TEST: Sram Eagle 1x12

Eagle na vlastní kůži

S prezentacemi novinek 2017 se nám dostalo příležitosti alespoň krátce osedlat pár nových biků, na kterých byl, resp. bude Sram Eagle osazován. Systematické testování toho, jak sada funguje a jak a kam se s tou kterou variantou převodníků dá dostat oproti její 1x11 předchůdkyni, plánujeme, až bude více času, nicméně prvních pár postřehů s používáním máme a s těmi vás chceme nyní seznámit.

Zopakujeme si nejprve pár faktů. Eagle se od 1x11 liší v tom, že má o jeden padesátizubový pastorek navíc, který je v podstatě přidán ke stávající kazetě 10-42. Přehazovačka používá stále systém X-Horizon, jen dostala delší vodítko a větší kladky, aby zvládla větší rozdíl zubů. Jiné je rovněž ozubení převodníku a jemu přizpůsobený řetěz.

Sram už zdaleka tak vehementně nebazíruje na tom, že je sadu možné bez omezení používat bez vodítka řetězu. Pohled na tuhle problematiku je individuální a bude si ho řešit zřejmě každý výrobce kol samostatně, jak uzná za vhodné. Scott i Specialized evidentně na základě svých závodních zkušeností budou opatřovat vodítky velkou část svých 1x12 modelů, oproti tomu jiní, jako např Felt, ponechávají Eagle bez vodítka s tím, že jeho případné doplnění nechávají na novém majiteli.

Osobně patřím k těm, kteří by si na závody vodítko pro jistotu dali, nicméně v běžném provozu jeho přítomnost nutně nevyžadují. Za těch pár let, co jsem měl možnost jezdit 1x11 převody, mi řetěz sice párkrát, zpravidla v rozbitých pasážích, spadl, ale dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. S Eaglem se mi spadnutí řetězu zatím navodit nepodařilo, nicméně pravdou je, že pouze na jednom z dvojice kol, na kterých jsem tuto sadu mohl zkusit, nebylo vodítko řetězu.

Možnost využít přínosu nové sady bude do jisté míry záviset na tom, jak výrobci vyhodnotí potřebu rozšíření převodů u jednotlivých kol. Tam, kde dosud pracoval Sram s 28 zubovým převodníkem, může dnes v klidu dát 30 resp 32 zubů, a pokud budete patřit mezi mírně pokročilé natrénovance, budete možná pošilhávat i po 34, nebo dokonce 36ce s tím, že bonusem pro vás nebude ani tak lehčí převod do kopce, ale naopak výrazně těžší převod při rychlém frekvenčním šlapání, což je častá slabina dnešní sady 1x11 pro marathonce, kterým chybí právě převody do rychla. V tomto ohledu musím pochválit jednu z verzí, kterou jsem měl možnost jezdit; ta byla vybavena 34 zubovým převodníkem, se kterým to už poměrně slušně fičelo :-).

Co se týká řadící páčky, její ergonomie a vlastního fungování změny převodů, tak si myslím, že běžný uživatel zvyklý používat 1x11 sadu nepozná rozdíl v rychlosti přehození nebo lehkosti či nějaké jiné nuanci, která by provázela nový Eagle. Oproti Shimanu je stále vše podstatně víc hlučící. Změnu převodů v tahu řetězu o více než jeden pastorek provází zvuková kulisa, kterou neznalí považují za havárii hraničící s pokusem o přetržení řetězu, nicméně my víme, že to je běžný jev, který prostě ke Sramu patří a kterého se nedá úplně zbavit ani při plánování řazení a současném ubrání tahu klik.

V okamžiku, kdy se dostanete do terénu, ve kterém se v krátkých intervalech střídají výjezdy a sjezdy, počítejte s tím, že se prostě ucvakáte k smrti. Zpravidla totiž na několikametrovém úseku budete potřebovat zařadit rychle o 3 a více pastorků a vzápětí to samé zase udělat opačným směrem a tady musím zmínit opravdu jednu vadu resp. nedodělek, který Eaglu, ale potažmo i 1x11 sadám od Sramu dlouhodobě vyčítám a to je nemožnost přeřadit dorychla o více než jeden pastorek. V terénu to totiž znamená, že zatímco do kopce můžete korigovat zařazený převod o více pastorků na jedno zmáčknutí páčky, tak ve sjezdu musíte cvakat jako smyslu zbavení, což u dvanáctkové kazety znamená, že váš palec bude téměř přirostlý k páčce po celou dobu průjezdu členitého trailu. V tomto ohledu má Shimano zvládnutou ergonomii řadící páčky s možností odřazovat o dva pastorky výrazně lépe.

Můj osobní názor na Eagle sadu je celkově malinko rozporuplný, a to z následujících několika důvodů.

ZAPRVÉ - 12 je moc

Dvanáct pastorků poskládaných na začátku kazety poměrně jemně a na konci pak parabolicky strmě je podle mě zbytečně moc. Už jedenáctka se svou nutností speciálních ořechů, díky kterým je občas nemožné je vzájemně demontovat, byla podle mě krokem, který neměl smysluplné opodstatnění, co se počtu pastorků týká (nikoliv jejich rozsahu).

ZADRUHÉ - nekompatibilita

Přidání padesátizubového pastorku v podání Eagle sady znamená, že pokud si budete chtít rozšířit svou současnou 1x11 sadu o větší pastorek, můžete zahodit kromě stávající kazety také přehazovačku a řadící páčku. Otázkou je, jak s převodníkem a řetězem. Jediné, co vám bude moct na kole zůstat, je nába s ořechem, který je kompatibilní jak s 1x11, tak s 1x12. Shimano v tomto ohledu evidentně myslí na své zákazníky více, protože jeho rozšíření převodů na 11-46 se zatím obešlo bez navýšení počtu pastorků, takže bude stačit pouze výměna kazety za novou bez dalších investic.

ZATŘETÍ - 8 zubů navíc za 26 tisíc

Poměr cena výkon je vždy kritériem, které u normálních smrtelníků rozhoduje o tom, co si pořídí a co už raději ponechají v kategorii "snobská zbytečnost". Sram těží samozřejmě tak trochu ze své exkluzivity a monopolu, který si pro své řazení během uplynulých let vybudoval, nicméně pokud vedle sebe postavíme kazetu XTR, která dnes stojí cca 5000,- a Sram Eagle za 12 000,- Kč, budeme se asi hodně rozhodovat a to samé pak bude platit pro nižší modely 1x11 XO1 za 7000,- a Shimano XT, které pořídíte běžně pod 2000,- Kč. Pokud si pak sečtete investici nutnou pro výměnu kazety, která v sobě spojuje nutnost minimálně nové přehazovačky i řadící páčky, musíte si položit otázku, jestli vám osm zubů navíc stojí za těch 26 000,- Kč?