Eurobike je cyklistický veletrh, který je tu s námi v podstatě odjakživa. Jeho historie sahá do devadesátých let a podařilo se mu přežít zatím všechny krize včetně té covidové, která se však do velké míry promítla do jeho zásadní proměny.

Letošek naplno ukázal, že ani ten nejsilnější a největší veletrh nemá nic jistého. Pokračující odliv velkých značek a výrobců donutil dokonce organizátory, aby přehodnotili loni nově představenou strategii užší integrace městské mobility a ponechali výstavu více orientovanou na cyklistiku, ale ani to příliš nepomohlo udržet nebo dokonce nalákat k návratu kdysi kmenové tradiční vystavovatele. Navíc organizátorům se sem určité prvky městské mobility stejně podařilo protlačit.

Výsledkem byla letos výrazně menší celková výstavní plocha, která se musela spokojit jen se třemi výstavními halami doplněnými o dvě venkovní plochy pro testování kol. Z pohledu návštěvníka to znamenalo celkem jednoduchou orientaci, která byla postavena na principu jedné kompletně čínské haly (8) doplněné o "prémiovou" dvojici hal 11 a 12, v rámci kterých sídlily expozice tradičních značek komponentů a kol.

Zaměřím se teď schválně na několik paradoxů, které minimálně mě jako odbornému návštěvníkovi občas doslova bily do očí a v souvislosti s dříve organizátory avizovanými informacemi prostě působily jako červený hadr na býka.

Generační konfrontace "motorářů"

Asi nejvíce do očí bijící byla přímá konfrontace tří nejdiskutovanějších výrobců elektropohonů, které organizátoři situovali do těsného sousedství. Středobodem pozornosti všech byl Avinox, který přivezl nákladnou obrovskou expozici, v rámci které ukazoval nejen jednotlivé komponenty svých současných prodejně nejúspěšnějších pohonů M2 a M2S, ale současně dal prostor i šestnácti prémiovým výrobcům, kteří jeho motory dávají na svá kola. Mezi nimi nechyběly značky jako Pivot, Unno, Mondraker, ale třeba také český Crussis nebo britský Atherton.

Přímo naproti pak doslova svítila podobně velká expozice značky Gobao, v rámci které byl naopak kladen důraz na samotné pohony a vše, co s nimi souvisí, protože Gobao nabízí stejně jako Avinox kompletní ekosystém pohonů, baterií, kontrolerů a řídicích jednotek s displejem. Jasnou novinkou zde byly pohonné jednotky X1 a X1P, které v rámci poměrně malého těla integrují výkonný motor s bezestupňovou převodovkou.

Tady dostává Gobao body nejen za samotnou konstrukci a technologickou vyspělost, ale především za to, že na rozdíl od Avinoxu ukazuje již hotové produkty připravené na montáž do konkrétních elektrokol.

Třetí firmou v pořadí, o které se zde zmíním, je německý Bosch. Ten sice nejprve avizoval, že se z veletrhu zcela stáhne, ale nakonec své plány přehodnotil a obsadil plochu v těsném sousedství Avinoxu. Podle mě to udělal docela mazaně, protože zatímco výše uvedená dvojice se přetahovala o zájemce v rámci high-tech středových pohonů, Bosch postavil svou prezentaci na masovém univerzálním pohonu v zadním náboji, který představil před týdnem a cílí s ním na úplně jinou a výrazně masovější skupinu zákazníků.

Hlavní paradox však spočíval v okázalosti těchto tří prezentací. Zatímco v minulosti přivážel právě Bosch okázalé prezentace svých pokročilých systémů na červených kobercích a v prosklených vitrínách a Avinox se tísnil ve svých skládacích expozicích v rámci venkovní DEMO zóny, letos se situace změnila a okázalé expozice představil právě Avinox i Gobao, zatímco Bosch svou matně černou expozicí i koberci jel v nepřehlédnutelném minimalistickém směru, nicméně s produktem, který nepotřebuje zdaleka tak masivní marketing. Vlastně logické, až bych možná řekl mazané rozhodnutí, jak nezůstat mimo.

Shimano poprvé jinak, ale...

Japonské Shimano, potažmo jeho evropské zastoupení spadající pod společnost Shimano Paul Lange, patřilo k nejhlasitějším kritikům nové koncepce Eurobiku a tak trochu bylo i jedním z hlavních "vyděračů", když na jaře pohrozilo svým odchodem z této výstavy. Nicméně musím říct, že nejen mě docela dost překvapilo, když jsem zjistil, že Shimano sice nakonec na Eurobiku zůstalo, jak slíbilo, jenže pouze v rámci venkovní expozice.

Ta sice obnášela kamion s expozicemi novinek a několik stánků s posezením v těsné blízkosti, jenže skutečnost, že od počátku veletrhu atakovaly venkovní teploty 36 °C, dělala z tohoto pojetí prezentace bohužel naprosto neobyvatelnou saunovou zónu, což samozřejmě nikdo dopředu nemohl vědět, nicméně na návštěvnosti to bylo pochopitelně znát, protože v klimatizovaných halách se dalo fungovat na rozdíl od venkovních prostor bez problémů a v rámci venkovní DEMO zóny jediné, co fungovalo, bylo testování kol, kterému tady vládly AMFLOW, Crussis, Raymon a Gobao.

Intend proti čínským fejkům

Velký paradox a za mě možná až pořadatelský faul byla skutečnost, že prémiový německý malovýrobce odpružení a brzd dostal plochu v těsné blízkosti jednoho z mnoha čínských výrobců brzd, kteří jsou známí tím, že více či méně kopírují renomované evropské značky, jako jsou právě Intend nebo Trickstuff, a vůbec nic si z toho nedělají.

Pustit ale tyto výrobce do hal a prostor, které byly odjakživa vyčleněny pro renomované značky, naznačuje jediné. Čína sílí, zatímco tradice evropského veletrhu slábnou, a v rámci přežití za každou cenu si prostě na podobné excesy asi musíme zvyknout. Řeknu k tomu jen jedno: kdybych já byl v kůži Cornelia z Intendu, tak by mě příští rok už na Eurobiku neviděli.

TRP hledá díru na trhu?

Zajímavé je poslední roky sledovat, kam se posouvá sortiment značky TRP. Donedávna tradiční výrobce brzd se totiž v posledních letech intenzivně pouští čím dál tím více i do řadicích sad, a to nejen těch mechanických, ale také elektronických, a intenzivně na tom spolupracuje jak s Boschem, pro který dodává své automaticky řadicí přehazovačky již několik let, tak nově i s Avinoxem, pro který ukázalo své přehazovačky právě na Eurobiku.

Bude určitě zajímavé sledovat, jakým směrem se tento specifický segment automatického řazení bude ubírat, protože jak se mnozí shodují, budoucnost je možná spíše v integrovaných CVT převodovkách přímo v pohonu než v kombinaci motor + tradiční řazení, ale to bychom ještě hodně předbíhali...

Čína se dere nezastavitelně do popředí

Za mě je jedním z hlavních a důležitých témat dnešní doby to, jak se dosud pouze bezejmenní OEM čínští výrobci pomalu snaží budovat vlastní značky a prosazovat se s nimi na celosvětovém trhu. A dělají to v podstatě dvěma způsoby – buď se snaží budovat vlastní brand od nuly, nebo koupit některou z evropských značek a prostřednictvím ní vstoupit na evropský trh. Tady je pár aktuálních příkladů:

Asi nejviditelnějším příkladem je čínský Wheeltop, který před časem koupil španělský Rotor.

Wheeltop přitom několik posledních let dokázal vyrábět poměrně hodně zajímavé sady elektronického řazení jak pro biky, tak pro silnice, ale právě od spojení s Rotorem očekává výraznější posílení svého brandu mezi evropskými zákazníky a díky němu i výraznější přístup na evropský trh.

Jiný příběh je například čínský výrobce osvětlení Magicshine, který patřil mnoho let mezi prémiové čínské výrobce levných alternativ výkonného osvětlení. Nicméně v poslední době pracuje intenzivně na svém vstupu mezi prémiové hráče a díky svým mnohaletým zkušenostem se mu to celkem začíná dařit.

Ideálním příkladem, jak se z AliExpressu dostat do většího povědomí, je čínský Rockbros.

Původně podřadné produkty za pár dolarů postupně doplňují sofistikovanější doplňky, jako jsou batohy nebo helmy, které sice stále míří na lowcost zákazníky, ale díky prezentacím podobným té na letošním Eurobiku se dostávají do povědomí i širší komunity a minimálně mohou v některých případech odvádět zákazníky Decathlonu či jiným řetězcům.

Na závěr jsem si nechal takového jednorožce mezi "čínskými" značkami, kterým je čínsko-americký Stablead. Ano, je zde velký paradox v tom, že se tato značka prezentuje na bikovém trhu už druhým rokem, ale stále vlastně ještě nic neprodává a jen ladí a cizeluje své produkty, aby v okamžiku, kdy je uvede na trh, byly stoprocentně funkční a odpovídaly svou kvalitou prémiovému segmentu, kam rozhodně míří.

Zajímavý je na tomto konceptu spolupráce fakt, že firma vznikla vlastně jen jako další způsob využití technologií, které mnoho let využívá pro výrobu high-end filmařských jeřábů a dalšího příslušenství. Díky tomu, že její produkty jsou hojně využívány v rámci Hollywoodu, zrodila se v amerických hlavách myšlenka postavit na bázi karbonových trubek a technologií 3D tisku high-tech kolo, potažmo vidlici a tlumič.

No a jak čas běží, začínají světlo světa spatřovat postupně další a další verze odpružení, rámů, ale například nově také vlastních brzd a kotoučů, které ponesou v budoucnu zřejmě americkou vlaječku, protože vývoj v Americe rozhodně probíhá, ale samotnou výrobu budou mít na svědomí v Číně. Jak se s tím popasuje americký zákazník z pohledu cel, je otázkou. Za mě to bude rozhodně zajímavá alternativa minimálně k dalším prémiovkám, jako jsou Intend, Bright, Cane Creek nebo Push.

Jako "pamětníkovi" starých dob mi pak srdce zaplesalo, když se mi podařilo udělat tuhle fotku, za kterou stojí hned několik zajímavých příběhů spojujících kariéry bikových šampionů, ze kterých se stali postupem času ambasadoři, ale jejich kamarádství přetrvává, přestože své příběhy dnes oba píší na jiných stranách planety. Kdyby nic jiného, tak kvůli této fotce nelituju, že jsem na Eurobike letos jel!

Brian Lopes & Michal Prokop - Eurobike 2026

• 26. 06. 2026
• Výstavy a veletrhy
• Foto: Petr Bureš