TEST: Lapierre Pulsium Allroad 6.0

Jízdní dojmy

Je to gravel, není to gravel, má to GRX, tak to asi gravel bude ... říkal jsem si, když jsem přebíral tuhle na první pohled docela zajímavou allroad silničku a v duchu si začínal plánovat, jak ji provětrám na křivoklátských okruzích na více či měně po zimě rozbitých silničkách.

První dojem z usazení se za berany byl pro mě hodně milým překvapením, díky jednoznačně pohodlně pozici, kterou jsem na kole mohl okamžitě zaujmout. Velký vliv na to má určitě relativně vysoká hlavová trubka, nad kterou nechali v Lapierru i poměrně bohaté množství speciálně tvarovaných podložek pod představcem, přesně, jak to mám rád.

Naopak, poměrně vysoko uložená horní rámovka, byť s poměrně výrazným slopingem, vám jednoznačně připomíná, že jedete na silničce, resp. gravelu a nikoli na horském kole, jejichž rámy jsou dnes, co do své výšky a místa v rozkroku výrazně nižší.

Druhá indicie, která mi jasně naznačila, že se s tímto kolem mám držet spíše na zpevněných cestách a silnicích, byla šířka plášťů. Jako člověk, který je z dnešních gravelů běžně zvyklý na pláště šíře 43 a víc, jsem se při pohledu na zde osazené pětatřicítky jen utvrdil v tom, že tenhle test bude zřejmě opravdu hodně rychlý.

Začátek jsem věnoval pečlivému nastavení posedu a tlaku v pláštích, protože tady s odpružením více pomáhá rám, než aby bylo zcela na bedrech měkkého nastavení tlaků. Robustní středová pasáž, ze které vychází neméně robustní dolní rámová trubka, dávají kolu dostatek boční tuhosti. Ani při opravdu silovém šlapání ze sedla jsem necítil, že by pode mnou kolo nějak plavalo nebo mělo tendenci se vlnit.

Pravda, akcelerační schopnosti přítomných hliníkových výpletů neatakují vlastnosti špičkových karbonových modelů, u kterých mám občas pocit, že jedou téměř sami, ale zase je musím pochváit za to, že po zběžné kontrole a zajetí nevyžadovala plošné dotahování špic a výplet tak držel, nerozcentrovával se ani v něm při jízdě nijak nepraskalo, což se občas u dostupnějších modelů stává.

Asi nejzásadnější postřehy a vjemy jsem ale vstřebával díky rámu. Tady bych své poznatky rozdělil na dvě tak trochu protichůdné skupiny. První z nich souvisí s geometrií a jízdními vlastnosti, druhá pak s jízdním komfortem.

Namlsaný, nebo možná spíše jen zvyklý na moderní, téměř bikové geny čistokrevných gravelů, které jsou v mnoha případech blíže k horským kolům než k hltačům silničních kilometrů a to včetně specifických geometrií, jsem si hned během prvních kilometrů uvědomil, jak moc rozdílné mohou různé typy gravelů být. Tohle Pulsium je z tohoto pohledu daleko blíž silničkám, a to nejenom díky užším plášťům, ale především svou geometrií. Díky strmému úhlu vidlice si musíte dávat sakra pozor na to, že kolo mění směr prakticky okamžitě a pilotáž tedy musíte provádět citlivě a s rozmyslem.

Na druhou stranu, pokud je to potřeba, tak si zalehnete do spodního úchopu, nasadíte velkou placku, vzadu něco menšího a můžete si to celkem svižně svištět třeba po kostkách před Křivoklátem, protože rám a jeho SAT systém odpružení udělají své.

Komfort sedací části je kapitolou samou o sobě. Ne že by šlo o nějakou zásadní revoluci nebo převratný objev, ale vložení pružného elementu k sedlové trubce společně s velice subtilními horními vzpěrami zadní stavby a zúženým profilem ve spodní části sedlové trubky dává jezdci při jízdě v sedle neskutečnou porci komfortu, který spočívá v obrovském rozsahu tlumení vibrací.

Kombinace tlumících schopností horních vzpěr zadní stavby a "ohýbání" sedlové trubky, která po sedlem pracuje opravdu viditelně, pokud se na to během jízdy zaměříte, dokáže vyžehlit jak běžné silniční záplaty, tak jemné nerovnosti na polňačkách. V kombinaci s ergonomicky tvarovanými řídítky a příjemě měkkou a komfortní omotávkou jsem si jízdu i na méně rovných úsecích opravdu užíval. Vůbec nechci spekulovat o tom, kam by komfort mohla ještě posunout pořádná karbonová sedlovka...

Jinak musím říct, že pohon Shimano GRX 2x12 je sice z pohledu skalních gravelistů spíše konzervativnější volbou, ale oproti jednoplackové verzi má jednak k dispozici výrazně těžší převod, což se pro silnici hodí, a jednak jsem u něj během silničních jízd musel ocenit také daleko jemější odstupňování použité kazety, a to zejména v nejvyužívanějších převodech oscilujících mezi 2. až 5. nejmenším pastorkem, kde zpravidla při silničních seancích docela bojuji s většími skoky u MTB dvanáctkových kazet, které jsou stále častěji dodávány na moderní gravely.