Kutná Hora pohledem sedmi zasvěcených

Letošní zahajovací závod Českého poháru XCO odstartoval nejenom novou závodní sezonu, ale také spoustu debat a kritiky směrem k organizátorům, kteří se museli v Kutné Hoře vypořádat s počasím a především diskutabilní regulérností závodu, který se i přes nelibost některých nakonec pod dohledem rozhodčích odehrál.

Vlna kritiky a mnohdy až nenávistných komentářů, vyzývajících k disciplinárním trestům, provázela mnoho míst na sociálních sítích, ale také v diskusích pod články, které zveřejnila různá česká média a které byly většinou postaveny na kritickém komentáři Ondry Cinka a také reakci a omluvě promotéra seriálu.

Emoce nikdy nejsou ideálním partnerem pro konstruktivní debatu, proto jsme s odstupem několika dní požádali o vyjádření několik lidí, kteří mají k tématu víkendových závodů v Kutné Hoře kompetenci se vyjádřit, aby tak učinili. Témata byla pro všechny v podstatě stejná. Jak se dívají na závod, co bylo špatně, co si myslí o trati, jak se měla podle nich situace řešit, a jak se z toho poučit v budoucnosti?

Výběr oslovených jsme volili s ohledem na míru jejich angažování přímo v rámci závodu v Kutné Hoře, ale také z pohledu určité vyváženosti názorů, takže jde jak o zástupce organizátorů, tak zúčastněných trenérů, týmů i samotných závodníků.

A začneme u nenápadného muže v pozadí, Lukáše Vlacha, který patří ke zkušeným traťovým komisařům a stojí mimo jiné i za stavbou tratě světového poháru v Novém Městě. V Kutné Hoře působil jako technický komisař a na přípravy trati dohlížel už od jejich počátků. Druhým osloveným je Martin Raufer, který je bývalým elitním MTB i cyklokrosovým závodníkem a momentálně se po kariéře cyklistického redaktora a vydavatele intenzivně věnuje trénování dětí v rámci kladenské VELO Akademie a do Kutné Hory přivezl početnou skupinu svých svěřenců v dětských kategoriích. Pokračovat bude Jan Slavíček, který je rovněž bývalým špičkovým závodníkem a po ukončení profesionální závodní kariéry trénuje své svěřence v rámci Expres-cz Tufo Týmu Kolín. Zajímavé a přínosné info jsme získali i od Ondry Lampíka Paura, "osobního strážce a přítele ve zbrani" Ondry Cinka, který zaskočil v odpovědích Cimbála, který už se z pochopitelných důvodů k závodu nechce dál vyjadřovat. Prozradil například to, proč neměl Cink kolo, které by se nezastavilo už po prvních 100 blátivých metrech. Další v pořadí názorů bude závodník Zdeněk Vobecký, který toho už zažil na závodech doma i ve světě hodně, ale přesto se rozhodl, že se po pátečním tréninku sbalí a poté, co zaplatil startovné, odjede a závodu se neúčastní. Konečně na závěr jsme si nechali odpovědi jak promotéra českého poháru Josefa Dlohoše, tak organizátora kutnohorského závodu Ivana Sovy. Jediný, který se do uzávěrky tohoto článku nevyjádřil, byl hlavní český rozhodčí Lukáš Zelený. Na jeho omluvu je potřeba ale říct, že kvůli dohrám v rámci možného disciplinárního řízení, kdy je možné, že se budou přezkoumávat kroky rozhodčích, přítomných v Kutné Hoře, se zdrženlivý přístup, který zvolil i polský hlavní rozhodčí Tomasz Cichy, dá pochopit.

Lukáš Vlach

"Byl jsem se podívat na místě asi dva měsíce před závodem a to bylo všechno v pohodě, protože byla trať zmrzlá a podklad pevný. Všichni víme, že je v Kutné Hoře problém s bahnem, když zaprší, v minulosti už k tomu párkrát došlo, ale pravda je, že to nikdy nebylo tak hrozné jako letos.

Problém je v tom, že aby se trať patřičně upravila na standardy jiných tratí, musela by se kompletně prosypat štěrkem nebo nějakou vápencovou drtí, ale nebavíme se v Kutné Hoře jen o několika krátkých úsecích, ale o několika kilometrech a to by bylo o milionech, které v současné době nikdo nezaplatí, a otázkou je, jestli by to město vůbec povolilo. Je to v podstatě bezvýchodná situace, která nemá jednoduché řešení kromě toho, sem závod příště vůbec nedávat. V opačném případě to je vždycky risk, i kdyby se závod konal v pozdějším termínu.

Bohužel vím, že jsem v tomhle spolu s organizátorem i promotérem před lidma tak trochu za blbce jako technický komisař, ale závod nemůže zrušit organizátor, ale pouze hlavní rozhodčí a ten to v Kutné Hoře neudělal. Pokud by to udělal a závod zrušil, tak by zase řvala druhá polovina lidí, která přijela, byla na tyto podmínky připravena a na start by nemohla. Bohužel se to v Kutný Hoře letos sešlo, a ať by se udělalo cokoli, vždycky by to bohužel bylo špatně.

Za mě vidím hlavní problém v nedostatku pořadatelů a lokalit. Prostě nejsou lidi a zřejmě ani motivace pořádat nejvyšší a nejprestižnější soutěž u nás a to je škoda. Promotér má problém sestavit rozumný kalendář poháru a místo, aby vybíral z řady čekajících zájemců, kteří by chtěli závod uspořádat, tak musí přemlouvat některé stávající organizátory, aby do toho vůbec šli. Pak se bohužel nemůžeme divit tomu, že to takhle vypadá." Lukáš Vlach se nakonec svěřil, že ani organizace letošního svěťáku v Novém Městě nejede úplně podle plánu a se změnou mediálního partnera svěťáku se dolaďují některé věci v časovém skluzu a tak nějak za chodu. Všichni ale věří, že za měsíc bude všechno ready a areál i kamery nachystány na největší MTB akci sezony!

Martin Raufer

"Kutná Hora byl velkej průser, o tom není diskuze. Ale osobně už jsem zažil několik závodů, kde se muselo hodně běhat, v cyklokrosu, na horských kolech, a dokonce i na světových závodech v downhillu. Prostě se to může stát. Když jsme s týmem dorazili na místo a viděli to, řekl jsem všem, že je na jejich rozhodnutí, jestli v tom chtějí jet, nebo ne, že se na ně nikdo nebude zlobit. Podmínky jsou, jaké jsou, nebezpečnýho tam nic nebylo, jen to chtělo přístup polární expedice – jakýmikoliv prostředky se posouvat kupředu a dosáhnout cíle. Děti to akceptovaly a všechny jet chtěly. Taky jsem řekl, že jestli se nebudou smát a bavit, budou se vztekat nebo brečet, že jim obličej obtisknu do bahna a udělám jim sádrový odlitek jejich kyselýho ksichtu. To byla naše energie.

Ty tlaky za každou cenu nutit děti na start v takovémto závodu jsou naprosto špatně. Důvod, že když nepojedou, tak budou muset příště startovat z poslední řady a nebudou mít šanci, absolutně neberu. Je to to nejlepší, co se jim může stát, zkušenost, která se jim může jednou hodit! Až budou mít defekt, budou se po výměně kola taky muset prodírat dopředu, až pojedou velký mezinárodní závody, budou nejspíš taky startovat úplně zezadu. Kde jinde si to chtějí vyzkoušet než tady, kdy jindy než v žákovských kategoriích, kdy jim to prostě nechtěně nahrála tahle podivná situace. Vážně všichni jezděj jen pro body? To přiznávám, to by mě snad ani nebavilo. Navíc v Touškově je snad nejdelší nájezd do terénu v republice, těžkej, dlouhej, širokej. O čem je vlastně řeč?

Zvážil bych smysl hodnocení celkového pořadí a rozdávání dokonce i mistrovských dresů dětem. Podle mě je to nesmysl a do budoucna je to pro ně demotivující, vždyť oni dosáhnou pomyslnýho vrcholu hned v dětství, už mají všechno a těžko pak po něčem sní. Tituly by měly začínat nejdřív u kadetů. To říkám jako člověk, který trénuje pouze dětské kategorie a jsem tak vlastně sám proti sobě. Opakovaně vídám, jak někteří rodiče své děti zbytečně zdeptají, namísto toho aby je nechali si závod užít a bavit se. To si myslím, že má být hlavním cílem těchto kategorií. Stresu je na dětských závodech zbytečně moc, zbytečně se všechno a všichni berou moc vážně. Ambice rodičů je většinou výrazně vyšší než ambice dětí. Děti na ten psychickej tlak ještě nejsou ustrojený a nevědí, jak před ním utéct a ten jejich emoční potenciál se vytříská jak baterka. Proto jich pak v juniorech jezdí jenom zlomek, protože je rodiče popravili už v žácích.

V týmu Velo Akadamie se snažím dívat na věci pozitivně, hledat na všem lepší stránku, i když je to často dost těžký. U nás se všechny děti po závodě smály a užívaly si zážitky a zkušenost s blátem. Něco jako když schválně skáčeš v dešti do louže a pak seš špinavej. Kdy jindy ti tohle máma dovolí a ještě tě pak má za hrdinu! Důležitý prostě bylo rozhodnout se hlavou a buď se na to rovnou vykašlat, nebo udělat maximum pro to, aby to šlo objet. Snažil jsem se doma najít nějaký čtyřicítky gravelový pláště, který sice nemám rád na gravela, ale sem se ideálně hodily, protože se kola díky nim tolik nezanášela. Že to jde, všem krásně ukázal Honza Slavíček, kterej na to byl s týmem připravenej, tři kategorie vyhrál a odvezl si další medaile. Ondra Cink byl bohužel opačným příkladem. Neměl hardtaila ani užší gumy, neměl týmový zázemí, vlastně na tu situaci vůbec nijak nezareagoval. To, že se nedokázal vypořádat se situací a dopředu to vzdal, je podle mě škoda. Taky měl šanci vůbec neodstartovat a nikdo by se na něj nezlobil. Mám ho rád, ale takhle by se profík chovat a vyjadřovat prostě neměl. Děti to zvládly a on ne.

Co se týká hlasitých protestů na místě a i později na sociálních sítích, je potřeba je brát s rezervou. Zajímavé je, že nejhlasitěji se ozývali na race meetigu právě někteří rodiče, nikoli zástupci profi týmů, neviděl jsem tam Slavíčka, Ježka, Hollosiho, zkušené trenéry... Na meetingy by měli mít přístup pouze licencovaní trenéři a zástupci týmů, aby šlo o odbornou diskuzi lidí, kteří něco znají a něco v tom sportu zažili. A možná by i taková diskuze měla lepší závěr a dokázal by se na místního pořadatele vyvinout větší tlak a najít nějaký další řešení. Rodiče, co mají mlhu před očima, nevyřeší vůbec nic, ani nepřinesou konstruktivní připomínky, je to jen nedůstojná hádka. Ti, co podmínky akceptovali, přizpůsobili se jim, nebo přijali vysvětlení po závodě nebo omluvu nebo co to vlastně bylo, se neozývají, protože nemají proč, proti čemu? Ale myslím, že jich je mnohem víc než těch plaček.

Proč k takové situaci došlo? Problém vidím v tom, že je nedostatečný množství kvalitních pořadatelů závodů, že není z čeho vybírat. Všichni ti, co na závody přijedou, jsou pouze konzumenty. Vidíme to všude kolem v celé společnosti: "Dej". "Mám nárok." Ale hnout zadkem, jít s kůží na trh,  to se nikomu nechce. Někdo dokonce tvrdí, že startovný je moc vysoký, tak na to mám jedinou odpověď. Jdi a udělej to levněji, nebo rovnou zadarmo. Ta diskuze, ty lidi, co si nevidí na špičku nosu, mě naštvali, tak jsem namísto planých diskuzí na síti hned vyrazil měřit velikost areálu skanzenu na Trailech Mayrau u Kladna, jestli by se nám tam tak velká akce vešla, a prolejzal jsem okolní lesy, jestli bysme tam dostali dostatečný převýšení tratě. Je to běh na dlouhou trať, na dva až tři roky, a taky otázka peněz. Bahno mě nechalo v klidu, ale demence lidí mě vyburcovala. Třeba to nakonec bude k něčemu dobrý."

Jan Slavíček

"Kutnou Horu máme v podstatě jako domácí trať. S týmem jsme tam trénovali už od středy a bylo mi jasný, že to nebude nic jednoduchýho. Jestli měl být závod zrušený, nebo neměl, nebudu komentovat, ale pamatuju několik závodů, na kterých se hodně běhalo, a to i na svěťáku a kvůli počasí a blátu se nezrušily. Letos to byl v Kutný Hoře masakr, ale tým je od toho, aby závodil a byl schopný se i na takovéto podmínky připravit, takže jsme se snažili přizpůsobit situaci a udělat maximum a to se nakonec podařilo. Co si myslím, že byla opravdu chyba rozhodčího, bylo to, že špatně odhadl počty kol pro jednotlivé kategorie a během závodu je potom mělil a závod zkracoval. To si myslím, že bylo špatně. Ale počasí a trať jsem jako důvod pro zrušení závodů neviděl.

Hodně jsme v týmu řešili materiál a to, na čem se pojede. Letos máme Mondrakery, takže padla volba primárně na hardtaily, ale hlavně na co nejužší gumy. Normálně jezdíme teď už pláště od Tufa, ale našel jsem v zásobách ještě starší kola na úzkejch 2" galuskách, a jelikož jsme jich měli málo a nevystačili pro všechny, tak jsme se s mechanikama domluvili tak, že vždycky když někdo dojede, tak se rychle umeje kolo, galdy se z něj sundaj a daj se na kolo dalšího v pořadí na startu následující kategorie. I díky tomu jsme dokázali vybojovat medaile.

Hodně skvělé práce udělali naši kluci v obou depech. Měli jsme jich tam celkem šest. Snažili se co nejrychleji mejt kola kartáčema, rukama i wapkou, kterou jsme tam s sebou taky měli a hodně pomohlo, že to před závodama rozhodčí povolili.

Přístup Ondry Cinka nebyl šťastný. Podle mě přijel nepřipravený hlavně psychicky, ale ani s dostatečným technickým a personálním zázemím. Nastoupit na fullu a stěžovat si, že se mu po sto metrech netočí kola kvůli blátu a že za to může neregulérní trať? Dva naši kluci jeli na úplně stejných rámech, dokonce s horším vybavením a nic podobnýho neřešili. Závodník Ondrova formátu by měl takovou situaci řešit víc s nadhledem. Pokud rozhodčí řekne, že je trať OK, je úkolem týmu a závodníků to objet a se situací se vypořádat a ne diskutovat o tom, jestli má, nebo nemá pravdu.

Jinak z pohledu dětských kategorií v neděli si myslím, že měl být závod zrušen. Pro pětileté nebo sedmileté děti ty stresy spolu s náročností tratě moc pozitivního nepřinesly. Osobně si myslím, že by pro mladší kategorie vůbec neměl být pohár s průběžným hodnocením vypisován a měli by jezdit maximálně jednotlivé závody bez tlaku na to, odkud budou příště startovat.

Vím, že organizátoři nemají jednoduchou pozici. Sám jsem několik závodů pořádal a vím, co všechno to obnáší. Sám jsem rád za každý závod, který se u nás podaří uspořádat, a i když ten v Kutné Hoře nebude patřit mezi nejlepší z pohledu pořadatelů, já si rozhodně nestěžuju, protože pro náš tým byl nakonec, co se výsledků týká, docela úspěšný.

Ondřej Lampík Paur

Byl to asi masakr, co jsem viděl. Z pohledu pořadatele je mi líto pořadatele i svazáků, jelikož to musela být těžká situace. Taková akce se ladí půl roku, všichni přijedou, máš tam team brigádníků, všichni závodníci nadržený na první závod ČP a zachčije tak, že to máš zrušit. Musela to být opravdu strašně těžká situace.

No, já upřímně bych závod zrušil, co se týče UCI a pohárových bodů, ale nechal bych to jet, jako hladký solo závod, třeba "bahna Kutná Hora" :) a na start by šel opravdu dobrovolně, jen ten, kdo by chtěl, nikdo by o žádné body nepřišel ani nezískal. Z druhé strany ČP si hraje na nejvyšší ligu u nás a defacto porušili vlastní vypsaná pravidla, to mi přijde neprofesionální, a jak vidíme, tak teď to mají bohužel na talíři. Určitě těžké i tím, že je tam dle informací co mám, část lidí hecovala "nechte to jet" a druhá část zase "stop, zrušte to".

Co se týče Cimbála, je to pan závodník a toto s XCO nemělo opravdu nic společného. Kdyby se mu aspoň točila kola, ale jak má fulla s dvěma vahadly přepákování a k tomu 2,35" pláště, tak se opravdu u něj vytvořila taková krusta nad středem, že se kolo netočilo po 300 metrech. Já jsem rád, že konečně doléčil koleno a může se soustředit na první světák v NMNM - to je pro něj teď jasná priorita! Kdyby to byl světák nebo C1 venku, tak by byla strategie zřejmě jiná a víc by se řešilo, jaký kolo a jaký pláště, ale do Kutný Hory přijel solo + jeden člověk.

S teamem to má Ondra nastavené tak, že zázemí teamu je vždy na Světovém poháru + C1 a HC venku, kde se budou scházet jako celý team. Kutnou si vybral po doléčení kolene a chtěl jen prubnout zavodní rytmus. Místo toho schytal toto. HT jsem mu také říkal, ať si vezme, ale nechtěl měnit posedy, geometrie a bál se, že by se mu koleno mohlo zase rozjet, jako po TdF a s hardtailem by navíc nestačil v technice, kde nepatří k top sjezdařům, a proto převážně vozí fulla. Samozřejmě, trať v Kutné Hoře je jiná pohádka, tam je to jednoznačně na HT. Jak to bude mít vymyšlené s druhým závodem poháru v Touškově, netuším, nejsem si jistý, zda tam jede.

Co by se stalo v Kutné Hoře, kdyby Ondra neodstoupil? 90 % závodu by běhal - uchčije ti to, zvrtneš nohu s 30 kg kolem na zádech a může marodit znovu. Jediné naše želízko v MTB, chceme toto riskovat? Jen kvůli tomu, aby si mohl říct, že "doběhl" bahenní predator race v Kutné Hoře? Ale samozřejmě, celkově prostě těžká situace pro naši závodní MTB scénu, jak vidíme, jsou to názory ze všech stran a asi nelze dát bohužel uspokojivou odpověď všem."

Zdeněk Vobecký

"Se závoděním v MTB XCO mám dlouholeté zkušenosti doma i v zahraničí. Rozhodně ale nejsem špičkový jezdec, a tak si nejsem jistý, zda moje vyjádření na uplynulý víkend má tu správnou váhu. Byl jsem požádán, abych odpověděl na dotazy k uplynulému víkendu, takže zde je můj pohled.

S odstupem pár dní vidím jako svoji chybu, že jsem do Kutné Hory vůbec jel. Měl jsem si vybrat jiný závod z UCI kalendáře, který se v daný termín konal.

Do Kutné Hory jsem dorazil na prohlídku tratě v pátek kolem poledne. Vzhledem k počasí a předpovědi jsem nečekal nic moc dobrého. Vybavil jsem se nejhrubším obutím a dal jsem nové brzdové destičky. Bohužel realita ale byla dost špatná. Zjistil jsem, že není možné vyjet ani na první stoupání tratě a problém byl v podstatě i jít pěšky v MTB tretrách. Po kompletní prohlídce tratě jsem na základě své zkušenosti uznal, že trať v žádném případě není regulérní a do zítra se ani regulérní nestane.

Běžně závodíme v daleko horších podmínkách, ale tratě ve všech evropských destinacích jsou přesto zcela sjízdné. Podobnou situaci si opravdu za 15 let soutěžení nevybavuji. Pravidla, která jsem následně sdílel na svém Instagramu, hovoří o 100% sjízdné trati bez ohledu na počasí (výklad soutěžního řádu pro MTB XCO 2.1.6) neboli anglicky "wholly rideable" (výklad UCI 4.2.017). Situace na místě byla v naprostém rozporu s platnými řády.

Už se nedá jednoznačně určit, v jakém rozsahu byla trať sjízdná. "Zcela sjízdné" to nebylo. Přirovnal bych to jako hrát lední hokej na rozmrzlém ledu nebo lyžovat na svahu bez sněhu. Po prohlídce tratě jsem strávil nějaký čas diskusí o tomto problému s lidmi, jejichž názor respektuji. Všichni byli vesměs otrávení, panovala shoda, že se závod má zrušit, ale také panovala jasná rezignace v duchu "oni to určitě nezruší".

Znechucený jsem odjel domů s tím, že startovat určitě nebudu, neboť to nemá smysl. Závod dle mého názoru nemohl být regulérní a škody na drahém závodním materiálu by byly zbytečně vysoké. Nepodléhám týmové režii, závodní program si tvořím sám a o celé situaci jsem informoval svého sponzora, který mě v tomto podpořil. Bral jsem to jako svůj malý protest proti neregulérnímu závodu, zároveň jsem ale byl (asi naivně) přesvědčený, že od UCI delegovaný rozhodčí z Polska, pan Tomasz Cichy, závod nakonec nedovolí. Domnívám se, že rozhodčí neboli prezident panelu komisařů je na závodech k tomu, aby dohlížel na dodržování platných pravidel a to také vymáhal. I proto se na mezinárodní závody delegují rozhodčí z jiných států. Nemyslím si, že je v pořádku, aby PCP na místě měnil výklad pravidel dle toho, jak se to v daný moment hodí (povolené umývání kola ve FZ/TZ, redukování počtu okruhů během závodu).

Závod se k mému překvapení nakonec konal. Jak to vypadalo, již všichni víme. Sobotu jsem strávil tréninkem, většinou u nás na trailech po okolí, a byť zde panovalo v týdnu i v sobotu stejné počasí jako v KH, všude jsem mohl na kole normálně jezdit. Následně jsem vyjádřil plnou podporu našemu dlouhodobě nejlepšímu jezdci Ondrovi Cinkovi, který je mým dlouholetým dobrým přítelem. Vím, s jakým nasazením přistupuje k tréninku a k závodění, jak je cílevědomý a jeho míra profesionality je maximální. Byl jsem rád, že někdo promluvil a nemlčí. Taky mě zarazilo, že zainteresované osoby nedaly ani na jeho názor na zrušení závodu. Ondrovi jsem svou podporu vyjádřil jak osobně, tak veřejně a v tomto ohledu za ním budu vždy plně stát. Zastal jsem se ho, když se na sociálních sítích stal terčem útoků a narážek od lidí, kteří nejen v KH nebyli, ale v MTB XCO jsou neznalí, nekompetentní a nemají mandát k hodnocení Ondrova postoje.

Já ani Ondra jsme si nestěžovali na počasí (které vlastně ani moc špatné nebylo), ani na bláto, ale na hrubé porušení pravidel! Závěrem bych jen řekl, že se všichni účastníci těšili na první závody Českého poháru, ale tato radost se bohužel přičiněním několika nekompetentních osob změnila ve frustraci. Velmi špatný příklad byl dán i malým dětem z nedělních kategorií, protože byly vystaveny hrubému porušení pravidel a byl jim tím dán jasný vzkaz, že na pravidla a jejích dodržování se v této zemi nikdy moc nehrálo, zatím stále ani nehraje.

Myslím, že není nutné, aby měl pohárový seriál 5, 6 nebo více závodů. Taky není nutné, aby všechny byly v kategorii C1. Ti, kteří sbírají body do UCI žebříčku, stejně většinou závodí v zahraničí a do žebříčku se počítá jen pět nejlepších výsledků dle kategorie. Proto by se mohl dát i prostor nováčkům a začít se závodem C2. Na přidělení statusu C1 je stejně nutné konání závodu nižší kategorie v minulosti. K pořádání závodů Českého poháru bych zkusil z pozice komise MTB přilákat nové destinace a z této pozice bych se jim snažil být maximálně nápomocný s ohledem na jejich sponzory a ne naopak. Taky by bylo dobré, aby členové komise MTB pravidelně vyjížděli během sezony na některé podniky do zahraničí (stačí do sousedních zemí), aby mohli porovnat situaci a vzít si třeba nějaký příklad. Také chápu, že pořádání jakékoliv akce není vůbec jednoduché a spíše je čím dál tím těžší. Závody naší domácí soutěže jsou obecně ve srovnání se zahraničím na velmi dobré úrovni, ale mají i své mouchy, a tak není špatné se podívat po okolí a třeba se v něčem inspirovat. Lidé mají představu, že za zaplacené startovné dostanou zázrak. Tratě by měly mít nějaký standard, ale není tak úplně možné, aby na každý závod byla připravena dokonalá trať jako pro závod SP. Závody naší domácí soutěže jsou na dobré úrovni, ale mají i své mouchy a tak není špatné se podívat po okolí a třeba se v něčem inspirovat. Samostatnou kapitolou by pak měla být reorganizace dětských soutěží.

Josef Dlohoš

Finální termínovka letošního ČP, v rámci které se určilo, že bude Kutná Hora pohár zahajovat, se určila někdy na přelomu listopadu a prosince 2022. Bohužel jsme moc na výběr neměli – Bedřichov i Harrachov jsou hory a v té době tam je ještě sníh a Touškov a Zadov mají tradiční termíny, takže jsme nemohli moc laborovat. Řešením je posunutí celého poháru dál do dubna a letních měsíců, jak tomu bylo dříve.

Já sám jsem byl na trati jen v okolí zimního stadionu, exponovaný nejtěžší úsek, který spočíval ve vydrápání se na hřbet jsem osobně neviděl, takže jsem měl jen zprostředkované informace od rozhodčích a maršálů a z videí přítomných trenérů a rodičů. V žádném případě jsme to neřešili jen na bázi "hlasu lidu". Týden před závodem byl na místě Petr Marek, dva týdny před závodem Lukáš Vlach jako technický delegát ČSC. V pátek před poradou procházel celou trať hlavní rozhodčí ČSC i hlavní rozhodčí UCI a také ředitel tratě za Kutnou Horu. Věděli jsme tedy na 100 %, v jakém je trať stavu. Byla to sázka do loterie, zda bude pršet dostatečně a bahno se lepit nebude, nebo zda pršet přestane a bahno se lepit bude.

Problém krátké startovací rovinky a návazné zúžení průjezdem vrat je odvěký problém, který v KH řešíme a kvůli kterému zde byl i zmiňovaný Lukáš Vlach především. Bohužel se ho nedaří dlouhodobě řešit.

Co se týká zpochybňování toho, že akce nebyla oficiálně povolena, to je naprostý nesmysl. Závod byl městem zaštítěn – starosta s místostarostou a panem senátorem za obvod Kutné Hory tam dokonce předávali ceny. Město akci podporuje i finančně. Všechna povolení k uspořádání závodu jsme měli i v letošním roce. Tohle v KH funguje naštěstí perfektně.

Za sebe musím s odstupem říct, že bych ten závod pro neregulérnost tratě zrušil. Poučení do budoucna je jasné, pokud se neinvestuje v Kutné Hoře do tratě a zázemí, neotevře se daleko více prostorů pro tuto událost, s ČP MTB XCO zde počítat nadále nemůžeme.

Zájem o Český pohár určitě nejde dolů, spíš naopak. Setkáváme se stále s větším a větším zájem z řad závodníků, a to především v mládežnických kategoriích. Na vyhlášených závodech, jako je Zadov v HC nebo Touškov, je pak i velký zájem o start v elitních kategoriích i od zahraničních účastníků. Vloni jsem měl ve finále velmi dobrý pocit z MČR ve Stupně, bohužel jsme se nedohodli na další spolupráci s Ondrou Paurem, který preferuje udělat závody ve vlastní režii a s vlastními partnery. Je to škoda, ale respektuju to.

Tak, aby pohár jako nejvyšší česká soutěž mohl fungovat, potřebujeme silné, stabilní, dobré a spolehlivé lokální pořadatele. Rádi se opět vrátíme do Pece pod Sněžkou, do Brna, do Prahy. Všude jsou ale bohužel problémy s financováním nebo další sekundární komplikace, takže v současné chvíli si nemůžeme moc vybírat.

Také mne velmi mrzí, jak k celému sportu MTB přistupují někteří rodiče dětí, žáků a kadetů, kteří vytvářejí neuvěřitelný tlak na výkony svých dětí, honí si zřejmě nějaké své mindráky, sbírají medaile a diplomy a chtějí mít když ne mistry světa, tak alespoň Evropy ve 12 letech – to mi přijde extrémní a přehnané. Osobně doufám, že do budoucna najdeme lepší model jak organizovat soutěž, která bude děti bavit, nebude je stresovat a nebudou muset řešit, z jaké pozice startují, protože to prostě bude "jedno", ale zatím je to takový trochu začarovaný kruh.

Vnímám, že jsem teď velkým terčem kritiky, ale přesto jsem rád za jakékoliv konstruktivní podněty z venku, které by mohly nějak přispět. Co člověk, to názor, nikdo není neomylný a určitě nechci, aby to tak vypadalo."

Ivan Sova

"Že se v Kutné Hoře bude letos zahajovat pohár, se určilo loni v říjnu. Ve hře byly dvě data: 1-2. 4. a 8.-9. 4. 2023. Osobně se mi "apríl" moc nezamlouval, ale upřímně to z pohledu rizika počasí bylo asi jedno.

Alternativních možností, kam jinam dát jarní závod, letos moc nebylo, resp. nebyla žádná. Těžko by se pořádal závod na horách, kde nedávno ještě padal sníh. Nicméně, fakt brzkého data závodu po deštivém podzimu, i zimě se určitě podepsal na stavu trati a zejména jejího podloží. V létě by takový problém nebyl, toto už máme odzkoušené z minulých let.

Úprava trasy byla aplikována již při sobotním závodě. Vše bylo schváleno UCI i národním HR rozhodčím. Měli jsme v záloze piliny a variantu změny trasování. Obojí pak bylo použito v rámci nedělních závodů.

Největší problém se sjízdností nastal až v pátek odpoledne, při oficiálním tréninku. Do té doby se na trati normálně trénovalo. Po schůzce všech tří stran byly zhodnoceny všechny možnosti a varianty. Konečné rozhodnutí měl v kompetenci hlavní mezinárodní UCI rozhodčí spolu s naším českým HR rozhodčím. Co se týká technického komisaře, tak tuto tuto roli během závodu přebírá UCI rozhodčí a národní HR rozhodčí, oba společně s ředitelem závodu prošli kompletně celou trať. UCI rozhodčí řekl své připomínky k trati a zabezpečení, které pořadatel následně provedl a poté pak hlavní rozhodčí trať odsouhlasil. 

Co se týká startovací rovinky, nemyslím si, že zrovna krátká rovinka a čtyřmetrová vrata jsou zásadní problém, což se vlastně potvrdilo i při jednotlivých závodech. Pro upřesnění citace, jak je to v pravidlech: "Startovní zóna pro XC závody s hromadným startem musí: - být nejméně 6 m široká alespoň 50 m před startovní čárou. - být nejméně 6 m široká alespoň 100 m za startovní čárou. - být na rovině nebo do kopce. Poté se trať může postupně zužovat, ale musí být umožněn plynulý průjezd závodníků." Zde byly všechny body dodrženy. Startovní rovinka byla více než 100 m dlouhá a až následně byla zatáčka a zúžení tratě. Tedy zde není žádný rozpor s pravidly a vše bylo naprosto regulérní.

Na tvrzení těch, co zpochybňovali legálnost akce na místě, musím podotknout, že Město Kutná Hora bylo hlavní partner závodu a starosta osobně převzal nad tímto závodem záštitu.

Co se týká problémů s parkováním, bereme odpovědnost částečně na sebe. Přesto o víkendu byla bezohlednost prvním a hlavním problémem, kdy se pak následně vše řetězilo na další a další problémy. Mohu jen podotknout, že platby za stání a parkovací místa jsou obecní vyhláškou (na základě intervence ministerstva) zpoplatněna. Tedy: každé místo, které bylo v parkovací zóně a bylo zabráno stánkem či vozidlem, je zpoplatněno. Na toto nelze uplatnit výjimku, ledaže by akce byla spojena s charitativní akcí.

Rozhodnutí zrušit nebo pustit závod bylo na rozhodnutí UCI, národního HR rozhodčího a promotéra závodu. Závod nemůže zrušit pořadatel, viz jasně uvedeno v pravidlech: "Zrušení - V případě nepříznivých klimatických podmínek může technický delegát UCI, případně HR rozhodnout o zrušení akce po konzultaci s pořadatelem a, je-li jmenován, s technickým delegátem UCI." Zde je naprosto jasně popsáno, že rozhodnutí o zrušení závodu není na pořadateli. Nicméně nejsem úplný nováček a mám za sebou jak v závodní kariéře, manažerské i pořadatelské zkušenosti a nepamatuji se, že by na národní i mezinárodní úrovni byl nějaký závod zrušen. Leckde byly podmínky podobné, ne-li horší. Za vše hovoří vyjádření Miguela Martineze či vítězky Jany Czeczinkarové: "Jsme tu od toho, abychom závodili a s podmínkami se vyrovnali každý po svém." Bylo patrné, že hodně pomohlo přezout atd. Nikde není psáno, na čem se musí jet, běhat atd. Je to o strategii a zkušenosti. Zde se vše prioritně shazuje na organizátora a rozhodčí a málokdo si sáhne do svého nitra.

Na místě je třeba poděkovat celému realizačnímu teamu Talent Bike, že byli ochotni ve svém osobním volnu podstoupit čtyřtýdenní maratón na trati (odklízení bordelu, nálety, polomy atd.) a pak za svoji práci sklidí nadávky a urážky za hranicí veškeré možné slušnosti. Nebudu zde rozvádět chování jednotlivců, kteří se podíleli na zničení skateparku, sprch na zimním stadionu, poničení a zdevastování ubytovacích kapacit. V neposlední řadě se chceme omluvit za chování některých bikerů všem obyvatelům Kutné Hory, za jejich arogantní chování na ulicích a chodnících. Zde vidím problém dnešního stavu společnosti a všem je nám z toho smutno. Upřímně přeji dalším místům v kalendáři Českého poháru pěkné počasí a hlavně více slušnějších lidí. Nakonec chci ještě dodat, že se Talent Bike jako pořadatel závodu plně distancuje od alibistického tiskového prohlášení promotéra Českého poháru horských kol, které bylo vydáno po závodech.