Fatbike není kolo jen na sníh a už vůbec ne, jak někdo mylně říká, snowbike, je to prostě jinej druh ježdění! S tím se vrátili Češi ze Švýcarska, přečtěte si povídání Tomáše a Luboše...
V sobotu pozdě v noci skončil závěrečným slavnostním banketem první ročník (pro mnohé) bláznivého, ujetého a zbytečného etapového závodu Snow Epic. Závodu, kterému poprvé v dějinách etapových závodů vládly tlusté gumy fatbiků. Přes masivní nepřízeň počasí, které v prvních dvou dnech přineslo tání, led anebo suchý asfalt a naopak ve třetím dni sněhovou kalamitu, skončil úspěchem.
Z původně naplánovaných takřka sta kilometrů atraktivních tratí se odjely závody maximálně na polovině cílové distance, a přesto to vypadalo, že to nikomu až tak nevadí. Bylo to i proto, že osvědčený tým organizátorů otřískaný zkušenostmi z Cape Epic dělal vše možné i nemožné, aby se osudu postavil čelem. Na poslední chvíli jednotlivé etapy přizpůsoboval podmínkám, dojednával s místními úřady jiné trasy, transport závodníků anebo možnost jezdit tam, kde by to normálně nebylo myslitelné. V první řadě byl vždy zájem závodníků, takže pokud jde o jejich pohodlí, stravování a pitný režim, bylo vše na podtrženou jedničku.
Že jsou Češi bikeři srdcem i duší, dokazuje účast hned pěti borců na úvodním ročníku Snow Epic. Nejlepším z nich byl šestatřicetiletý Luboš Jedlička na 21. místě. Ve 120 členném pelotonu bylo celkem 20 národů, ponejvíce samozřejmě Švýcarů, zvítězil Španěl Tomi Misser a domácí Esther Süss.
Luboš Jedlička o Snow Epicu 2015Bylo mi jasné, že startovní listina Snow Epic bude omezená.... o jiných závodech na sněhu jsem nevěděl, tak jsem neváhal, poslal přihlášku a měl štěstí. Všude byla cítit perfektní atmosféra a nadšení všech závodníků si to užít a bavit se. Při závodech jsem se nesetkal s jediným negativním zážitkem ze strany závodníků při předjíždění, nějaké loktování, strkání či nadávání, jak je vidět občas u nás. Prostě se tam přijeli bavit lidi z celého světa a myslím, že si to všichni užili a neodradilo je ani nevyzpytatelné počasí a ne úplně dobré sněhové podmínky :-). Organizace zajištění super i přes to, jak museli skoro každý den improvizovat kvůli sněhu a počasí. Mně osobně se nejvíce líbil první závod, který připomínal klasickej maraton + v něm byly namotány 4 okruhy s lehkou technikou, ale zkomplikované totálně namrzlým povrchem. Záleželo, jak to kdo v hlavě otevřel, a to bylo těžké, protože když vlítneš z asfaltky do lesa 30 km/h rychlostí a před tebou je 50 m dlouhej úsek skleněné plochy a na něm se válí asi 5 závodníků a za další zatáčkou zase a zase, vidíš, jak jim ten led bere přední kola, tak to jde těžce se nebát. Jeden kluk to tam opravdu pěkně vymáznul a seděl tam všechny 3 okruhy, co jsem kolem něj jel. Byl ve folii a asi moc nevěděli, co s ním dělat, to moc nepřidalo na odvaze, držím mu pěsti! Jinak pro letošek plánuju objet nějaké závody, které jsem jezdil na klasickém biku na fatbiku a už se na to těším, je to prostě zábava a hlavně to není kolo jen na sníh, ale na všechny povrchy, poznal jsem, že při tom zabírají zase úplně jiné svaly břišní, prsní i na nohou a rukou, hlavně v tom sněhu je to makačka na celé tělo, mě po Snow Epicu bolí nohy ze všeho nejmíň, ty by dál jely ještě klidně týden, ale zbytek těla od pasu nahoru dostal záhul, je to jiné. Na fatbiku je třeba vychytat tlaky, ty jsou pro celkovej pocit z ježdění rozhodující a i to šetří sílu a energii. Luboš Jedlička s Bartem Brentjensem |
A co jsem si tedy kromě osobních zážitků, mnohdy nepřenositelných, mohl odvézt z Engelbergu?
Už v úvodu jsem zmínil, že všech 120 účastníků startovalo na fatbikách. Ano, je to hra se slovíčky, ale po zkušenostech načerpaných od fanoušků širokých gum z jiných zemí musím říct, že označovat tato kola za snowbiky je nepřesné a zavádějící. Možná jsme si na to tak trochu zvykli po těch letech sledování úspěchů Honzy Kopky v extrémních závodech za polárním kruhem. Ve skutečnosti se ale dnes disciplíny na tlustých kolech liší jako den a noc. Na jedné straně máme již zmíněné adrenalinové, extrémní vytrvalostní aktivity. Na druhé pak závodění na těchto kolech, kde není místo na zavěšené brašny, nosiče, péřové bundy a vyhřívané rukavice. Je to prostě bajking, intenzívní a závodní. Ve světě mu však dali mnohem širší rozměr, než jsme zatím chápali my.
Když se podívám namátkou do katalogu americké firmy Borealis, která staví údajně nejlehčí fatbiky na světě, uvidíme, že jimi propagovaný rozsah využití je celoroční, nevyjímaje letním putováním krajinou, vytrvalostními závody v poušti až po extrémní mnohasetkilometrové traily jejich mechanika na fatbike singlespeedu! A tak to zkrátka je. Náš nejlepší závodník v prvním ročníku Snow Epic Luboš Jedlička by mohl vyprávět. Vlastní totiž svého vymazleného fatbika již delší dobu a strávil na něm i nějaké závody u nás. I on považuje ježdění na tlustých pláštích za mimořádně zábavnou záležitost a svůj stroj za velmi univerzální. Takže odhoďme předsudky…
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
Zaujimavy report, diky. Na com jazdite Vy Tomas a Lubos ?
odpověz na tento komentář