TEST: Orbea Rise M10

Jízdní dojmy

Orbea Rise je mi poměrně známým modelem. Jezdit na něm jsem měl příležitost už několikrát a předpokládám, že ještě několikrát tu možnost mít budu, protože už v době, kdy jsem jezdil na tomto modelu, Orbea čerstvě představila další generaci, která bude zase o něco zajímavější, byť se mi její rámový update tentokráte moc nelíbí, ale to teď nebudu rozebírat, protože tenhle model se bude ještě nějakou dobu stále prodávat.

O posedu a geometrii toho moc psát nebudu, protože oproti předchozí generaci se vlastně geometrie nijak zásadně nezměnila a za mě jde o téměř ideální kombinaci úhlů a délek, která je nastavena pro aktivní jezdce, kteří nehledají zbytečně těžké a dlouhé enduro a plně jim postačují střední zdvihy jak vidlice, tak zadní stavby.

Na Risu je výborné, že Orbea mezigeneračně umožnila využít plný potenciál pohonné jednotky, a ačkoli jde o tak zvaně lehký ebike, můžete si laborovat s pohonem tak, že vám bude pomáhat úplně stejně jako u plnokrevných ebiků. Jediné, na co si budete muset dávat pozor, bude výsledný dojezd, resp. výdrž baterie, která je zde kvůli hmotnosti relativně malá, a pokud z ní budete chtít odebírat maximální výkon, tak ji vysosáte poměrně rychle.

Já jsem si, stejně jako u předchozího testu, vzal i tohoto Rise mimo jiné na jeden den na Trutnov Trails, kde jsem si chtěl na vlastní kůži vyzkoušet, jak dlouho dokáže při rozumném používání dopomoci fungovat.

Výjezdový panský stoupák jsem na ní dal celkem třikrát s tím, že jsem nechal klasické mapování RS pohonu, který tak využíval jen omezený točivý moment 65 Nm. Několikrát jsem si také během testování pohon úplně vypnul, abych zjistil, jak těžké je na biku případně jet i úplně bez dopomoci. Přiznám se bez mučení, že jsem to čekal v tomto případě o něco snadnější, ale jelikož kolo přeci jenom nevážilo málo, popasovat se se šlapáním na dvacetikilovém biku do kopce prostě nebylo úplně věcí, kterou bych chtěl dělat příliš často.

Na druhou stranu je motor ve výjezdech příjemně tichý, a to i na nejvyšší režim dopomoci, a pokud zvolíte některý ze slabších režimů hluk, který vydává se ještě sníží, takže zvěř v lese rozhodně neplašíte a zdaleka vás neuslyší ani ti, jedoucí za své, které dojedete. Nikde mi výkon nechyběl, ani v technickém kamenitém úseku v zatáčce před cedulí, kde je to spíš o technice jízdy než o síle motoru.

Pravdou je, že v opravdu strmých výjezdech občas musíte více na špičku sedla, abyste udrželi grip předního kola, ale při většině výjezdů budete moci zůstat v klidu a v klasickém posedu, protože geometrie biku je v tomto ohledu opravdu skvěle vyladěná pro většinu stezek a trailů.

Ovládání kola ve sjezdech a na technických kamenitých úsecích, kterých je na TT víc než dost, odpovídá trailovému zaměření biku. Na pohodu sjedete téměř všechno, ale jakmile se chcete trochu víc odvázat nebo zvolíte některý z náročnějších trailů, tak se vám občas může stát, že narazíte na nějaký limit, zejména zdvihů, a kolo vás trochu "pokope". Pravdou je, že černý Boulder trail už by snesl klidně drsnější endurko a s trailbikem se na něm můžete občas ocitnout na svých limitech, ale jízdou s rozumem nebudete mít na Rise problém.

Co se týká ovládání ebiku a jeho pohonu, tak Orbea razí minimalistický směr. U levé rukojeti tak najdete nový pětitlačítkový ovladač, který je evolucí toho předchozího, nicméně to je vše, co vám na řídítkách prozradí, že jde o elektrokolo. Nenajdete tady žádný displej ani původní Di2 jednotku, na které byste si mohli zkontrolovat aktuální nastavení nebo kapacitu baterie. Orbea sem ovšem rovnou nachystala držák na Garmin umístěný nad představcem, kdy pokud budete chtít, tak není problém si propojit váš Garmin nebo jiný chytrý computer s jednotkou pohonu a sledovat jak stav baterie, tak další údaje v klidu z řídítek vašeho biku.

Malou výhradu mám snad jen k samotnému tlačítku, které je oproti jeho předchůdci o něco větší, hranatější a méně ergonomické, nicméně ovládat se dá stále intuitivně bez toho, abyste museli dvojici hlavních tlačítek, kterými ovládáte pohon, jakkoli hledat.

Moje jízdy zkonzumovaly na TT vždy něco mezi 18-23 % baterie v rámci jedné jízdy, což znamená, že se při troše dobré vůle dostanete v klidu na kopec pětkrát, než vám baterka řekne stop. Ve výsledku to zaručí celodenní zábavu, protože vám stopku stejně dříve vystaví vaše tělo, než vám dojde baterie.

Ohledně několika dalších detailů, které jsem si během testování poznamenal, musím říct, že se mi moc nelíbil setup kabeláže kolem řídítek. Na to, že nový způsob integrace kabeláže hlavovým složením je jednou z hlavních novinek této generace modelu Rise a má za cíl zneviditelnit kabeláž kolem řídítek, byly oblouky kolem kolem nich stále příliš velké a vstupy po stranách představce takové syrové, že bych si dokázal představit hezčí a praktičtější zpracování, byť jde o stejný princip, patentovaný Acrosem, jaký používá dnes pro integraci většina výrobců.

Další výtka míří ke košíku na láhev. Ten je sice v rámci možností umístěný v rámu co nejníže, ale pokud do něj chcete dát velkou sedmistovkovou láhev, tak budete mít bez speciálního stranového košíku problém s jejím vyndáváním kvůli tomu, že její vršek bude v těsné blízkosti expanzky tlumiče. U modelů s běžným tlumičem tenhle problém řešit nebudete, ale tady je to prostě o kompromisu.