TEST: Specialized Diverge STR Expert

První jízdní dojmy

Specialized si od tohoto modelu slibuje výrazný posun v pohodlí pro štěrkoletce. Jenže něco jiného je jen odposlouchat si teorii a něco jiného si mít možnost přímo vyzkoušet, jak celý systém funguje a jak ho vnímá v terénu vaše tělo, resp. pozadí. Specialized proto zorganizoval zhruba před měsícem pro media akci, na které nám během pár dní vše důkladně odprezentoval, ale také umožnil se na kolech i pořádně projet. Jelikož jsem měl možnost se téhle akce účastnit jako jediný Čech, nemůžu si nechat pro sebe dojmy nejen z představovačky, ale především ze samotného ježdění.

Musím se přiznat, že na Specialized eventu jsem nebyl poprvé, takže jsem zhruba tušil, co mě čeká a že našlapaný program s přesně nastaveným harmonogramem bude dodržován přesně do puntíku. Novinkou, která vše cizelovala, byla aplikace, v rámci které všichni účastníci dopředu věděli co a kde je čeká, a pokud se něco mělo měnit tak vám telefon notifikací na displeji oznámilm, ať se podíváte, o jakou změnu jde, abyste náhodou něco neprošvihli. Hned první den po večeři pak přišla první změna. Místo původně naplánované prezentace od 9 druhý den ráno, hned po snídani, proběhne prezentace už od 7:30 hod ještě před snídaní, abychom mohli odjet na celodenní testování co nejdříve a vrátit se těsně před odpoledním deštěm.

Fajn, vstávat ráno mi nevadí, na prezentaci byl kávovar, takže i ti větší spáči dostali dávku kofeinu a během prezentační hoďky tak nikdo neusnul. Ostatně ono bylo poměrně zajímavé, jak si markeťáci a konstruktéři vzájemně předávali slovo a nenechali nikoho na pochybách, že vědí o tom, co dělají fakt všechno a zřejmě už teď vidí i tak trochu do budoucnosti. Jen jsem si v kontextu tohoto ranního vstávání opět připomněl, jak úsměvné je, když mi někdo říká, že jezdíme na prezentace jako na dovolenou... :-)

Ale jakkoli byla třeba část o vývoji a postupném upravování prototypů opravdu zajímavá, většina z nás se stejně nejvíc těšila na samotné testování, takže jsme všichni kvitovali poměrně krátkou, ale výživnou hoďku teorie a po rychlé snídani v pětihvězdičkovém standardu vlétli do "kůže" a odebrali se k testovacímu depu, kde na nás tradičně čekala jmenovkami opatřená kola, nastavená podle našich přání, s tím, že na místě pak proběhla jen rychlá kontrola tlaků v pláštích, výšky a sklonu sedla a mohlo se vyrazit. Časový plán a radarová předpověď počasí byly neúprosné :-).

Chvilku po deváté sedá naše skupina, čítající dvě desítky novinářů, asi desítku eSkového personálu a nestárnoucí Anniku Langvad na kola a vyráží pohodovým tempem po mírně klesající místní silnici na start prvního lesního stoupání. V něm nás během třinácti kilometrů čeká necelých čtyři sta výškových metrů, pak chvilku oraz a téměř to samé převýšení na další kopec.

Tepovku pod 150 mám jen sporadicky. Výhodou je, že většinu času trávím v sedle, takže můžu zvesela laborovat s tím, jak funguje STR odpružení v různých situacích, náklonech a intenzitách. Druhý den nás čeká sice jen taková lehčí třicítka, ale zase o deset stupňů nižší teplota, vytrvalý déšť a na některých místech zima a mlha, která absolutně eliminuje jakékoli zážitky z plánovaných vyhlídek tedy kromě zážitků, související s jízdními vlastnostmi kola, nikoli panoramaty.

Celkem necelých 90 km během dvou dnů a víc jak šesti hodin v terénu bylo velice výživných a musím konstatovat, že jsem si díky nim dokázal vytvořit celkem jasnou představu o tom, jak nový full Diverge STR funguje, kde se mu líbí nejvíce a kde naopak jeho schopnosti nevyužijete. Moje první dojmy jsem si rozdělil do tří následujících bodů.

Odpružení

Jezdil jsem už na hodně gravelech, dokonce i těch celoodpružených a i tady jsem musel konstatovat, že pojetí zadního odpružení je hodně specifické a má něco do sebe. Pokud bych měl popsat prvotní pocit v okamžiku, kdy jsem ucítil, že zadní odpružení využilo většinu svého "zdvihu" po najetí na nerovnost, musel bych říct, že to na mě působilo, jako by se pode mnou sedlo posunulo a jako by naklonilo zadní polovinou dolů, aniž se výrazněji zvednul jeho nos.

Takový pocit, týkající se náklonu sedla vzad, jsem nikdy před tím nezažil a jakkoli mne poprvé celkem překvapil, tak při dalším jeho propružení a dalším a dalším jsem najednou přestal ten náklon vnímat jako něco nepřirozeného a více se soustředil na to, jak moc přede mnou vizuálně ujíždí sedlový zámek :-).

Mimochodem, nevím jak vy, ale já třeba prakticky vůbec u Diverge nevypínám přední FutureShock a po chvilce jízdy přesto absolutně přestanu vnímat, že by se řídítka vůči rámu zbytečně pohybovala. Ona se pohybují, ale ničemu to neškodí, a když náhodou přijde třeba silniční výmol nebo záplata, tak je odpružení odtlumí a to se mi líbí.

Na rozdíl od předního FutureShocku se ten zadní ale chová jinak a musím přiznat, že po prvotním seznámení s jeho vlastnostmi jsem se naučil ho v určitých okamžicích přeci jenom vypínat.

Kdy lockoutovat?

Nebudu chodit kolem horké kaše, ale zadní FutureShock není ideální nechat v otevřené pozici v okamžiku, kdy je před vámi opravdu prudké stoupání. Těch krátkých i delších stoupání, vedoucích většinou po štěrkovkách, ale i lesních cestách, jsme při testování dali hned několik a posun vašeho těžiště více nad zadní kolo, což zadní odpružení ve výsledku přesně udělá, je natolik velké, že někoho opravdu může obtěžovat.

Frekvenční šlapání v takovémto případě mám prostě raději na tužším posedu a zobání nerovností tak raději nechám na pláštích a adekvátně reagujícím tělu, třeba při přejezdu zaseknuté odtokové drážky napříč cestou nebo přejetí do jiné stopy vedoucí třeba přes vyvýšenou obnaženou skálu.

Na rovinkách v pohodě, ve sjezdech nezapomenout otevřít vždy a i do mírných kopců se klidně zadní odpružení dá nechat otevřené, ale jakmile je před vámi nějaká stojka, je lepší sáhnout po páčce a tlumič uzavřít. Nemusíte se bát, toho, že sedlo pod vámi úplně přestane pracovat, ale co úplně ustane, je to pocitové sklápění zadní části sedla.

Pokud bych měl srovnat Diverge STR s rámy jako GT Grade nebo Cannondale Topstone či koly osazenými flexi sedlovkou Ergon CF Allroad, která podle mě patří ke špičce komfortních sedlovek, tak bych to popsal následovně: Diverge STR v zalockoutovaném režimu funguje hodně podobně jako nejkomfortnější gravely či sedlovky. Jakmile ale zadní pružení otevřete, tak dostanete násobně více komfortu, jehož míru nelze ani v náznaku srovnávat s těmi nejkomfortněji pojatými pevnými rámy konkurence.

Hmotnost

Na test jsem měl základní verzi Expert, takže jsem nečekal zázraky v hmotnosti. Naměřených 10,05 kg u velikosti 58 znamená, že S-Works může být kolem devíti a možná bude někdo schopný dostat ho i pod devět. Pocitově v ruce mi ale přišlo, že to kolo má víc a je těžší na zadek, než bych čekal. Jasně, je to full, takže osm a půl nečekáte, ale přesto jsem si myslel, že se to u kola za necelých dvě stě tisíc podaří.

Do většího terénu s širšími plášti, většími drapáky a teleskopickou sedlovkou půjdete hravě přes 10,5 kg, ale na rovinu, stále budete mít hodně lehký bike, schopný velké zábavy, který vám dokáže narovnat jakoukoli polňačku výrazně víc než většina gravelů. Otázkou je, jestli této výhodě obětujete jednoduchost běžného rámu a o něco vyšší hmotnost, ale to už je na každém z nás. A druhou otázkou pak je, jestli už se tímto kolem příliš nepřibližujete horskému kolu?