TEST: Orbea Rise M10

Orbea se řadí mezi hrstku značek, které se kategorii lehkých elektrokol věnují v podstatě od počátku jejich vzniku, to jest čtvrtým rokem. Málokdo se tak může pochubit tolika postupnými updaty a vylepšeními tohoto modelu jako právě Orbea.

V pořadí druhá generace modelu Rise, která byla předmětem dnešního testu, stojí na kompletně karbonovém rámu, který je tvarově i geometrií obdobný původnímu modelu, nicméně doznal několika drobných změn.

Tak například je zde kompletně přepracováno vedení kabeláže s tím, že nově je do rámu přivedeno hlavovkou, se vstupy pro kabeláž po obou stranách specificky tvarovaného představce.

Nové je také to, že zmizelo spouštěcí tlačítko elektrophonu ze sedlové trubky a mírně zpevnilo přepákování tlumiče. Spolu s tím byla posílena i celková tuhost rámu při jeho současném mírném odlehčení.

Naopak se nijak zvlášť nezměnila geometrie rámu ani Shimano jako dodavatel pohonného ústrojí.

Orbea Rise pracuje s přepákovaným jednočepem v rámci zadní stavby, který je specifický tím, že využívá podobně jako například Trek integrovaný čep zadní stavby s osou zadního kola. Trek to nazývá ABP, ale systém je běžně označován jako Split Pivot. Tlumič je zde umístěný šikmo v rámu a přepákovaný karbonovým vahadlem, spojeným s potřebnou hliníkovou vidličkou, držící spodní část tlumiče.

Jinak je bike koncipovaný jako čistá devětadvacítka, bez možnosti jakkoli měnit geometrii kola. Zdvihově jde o trailbike se 140 mm zdvihu zadní stavby, doplněného o 150 mm zdvih přední vidlice, který pokračuje v designovém stylu Orbey posledních let.

Za zmínku pak stojí ještě hodně specifický lak, který se normálně v katalogu tváří celkem konzervativně (nechci říci šedě), ale jakmile na něj dopadnou sluneční paprsky, rozzáří se metalickým lakem mnoha odstínů, až zrak přechází.