TEST: Pivot Switchblade XO1

Dneska se podíváme na jeden z nejnovějších přírůstků v rodině allmoutnain biků, se kterým přichází nově americký Pivot...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš & Jan Němec
TEST: Pivot Switchblade XO1

Jízdní dojmy

Ještě před tím, než se pustím do rozboru jízdních vlastností a dojmů, které ve mě několikatýdenní testování tohoto modelu zanechalo, musím předeslat, že všechny jízdní vjemy jsem získal v rámci LOW pozice nastavení biku, to znamená s položenější vidlicí i sedlovkou a níže položených středem. Neexperimentoval jsem ani s vyměňováním zadního kola za menší v rámci možných úprav geometrie nebo jízdních vlastností, ke kterým Pivot sice přímo nenabádá, ale které umožňuje.

Osobně totiž beru Pivota stále jako značku se spíše konzervativnějším přístupem ke geometriím a proto pokud to jde, tak volím progresivnější verze nastavení. Když už jsem zmínil, že je zde možné nastavit geometrii, tak způsob, kterým se to dá udělat, je velice jednoduchý. Stačí povolit a otočit excentrické uložení čepu horního vahadla. Čep vahadla více vpředu zvedne střed a vyrobí strmější úhly, naopak čep více vzadu vidlici položí a střed o 6 mm sníží.

Prvních pár metrů v sedle biku mne dává poměrně jasně najevo, co od Pivota čekat: lehkost, tuhost, pohodlí a ... to další musím zjistit hned v zápětí, jakmile popojedu k testovacímu výjezdu. Ten je nedaleko, takže další konkrétní vjemy vstřebávám v zápětí.

Nízký střed a relativně vysoko položené řízení působí hodně komfortním dojmem. Přitom rám není vůbec krátký, ale rozhodně ani ne nijak zvlášť dlouhý. Řekl bych tak akorát na to co všechno má v soupisce svých možností. Jakmile se stoupání začíná víc zvedat, vnímám i sympaticky nakolmenou sedlovou trubku, která nedává spolu se zbytkem rámu žádný prostor pro zvedání předního kola.

Výjezdový kliďas

Šlapu dál a zkouším si sedat víc dozadu. Klid. Jistota a jediné co potřebuju k tomu, abych se dostal i přes poslední horizont na vršku kopce, je dost síly. Všechno ostatní za mě bike udělá sám. První výjezd nechávám tlumič otevřený a pokouším se vypozorovat jak moc pode mnou pracuje. Virtuál se pohupuje jen minimálně a tlumič nechává pracovat prakticky jen při přejezdu spadaných větví, nebo kořenů.

Druhý pokus a výjezd lesní cesty s tlumičem zavřeným. Rozdíl je markantní ve zvýšené míře nepohodlí způsobené tím, že tlumič zdaleka tak aktivně nezvládá reagovat na příčné nerovnosti. Výsledkem je, že tlumič nechávám do terénu otevřený i ve stoupáních a s finálním verdiktem týkajícím se pohupování při šlapání čekám na zpevněný úsek lesní cesty.

Na něm se mi ale už jen potvrzuje to, co jsem očekával. DW-Link virtuál je tady nastavený naprosto skvěle protože i při otevřeném tlumiči se při šlapání po rovné cestě bike sotva rozhoupe a pokud šlapete správně, tak téměř nepoznáte rozdíl. Některé virtuály dnes tuhle schopnost nemají ale Pivot v ní exceluje a to považte i s téměř endurovým zdvihem.

Kam chcete, tam jede

Přiznám se, že jsem byl trošku skeptický ohledně endurových nebo sjezdových ambicí tohoto kola, protože zdvih vidlice sice naznačuje rozvernější geny a schopnosti krotit i slušně vysoké dropy, ale geometrie s poměrně strmým úhlem vidlice (na tuto kategorii) přeci jenom tyhle ambice mírně krotí.

Realita je ale překvapivě zajímavá. Switchblade mi totiž padl skvěle do ruky svou ovladatelností, čitelností, citlivostí, ale také klidným projevem a neuvěřitelnou stabilitou. O tu se podle mě stará především poměrně vysoký stack rámu a tím pádem výš uložený kokpit vůči ose biku. Ve výsledku má podle mě právě tahle věc lví podíl na tom, že i s 66° hlavovkou se v prudších sjezdech cítíte jistě a bike pod vámi není nijak nepříjemně nervózní.

Velký podíl na pocitově skvělé stabilitě biku má ovšem také koncepce rámu s velkým slopingem horní rámové trubky a nízko položeným těžištěm. Pro kolena tak máte luxusně moc místa, což oceníte hlavně v techničtějších pasážích, utažených klopkách a náročnějších sjezdových sekcích.

Ohledně akcelerace a vůbec celkové agility kola hraje hlavní roli několik faktorů. Rám je se zadní stavbou spojený v jeden tuhý celek a nevím, jestli bych dokázal najít dramaticky lepší kombinaci co se boční tuhosti týká. Pivot tady navíc ještě využívá široký zadní superboost náboj, který dává větší jistotu a tuhost i samotnému zadnímu kolu a to se také promítá na opravdu skvělých akceleračních schopnostech tohoto biku.

Další pochvalu pak musím vyseknout ještě unikátní, komplexně koncipované, ochraně zadní stavby před neblahým vlivem řetězu. Gumou obandážovaná je zde nejenom samotná řetězová vzpěra, ale také horní vzpěra zadní stavby a dokonce i svislá vzpěra rovnoběžná se sedlovou trubkou, takže kontakt ocelového řetězu s karbonovými trubkami je téměř nemožný.

Jakkoliv se na první pohled může zdát, že očista biku nebude procházkou růžovým sadem, musím říct, že to není až tak velký horor, jak by se mohlo zdát. Pokud umýváte vodou, je rám vymyšlený například u spodního uchycení tlumiče šikovně tak, že v jamce pro čep je odtokový kanálek a na spodním vahadle je zase krycí gumička, která se také postará o částečný odklon nečistot.

Chytře jsou vymyšleny také průchodky vnitřního vedení na všech místech, prostřednictvím kterých do rámu vstupují bovdeny. Ty lze pomocí malých imbusů snadno fixovat a zamezit tak případnému neblahému cvakání o vnitřní stěnu trubek.

Pár slov o komponentech

Testovací bike nebyl úplně v sériovém provedení, ale k dobru mu musím připsat skutečnost, že se u něj rozhodně na výbavě nešetřilo. Vepředu makala třicetšestka vidlice v tovární nejvyšší verzi s Kashimou a stejně na tom byl i použitý tlumič DPX2. Transfer sedlovka pak s Kashimou spíš designově doplňovala jinak mírně armádně laděnou zelenou vizáž rámu. Citlivost téhle nejvyšší řady Foxu mám rád. Pokud si vyladíte tlaky v odpružení tak, aby pod vámi bike pracoval na 100 % neexistuje podle mě jiná kombinace odpružení, která by dokázala tak hladce a citlivě oddělit nerovnosti od jezdce a to včetně těch nejmenších.

Docela zvědavý jsem byl i na osazené kotoučové brzdy Sram G2. Oficiálně to má být specální model pro gravity biky, který se technologicky nachází mezi modely Guide a Code. Prakticky musím říct, že brzdily dobře a přes jemně slabší nástup se s větší silou na páce zakusovaly do velkých ocelových kotoučů opravdu srdnatě; nikdy jsem neměl problém s tím, že by nestíhaly, pískaly, nebo vadly. Naopak, tohle combo si zaslouží na takovémto typu kola být a na testbiku odvádělo fakt dobrou práci.

Přečteno - 33109x Tagy: testy 29 karbon pivot tech2020
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeTEST: Rock Machine Whizz FS I 90 AXS - první dojmy
    TEST: Rock Machine Whizz FS I 90 AXS - první dojmy
  2. TechnikaFotogalerie: Norco Fluid C1
    Fotogalerie: Norco Fluid C1
  3. Testy - RecenzeTEST: Norco Fluid C1
    TEST: Norco Fluid C1
  4. DoplňkyTEST: Vittoria Terreno Zero - pořádné silniční balóny
    TEST: Vittoria Terreno Zero - pořádné silniční balóny
  5. TechnikaFotogalerie: Cannondale Moterra SL 1
    Fotogalerie: Cannondale Moterra SL 1
  6. Testy - RecenzeTEST: Cannondale Moterra SL 1
    TEST: Cannondale Moterra SL 1

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 petan - vloženo: 03.06.2020 v 17:20:46

    odpověď na tomfree — #1 Právě jsi vyjmenoval všechno, kvůli čemu si majitelé tohle kolo určitě nekupují :-)

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 tomfree - vloženo: 03.06.2020 v 12:59:23

    220 litrů za gx kazetu,obyč kola,pf střed a nestandartní zadní náboj,to se bude prodávat samo :-)

    1. na tento komentář reaguje petan — #2
    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744