TEST: Giant Reign 2 GE 

Starý známý

Reigna jsem si přivezl v týdnu, kdy většinou nemám moc času sednout na kolo a ještě k tomu v podvečer. Ten den jsem stihl jen na chvilku zaplout do garáže a poladit Reigna k obrazu svému. Trochu hnout páčkama, posunout sedlo a nahnat do tlumících jednotek pár zatoulanejch psů, aby to suma sumárum dalo plus mínus kolem 30 % sagu jak ve předu, tak vzadu.

Trochu jsem se pozastavil nad zvolenou barvou. Přece jenom jsem byl zvyklý poslední léta u Giantu vídat spíše výrazné a svítivé barvy. Jo, trend prostě nezastavíš. 

Druhý den rychle z práce zamávat rodince a vyrazit na traily, co mám za barákem. Už při prvních metrech jsem se cítil na kole jako doma. Velice příjemné setkání se starým známým, který se za tu dobu moc nezměnil. Mohutný rám už na první pohled nejeví ambice karbonových šviháků. A tak se k prvnímu stoupání nikam neženu a spíš si užívám práci Maestra při pohlcování nerovností. Předkopnuté přední kolo mi už při cestě k trailům dává najevo, že mě jen tak nenechá ve štychu.

Při stoupání do kopce je Reign dobrým společníkem. Příkladně předává moji vynaloženou sílu k zadnímu kolu. Maestro jsem nikdy moc nezamykal. To už muselo být opravdu dlouhé asfaltové stoupání typu “asfaltová agónie” na sigltracku. Citlivější zadní stavba dodává kolu příkladný grip, přičemž přední část se od povrchu odlepuje o poznání méně ve strmějším stoupání než předchozí verze, co jsem měl doma (2016). K uklidnění předního kola povětšinou stačí menší přihnutí k řídítkům.

Když už ani to nepomůže, je většinou lepší sesednout a tlačit, protože už na to ani není adekvátní převod. Při techničtějším stoupání kolem kamenů a stromů už bylo potřeba dávat pozor, abych zadní stavbu nevyšperkoval nějakým tím šrámem. Při opravdu nízké rychlosti začal být znát i 64,5° úhel vidlice a kolo působilo vratkým dojmem. 

Poslední dobou jsem jezdil 29" kola a tak jsem byl hodně zvědavý, jak se po delší době budu cítit na 27,5" z kopce dolů. 

Musím přiznat, že změna to byla znatelná. Reign si libuje v opravdu prudkých padácích. Čím víc rozbité, tím lepší. Po celou dobu mi naznačoval, že je lepší nemačkat brzdové páčky, aby získával na rychlosti a tím i stabilitě. Místy  jsem se až podivoval, co všechno mě nechal sjet bez mé větší asistence. Takzvaně zavři oči a pusť brzdy.

Zatímco na rovných úsecích 27,5" kola trochu ztrácela na rychlosti a bylo potřeba trochu více pracovat s terénními zlomy, v zatáčkách to hravě dohnala. Zatáčky byly najednou kratší, svižnější. Reign mě z nich vždycky vyvezl s rohlíkem na obličeji, ať už byly klopené či odkloněné. Ta jeho tuhost mě opravdu baví.

Maxxis opět nezklamal ani v tvrdší směsi. Do terénu se gumy  zakusovaly s chutí. Při delších sjezdech bylo znát zadýchávání zadního tlumiče, na který bylo pod kopcem lepší nesahat. Ve skocích i dropech je Reign jistý bez příznaku sebemenší nervozity. Jediné, co mě trochu děsilo, byly brzdy. Dávkování super, ale brzdný výkon bych přirovnal mým nejvíc oblíbeným máslíčkovým brzdám od Sramu, a to Guide R. Je to škoda, XT čtyřpístky od Shimana patří mezi mé favority na další bajk do garáže.