TEST: Niner MCR 9 RDO - Je libo vytuněný štěrkolet?

Jízdní dojmy

Tenhle test byl v mnohém unikátní. Jednak tím, že šlo o bike postavený na zakázku z komponentů, které se na podobném kole jen tak nevidí a jednak tím, že ani samotných rámů MCR 9 RDO u nás mnoho nejezdí a ten, kdo si ho koupí, není klasický štěrkoletec, ale spíš požitkář se vším, co k tomu patří. Proto se pokusím v rámci následujícího čtení oddělit část, ve které bude řeč o samotném rámu od části, která bude rozebírat osazené komponenty a pocit z jejich fungování.

Geometrie a posez

Zapomeňte na silnici, zapomeňte na cyklokros nebo na sportovně laděné gravely připomínající silniční žiletky. Niner od počátku navrhoval tenhle bike tak, aby svými jízdními vlastnostmi vycházel více z MTB. Musel přitom vzít pochopitelně v potaz, že zde budou použity berany a přizpůsobit tomu jak hlavovou trubku, tak i proporce předního rámového trojúhelníku a to se mu podařilo zvládnout opravdu skvěle. Vysoko umístěná řídítka v tomto případě, možná až extrémně vysoko díky dlouhé podložce pod představcem, mají jediný důvod a tím je pohodlí ale současně i přehled.

Mimochodem pro ty, kteří si myslí, že takto vysoko položená řídítka jsou extrém, si dovolím malé srovnání s XLkovým Topstonem od Cannondalu, který vyniká podobně jako Merida Silex hodně vysokou hlavovou trubkou. Schválně - která řídítka jsou výš?

Mírně kontroverzním komponentem, který ovšem podtrhuje specifické preference majitele, je představec. Najdete tu totiž rozhodně nesilniční na CNC frézovaný 80mm dlouhý Renthal, který drží 46 cm široká řídítka EC70 AX od Eastonu, což dává jezdci jistý a současně neuvěřitelně pohodlný úchop, díky kterému má kolo pod kontrolou a nemusí vynakládat zdaleka tolik síly pro jeho ovládání jako v případě běžně osazovaných užších řídítek. Díky kratšímu představci máte opticky přední kolo více před sebou a to vám dodává daloko více jistoty při jízdě z kopce nebo na trailu, kde nechcete být úplně moc a často nad předním kolem.

Samotný posez na kole, byť jde o největší nabízenou velikost 59 cm, která odpovídá označení XL, je překvapivě hodně pohodlný. Nemusíte se tolik předklánět jako na kolech s výrazně kratší hlavovou trubkou, ale přitom dlouhá horní rámová trubka ponechává hodně prostoru pro práci s těžištěm a její sloping umožní využívání kola i jedincům kolem 185 cm vysokých, možná i méně, což také není u všech gravelových rámů obvyklé.

Odpružení

Tím, co je pro tento gravelbike zásadní, je samozřejmě jeho odpružení. Virtuály jsou dnes obecně již zcela běžnou záležitostí na horských kolech. Mezi gravely je však jejich využití naprostým unikátem. Většinu času jezdí tato kola po silnici a tam je potřeba zachovat co největší tuhost a stabilitu rámu pro šlapání. Důležité proto bylo naladit odpružení tak, aby se pod vámi nehoupalo při jízdě ze sedla, ale současně aby bylo schopné schopné reagovat na výtluky, kanály a jiné rolety, kterými jsou naše asfaltky zejména třetích a čtvrtých tříd u nás na vesnici proslulé. A pozor - stále se bavíme o zavřeném tlumiči, který podobně jako u horských kol i v lockout pozici dokáže pobírat určité nerovnosti, ale neubírat příliš energie z akcelerace.

Úplně jiná písnička nastane, když tlumiči dáte volný prostor fungovat a otevřete ho. Pak se pod vámi zadní kolo jako mávnutím proutku změní v mechově fungující odpružení, které samozřejmě v rámci svého maximálního zdvihu reaguje i na podstatně menší nerovnosti než v zavřeném režimu.

Teď bych mohl začít košatě rozebírat téma podobnosti tohoto gravelu s historickými MTB fully z devadesátých let minulého století, které pracovaly s podobnými zdvihy a vlastně i podobnou geometrií jen neměly tak sofistikovanou kinematiku a 29" kola, nebyly zdaleka tak tuhé díky tehdejším materiálům nebo pouze čtyřhranným osám a měkčím kovaným klikám a o 26" kolech ani nemluvím. Jistou podobnost bych zde ale viděl, to nemůžu popřít :-)

Ale vraťme se zpět k Nineru MCR a jeho odpružení. X-Fusion tlumič vyrobený na zakázku přímo pro tento model je menší a především celkově kratší než dnes běžně používané tlumiče. Nastavovat u něj můžete pumpičkou samozřejmě tlak ve vzduchové komoře, ale také hodně zastrčeným kolečkem jeho odskok. Dálkové ovládání je k němu přivedeno vnitřkem rámu a na řídítkách ho najdete hned vedle představce vlevo pod řídítky. Speciální páčka je navržena tak, že v základní poloze je tlumič zavřený, a abyste ho otevřeli a dovolili mu fungovat naplno, musíte páčku zmáčknout. Vlastně takhle podobně fungovaly lockouty některých vidlic Rock Shox před pár lety, ale u biku jsem to vnímal jako nelogické a obrácené fungování, zatímco zde mi to přijde naopak logické a přirozené, protože si modrou páčkou spouštíte vlastně méně časté terénní fungování tlumiče. Odcvaknutím menší černé páčky pak tlumič vrátíte do jeho základní lockoutované pozice.

Mírnou kritikou bych asi dokázal vytknout tlumiči menší míru progrese v jeho druhé polovině zdvihu, ale toho je oproti běžným testovaným trailbikům tak málo, že nevím, jestli se to dá vůbec nazývat kritikou. Navíc u takto malého tlumiče s ještě menší kompresní komorou nemůžete očekávat tak široké možnosti citlivosti jako u bikových tlumičů, to je prostě dané konstrukcí i velikostí.

Ale pojďme se přesunout dopředu. Oproti sériové specifikaci na tomto testbiku najdeme specifickou karbonovou gravel vidlici Lauf Grit, která má papírových 30 mm zdvihu, což je o jeden centimetr méně než sériově osazovaný Fox EX, ale troufám si tvrdit, že to v tomto případě kolu rozhodně neškodí, naopak.

Schválně vynechám polemiku na téma, jestli je tahle vidlice hezká, nebo obludně hnusná. Faktem je, že je výrazně lehčí než zmiňovaný Fox, nemá oproti němu žádné tlumení a bude zřejmě o něco méně bočně tuhá.

Zkušenosti s jejím používáním na tomto konkrétním kole jsou ale skvělé a hned vysvětlím proč. U gravelu při jízdě na silnici nechcete, aby pod vámi vidlice viditelně pumpovala, ale současně byste rádi, aby byla stále ve střehu a dokázala odpružit výmoly, kanály a jiné předvídatelnosti našich silnic. V tomhle ohledu jsem si třeba hodně oblíbil odpružený představec Future Shock od Specialized, který sice při spurtu do kopce mírně pumpuje, ale vy to vůbec nevnímáte, a přitom dělá během jízdy přesně výše popsané - funguje a tlumí, aniž byste o tom vlastně věděli. A podobně fungují i planžety u Laufu. Pruží neustále, nemůžete jejich funkci vypnout, ale nijak vás to neobtěžuje.

Pokud máte Laufku osazenou na pevném rámu, rozdíl ve fungování budete vnímat jinak, protože zatímco přední kolo vidlice odtlumí, zadní kolo vás na nerovnosti následně nakope. Tady ale máte zadní odpružení, které požere nerovnost o poznání lépe, takže se žádné nakopání nekoná. Laufka navíc nijak neomezuje stavitele štěrkoletů v použitých šířkách plášťů. S klidem mohou osadit v podstatě cokoli co je dnes na trhu dostupné a to je také její velké plus protože kombinací s širokým pláštěm v ideálně bezdušovém provedení se komfort tohoto kola posouvá ještě o kus dál.

Pohon a akcelerace

Slíbil jsem, že oddělím dojmy z rámu a komponentů, takže teď chvilka pro pár zkušeností s osazením kola. Jelikož štěrkolety jezdím už poměrně dlouhou dobu a v rukou jsem měl různé specifikace, musím vyseknout obrovskou pochvalu Shimanu GRX v jeho elektronické Di2 podobě. To, že řadí naprosto brilantně, lehce a rychle je samozřejmostí, ale naprosto skvělá je především jeho ergonomie.

Elektronická verze osmistovkových GRX dualů je totiž výrazně odlišná od mechanického provedení a to ve více faktorech. Tělo pák je subtilnější ale je opatřeno výraznějšími výstupky navrchu, takže páky perfektně padnou do ruky a dlaň se na nich nesmýká. Výše umístěný čep vlastní brzdové páky a také její specifické tvarování pak dává prstům jednak větší oporu při brzdění, jednak vám stačí daleko menší síla pro rychlejší deceleraci než u běžných dualů, takže můžete jistěji a bezpečněji brzdit i v poloze na pákách aniž byste museli přehmatávat na spodní úchop, ve kterém je brzdění přeci jenom ještě o něco snazší.

Jelikož zde byl systém Di2 vybaven také Bluetooth modulem, užíval jsem si opravdu hodně návykového ovládání garminu horními tlačítky na pákách a v rámci uživatelské aplikace na chytrém telefonu si nastavil obě páky na identické ovládání přehazovačky, aby se levá páka bez přesmykače necítila méněcenná :-).

Mimochodem na téma převodů na gravelech se toho nadiskutovalo opravdu hodně. Osobně jsem dlouho preferoval jednodušší a dostupnější mechanické provedení, ale kdo jednou sáhne na Di2 GRX a má možnost si na něj navyknout, tak se mu už zpátky na mechanickou verzi chtít nebude. Ten rozdíl v ergonomii je neskutečný!

Jedno, nebo dvoupřevodník na gravel? Toť otázka. Osobně mám prioritu jasnou - rozhodně jednopřevodník. Oproti dvouplacce to má svá omezení, ale na ta si dokážete zvyknout. Na tohle téma ještě chystám samostatný materiál, protože se tady otevírá poměrně dost možností, jak si postavit optimální pohon na gravel ať už preferujete jedenácti nebo dvanáctipastorkový systém. GRX umožňuje využívat jedenáctipastorkovou nábu, takže původně jsem jezdil na shimaňácké kazetě 11-42z. Musím ale říct, že o poznání více radosti a především rychlosti mi způsobil upgrade ořechu na zadním kole na verzi XD, díky kterému jsem mohl nasadit sramáckou jedenáctkovou kazetu 10-42.

Přehazovačka GRX dokáže bez větších problémů s tímto zubovým rozsahem pracovat, a jediný zub rozdílu na nejmenším pastorku dokáže nečekaně posunout rychlostní limity pohonu při jízdě po silnici s jednoplackou. Sám jsem tomu dlouho nemohl uvěřit, přitom odstupňování kazety je možná o chlup lepší a v rychlých převodech hladší než u Shimana. Naopak progrese v lehkých převodech, které na silnici nepoužíváte, nevadí a v terénu naopak potěší. Jak říkám na tohle téma se časem ještě rozepíšu víc.

Na závěr jsem si nechal ještě další nepřehlédnutelný komponent a tím jsou karbonové loukotě Bike Ahead. Jestli bude čas, tak také o nich bych se rád rozepsal samostatně, protože na popsání jejich vlastností je pár vět v rámci testu málo. Ale alespoň v kostce hlavní dojem jak jsem je vnímal. Jsou naprosto tuhé, neztrácí se v nich žádná energie, vše je přeneseno z náby přímo na dopředný pohyb. Jsou ale také neuvěřitelně lehké a to až tak, že se pozastavujete nad tím jestli něčemu tak nehmotnému svěříte svoje zdraví a sednete kolo jimi osazené.

Pokud to uděláte a oprostíte se od mýtů které je provází a to je jejich neopravitelnost a riziko, že je nelze centrovat, máte definitivně vyhráno, protože ve stoupáních jsem nikdy neseděl na ničem co by pod vámi tak jelo a tak vás neustále tlačilo do dalšího a dalšího šlápnutí. Žádné ztráty, žádné praskání drátů, jen absolutní možná až absurdní pocit okamžité akcelerace kdykoliv se rozhodnete přitvrdit tempo.

Někteří občas lamentují nad přílišnou tvrdostí loukotí a jejich nekomfortem, jenomže tady dostanete komfort v odpružení rámu a vidlice a loukotě tak mohou vydat maximum z toho co umí, aniž by se jim dalo cokoli vytknout, tedy samozřejmě kromě mírně vyšší ceny, která je ale naprosto adekvátní jejich jedinečným schopnostem a vizáži.

Párkrát jsem v lese vyzkoušel neplánovaně i jejich odolnost a musím říct, že z počátku mi docela zatrnulo, když se ozval zvuk přeraženého klacku od zadního kola. Jednou se mi dokonce podařilo najet do čerstvě odvětvené hromady na cestě po kácení tak nešťastně, že se mi větev vzpříčila v předním kole a o vidlici se zastavila, div jsem nešel přes řídítka, ale loukotím to ani lak neodřelo. Netvrdím, že když vám někdo hodí roxor do předního kola v 40km rychlosti, že se kolům nic nestane, ale odolnost loukotí je evidentně daleko větší, než bychom čekali, a byť si je doma sami nevycentrujete, výrobce avizuje, že je v případě poškození dokáže opravovat.