižní a známé sportovní značky Craft, Inov, Silva, Didriksons1913 a další. Poslední dva roky je také distributorem kol a elektrokol Orbea a nutno říct, že tato baskická značka je v našich končinách díky tomu vidět čím dál tím víc. Také v Electric Bike Action jsme již několik testů elektrokol Orbea přinesli. Navštívili jsme tedy Petra Vavryse v sídle firmy v Luhačovicích, známém lázeňském městečku uprostřed krásné přírody, a povídali jsme si o sportu, běhu, ježdění na kole i elektrokole a také o obchodu a budování nové značky.

Jak jste za svůj sportovní život dokázal skloubit běhání s jízdou na kole? 
Začnu tím, že jsem nedávno vysvětloval dětem, jak jsem se učil jezdit na kole. Že to bylo na dospělém kole s velkým rámem a musel jsem se skrčit pod rámovou trubku. To je pro ně dnes už něco neuvěřitelného, ale za nás to tak prostě bylo. Jiné kolo nebylo, svého favorita jsem měl až někdy v 16 letech, když jsem si na něj našetřil. Kolo mě provází celý život, ale pořádně jsem na něm začal jezdit vlastně až v posledních letech, protože jinak jsem celý život běhal. Cyklistika je pro běžce jen doplňkovou aktivitou dejme tomu v období objemového tréninku, ale svalově k běhu moc nejde. A tím, že jsem měl vždycky jen obyčejné kolo nevalné kvality, tak mě to k němu ani netáhlo. No a nyní jsem si konečně pořídil už pěkné karbonové kolo a užívám si ho, je to taková náhrada běhu. Mám bolavá záda a přeci jenom po těch 40 letech aktivního závodění a tréninku orientačního běhu už mě to k běhu tolik netáhne. Takže si vychutnávám to, že sundám z háku lehké silniční kolo, rychle se obléknu a vyjedu. Se silničním kolem není taková starost jako s terénním horským, není tak špinavé a stačí ho otřít a jednou za čas namazat.

Takže běžecké boty jste úplně pověsil na hřebík?
To ne, ještě běhám, ale spíše jen s dětmi, neboť trénuju orientační běh. Ale plnohodnotným sportovním nástrojem je pro mě nyní kolo. Jezdím sám anebo s kamarády. S partou startujeme sezonu na Mallorce a potom už to jde snadno, rychle se do toho dostanu. V létě také jezdíme na kololoď, to je tradice spojená s cestováním a relaxem u vody. Dělám si to hezké a na kole jezdím, hlavně když je pěkně. Že bych musel za každou cenu vyjet do deště a do bláta, to už nemám zapotřebí. Už jsem si užil sportu v blátě tolik, že teď si nic dokazovat nemusím.

Elektrokolo pro vás možná bude vstupenkou do zabláceného lesa, protože si v něm naplno užijete jízdu za každého počasí.
Ano, na to se těším! Paradoxně jsem toho na našich testovacích strojích Orbea najel asi nejméně z celé firmy, protože si stále říkám, že je lepší, když si e-bike místo mě půjčí zákazník anebo některý náš obchodník. Snad se na mě tedy konečně dostane! (směje se) Navíc mě moji kamarádi pořád nutí jezdit pouze na klasickém kole, takže tomu nechávám přirozený vývoj.

Předpokládám, že ale přijde čas, kdy budete tím pravým agentem změny a budete elektrifikovat celou vaši partu, nebo ne?
Ano, určitě budu a chystám se na to. Ale pochopte, že jsem vždycky platil za toho, kdo byl tím nejdrsnějším lídrem a tím, kdo vyžadoval kázeň a naběhané a ujeté kilometry. Takže trochu váhám, zda tedy už mám přehodit tu pomyslnou výhybku anebo ještě ne. 

A jak svou přirozeností, bez jakýchkoli předsudků nebo stereotypů, vnímáte jízdu na elektrokole?
Klasičtí sportovci a cyklisté, tedy lidé z mého okolí, stále berou elektrokolo jako určitý projev slabosti nebo netrénovanosti, tak to bohužel je. A přitom nemají pravdu! Na elektrokole jezdíte, makáte a máte tu výhodu, že vám nikdy takzvaně nedojde. Že se vrátíte do cíle a nemusíte jet úplně nadoraz a vyšťavený. Když jsem u našich obchodních partnerů poprvé testoval elektrokola Orbea, tak jsem si z určitého protestu a odporu zpočátku vůbec nezapnul pohon! Jeli jsme na vyjížďku, která měla demonstrovat úžasné možnosti elektrokola, a já s tím těžkým křápem jel za svoje a nezapnul jsem si motor, chápete to? Abych kvalitně potrénoval, samozřejmě. A pak jsem se opájel pocitem, že jsem to vyjel a že jsem skupinu dokázal stíhat. Dokonce mi to přišlo jako skvělý tréninkový prostředek, protože jsem objektivně trénoval víc než ostatní, co měli zapnutý motor.

Takže něco jako běhat do kopce s pneumatikou kolem pasu, že?
Přesně tak. To byl můj první náhled na e-bike – je to výborné, protože když si motor vypnete, tak máte zátěž a můžete překonávat celkem značný odbor hmotnosti a tření. Něco pro siláky! Je jasné, že to říkám v nadsázce, ale na začátku jsem to tak cítil. Záhy jsem se do elektrokola ale ponořil více a všechno jsem to uviděl. Ty nové možnosti se před člověkem najednou objeví samy. Například mě fascinuje soběstačnost jezdce v tom, že na e-biku může jet kvalitní trénink, odmakat si svoje, a přitom se vrátit domů v ještě použitelném stavu a v pohodě. Zatímco když se člověk vyřídí na tréninku na klasickém kole a musí cestou zpět přejet ještě pár kopců, tak už přemýšlí o tom, komu zavolá a kdo ho stáhne domů. Kdežto na e-biku necítím žádný psychický tlak, že bych měl na zpáteční cestě trpět nebo se dostat do problémů a vracet se vlakem. Je to osvobozující.

Jaká další pozitiva na elektrokolech vidíte?
Dívám se na ně i pohledem stárnoucího člověka. I když jsem nyní ještě relativně slušně trénovaný, za deset nebo patnáct let tomu už tak nebude. Ale jak jsem zjistil ve velkých horách v cizině, všichni bývalí cyklisté a sportovci se nyní vracejí do kopců s elektrokoly a také se svými partnerkami anebo kamarády a opět si mohou vychutnat oblíbené trasy a stoupání, co před lety zdolávali ještě na běžných kolech. Takže vidím skupinky, co si domlouvají výlety a expedice tam, kde kdysi byli třeba s bagáží a za své, a dnes se tam dostanou znovu – v sedle elektrokola. Podle mě je to něco jako nový život, nová etapa v aktivním věku člověka. Takže když jsem s kamarády kdysi přejel Šumavu za tři dny na klasických kolech, tak teď si totéž projedeme na elektrokolech a bude to opět krásný zážitek. Na to se těším, protože tenkrát to bylo nadoraz. Stalo se, že někdo neměl svůj den, takříkajíc rupnul během etapy a dojel jen silou vůle. A večer si vůbec nepamatoval třeba posledních šedesát kilometrů, takové to byly stavy! Věřím, že na elektrokolech si to užijeme ještě víc…

Těší vás, že se můžete svézt na značce, kterou vaše firma na trh dováží?
Samozřejmě, že je to důležité a je to otázka určité prestiže a postoje. Mám na hákách v garáži za poslední roky nashromážděná kola asi tří značek, tak je potřeba se jich postupně zbavit, dát je dál tomu, kdo takové kolo využije nebo potřebuje, a místo nich si udělat radost a pořídit si něco nového z našeho sortimentu Orbea.

Aby se na vás vůbec dostalo, už máte vybráno?
S kolem Orbea pro mě jako majitele firmy je to trochu složitější, hned vysvětlím proč. Když jsem vymyslel, že budeme dělat kola, tak na mě kolegové úplně zírali. Jednou za čtvrt roku máme pravidelné brainstormingy a taková kreativní setkání, kde se bavíme spíše o vizích a věcech do budoucna. A já jsem na jedno takové setkání přišel s nápadem, že začneme dělat kola! Přemýšlel jsem o tom už předtím a stále více jsem si říkal, jaká je to blbost. A podobně se tvářili kolegové. Trh je rozebraný, značek je mnoho a my jsme tradiční hadráři a botaři. Najednou se budeme cpát do kol? Pochybností bylo mnoho, ale pak jsem si řekl: Proč vlastně ne?!